Obsah

logo

 

ZLATÝ LIST

Pohled z běhu

Jak všichni víte, v pátek 19. dubna se běžel Zlatý list. Byl jsem mezi účastníky ve skupině Muzikanti. V osm hodin nás pan ředitel „zahnal“ do družstev a pověděl nám, co a jak udělat. Pro nejlepší běžce byly připraveny hezké knížky. Vyběhli jsme někdy ve tři čtvrtě na devět. Bylo asi deset stanovišť a každé se zabývalo přírodopisem nebo ekologií. Jako první bylo stanoviště s rybami, kde jsme dostávali otázky a poté jsme je řešili. Pěkné bylo i stanoviště s „kytičkami“, kde jsme přiřazovali názvy rostlin k jejich využití. Počasí se moc nevydařilo, protože bylo zataženo a občas spadlo pár kapek deště. Když jsme doběhli, dostali jsme lístek a mohli jsme tím lístkem „zaplatit“ kuřecího buřta. Než doběhla poslední družstva, měli jsme možnost zahrát si fotbal nebo posedět u ohně. Letos míč, s kterým se hrál fotbal, skončil v řece, ale kluci z osmičky ho vyndali, takže jsme mohli hrát dál. Když poslední družstvo doběhlo, začaly se vyhlašovat výsledky. My, Muzikanti, jsme skončili na prvním místě s 81 body. Rozdíl mezi jednotlivými místy byl maximálně šest bodů. Tento Zlatý list byl velice vyrovnaný. Každý si odnesl samolepku se zvířetem a ti nejlepší si mohli vybrat knížku. Vybral jsem si encyklopedii Země. Moc se mi běh líbil a už se těším, až pojedeme do krajského kola, protože jsme postoupili.

Vojta, 6.A

list

Co se to tady děje?

„Ach, to jsem se pěkně vyspalo. Ale ale, to už je 19. duben?“ Sluníčko se probudilo ze zimního spánku a plné nabité energií se snaží uspokojit ty, kteří už na jeho sluneční paprsky netrpělivě čekají. S ním také přišel velký šedivý mrak, který už jen čeká na správnou příležitost, aby ze sebe vyždímal déšť. Sluníčko náhle uslyšelo šustění a nějaké hlasy. „Co to slyším? Že by to byli žáci dobřanské školy?“ „Chachá, zase se jako každý rok se pořádá soutěž Zlatý list, v které žáci v utvořených hlídkách budou soutěžit ve vědomostech z přírodopisu.“ „Samí chytří žáci? Tak to já jim pěkně posvítím,“ povídá sluníčko. „V žádném případě. Musím jim to trochu ztížit,“ rozhněval se mráček a spustil na zem déšť. Naše spolužáky to ale neodradilo a v půl osmé už stály 4., 5. a 6. třídy na startu, který byl na ostrově u skautů a ochránců přírody. První hlídka vybíhala v 8 hodin a déšť slábnul. Sluníčku nesmělo v žádném případě uniknout, co se kde děje, proto vyslalo své posly - zvířátka, aby okoukla, jak se našim žákům vede.

Na prvním stanovišti lezl po trávě šnek. Byl tak zvědavý, že i přes své pomalé lezení se doplazil až k papíru, na kterém bylo něco nakresleno. Nejdřív dlouho bloumal, co by to mohlo být. Potom si ale všimnul, že tenhle na obrázku vypadá jak ten jeho strýc z vody, který vyskakuje nad hladinu, aby si s ním popovídal, strýc kapr. Ano, na prvním stanovišti měli šanci vášniví rybáři. Když hlídka úspěšně zvládla první stanoviště, přesunula se k druhému. Tam již netrpělivý ptáček čekal na větvi, aby se dozvěděl, co se tady bude dít. Když hlídka přiběhla, dostala pár otázek a pustila se do určování kamenů. Každého zvlášť zaujala síra nebo žula, kterou většina ještě neměla šanci vidět. Po úspěšné „poznávačce“ kamenů se přesunuli k dalšímu stanovišti. Kolem se hlínou prodírala malá růžová žížala. Sluníčko ji poprosilo, aby zjistila, co se děje i na třetím stanovišti. Jakmile ale malá drobná žížala zjistila, že na trávě leží krabička a v ní připíchnutí její kamarádi motýlci a broučci, rychle se zavrtala do země a byla pryč. Po statečném odolávání dešti se naše hlídka přesunula na stanoviště čtvrté, které se nacházelo na druhé straně řeky Radbuzy. Kachny, které právě plavaly kolem, vystoupaly na břeh a ťapkaly se podívat, co se děje. Jedno malé nebojácné kachňátko se přiblížilo až k papíru, na němž byli nakresleni různí prvoci a škeble. Chvíli nechápavě koukalo na list papíru, ale zanedlouho už bylo pod křídly své maminky, protože ho vylekalo zaznění správné odpovědi silnějším hlasem jednoho chlapce z hlídky. Hlídka běžela dál a blížila se k dalšímu stanovišti, které hlídal čáp, který se už nějakou dobu procházel po louce. Poslouchal a slyšel, že otázky se týkají květin. Přišel blíž, aby si také vyzkoušel, jestli pozná květiny, ke kterým často přičichává. Než se dostal trochu blíž, hlídka už běžela s plným počtem bodů dál směrem ke kapli. Na kraji silnice se zastavila u dalšího stanoviště, u kterého si oživila znalosti z meteorologie a běžela přes strmý kopec dál. Měli výborný čas, proto mohli do kopce zpomalit a užívat si pohodu a krásu Martinského vrchu. Na dalším stanovišti létaly mušky a koukaly soutěžícím přes rameno, aby jim poradily, jací ptáčkové jsou na obrázcích. Po zvládnutí ptáků na 100% se přesunuli po dlouhé cestě mezi mladými jedličkami k dalšímu stanovišti, na kterém čekala malá veverka na stromě, aby také zjistila, co se tady děje. Zaslechla, že se tady mluví o vydře a kuně. Zalekla se a radši utekla. Naše hlídka se ale ničeho nezalekla a pokračovala v cestě za vítězstvím. Po náročném terénu se běžci dostali až k předposlednímu stanovišti, kolem kterého skákala žába. Skákala tak vysoko, že si všimla obrázků stromů položených vysoko na kameni. Hlídka všechny stromy bezpečně poznala a s vyčerpáním sil běžela k poslednímu stanovišti, které bylo u betonové lávky. Tam na ně čekal velmi zapeklitý úkol - poskládat potravní řetězec. Nejdřív se objevily komplikace, ale pak po poradě se všichni shodli na správném řešení. Dostali plný počet bodů a co nejrychleji se snažili dopravit k cíli. V cíli na ně čekala odměna v podobě vuřtu, který každý soutěžící dostal. Celé dopoledne běhala jedna hlídka za druhou a po skončení a vyhlášení vítězů se rozdávaly odměny v podobě přírodovědných knih a encyklopedií. A sluníčko? To mělo radost, že se vše vydařilo a vzalo si do hlavy, že příští rok hlídkám posvítí na cestu daleko víc.

