Obsah

logo3logo

logo

 

Turnaj tříd v přetahované

O koš školy

 

Přetahovaná2přetahovaná1

přetahovaná4přetahovaná3

nadpis

 

 k1K

 k3k2

 

Jednání Senátu 4.11.2010


Přítomni: Matyáš Krištof a Ladislav Bouřil, 5.B; Olga Přibylová, Bára Málková, 6.A; Dominika Hrádková, 6.B; Michal Líška, Pavel Sloup, 7.A; Jiřina Paluchová, 8.A; Šárka Kučerová, 8.B; Milan Obertík, Zdeněk Linda, Jan Pokorný, 9.B; Mgr. Jaroslav Šedivý; Mgr. Naděžda  Vlasáková; Mgr. Jitka Netolická

Předsedající: Pavel Sloup, Jan Pokorný
Zapisovatelka: Šárka Kučerová
 
Program:
senát41. Poděkování za Martiňák, Káčko a přetahovanou - pan ředitel poděkoval žákům, kteří na těchto akcích pomáhali s organizací.
2. Školní rozhlas - hlášení rozhlasu a přehrávání hudby se uskuteční každý pátek. V hlášení se budou každý týden střídat dvojice Linda + Obertík, Paluchová + Pokorný. Všechny vaše nápady, námitky a dotazy, prosím, směřujte ke svým třídním zástupcům v Senátu.
3. Oslavy 80 let školy:
Placky k výročí - ve třídách byly podány námitky na cenu a vzor (obrázek) na odznáčcích (plackách). Původní cena placek byla 14 Kč, škola zvýšila cenu pouze o korunu, což není tak hrozné. Horší to bylo s informovaností ve třídách. Třídní učitelé ale tuto informaci získali na poradě v pondělí 1.11., zřejmě jenom v některých třídách nezazněla, nebo jí žáci nevěnovali pozornost (okomentoval pan ředitel). Někteří žáci prostě nevěděli, že je možné si placku koupit. V takovém případě je možné si (nejlépe pro víc lidí) dojít do kanceláře a tam si u paní Vítové placky zpětně dokoupit. Pokud jde o vzor na plackách, shodli jsme se, že tyto placky jsou v prodeji pouze jednou (nikdy jindy už škole 80 let nebude:-)), a tak je hlavním posláním, aby žáci měli nějakou památku na tuto významnou událost. senát6
Káčko (pořad Další k tabuli!) - líbila se nám vtipnost a pojetí pořadu jako obrázku ze života školy (cituji: „Líbilo se mi, jak si sedali do těch lavic.“) i pohotovost účinkujících. Přetahovaná (turnaj tříd) - ze tříd nám byly podány námitky na přetahování mezi 6. a 7. ročníkem a 8. a 9. ročníkem kvůli množství síly. Ani ne tak mezi 8. a 9., ale mezi 6. a 7. ročníkem docházelo občas k větším rozdílům. Pokud ale vím, šlo tady o sportovní zážitek a ne o vítězství. Paní Vlasáková se k tomu vyjádřila, že při počtu dvou tříd v ročníku bylo spojení dvou ročníků nutné, aby soutěž byla zajímavější při systému „každý s každým“. Jinak byly třídy spokojené. Nejvíce se asi líbilo zapojení všech členů týmu, ať už jako soutěžících nebo jako fanoušků. Také se nám líbilo vaše nadšení, s kterým jste se pouštěli do dalšího přetahování. Pokud by jste měli další nápady na podobné soutěže, směřujte je opět svým zástupcům v Senátu.
Publikace „80 let školy“ – je možné si ji v kanceláři školy zakoupit za 65 Kč. Je v ní popsána celá historie budovy (40 stránek) a množství fotografií ze života ve škole. Určitě dobrá památka na školní léta.                               
Shodli jsme se, že se oslavy 80 let školy opravdu povedly.
senát74. Vánoční soutěž - byl schválen návrh paní učitelky Vlasákové uskutečnit loňskou soutěž Dobřanští vánoční sobíci podruhé, třeba s jiným názvem. Tentokrát bychom se snažili zapojit také učitele. Celá akce by se měla uskutečnit 17.12. v 11.30 hod. na 2.stupni. Přípravy jsou opět pod taktovkou paní učitelky Vlasákové a jejího organizačního týmu, který byl při té příležitosti sestaven.
5. Aréna - byla znovu podána stížnost na nedostatek toaletního papíru na WC dívek v 2. patře. Pan ředitel na to opakovaně reagoval, tak že s takovým „problémem“ není třeba čekat na Senát, ale oslovit přímo třídní učitelku nebo paní Vítovou v kanceláři. Dále bylo upozorněno na rozbitou kliku tamtéž – pan ředitel tuto zprávu předá panu školníkovi. Znovu vám ale musíme připomenout, že s těmito stížnostmi je třeba se obracet rovnou a hned na třídní učitele.
Dále zde byla stížnost na zimu a tmu na chodbách. Na chodbách je nízká teplota možná, jsou vytápěny jinou topnou větví než třídy a hygienické normy i ekonomický zájem školy dovolují, aby na nich byla nižší teplota než ve třídách, dá se zkontrolovat měřením. Na chodbách se svítí do přípravného zvonění, potom odchází pedagogický dozor a zhasíná. Bohužel se ale vyskytnou i tací, kteří „vylezou“ ze třídy po zvonění a znovu rozsvítí. O přestávkách se na chodbách svítí dle potřeby, rozhoduje o tom dozírající učitelka.
Stále platí zákaz, že zdraví žáci nechodí při vyučování na WC, je to jedno z opatření proti trvajícímu vandalismu ve škole. Přitom tohle téma už bylo dříve úspěšně řešeno a vandalismus byl snížen. Bohužel je to jen a jen naše záležitost. Žalování nám ale nepomůže. Pak je tu ještě možnost např. malůvky na zdech a sušácích vyčistit. Potom už si člověk dá velký pozor, aby mu někdo po jeho vlastnoručně vyčištěném sušáku nečmáral.