Kačka, 8.B

Senát 9.4.2013

Přítomni:

Vojtěch Váca, 4.B, Martin Urban, 4.C, Erika Hessová, 5.A, Lenka Dokoupilová, 5.A, Magdalena Cebová, 5.B, Natálie Brejchová, 5.B, Adina Kvačová, 6.A, Radek Bäuml, 6.A, Daniel Málek, 6.B, Ctirad Kučera, 6.B, Milena Blažková, 7.A, Martin Adamec, 7.A, Andrea Kadlecová, 7.A, Ladislav Bouřil, 7.B, Daniel Čech, 7.B, Bára Málková, 8.A, Olga Přibylová, 8.A, Marie Kordíková, 8.B, Dominika Hrádková, 8.B, Lukáš Strejc, 9.A, Michal Líška, 9.A, Petra Richterová, 9.B, Kristýna Bauerová, Mgr. J.Šedivý, Mgr. N.Vlasáková, Mgr. J.Netolická, Mgr. A.Boudová, Ngr. L.Navrátilová

 

Předsedající: Dominika Hrádková, 8.B, Marie Kordíková, 8.B

1. Dárky do Slovinska (informace) - vybírali jsme, které dárečky by bylo nejvhodnější pro Slovince a jejich české návštěvníky. Měli jsme na výběr z mnoha věcí: peněženky, přívěšky na klíče nebo na mobil, kosmetické taštičky. Nakonec jsme se shodli na peněženkách v modrém a oranžovém provedení s logem školy (kaňkou).

2. Velikonoční párty (zhodnocení) - žákům z nižších ročníků se párty moc líbila a bavila je. Bramboráčků pro Ugandu třídy 9.B se udělalo přes 400 kusů a celkem se z nich vytěžilo 1.492 Kč na adoptivní příspěvek.

3. Adopce na dálku - máme vybráno 4.973 Kč a potřebujeme 7.000 Kč. Peníze pro Nankingu se budou vybírat ještě na třídních schůzkách na 1. a 2. stupni i na Školní akademii.

4. Zlatý list - plakátky se už rozdaly do tříd, takže zájemci by měli co nejdříve vyplnit a odevzdat přihlášky třídnímu učiteli.

5. Výjezd do Slovinska - program ve Slovinku se ještě upřesní, ale žáci 5.ročníku se zúčastní festivalu Žogarija, bude se o tom natáčet dokument do TV. Ve Slovinsku budou i kulturní vystoupení a výstavy, protože Brežice slaví 660.výročí.

6. Aréna - hodnotilo se jídlo ve školní jídelně. Padly různé názory o tom, že se jídlo moc nezměnilo, ale oceňují se saláty. V jídelně se vaří celkem 750 různých jídel. Mluvilo se o nápadu, že by se mohla zopakovat podobná akce jako s bramboráčky. Mohly by se péct například malé koláčky, muffiny, za 5 Kč. Stačí se domluvit ve třídě, sehnat si dozor a domluvit se s učitelem na podrobnějších věcech.

Příští jednání: 21.5.2013

Bára, 8.A

senát
 

 

Mikroskopování se čtvrťáky

V úterý a ve středu 2. a 3. dubna navštívili 2. stupeň naší školy žáci 4. ročníku, aby se naučili pracovat s mikroskopem. Výuka trvala tři vyučovací hodiny. Nejprve jim paní učitelka Weinrebová popsala celý mikroskop a mikroskopické potřeby a pak vysvětlila, jak se vše používá. My, mentoři, jsme jim pomohli s vypracováním pracovního listu a vytvořením vlastního preparátu. Vše, doufejme, si zapamatovali a my jim děkujeme za to, že k nám přišli, a už se na ně těšíme, až k nám na 2. stupeň 24., 28. a 29. května opět přijdou na „Badatelské dny“.

Janča, 8.B, Verča a Terka, 9.A

 

Biologická olympiáda

Ve dnech 21.2. a 7.3. na 2. stupni naší školy proběhlo školní kolo biologické olympiády, které mělo 3 části: praktickou (mikroskopování, určování rostlin a živočichů) a  teoretickou. Žáci se podle tříd rozdělili do dvou kategorií, C a D. Pro tento rok bylo téma „Ekosystémy rybníků“. Z kategorie C (byla pro 8. a 9. ročníky) se na 3.místě umístila Jana Krajčovičová z 8.B, na 2.místě Matěj Hrubý z 8.A a na 1.místě Markéta Benediktová z 9.A. Z kategorie D (byla pro 7. a 6. ročníky) se na 3.místě umístila Simona Plassová ze 7.A, na 2.místě Martin Adamec ze 7.A, na 1.místě Andrea Kadlecová ze 7.A. Do okresního kola postupovali jen žáci z 1. a 2.místa. Okresní kola se konala na Gymnáziu v Blovicích, kam jsme cestovali vlakem a vezli jsme s sebou vstupní úkoly na téma „Rybník v předjaří“ a „Historie rybníka“. Okresní kolo olympiádamělo opět 3 části: teoretickou, mikroskopování a určování rostlin a živočichů. Příprava na okresní kolo nebyla jednoduchá. A ptáte se, jak jsme dopadli? Naši reprezentanti se umístili takto: Matěj Hrubý - 13.místo, Markéta Benediktová - 7.místo, Andrea Kadlecová - 5.místo a Martin Adamec - 7.místo.  Všichni byli odměněni krásnými dárky a už se mohou připravovat na další rok této soutěže.

Janča, 8.B, Andrejka, 7.A

 

 

Naši učitelé navštívili v dubnu v projektu Comenius Regio partnerskou německou školu v Bad Salzuflen,

zúčastnili se badatelského dne na téma „Magnetismus“

nvštěva   

 

Play-off s děravým míčkem??? Je to tak :)

Dne 21.dubna se v dobřanské hale konalo florbalové play-off. Celkem se ho zúčastnilo šest týmů a naši Dobřaňáci samozřejmě nechyběli. Zápasy trvali 2x 10 minut. Hrálo se od dopoledních hodin a naši kluci hráli hned úvodní zápas proti Sokolu Komárov, který bohužel prohráli. Následoval zápas mezi Štěnovicemi a Tlučnou. Po této malé pauze se Dobřanští Play-offpustili do odvety s Komárovem. Ihned po odpískání začátku se kluci ujali míče, ale došlo na vyhození míče a Komárov rozehrával. K našemu štěstí nebyli schopni k významné akci. Opětovné vyhození míče, tentokrát rozehrávali naši, konkrétně hráč č. 5 - L. Marhánek, který svou bombou prostřelil sokolovského gólmana. Po vyhrané buly se opět k míči dostala naše pětka. Zmatek před soupeřovou bránou pro nás vypadal slibně a byl zde velký důraz, bohužel neúspěšný. Modří zasypávali gólmana Komárova mnoha střelami, ale ten odolal. Kapka neopatrnosti našich hráčů veda k uvolnění červené 7 a v čase 3:14 ke srovnání skóre. Nastala střelecká pauza a oba týmy se o míček spíše přeli. Ovšem opět došlo k uvolnění jednoho z hráčů Komárova a ten ztrestal nepozornost naši obránců. Stav skóre 1:2. Tento výsledek se našim chlapcům opravdu nelíbil, a tak v 8:43 hráč s číslem 10 – T.Helus vyrovnal na 2:2 a v 9:41 ho následoval hráč s číslem 5. Po zajištění vedení byl odpískán konec prvního poločasu. Začátek druhé polovinyPlay-off patřil Komárovu, ale udělali chybu a v 11:01 je ztrestala opět naše desítka. Skóre 4:2. Po buly se chtěl Komárov trochu předvést, a tak silně zaměstnával našeho gólmana. Naštěstí naše brána zůstala bez poskvrny, dokonce ve 13:35 zvýšil náskok náš hráč č.12 - Skřivan. Poté se Koterovu naskytla příležitost náskok snížit v situaci 2 na 1 hráče, pro ně bohužel neúspěšně. Na červenočerných byla znát určitá beznaděj a ta se projevila při vyloučení jednoho z nich za podražení T. Heluse. Při početní výhodě ukazovali naši kluci svou sílu a jistotu a krásnými střelami trápili soupeřova brankáře. Výsledek zpečetil v 19:14 hráč č. 14 - Koubovský a ustálil výsledek zápasu na 7:2. Toto vítězství znamenalo postup našich florbalistů do semifinále.

Následoval zápas proti Sokolu Koterov. Na našich hoších byla znát touha po vítězství a do zápasu dávali všechno. I přes veškerou snahu zvítězit se chlapcům již nepodařilo porazit vítězný Koterov. V boji o třetí místo kluci porazili Tlučnou 2:1 a získali úctyhodné 3. místo, na 2. místě své úspěchy slavila Cobra Radlice a vítězem, který předváděl skvělé přihrávky, práci s míčem, … se stal Koterov. Tímto gratuluji celému tým u Dobřan a přeji štěstí do dalších zápasů.

Míša, 9.B

 

Vzácná návštěva

V neděli 7.4. se věřící z Dobřan i odjinud sešli v kostele s. Mikuláše a vydali se s opatem tepelského premonstrátského kláštera Zdeňkem Filipem Lobkowiczem k zrestaurovanému baroknímu kříži v Plzeňské ulici a pak ke kapličce 14 svatých pomocníků v nouzi na Kamínku. Zde jsem se s opatem sešla i já. Po různých obřadech jsem panu Lobkowiczovi položila pár otázek.

Co obnáší vaše postavení? Jsem představený kláštera v Teplé. Ten byl založen šlechticem Hroznatou v roce 1193, stejně jako klášter v Chotěšově. A tam jsou řeholníci, premonstráti, a já jsem se stal tím představeným. Jaký máte vztah k Dobřanům? Dobřany bývala farnost našeho řádu, kostela a od nás sem přicházeli kněží. A proto jsem tady. Můžu říct, že když jsem měl své první kněžské Vánoce, tak jsem je strávil tady v Dobřanech - v roce 1990. Vedli vás k víře již od dětství? Ano, vedli. Jaká byla vaše cesta k opatství? Tak nejdříve jsem byl vysvěcen na kněze a pak jsem působil různě na farnostech, patřil jsem tedy pořád k tomu klášteru a pak se stalo, že mě zvolili. Jak dlouho je možné být opatem? To záleží na rozhodnutí spolubratří. Buď na určitou dobu, nebo na doživotí. Proč jste se rozhodl být opatem zrovna v klášteře v Teplé? Já jsem se nerozhodl být opatem, oni mě zvolili. Ale rozhodl jsem se vstoupit do kláštera v Teplé, no ono se to nedá úplně vysvětlit. To je podobné, jako proč si někdo vzal zrovna tuhle manželku. Do Dobřan jste byl pozván? Dneska jsem byl pozván.