Příští jednání 2.12. 2010 ve 12:30 v 6.B.                     

senát2 senát3senát1

 

Jednání Ekotýmu 10.11.2010


Přítomni: Matěj Jindra, Pavel Doruda a Filip Smola, 5.A, Daniel Hůrka, Kristýna Flaksová a Aneta Adamcová, 5.B, Vladimír Rathouský, Jiří Hájek, 6.B, Mgr. Miloslava Beštová, Mgr. Jaroslav Šedivý
 
Předsedající: Jiří Hájek, zapisující: Vladimír Rathouský
 
Program:
1. Martiňák: pracovní dopoledne ve středu 17.11.2010 od 9:00 hod.
2. Trvale prima třída - nezúčastní se jen (k 10.11.2010): S1, 4.B, 7.A, 7.B, 8.B, 9.A, 9.B; chystají se nové koše na tříděný odpad
3. Informace z prvního stupně: sběr žaludů pro zoologickou zahradu – 2.místo, výlet do zoo a dárky od McDonaldu (doufáme, že ekologické J); ekookénko: informace o Martiňáku; sběr mobilů se rozběhl; cestovní soutěž-přihlášeno přes 70 dětí
4. Vodní audit- dokončen; diskuse; příprava prezentací do tříd a klipartů
5. Nápadník dopravnímu projektu – již se sešly první nápady; pokračování příští Ekotým

6. Nápady pro činnost Ekotýmu (od paní učitelky Boudové) - doporučení:rostliny na chodbách s cedulkami určení; práce s kodexem; sešlapávání PET lahví; koše i do učitelských kabinetů a do odborných učeben; využití měřičů na spotřebu elektrické energie; prostředí školy – rozcestníky; školní pozemek – obnovit kompost; mini eko kroužek - vytvořit na 2.stupni (praktické aktivity na zahradě a v budově)  

 

„Tahej, tahej“
Přetahování lanem je sport, při kterém se dva týmy snaží tahat za provaz opačnými směry a dostat soupeřící tým za dělicí čáru. Přetahování lanem bylo součástí olympijských her v letech 1900-1920.
My jsme si přetahování vyzkoušeli 2.11. Dopoledne od 10.00 se uskutečnila soutěž 6. a 7. ročníků. Když pan učitel Kouřil odstartoval, začalo se tahat ze všech sil. Vše bylo velmi vyrovnané, ale nakonec v prvním kole zvítězila třída 7.B nad 7.A, dále porazila třída 6.B třídu 6.A. Pak 6. třídy zkoušely pokořit sedmáky, ale bezúspěšně.
Utkání 8. a 9. tříd bylo velmi dobrou podívanou. Spousta žáků šla do boje s odhodláním. Někteří žáci tahali až do konce svých sil. Celkové pořadí bylo 1. - 9.B, 2. - 8.B, 3. - 8.A a 4. - 9.A.
Pravidla pro hodnocení byla jasná, bonusové hodnocení mohla získat třída, která měla skoro stejné oblečení (trika, kšiltovky,…), kdo měl svou hymnu či slogan, také nepřišel zkrátka. Rozhodčí byli nestranní, takže opravdu vyhráli ti nejlepší.
Celá přetahovaná se velice vydařila. Akorát byla trošku zima. Ale to ani dětem, ani učitelům nepokazilo oslavu 80. let školy. Chtěli bychom poděkovat všem organizátorům, byla to opravdu sranda a doufáme, že se přetahovaná bude opakovat i příští rok.
Káťa, 6.B, Lindy a Milan, 9.B
 
Osmdesátka za námi
2.11. 2010 se u příležitosti 80. narozenin budovy u nádraží, kde dnes sídlí II. stupeň ZŠ Dobřany, konala v Káčku akce, kterou moderovali Vladimír Bernášek a Mgr. Eliška Simbartlová. Nechyběli hosté, kteří navšrěvovali tuto budovu, např. Ing. Zymák, CSc., jeden z nejstarších žáků, Ing. Šárka Tomanová, paní Olga Kapitánová, paní Věra Kaderová, pan Vítězslav Keller, Ing. Zdeněk Housar, paní Dagmar Terelmešová, Jan Karásek, Stanislav Brunát, Markéta Tichotová, Hedvika Dolejšová … Tito hosté také vystoupili na pódiu. K zakoupení v Káčku byla i publikace k 80. narozeninám školy autorky Mgr. Blanky Eisenhammerové, kterou vybraní hosté slavnostně pokřtili.
Kino bylo téměř nabité, až na pár neobsazených sedadel. Akce se podle mého povedla a uvidíme za 10 let, jestli bude překonána.
V průběhu školního roku vám budeme přinášet medailonky o výše zmíněných hostech i s krátkými rozhovory, které nám poskytli v Káčku.
Honza, 9.A
 