Oli, 8. A

návštěva
 

Svět pohádek

Jak to všechno začalo?

pohádky„Zazvonil zvonec a pohádky je konec.“ Tuhle větu slyšelo snad každé malé dítě. Každý, ať už malí nebo velcí, se dívá nebo díval na pohádky. Někdo má rád hrané, někdo zase kreslené. Každý si pohádky oblíbil proto, že jejich konec je zpravidla šťastný. Ale jak to vlastně všechno začalo? Z čeho pohádky vznikly?

Autorské pohádky vznikly v období renesance. Jejich kořeny však sahají až do dob středověku, kdy si je lidé vyprávěli, a tudíž se jejich obsah měnil. Jejich obsahem býval většinou boj dobra se zlem nebo podnikání dalekých cest za láskou a bohatstvím. Pohádky byly založeny na smyšlených bytostech a místech mimo náš čas.

Známí čeští sběratelé pohádek a tvůrci pohádek byli Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Karel a Josef Čapkovi, Ondřej Sekora. Dnes již pohádky nejsou jako kdysi. Určitě znáte pohádky od Walta Disneyho jako je Petr Pan, Popelka, Lví král nebo třeba Alenka v říši divů. Těmto pohádkám se říká animované, protože se snímají po jednotlivých fázích. Animovaný je taky všemi milující Večerníček, který vysílá Česká televize.

V pohádkách můžete na chvíli uniknout realitě a spatřit tam možné i nemožné. Tak si pusťte svoji oblíbenou pohádku a nechte se unést do světa kouzel.

Kačka, 8.B

 

Z pohádky do pohádky

pohádkaJaká je tvoje oblíbená pohádka? Davča, 1.C: Pat a Mat. Krteček. Nikola,4.C: Simpsonovi. Adéla, 4.C: Simpsonovi. Markéta, 4.C: Tom a Jerry. Ivana, 3.B: Harry Potter. Vendulka, 1.C: Wings. Lilinka, 2.A: Diamantový zámek. Nela, 3.B: Tři oříšky pro Popelku. Pavel, 2.A: Tom a Jerry. Melisa, 2.A: Chipmunkové. Míša, 3.B: Šíleně smutná princezna. Adam, 5.B: Krteček. Martina, 5.B: Asi Tři oříšky pro Popelku. Tomáš, 5.B: S čerty nejsou žerty. Linda, 4.C: Tři oříšky pro Popelku. Aneta, 4.A: Asi Nejkrásnější hádanka. Lukáš, 4.A: Princezna se zlatou hvězdou na čele. Anna, 4.B: Pohádka na dobrou noc. Líba, 4.A: Tři oříšky pro Popelku.

Chtěla bys být někdy v kůži nějaké pohádkové postavy? Pokud ano, které? Davča, 1.C: Ne. Nikola, 4.C: Ani ne. Adéla, 4.C: No to opravdu ne, jelikož by to bylo asi těžké. Markéta, 4.C: Chtěla bych být myš Jerry. Ivana, 3.B: Ne. Nela, 3.B: Ne. Kačka, 1.C: Ne. Vendulka, 1.C: Ano, já dokonce chodím na dramatický kroužek, kde hraji princeznu, tak bych chtěla být asi princeznou. Lilinka, 2.A: Ne. Pavel, 2.A: Ne. Melisa, 2.A: Já bych chtěla být třeba Shrek. Míša, 3.B: Ne. Adam, 5.B: Ani ne. Martina, 5.B: Ne. Tomáš, 5.B: No, kdyby to šlo, tak bych chtěl být nějakým čarodějem. Linda, 4.C: Ne. Aneta, 4.A: Ano, chtěla bych být víla. Lukáš, 4.A: Chtěl bych být princem. Anna, 4.B: Morče Bulva. Líba, 4.A: Nejspíš ne.

Chtěla bys umět čarovat? Jaké kouzlo bys chtěla umět? Davča, 1.C: Ne. Nikola, 4.C: Ano, chtěla bych být neviditelná. Adéla, 4.C: Chtěla bych být neviditelná. Ivana, 3.B: Být neviditelná. Markéta, 4.C: Čarovat bych chtěla umět, abych mohla mamince přičarovat nějaké pracovnice. Nela, 3.B: Ano, chtěla bych být neviditelná. Kačka, 1.C: Taky ne. Vendulka, 1.C: Asi ano, chtěla bych umět kouzla s ohněm. Lilinka, 2.A: Ne. Pavel,2:A: Ne. Melisa, 2.A: Ne. Míša, 3.B: Přála bych si být neviditelná. Adam, 5.B: Chtěl bych umět zastavit čas. Tomáš, 5.B: Ano, nejlepší kouzlo by bylo asi zastavení času, létání, a pak ještě abych mohl lidem koukat do mysli. Linda, 4.C: Dobrý by bylo, kdybych uměla zastavit čas. Aneta, 4.A: Jo, třeba přemístit se z místa na místo. Lukáš, 4.A: Ne. Anna, 4.B: Chtěla bych se přemísťovat. Líba, 4.A: Chtěla bych se zneviditelnit.

Máš raději pohádku v knize nebo v televizi? Davča, 1.C: Spíš v telce. Nikola, 4.C: Asi v televizi. Adéla, 4.C: Asi v televizi. Markéta, 4.C: Mám ráda oboje. Ivana, 3.B: V televizi. Nela, 3.B: Asi v televizi. Kačka, 1.C: V knížce. Vendulka, 1.C: V televizi. Lilinka, 2.A: V knížce. Pavel, 2.A: V televizi. Melisa, 2.A: V knížce. Míša, 3.B: V televizi. Adam, 5.B: V knížce. Martina, 5.B: V knížce. Tomáš, 5.B: V knížce. Linda, 4.C: V televizi. Aneta, 4.A: V knize. Lukáš, 4.A: V televizi.  Anna, 4.B: V telce. Líba, 4.A: V knize.

Barča, 8.A, a Alča, 9.B

 

Město pohádek v Čechách

pohádkaKdo by neznal město Jičín, když nedaleko v lese Řáholci bydlí známé pohádkové postavičky Rumcajs s Mankou a Cipískem. Ti se skrývají před knížepánem. Ale myslím, že všichni znáte Rumcajse od Václava Čtvrtka, který v Jičíně pobýval. Festival v Jičíně se koná už od roku 1991. Patronem festivalu je Jiří Lábus. Letos je tématem festivalu Kolo, kolo mlýnský, a proto se již od 6. dubna můžete vydat na výlet za jičínskými mlýny. Letos poběží 22. ročník tohoto festivalu, tak jestli chcete, můžete se 11. až 15. září vydat do Jičína a kdoví, možná potkáte Rumcajse, který se ukrývá v lese. Při toulkách Jičínem můžete zamířit do muzeí a galerií. Jedna galerie je věnována právě Rumcajsovi, spatříte tak Rumcajsův svět, ve kterém jsou obrázky Radka Pilaře (autor Rumcajse). I další města mohou být městem pohádek, co třeba Plzeň nebo Tábor.

Vojta, 6.A

 

Cesta do říše snů

pohádkaV dalekých teplých krajinách se nachází obrovská brána do říše pohádek. Můžeme se tam dostat autem či letadlem. Říše pohádek se nachází v oblasti jednoho z nejkrásnějších měst světa s nejvyšší věží. Nachází se u města zamilovaných - u Paříže. Mickey Mouse, Medvídek Pú, Petr Pan, Popelka, Malá mořská víla … pohádky od Walta Disneyho. Říše pohádek - Disneyland. Do Disneylandu se můžete vypravit s celou rodinou a ubytovat se přímo v areálu v luxusním hotelu i s programem s pohádkovými postavičkami. Areál je obrovský a nachází se v něm atrakce různých druhů. Z mé perspektivy je Disneyland úžasný. Když jsem vcházela dovnitř, hrály písně a kolem pobíhaly postavičky. V každé uličce byly obchůdky, jak se sladkostmi, suvenýry, tak se šaty. Má však jen jedno mínus - dlouhé čekání ve frontách. Ale i přesto určitě Disneyland všem doporučuji.

Domča, 8.B

 

Známý princ, ještě známější princezna

pohádkaFrantišek Peterka je herec, který se narodil před 91 lety v Praze. Od mládí se věnoval sportu, ale osud ho přivedl k herectví, nejdříve k divadlu a poté i k filmu. Díky své vysportované postavě hrál především statné muže. Nejčastěji se objevoval v komediálních rolích. Tento herec zná kouzelného pana Tau, dokonce i sám ovládá kouzla jako Krakonoš, neomezený vládce hor. Umí si zjednat respekt, je to totiž Fantomas, pohádkanejmocnější vládce říše pohádek pro dospělé.

Libuše Šafránková pochází z Brna, letos oslaví šedesáté narozeniny. Tato známá herečka hrála princezny (Malou mořskou vílu), Popelku, kde hrála spolu s Pavlem Trávníčkem, který je také významný herec, ale především dabér.

Pavel Trávníček se narodil 26.10. 1950 v Konici u Prostějova. Málokdo ví, že při roli v Popelce ho museli dabovat, protože neuměl pořádně artikulovat.

Jiřina Bohdalová je jednou z nejoblíbenějších českých hereček. Hrála především královny a čarodějnice. Mohli jste ji také vidět ve filmech a pohádkách Chobotnice z druhého patra, Nesmrtelná teta, Lucie, postrach ulice, Jezerní královna …

Dvě stovky nejrůznějších kostýmů z třiceti českých pohádek je k vidění v Praze v Obecním domě.

Barča, 8.A (obrázky staženy z internetu)

 

Jak to bylo či nebylo

Každému z nás jistě maminka někdy četla nebo vyprávěla pohádky. Pohádky o princeznách, pohádkadracích, princích, čarodějnicích a jiných magických bytostech. Jak každý rostl, přestali jsme na tyto postavy věřit, ale co si takhle nějakou pohádku nebo pověst vymyslet? O své rodině, přátelích nebo... nebo třeba o svém městě. Ano, to je nápad!