Rozhovor s Mgr. Olgou Kapitánovou
Jak vzpomínáte na školu? Jako žákyně dobrý, já jsem byla taková hodná žákyně, taky dcera paní učitelky. A jako ředitelka jsem tady končila svou kariéru, byla jsem hrozně šťastná, že jsem to měla na závěr svého působení ve školství umožněné, protože tady byl skvělý kolektiv lidí a snažili jsme se už trochu něco do toho dát, i když se nám to podařilo jenom zčásti, ale třeba něco ano.
Splnil se Vám váš sen o budoucím povolání? Ano, já jsem chtěla být odmalička učitelkou, nic jiného jsem prostě neznala.  
Na co ze školy nejvíce vzpomínáte? Ze základní školy samozřejmě na spolužáky, pochopitelně i na nějaké kantory a na Stříbro, kde jsem chodila do školy, jinak tady, to už jsem vlastně řekla, na to bezvadné prostředí, ovzduší, které tady panovalo v době po roce 89.
 
Umíš pomoct v nejhorší chvíli?
Umíš zachránit život? Dne 26.10. 2010 sis to mohl/a připomenout, protože se konala akce OCHRANA ČLOVĚKA ZA MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ. Je to nauka, ve které se naučíte, jak zachránit život sobě nebo svému příteli, jak se vyvarovat některých nebezpečí, jak zareagovat v případě nebezpečí. Akce se konala celý den. Naše třída šla nejprve do tělocvičny, figuranti (žáci 8. tříd a bývalí žáci naší školy) měli falešné zlomeniny, popáleniny, bolesti břicha,... Byli jsme rozděleni do dvojic, poté jsme šli na stanoviště, kde si každá dvojice nejdříve musela přečíst diagnózu dotyčného figuranta, pak ho jaksepatří ošetřit. Žáci měli k dispozici obvazy, polštářky a další různé pomůcky na ošetření figuranta. V dalších hodinách jsme se prostřednictvím interaktivní tabule dozvěděli různé informace o evakuačním zavazadle, o požárech, varovných signálech. Některé z věcí jsme si vyzkoušeli i prakticky. Tato akce je velice užitečná. Přece „nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit“.
Kačka, 6.B

 

2 31

 Výlet čtvrťáků na hrad a rotundu

 

Milá Leontýnko,Blovice
v pondělí jsme byli s naší třídou na dopravním hřišti v Blovicích.

Nejprve jsme se zúčastnili výuky na dopravním hřišti. Nejdříve jsem si vybrala tak malé kolo, že jsem na něm nemohla vůbec jezdit. Pak kolo s ušlou gumou. A do třetice tak velké kolo, že jsem

na něj málem nenasedla.
Vysvětlili jsme si značky a pravidla a začali jsme jezdit. V zátočině před semaforem jsem dostala smyk a spolužák Sandany do mne narazil. To ale byla srážka!
Také jsme mohli dělat chodce.
Pak jsme se odebrali do učebny, kde jsme měli čtvrt hodiny přestávku na svačinu. Mohli jsme si koupit svačinu v automatu, který byl chytrý, protože uměl vracet peníze.
Když jsme se zahřáli a najedli, tak nám začala teoretická část.
Učili jsme se dopravní značky, pravidla silničního provozu a o povinné výbavě kola.
Celý den se mi moc líbil, hodně jsem se naučila.
V úterý jsme se zúčastnili vlastivědného výletu do Starého Plzence a na Radyni.
Sraz byl ráno ve třídě. Autobusem jsme jeli do Starého Plzence, kde jsme navštívili rotundu sv. Petra a Pavla.
Tato stavba vznikla pravděpodobně ve druhé polovině desátého století. Uvnitř rotundy je nainstalována malá výstavka kopií nejzajímavějších archeologických nálezů a nákres celého hradiště.
Odtud jsme šli pěšky až na Radyni. Ještě ráno ve třídě jsme se dozvěděli tři pověsti o Radyni. Nejvíce se mi líbila pověst o Honzovi s kolomazí.
Brzy Ti zase napíši.

Majda  

 Výstava v Přešticích

 

22.října obě třetí třídy odjely vlakem podívat se na výstavu "Hola, hola, škola volá". V Domě historie se nás ujala průvodkyně. V prvním patře jsme viděli věžní hodiny, které jsme mohli natáhnout. Dále jsme viděli malý mlýn, kde se mlela mouka, a seznámili jsme se s prací kováře. Seděli jsme také ve starých dřevěných lavicích a představovali si starou třídu. V rohu stála kamna, u dřevěné tabule bylo umyvadlo. Žáci využívali počítadlo, dřevěné tabulky a dřevěné penály, pera s násadkou a staré učebnice. Na náměstí jsme se podívali na novou kašnu. Odtud jsme šli na nádraží a jeli vlakem domů. Výstava se mi líbila.                       Hiêp 3.A

 

 muzeum2Muzeum

 Halloween

 