Bylo, nebylo za sedmerými horami a sedmerými řekami bylo jedno malé království. V tom království žili lidé šťastně a spokojeně. A od toho, jak tu lidé žili, se to království i jmenovalo - Dobřany. Zdejší panovník často pořádal pro svůj lid oslavy a vystoupení. Dával vystavět různé stavby a budovy, aby lidem ve svém království zpříjemnil jejich těžké životy. Toto království totiž nebylo u sousedních království moc oblíbené, jelikož se zde nacházel velký špitál se spoustou churavých, a dokonce i bláznivých lidí. Stávalo se, že někdy jeden z těch pomatenců utekl a natropil v království nějakou neplechu. Až jednou se stala zvláštní věc. Do tohoto království přišel jeden muž, který o sobě prohlašoval, že umí léčit jen pomocí doteku. Panovník ho však za jeho „domýšlivost“ dal zavřít do blízkého špitálu. Od doby, co nechal král chudáka zavřít, všichni pohádkapacienti se začali zázrakem uzdravovat. Kolem každého, koho se dotkl, se na okamžik objevila třpytivá záře, a když zmizela, z nemocného se rázem stal zdravý člověk. Všichni žasli nad kouzelníkovým uměním, neboť kromě nemocí nechával zmizet i špatné vlastnosti a zlé chování. Za to všechno si ho lid vážil a uznával. Z Dobřan se stalo doslova kouzelné místo, dokonce i panovník uznal, že chudák mluvil celou dobu pravdu, a prohlásil ho za královského lékaře. To se však nelíbilo zdejší církvi, jelikož léčitel začínal mít velkou moc a na jeho rady dal i panovník. Na svých bohoslužbách proto odsuzovala a pošpiňovala dobrotu onoho chudáka. Lidé začali mít z mága strach, neboť jim církev namlouvala, že když může zdraví a život dát, může ho i vzít. A tak na přání lidu a církve musel panovník prohlásit lékaře za čaroděje temnoty. Ustrašení lidé postavili uprostřed města hranici a nebohého dobráka nechali upálit. Když se plameny dostaly k jeho smutné tváři, pronesl kletbu: „Za mou dobrotu a starostlivost jste mne upáliti nechali. Nechť se do vašeho království znovu vrátí nemoc, šílenství, strach, ať si lidé závidí a šlechta nechť je ještě pyšnější, a lidé ať zde lež jen užívají a nemohou věřit ani rodině. Proklínám toto království, zdejší lid i samotnou církev.“ Poté zněl jen jeho neutichající křik plný zklamání a smutku. Následné ráno zbyl po hranici již jen popel, někteří lidé dokonce viděli, jak z popela vyletěla krásná bílá holubice a zmizela v dáli. Od té doby není toto království tak krásné a lidé tak šťastní jako bývali dříve. Vše, co nebohý chudák prohlásil o tomto království, se v jisté míře naplnilo.

Míša, 9.B

 

Svěrák, Uhlíř a Maruška

Každý z vás zná pohádku O červené Karkulce. Někdo ji viděl v podání žáků ZUŠ jako operku. Všichni, co ji viděli, ji shledali jako velice úspěšnou. A protože tomu tak bylo, a my jsme za to moc rádi, připravuje se pro vás nová pohádka! Pohádka O 12 měsíčkách je pohádka o hodné Marušce, chamtivé matce a Holeně, 12 měsících, přírodě, pomocné ruce a o všem, co patří k typickým pohádkám a typickým 12 měsíčkům. Zvláštní však je, že v podání nás, umělců, neuslyšíte ani slůvka bez muziky. Opět tedy půjde o operku. Můžete se těšit na červnovou premiéru, tedy jestli to stihneme.:) Držte nám palce!

Mary, 8. B

 

Zamilovaný duch Račeka


 

Jedné noci držel Račeka se svým kamarádem Henrym hlídku na hradní věži. Neohrožený Račeka byl nyní vystrašený a duchem nepřítomný. Henrymu to bylo divné, a tak se ho pohádkazeptal: „Račeko, co je to s tebou v poslední době?“ Henry byl dost zmatený, protože pokaždé co se Račeka pohnul, mu praskala kůže. „Ach jo, to si nedokážeš ani představit,“ odpověděl mu zamyšlený Račeka. Henry naléhal až tak, že to z Račeka vypadlo. „Jsem hrozně moc zamilovaný.“ Račeka se nejistě koukl na Henryho a čekal, jak zareaguje. Henryho to samozřejmě překvapilo, ale byl tak zvědavý, že mu to nedalo a zeptal se. „A do koho, jestli se můžu zeptat?“  Račeka chvíli přemýšlel, jestli se mu má svěřit, pak nakonec řekl. „Jmenuje se Rozárka Oleandrová, a vždy když na mě promluví, málem omdlím.“ „Co to povídáš, Račeko, prober se!“ vykřikl na něj udivený Henry. Račeka si pořád stál za svým a vyprávěl mu o tom, že jestli ho Rozárka nepolíbí, tak zkamení na sto let. Z povídání je vytrhlo bimbání hodin, které jim oznamovalo, že je čas pěkně si zastrašit. Chvíli je to bavilo, Henrymu však rachotilo v hlavě to, co mu před chvílí řekl Račeka. „Tak za tou tvou Rozárkou poletíme. Víš, kde bydlí?“ naléhal na něj Henry. „No jo, ale ona je přes den ropucha, která bydlí v hradním příkopu a v noci mě k sobě vábí svou krásou.“ Chvíli to trvalo, ale Henry z Račeky přece jen dostal, kde by mohli Rozárku najít. Bylo to tak. V hradním příkopu byla krásná paní. Na sobě měla světle modré šaty a kolem hlavy věneček z kostí ryb.  Jakmile Račeka Rozárku zahlédl, začala mu kůže praskat tak, že to uslyšela i ona a otočila se na ně.  Račeka se snažil vykoktat, co tu dělají, ale nešlo mu to, tak to řekl Henry. „No víte, my jsme tady, abychom strašili a …“ Rozárce však bylo vše jasné, chytla Račeku za ruku a řekla. „To je ta nejhezčí zaláskovaná vyrážka, co jsem kdy viděla.“ Henry se mezi tím vzdálil a nechal jim soukromí. Následující dny se od sebe neodtrhli. Až však jednou přišly kouzelnické úřady a pan Marlés jim řekl, že vztah mezi duchem a vílou je neplatný a úřady jej neschvalují. Byly tedy dvě možnosti. Buď se ten jeden přizpůsobí tomu druhému, aby se z něj stalo stejné strašidlo, anebo by se museli rozejít. Oni si samozřejmě vybrali tu první variantu. Rozárka se dobrovolně vzdala své vílí krásy a chtěla se stát duchem, jenže to nebylo tak jednoduché. Musela splnit tři úkoly, které jí udělí úřad. Měla splnit dva dobré skutky. Druhá podmínka byla vystrašit nějakého člověka, aby dokázala, že by uživila rodinu. A třetí obnášela, aby mu přinesla srdce vytesané z kamene. Byly jí však odebrány kouzelné schopnosti. Rozárka ani na chvíli nezaváhala a začala s plněním úkolů hned. Uklidila hrad a okolí kolem něj a druhý den vzala na celodenní výlet malé duchy z místního duchového domova. Třetí skutek byl mimořádný. Splnila sen své malé sestřičce, která chtěla vidět své lidské vrstevníky. Splnit tyto tři skutky nebylo lehké, ale Rozárka to zvládla. O splnění dalších úkolů někteří pochybovali. Brzy ráno následujícího dne si šla znovu pro radu k Henrymu. Ten jí poradil, aby strašila malé děti, že je to snazší než vystrašit dospělé. Bylo to tak! Asi na třetí pokus se to už povedlo. Úřadu už bylo jasné, že jí s tím někdo musí pomáhat. Proto tedy následující noc strávila na úřadě. Poslední úkol byl nejtěžší, ráno vstala celá zklamaná, že neví, jak to udělat, když jí nepomohl Henry. Byla odvezena na skálu, kde byla připravená hromádka kamenů, ze které si mohla vybrat jeden. Do toho měla srdce vytesat. Měla na to 4 hodiny. Po dvou hodinách jí už bylo jasné, že se s Račekou už nikdy neuvidí. Posledních dvacet minut před koncem, se ale objevil Rozárčin tatínek, který se jí již od dětství vyhýbal. Rozárka byla plná otázek, ale nyní na ně nebyl čas. Rozárčin tatínek jí dal srdce, které on musel kdysi vytesat z kamene mamince. Museli spolu totiž prodělat stejné zkoušky. Rozárce to ihned zvedlo náladu. Tatínek zmizel a za chvíli po té se objevil Marlés plný narážek na to, jak to Rozárka nezvládla. Jakmile ale uviděl to srdce, okamžitě ztratil řeč. Musel jim dovolit vztah, který trvá až dodnes J.