Na konci října se konala halloweenská párty pro třetí třídy. Já byla za smrtku, za strašidelnou a smutnou smrtku. Myslela jsem si, že nejsem hezká smrtka. Když jsme přišli do tělocvičny, byly tam naše paní učitelky na angličtinu a vysvětlily nám pravidla soutěží. "Lítali jsme" na koštěti. Já vyhrála tři bonbony. Ve druhé soutěži jsme se měli obmotat jako mumie toaletním papírem. Ve třetí soutěži jsme házeli koule do kouzelného kotle. Když si všichni zaházeli, chodili jsme v kostýmech dokola, aby si nás každý prohlédl a vybral ty nejlepší kostýmy. Paní učitelky zavolaly: "Pojď sem, muži v hnědém, smrtko s šátkem a vydlabaná dýně, nebo myši." Ta myš odpověděla, že je lemur. Potom volaly další a další. Měla jsem strach, že se neumístím. Nakonec jsem skončila druhá a měla jsem velkou radost. V závěru se hodnotily nejkrásnější vydlabané dýně.
Pořadí masek
1. Karolína Anna Mašková 3.B
2. Zuzana Sobotková 3.A
3. František Šimek 3.B
Pořadí dýní
1. Zdeněk Tolar 3.B
2. Natálie Brejchová 3.B
3. Martina Paluchová 3.B
Zuza 3.A

 

21

 

JUNIORFEST krok za krokem
4 dny, 14 filmů, 5 doprovodných akcí, i takto by se dal popsat III. ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Juniorfest v Horšovském Týně. Tento rok se uskutečnil již třetí ročník, na kterém samozřejmě nechyběly známé tváře - herci, herečky a režiséři. Filmy pocházely jak z ČR, tak i z Norska, Nizozemí, Německa, Francie, USA, Polska, Slovenska, Rakouska, Lotyšska a Velké Británie.
 
7.11. • První den festivalu. Tento den začal filmem RA-FI-KI a pokračoval dvěma doprovodnými akcemi.
 
 
 
Pan TauPan Polák • Odpoledne se uskutečnila první doprovodná akce - PAN REŽISÉR JINDŘICH POLÁK. Tato akce se uskutečnila k nedožitým 85. narozeninám pana Poláka. Tento režisér natočil filmy např.: Pan Tau, Nebeští jezdci, Zítra vstanu a opařím se čajem, Návštěvníci, Chobotnice z II. patra, Kačenka a strašidla,... A proto zde nemohli chybět dětští herci, se kterými pan Polák spolupracoval. Dorazili Helena Vítovská (hrála Kačenku ve filmu Kačenka a strašidla a Kačenka a zase ta strašidla), Gustav Bubník (Pan Tau), Viktor Král (Návštěvníci - Adam Bernau), Klára Pollertová Trojanová (Návštěvníci - Ali), Veronika Rentová (Pan Tau), Michael Hofbauer (Lucie, postrach
(obrázek stažen z internetu)
 
Slavnostní zahájení • První den byl zakončen slavnostním zahájením III. ročníku, kterým provázel Matyáš Valenta. Během zahájení byli představeni partneři festivalu různými scénkami a nechybělo ani slovo starosty Horšovského Týna ing. Josefa Holečka, a ministra spravedlnosti JUDR. Jiřího Pospíšila, pod jehož záštitou se Juniorfest koná.
ulice). Ale nechyběli ani dnes známí herci: Dagmar Patrasová, Josef Dvořák a Jiří Datel Novotný alias Expedice ADAM 84. Zúčastnila se i manželka pana Poláka - akademická malířka Zuzana Poláková. Akce byla zakončena autogramiádou, které se nezúčastnil pouze pan Dvořák.
8.11. • Druhý den festivalu. Tento den byly promítány filmy Žáby a ropuchy, Krokodýlové, Je nám 18. A také se uskutečnila soutěž PEVNOST „TÝN“.
Honza, 9.A
 

Pevnost Týn • Dne 8. listopadu se v Horšovském Týně konala soutěž pro 5. a 6. ročník. PevnostTýmy se skládaly z pěti škol z Blížejova, Řenčí, Horšovského Týna, Dobřan a Staňkova. V každém týmu byli čtyři členové a jeden kapitán ze seriálu ULICE. Byli tam herci Petr Buchta (Vojta), Jana Birgusová (Lída), Jakub Štáfek (Matěj), Kristýna Maléřová (Thea) a Matyáš Valenta (František). Úkolem týmů bylo získávat indicie v rozmanitých úkolech. Plnili jsme úkoly zaměřené na sílu (běh pro obálku, přičemž jsme byli přivázáni provazem), na vědomost (otázka z historie), na hmat (nahmatání předmětu) a také jsme skládali puzzle. Nakonec vyhrál tým z Řenčí, jehož kapitánem byl Matyáš Valenta. Vítězové pojedou do Paříže do Disneylandu. I přesto, že se nám nepodařilo vyhrát, moc se nám tam líbilo a přáli bychom si, aby se tato soutěž zopakovala také příští rok. Na fotografii jsme vpravo. J

 
Bára, Oli, 6.A (obrázek stažen z netu)


9.11. • Třetí den. 5 filmů (Kouzelný strom, Nevinné lži, Bastardci, Upírův pomocník a Muzika) a 1 doprovodná akce.


PippiPippi • Tento rok přijela známá tvář dětského filmu, která hrála Pippi - Inger Nelson a pochází ze Švédska. Pippi Dlouhá Punčocha je ve Švédsku i dnes velmi oblíbená a dosahuje velké popularity. Neexistuje pouze film Pippi Dlouhá Punčocha, ale na to i navazující seriál. Herečka vzpomněla na natáčení Pippi, na své kolegy a to i zvířecí - na opičku, která byla ve filmu její kamarádkou, i přesto uměla opička pěkně „potrápit“ - rozkousala elektrické vedení, tahala Inger Nelson za vlasy atd. A byl i prostor pro dotazy, během kterého jsme se dozvěděli, že i české animované pohádky (Krteček,…), ale i hrané (Pan Tau) jsou vysílány ve Švédsku. Bohužel byla obsazena pouze polovina sálu, což je zajisté škoda. Kromě Inger Nelson se dostavila i švédská velvyslankyně. Inger Nelson dostala ocenění festivalu - Zlatou rafičku. A nechyběla ani autogramiáda.
(obrázek stažen z internetu)
 
Rozhovor se švédskou velvyslankyní paní Inger Ultvedt • Jaká je oblíbenost českých pohádek ve Švédsku? Jsou oblíbeny především u malých dětí, a hlavně nejsou tak agresivní, jako americké seriály. Jaké je to s natáčením pohádek ve Švédsku? Nějaké jsou natáčeny, ale už to není jako před lety, kdy se jich natáčelo mnohem víc. Jak je to ve Švédsku s Pippi? Je oblíbená? Pipi je ve Švédsku velmi známá a každý rok se vrací do televize, můžete si ji koupit i na DVD. Ale není oblíbená pouze Pippi, ale celý komplet s Inger Nelson.
 
10.11. • Čtvrtý den - poslední den. Tento den se promítaly 4 filmy (Malí lupiči, Čarodějka Lilly, Skellig a Kůň pro Winky II.), to hlavní z tohoto dne však přišlo až v 17:30, kdy se uskutečnilo Pohádkové odpoledne s Jiřinou Bohdalovou.
 
5Viděli jsme je, mluvili jsme s nimi • Ve středu 10.11.2010 jsme se do Horšovského Týna vydali i my, redaktoři školního časopisu Podlavičník. Cesta byla skoro perfektní. Po „náročné“ cestě jsme dojeli před zámek, kde jsme potkali Honzu a společně jsme šli za Bohunkou Havránkovou, která nám dělala dozor, jelikož paní učitelka Hlaváčová byla v té době bohužel pryč. Poté, co jsme došli za Bohunkou, rozdělili jsme se na dvě skupiny. První skupina šla zhlédnout film Kůň pro Winky 2 a druhá skupina šla na zámek k panu kastelánovi, který nám dal obálky, které potřebovala Bohunka. Potom jsme šli do hotelu Gurmán, ve kterém bydlely všechny osobnosti, které na festival přijely. Tam jsme udělali rozhovor s Janou Nagyovou a Václavem Vorlíčkem. Po skončení filmu za námi přišla i druhá polovina redaktorů, společně jsme se odebrali do Erbovního sálu na zámku v Horšovském Týně. Tam bylo připraveno překvapení pro Jiřinu Bohdalovou, její sestra ze Švédska. Po uvedení všech hostů na podium začala show připravená přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Byla zahájena divadelním představením na téma Malá čarodějnice, které sehrály malé děti. Jiřina z toho byla celá dojatá. Pak začala vyprávět historky z natáčení a celý sál se smál jejím vtípkům. Je to něco obdivuhodného, když skoro osmdesátiletá žena dokáže rozesmát celý sál. Jiřina vyprávěla skoro přes hodinu, možná by mluvila i dál, ale bohužel jí nebylo dobře, a proto po autogramiádě opustila sál a my jsme s ní šli udělat rozhovor. Jiřina si na nás udělala aspoň chvíli čas. Nebylo to sice dlouho, ale i ta chvíle stála za to. Závěrem bych chtěl poděkovat Bohunce, že tam s námi byla ochotná zůstat. Myslím si, že každý z nás si bude pamatovat tento zážitek do smrti. Já osobně bych si to zopakoval i příští rok, bohužel už nemůžu, jelikož už odcházím na SŠ. Doufám, že mladí redaktoři budou pokračovat a přeberou po nás otěže do svých rukou. Kdo nezažil, nepochopí, kdo zažil, nezapomene!!! :D
Milan, 9. B

Nagyová

Rozhovor s Janou Nagyovou • Proč jste se pro tuto práci rozhodla?