Oli, 8. A

Mstivý šnek a lakomé mouchy

Jednoho slunného dne se šnek Bonifác Bumbác vydal na procházku po lese. Cestou se nedělo nic neobvyklého. Bonifác si vykračoval po úzké lesní pěšině a najednou spatří, že na cestě něco leží. Byl to pytlík arašíd máčených v čokoládě. To je ale štěstí! Pomyslel si šnek. Najednou se před něho snesl černý oblak a podivně bzučel, byly to mouchy. Vrhly se na arašídy a ani jednu mu nenechaly. „To je moje!“ vykřikl šnek. Mouchy se na okamžik přestaly cpát a podívaly se na šneka: „A co má jako být?“ Rozesmály se a dál se ládovaly lahodnými arašídy. Však já se jim pomstím, plánoval šnek, když přišel domů do pařízku u silnice. Hned druhý den nastražil na silnici past. Až tudy ty mouchy proletí, chytí se do pavučiny! O pár minut později se znovu snesl černý oblak nad silnici. Jak byl šnek zaujatý svou pomstou, nevšiml si, že se k němu zezadu blíží paní Krdlačková - pavouk sekáč. „Ty jeden uličníku!“ vykřikla a hodila na šneka zlověstný pohled. Šnek zaječel a uháněl pryč, ale paní Krdlačková byla rychlejší. A tak mouchy skončily v síti a šnek jako pochoutka rodinky Krdlačkových.

Lucinka, 6.A

Z pohádky do hororu

28. února byla premiéra fantasy hororu Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. Všichni jste jistě v raném dětství tuto pohádku viděli. Končilo to tak, že Jeníček s Mařenkou upálili čarodějnici a vrátili se domů za rodinou. Nebyla to však jejich poslední čarodějnice.

Děj se odehrává v typické středověké vesničce, ve které pomalu mizí všechny děti. Ty mají údajně na svědomí čarodějnice, bydlící v okolních hlubokých lesích. Blíží se totiž Sabbath, nejvýznamnější svátek čarodějnic, ale má to s tím něco společného? Zdejší šerif tvrdí, že to zvládne sám, ale starosta mu, ostatně jako zbytek města, nevěří. Proto starosta pozve na záchranu dětí dva legendární lovce čarodějnic - Jeníčka a Mařenku. Ty už však vyrostli. Sourozenci se do toho pustís vervou a brzy najdou stopy. Ale jiné, než by čekali. Zjistí totiž, že proti nim je mnohokrát větší přesila, než byli dosud zvyklí. I přes Jeníčkovu cukrovku (jako malý se jednou přejedl perníkem) se pustí do boje proti mnohonásobně větší přesile. Stále ale neví, co se stalo s jejich rodiči, mají je snad na svědomí také čarodějnice? Jeníček potká ženu, která se na pohled zdá nevinná, ale opravdu je tomu tak?

Ten, kdo film viděl, se mnou bude určitě souhlasit, že je to slušný masakr, a také proto je přístupný od 12 let. Tvůrci si krásně pohráli s počítačovými triky, které jsou naprosto famózní. Doporučuji film naprosto všem (pouze malé varováni pro ty, kterým vadí pár vulgárních slov J). 

Oli, 8. A

Čtyřlístek znovu na scéně

Letos do našich kin dorazila novinka. Komiksový Čtyřlístek byl zfilmován! Příběh se odehrává v dnešní době v Třeskoprskách. Fifi (Tereza Bebarová) má tento den narozeniny a kluci ji čtyřlístekchtějí překvapit. Bobík (Bohdan Tůma) se nabídne, že jí upeče dort. Myšpulín (Ivan Trojan) Fifi vyráběl něco v laboratoři. Pinďa (Ondřej Brzobohatý) zašel na nákup, ale když se vracel, něco mu přelétlo před nosem, vzal si to a dal to Myšpulínovi. Jenže Pinďa všechno rozbil (i Bobíkův dort). Začali ho honit a všechno v bytě rozházeli. Fifi se vzbudila a nebyla moc šťastná. Naštěstí měl Myšpulín záložní plán. Vzal Fifi do Prahy na výstavu Rudolfa II. Jenže je cestou potkal lev a oni se s jeho pomocí dostali do hrobky českých králů. Vtom se Rudolfova hrobka zatřásla a on byl v ní a živý. A jelikož v každém příběhu musí být záporák, tak v tomto příběhu to byl magistr Kelly a duch zimy a smrti Zimozel.

A jak to vše dopadlo, to se můžete dozvědět v kině. Prozradím jen, že hudbu k filmu složil Ondřej Soukup a režii měl na starost Michal Žabka.

Vojta, 6.A (obrázek stažený z internetu)

 

 

Skryté tajemství

V Dobřanech je skryté tajemství!“ Titulek v novinách, které se právě dostaly do dobřanských stánků, v sobě nesl cosi zvláštního a tajemného, ovšem uvěřit tomu dalo trochu práce. O chodbách, které jsou ukryté pod zdmi léčebny, ví každý, ale o pokladu? Poklad, to má být to tajemství? To nikdo neví…

Je pátek třináctého, deset hodin, deset minut. K vrátnici léčebny přijíždí jakési auto. Vystupuje neznámý muž. Tvář má zahalenou do ošklivého šnuptychlu. Už od pohledu podivín. Dveře od auta zaskřípaly, vítr se prohnal kolem a on vstoupil do dveří. Rychle se ho ujala sestřička, která šla kolem. Nezvykle ji upoutal. Začala se muže vyptávat, co je zač. O příchodu nového pacienta neměl nikdo ani potuchy. Zdál se nevychovaný. Nikoho nepozdravil, s nikým nemluvil, nikomu neodpovídal. Vypadal jako zbaven duše i všeho, co k ní patří. Náhle zazněly výkřiky. Neznámý se řítil k zemi. Byl jediným, kterému hlasy ovládaly hlavu. Nikdo z přihlížejících mu nedokázal pomoci, svíjel se v bolestech. Strach ovládl celou místnost. Hlasy utichly. Pokoušel se zvednout, ale cosi ho táhlo zpět dolů. Zůstal nehybně ležet a pomalu zavíral oči. Nikdo ani nedýchal. Otevřel oči, zorničky se mu rozšířily. Kolem sebe viděl siluety lidí sklánějících se k němu a pod sebou cítil měkkou postel...

Jak myslíte, že příběh dopadne? Vybočíme z tématu? Dodržíme téma pohádek? Na to si počkejte do Dobřanských pohledů.

Kačka, Mary, Domča, 8. B
 

Časy se mění

Tak tohle je ten nejsmutnější komiks vůbec. Vypráví příběh o známých Avengers. Kniha se jmenuje Avengers – Rozpad. Příběh začíná bitvou s mimozemšťany, kde se Jennifer (holka od Hulka, tedy She hulk) naštve a začne ubližovat všem kolem sebe. Mnoho hrdinů skončí v nemocnici. Po této nebezpečné akci se Avengers sejdou ve své budově a jen tak tak stihnou utéct z místa, než ho zasáhne bomba. Začíná pro ně peklo, Ant Man (jeden z hrdinů, v překladu Mravenčí muž) umírá při výbuchu. Avengers připravují protiútok, v půlce příběhu přiletí mimozemšťané a zaútočí na ně. Nick Fury (velitel Avengers) svolává všechny marvelovské superhrdiny, bitva začíná. Po bitvě se Avengers sejdou ve své polorozpadlé budově a rozhodnou se, že si dají volnost. Rozpadli se.

Více se dozvíte v příběhu samotném. Další díl se jmenuje Iron - man Extremis. Kniha se mi líbila skvělými malbami i napínavým příběhem.

Lucík, 6.A

 

Nová komedie století?

Do kin vtrhla nová letní komedie. Už podle plakátků bylo jasné, že komedie bude mít veliký úspěch. Babovřesky. Už podle názvu vyčteme, že půjde o jednu velkou partu drben. V městečku se nacházel malý úřad a kolem pár baráčků s rodinami. Na kraji hrůzné vesničky stála stará, rozpadlá vila patřící stoleté ženě Trůdě. Vedoucí z úřadu měli s touto vilou špatné úmysly, ale když Trůda zemřela, zanechala dopis, ve kterém stálo, že její dům patří jen jejímu synovci. Hlavní zápletka filmu byla samozřejmě v milostných poměrech, které se vůbec nestaly. Jak to všechno dopadne?

Tuto komedii vám doporučuji vidět. Mnoho zajímavostí se týká natáčení. Komedie se natáčela pouhých třicet dní.

Domča, 8.B

 

Podlavičník - časopis pro lidi  školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní  škola  v  Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř.1.máje 618,  PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr.Michaela Hlaváčové:. 6.A: Sára Ženíšková, Adéla Němečková, Karolína Eichlerová, Valerie Fišerová; 6.B: Magdalena Hadačová, Marek Čejka, Michal Hrubý (ilustrátor); 7.A: Simona Plassová; 8.A: Olga Přibylová, Bára Málková, Matěj Hrubý (ilustrátor); 8.B: Marie Kordíková, Dominika Hrádková, Kateřina Mafková; 9.B: Alena Klímová, Michala Pošarová, Barbora Sýkorová. Koordinátorka přispěvatelů z 1.stupně Mgr. Alena Formánková.  ePodlavičník -  internetová verze na www.zsdobrany.cz  Mgr. Jana Fialová.  Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý.  Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Předplatné časopisu ve školním roce 2012/13: 50 Kč.  Časopis č.8/12/13 předán k tisku 7.5.2013. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty vhazujte do schránky Podlavičníku či  předávejte redaktorům časopisu.