Pro práci herečky? Protože mi bylo 13 let, když jsem začala hrát první film, tato práce mě velmi zaujala. Byla jsem ve věku jako vy, zaujalo mě to okolí, které se týká natáčení. Všechny kabely, kamery, osvětlení, krásné kostýmy, paruky, masky, všechno se mi moc líbilo. Chodila jsem do školy a mezitím jsem měla to štěstí, že jsem dostávala nabídky do dětských filmů. Pak se to samo rozvinulo, že se tento koníček stal mým povoláním. Ale neplánovala jsem to jako dítě. Už ve třinácti letech jste hrála v prvním filmu, jaký jste z toho měla pocit? Hrála jsem v komparzu a hrála jsem tam s M. Kramárom, kterého znáte. Pocit to byl příjemný, těšilo mě to. Studovala jste na konzervatoři hru na klavír a operní zpěv, chtěla jste být tedy tehdy zpěvačkou? Operní zpěv jsem studovala, protože u nás v Bratislavě nebyl obor herectví, tudíž mi nezbývalo nic jiného než si najít jiný obor. Měla jsem ráda klavír, chodila jsem i na zpěv. Ale o tom, že budu operní zpěvačka, jsem nesnila. Myslela jsem si, že bych se uchýlila k muzikálu. Proslavila jste se hlavně díky Arabele, jak na ni vzpomínáte? Celý můj život budu vděčná tomuto pánovi, který sedí vedle mě, panu Vorlíčkovi, že mi tuto roli dal, že mě obsadil. Vlastně mě tato role celý život doprovází. Nic krásnějšího se mi v životě nemohlo stát, než si zahrát takovouto roli. Budu na ni celý život vzpomínat. Baví vás práce, kterou vykonáváte? Momentálně s herectvím nemám nic společného. Od okamžiku, kdy jsem se odstěhovala do Německa, a kde žiju od roku 1987, jsem se přestala herectví věnovat. Natočila jsem ještě jeden film, pak nějaký dabing. Pak už jsem byla víceméně doma jako domácí paní. Od tohoto roku se věnuji perníkům, jsem jako podnikatelka. Přála jste si někdy opustit showbyznys? Přát jsem si to nepřála, ale bylo mi to asi osudem dané, že jsem se seznámila s mužem, který byl z Německa. Musela jsem si ho vzít, když jsem s ním chtěla odejít do Německa, tak se také stalo. Dala jsem přednost rodině a rozhodla se, že s herectvím skončím. Sbíráte perníky, jak dlouho už? Já je nesbírám, nechávám je vyrábět, prodávám je – krásně malované. Nechávám je vyrobit na Slovensku, v Čechách, pak vybírám ty nejhezčí. Perníky, které prodávám, jsou s náročným zdobením a Němci jsou nadšení zákazníci. Stále jejich počet roste.

 

 

 

 

rozhovorRozhovor s panem Vorlíčekem • Jak jste objevil panu Nagyovou? Já jsem napřed hledal představitelku té role, nabízeli mi z Německa herečku, já jsem ale s pomocí svých asistentů rozeslal do všech lidových škol umění dopisy. Hledali jsme, hledali, najednou se objevila paní Jana, byla nakrátko ostříhaná, žádná princezna zlatovláska, ale byla oškubaná. Tak jsme jí dali několik paruk, vyzkoušeli, pak když jsme se na to společně podívali, tak jsme si řekli, že na to vsadíme. Přišlo poměrně dlouhé zkoušení vizáže, zkoušely se různé paruky, kostýmy. Pak jsme z několika posledních kandidátek vybrali právě paní Janu. Původně měla prý hrát roli Libuše Šafránková? To skončilo velice záhy, jelikož jsem Libušce zavolal, byli jsme v té době dobří přátelé (Popelka byla už dávno za námi), ale ona mi jednoznačně řekla, že zkouší v divadle dvě role a má podepsanou smlouvu na seriál. Učila se pro ten seriál stepovat, zpívat, … Tak jsme si řekli, že nebudeme odkládat natáčení, když už jsme měli vybranou Janu. A bylo to k plné spokojenosti všech. A co pokračování? Tam vzniklo nějaké dlouhé dohadování, byly to produkční věci, neviděl jsem do toho. Vyšlo z toho, že si musím najít jinou herečku. Nevím, na kolik to ovlivnila česká nebo německá produkce, ale nakonec došlo k tomu, že jsem si vybral Mirku Šafránkovou, která byla v té době také zkušená herečka. Když jsem se zeptal německé strany, zda jim to nevadí, tak řekli, že jim to nevadí. Pak v té roli hrála tedy jiná herečka. Divákům to bylo divné, ale nikdo se nijak zvlášť nestaral o to, proč k té záměně došlo. Na jaké natáčení filmu nejvíc vzpomínáte? Vzpomínám si na natáčení všech filmů, teď už je jich dvacet sedm, vzpomínám i na všechny seriály. Vzpomínám na ně rád, ta práce mě baví, bavila a myslím si, že ještě bude bavit. A je to práce, kterou jsem si vybral a musím říct, a nejsou to pyšná slova, že můžu být spokojen, poněvadž těch filmů a seriálů hodně běhá, přežily dobu. Přibližně polovina z nich je stále vysílána televizí, přijdou Vánoce a Evropa je plná Popelky. A jsou jiné země, kde se už potřetí hraje seriál Arabela. Jaký film, který jste režíroval, máte nejraději a proč? Mám dva takové filmy. Točil jsem filmy pro děti s ohledem na dospělé. V okruhu klasických pohádek je to film Tři oříšky pro Popelku. V druhé poloze to jsou komedie, které točím velice rád, a z nich to je film Pane, vy jste vdova. Na tento film se mi podařilo vytvořit skupinu exkluzivních herců, scénář se nám povedl velice dobře, můžu na to být hrdý. A co se týká seriálů, tak to je jednoznačně Arabela, těch prvních 13 dílů, ta se také vydařila. Když o Vánocích dávají Tři oříšky pro Popelku, díváte se na ně každý rok? Ne, já se nedívám. Mám ji na VHS, na DVD. Že ji pouští, to vím, to si zkontroluji, samozřejmě, pak už mě jenom zajímá, z kolika oblastí přijde příznivý ohlas. Zajímavé na tom filmu je, že po deseti letech po české premiéře, která byla v roce 1980, tak jsem v roce 1989 dostal hlavní cenu na festivalu na Filipínách. Dostat cenu za film deset let starý, to je docela kuriózní. Jakou máte nejoblíbenější scénu ve filmu Tři oříšky pro Popelku? Ach jo. To jsou takové věci, které vznikly úplně náhodou. Měl jsem v oblibě herce Jana Libíčka, a když jsem začal točit Popelku, tak jsem přemýšlel o jeho obsazení. Ve filmu je v roli vychovatele princů. Tomu byl ušit kožich, jel na huculovi, sám Jan vážil 130 kg, kožich vážil tak 18 kg. A když vychovatel pronásleduje prince, který mu utekl z hodiny, spadne do hlubokého sněhu, kůň mu ujíždí a navíc mu spadne ten těžký kožich. Měl za úkol vstát, obléknout si ten těžký kožich, ty chlupy na sebe nabraly všechen sníh, takže kožich vážil snad dvakrát tolik a ten kůň mu ujížděl a on byl v beznadějné situaci uprostřed lesa, princové v dáli a on je měl dohnat. A Libíček to zahrál tak krásně, že se při tom publikum nádherně baví. Nechal jste předabovat paní Nagyovou v Arabele a v Třech oříškách pro Popelku pana Trávníčka. Co vás k tomu vedlo? Trávníček byl v té době čerstvě vystudovaný hoch z brněnské konzervatoře a musím říct, že mluvil se silným brněnským přízvukem. A ten brněnský přízvuk by v jiných částech republiky vyvolával bouře smíchu, protože ta brněnština je taková měkká. Proto jsem se rozhodl, že to namluví jiný herec, který byl perfektní dabér, Petr Svojtka, který záhy po tom film zemřel. Dopadlo to výborně. Pavel se nezlobil, pár let poté se přestěhoval do Čech, akcentu se zbavil. Paní Nagyovou – nemohla mluvit slovensky proti českým kolegům. Chystáte nějaký nový film? Já ho nechystám, já ho dodělávám. V roce 2007 jsem natočil pokračování Dívky na koštěti. Je to příběh malé Saxanky, která se objeví ve světě pohádek a pomůže pohádkovému světu v záchraně před těmi, kteří ho chtějí zničit.
redaktoři

 

„Bohdalka“ a spol. • „Přichází Jiřina Bohdalová!“ Těmito slovy začala poslední doprovodná Bohdalová1akce, které se zúčastnila známá česká herečka Jiřina Bohdalová, a nebyla sama, kdo se této doprovodné akce zúčastnil. Jiřina Bohdalová se tak vrátila na místo činu, v Horšovském Týně se natáčel film Nesmrtelná teta, za kterou dostala Českého lva. Poté, co se paní Bohdalová posadila, začalo vystoupení, které nacvičil dětský soubor z Horšovského Týna, pod vedením manželů Lahodových. Jednalo se o scénku z Malé čarodějnice, kterou Jiřina Bohdalová namluvila. Poté přicházeli hosté pro Jiřinu Bohdalovou. Jednalo se o pana Václava Vorlíčka, Jiřího Stracha, Ondřeje Kepku, Ivo Niedereleho, paní Jiřinu Jiráskovou, Janu Nagyovou a nakonec přišla na pódium sestra paní Bohdalové - Jaroslava Henzel. Na závěr dostala paní Bohdalová ocenění festivalu - Zlatou rafičku. Následně přítomní vzpomínali na různá natáčení. Na konci akce se konala autogramiáda, které se nezúčastnila pouze Jiřina Jirásková, kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Po autogramiádě se nám podařilo - jako jediným - získat rozhovor od Jiřiny Bohdalové. 
Honza, 9.A
 

Bohdalová2Rozhovor s Jiřinou Bohdalovou • Jak vzpomínáte na Televarieté? Se smutkem, protože další Televarieté už nebude, protože nežije ten chytrý pán, který se jmenoval Vladimír Dvořák. Jak se Vám s Vladimírem Dvořákem spolupracovalo? Tak to byl jeden z nejchytřejších lidí, které jsem ve svém životě poznala. Takže samozřejmě s chytrými a talentovanými lidmi se spolupracuje vynikajícně. Řekla byste nám nějakou vzpomínku na pana Dvořáka? To by bylo moc dlouhé. Viděl jsem scénky, ty vymýšlel pan Dvořák sám? Ano, to vymýšlel celé sám. A když neměl třicet devět teček, to znamenalo třicet devět smíchů, tak říkal, že to byl špatný scénář. Vedli Vás Vaši rodiče k herectví jako vy Vaši dceru? Ne. Dceru jsem k herectví nevedla. K herectví určitě ne. Vedla jsem ji k tomu, aby se dobře učila a pak si vybrala ona. Já jsem jí nebránila. Co vás přivedlo k hraní? Já myslím, že maminka. Byla to velká ochotnice, hrála v ochotnickém spolku. Tak mě přibalovala k líčidlům. Vy jste dostala hlavní cenu Českého lva za roli ve filmu Nesmrtelná teta, jaký to byl pro vás pocit? To je vždycky nádherný pocit. To je asi stejný pocit jako

 

 

Vesmír přímo před očima
1Dne 18.11.2010 byly 6. třídy v Praze v planetáriu. Třídy2 doprovázely paní učitelka Konšalová a paní učitelka Pátá. V planetáriu si mohly děti vyzkoušet například, jak funguje černá díra, anebo vidět oblek kosmonautů. Také jsme měli k dispozici obchůdek se suvenýry, kde jsme si mohli zakoupit pohlednice nebo knížku o vesmíru. Viděli jsme vesmír, který nám byl promítán přímo před očima, bylo to moc krásné. Dozvěděli se mnoho užitečných informací a prohlédli si vesmír pěkně zblízka. Výlet se moc vydařil, akorát dost pršelo! Ale stejně jsme si užili. J
Káťa, 6.B (obrázek stažen z internetu)
 
Prošli jste si HOROREM
Kdy? Přece 13. listopadu v sobotu. Kde? Na Martiňáku jako minulý rok. Letošní hororová stezka se vydařila jak počasím, tak i velmi velkým počtem zúčastněných. Jak už plyne z názvu, tak zde šlo o to, aby postavy z hororů, jako je třeba Fredy Krueger (Noční můra v Elm street), Zabijácký pirát (Mlha), Smrtka a mnoha dalších postav odvedly svoji práci a vyděsily účastníky, jak nejvíc umí. Podle ječení jsem poznal, že hororovým postavám se to povedlo, a měl jsem jako organizátor velikou radost. A jsem rád, tím mluvím i za ostatní organizátory, že jste se „nebáli“ a prošli stezku bez problémů, a proto vám děkuji a další rok ahoj.

Lindy, 9.B
Horor

Světla! Rozsvítit start!!!
míčkyKaždý rok 28. října město Dobřany pořádá s pomocí pionýrské skupiny Delfíni lampiónový průvod. Letos byl sraz účastníků v 17.30 na vlakovém nádraží, ale bohužel nebyla ještě tma, aby vynikly krásně rozsvícené lampióny, tak se ještě chvíli čekalo. Když se trochu setmělo, tak se průvod vydal za hrajícím autem. Průvod prošel městem Dobřany a dostal se až na Starý most, kde na děti čekala sladká odměna a malý ohňostroj. Počasí nám přálo (nebyla tak veliká zima J ), takže byla i velká účast. Těm nejmenším zářila očička jako jejich lampiónky, se kterými jim někdy museli pomoci mamka, taťka,…J. Moc se mi akce líbila a doufám, že se bude opakovat i příští rok. Myslím si ale, že ta muzika mohla být trochu veselejší. Děkujeme městu Dobřany a pionýrské skupině Delfíni.
Oli, 6.A (obrázek stažen z internetu)
 
O žirafě Emílii
žirafaByla jednou jedna žirafa a ta měla dva moc dobré kamarády. Jednou ale nastal den, kdy se Emílie rozhodla, že se svými kamarády přestane mluvit. Kamarádi slon a opička nevěděli, co se Emílii stalo. O dva dny později šel slon s opičkou okolo Emílie a už zdálky volali: „Ahojky, Emílie, jak ses vyspala?“ Ale Emílie se otočila na své nové kamarády a vůbec si slona a opičky nevšímala. Slon a opička se rozhodli, že s Emílií už nikdy nepromluví. Ale Emílii její noví kamarádi moc dlouho nevydrželi. Nový kamarádi Emílii odstrčili a Emílie už neměla ani opičku a slona, ani nové kamarády. Nikdo s Emílií nechtěl kamarádit. Jednou se Emílie rozhodla, že se s opičkou a slonem zase usmíří. Přišla za nimi a říká: „Kamarádi moji, moc se vám omlouvám za to, co jsem vám provedla. Můžeme být zase kamarádi?“ Slon s opičkou nevěděli, co mají Emílii odpovědět. Chvíli přemýšleli, pak se na sebe podívali a řekli: „Ano. Dáme ti ještě jednu šanci.“ A tak měla Emílie zase své staré a hodné kamarády. Pro Emílii z toho plynulo, že nemá odstrkovat své staré kamarády, pro slona a opičku, že se má odpouštět. Všichni si to dlouho pamatovali. Další příběh v příštím čísle Podlavičníku. J.
Kačka, 6.B
 


 

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, tř.1.máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: I.redakční kroužek (Mgr.Michaela Hlaváčová): 9.A:Jan Pokorný; 9.B: Milan Obertík, Zdeněk Linda;7.B:Aneta Dobrá, Karolína Rosecká; 6.A: Matěj Hrubý, Bára Málková, Olga Přibylová; 6.B: Marie Kordíková, Kateřina Mafková.II.redakční kroužek (Mgr. Eliška Simbartlová a Mgr.Alena Formánková):  5.A: Martin Adamec, Jakub Brada, Veronika Hesová, Kateřina Kofroňová, Michael Lösch, Simona Plassová;4.A: Michal Veselý; 4.B: Michal Hrubý, Vojtěch Kordík, Sára Ženíšková, Iveta Živná; 1.A: Tereza Hesová. III.redakční kroužek - ePodlavičník;internetová verze na www.zsdobrany.cz  (Mgr.J.Fialová): 9.B: Jiří Pech, Martin Žďánský. Editace: Mgr.J.Šedivý. Distribuce: 7.B: Aneta Dobrá, Karolína Rosecká. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Předplatné časopisu ve školním roce 2010/11: 50 Kč. Časopis č.3/10/11 předán k tisku 4.12.2010. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty vhazujte do schránky Podlavičníku či předávejte redaktorům časopisu.