Obsah

 

logo

 

Slovinsko

Seznámit se za 3 dny a zůstat přáteli na celý život

 

1Ať staří nebo mladí, zkrátka - každý ví, že už pěknou řádku let máme partnerství se slovinskou školou v Brežicích. Letos vyšla řada na nás. Žáci naší školy vyrazili do světa! Ve středu večer, když zbývala jen noc do odjezdu, měli všichni plné ruce práce, aby sbalili potřebné i nepotřebné „nesmysly“. Na facebooku se každý radil, domlouval a přemýšlel o všem, co ještě neměl sbaleného. „Účastníci zájezdu“ se nemohli dočkat vytouženého rána, které pro mnohé z nich bylo první cestou do Slovinska. Slunce vyšlo a my jsme se se svými mohutnými kufry setkali před školou, abychom se na 4 dny rozloučili s naším městem. Celá „výprava“ dětí a učitelů nasedla do autobusu, naposledy zamávali svým rodičům a autobusu, se spolehlivými řidiči, se konečně otočila kola. Každý se pohodlně usadil, aby mohl v autobuse strávit přibližně 10 hodin. Zrána každý spal a v autobuse bylo ticho. Jakmile ale udeřila 10. hodina, najednou celý autobus ožil. Někdo pouštěl písničky, někdo hrál hry na mobilu a někdo zpíval u kytary. Cesta byla dlouhá, a proto jsme docela často stavěli. Vždy když jsme přijeli na nějaké odpočívadlo, všichni se nahrnuli na záchody a hned bylo všude plno. Nadechli jsme se čerstvého vzduchu a opět nasedli do autobusu. Jednou jsme také stavěli u benzinové pumpy, vedle které byl nějaký zverimex. Místo toho, abychom se nahrnuli na záchodky, nahrnuli jsme se do zverimexu, kde prodávali malá štěňátka čivavy, proto jsme se zde zdrželi nejdéle.2

S malým zpožděním jsme dorazili do Brežic. Po přivítání nás odvedli do velice prostorné školní jídelny. Posedali jsme si na židle a české děti netrpělivě čekaly, jak to dopadne, kdo u koho bude. Po nervy drásajícím rozdělováním si nás Slovinci vzali do svých rukou a odvedli nás k sobě domů.

V pátek ráno jsme měli sraz ve škole a poté jsme se odebrali na sledování festivalu Žogarija, na kterém hráli naši nejmladší různé sportovní aktivity. Poté přišla na řadu naše kulturní vložka. Přešli jsme ze školního hřiště do kulturního domu v Brežicích, kde skoro celá výprava měla připraveno muzikálové vystoupení Z pohádky do pohádky. Po dobu festivalu naši umělci „vypilovávali“ poslední chybičky při generálce. Zbývalo posledních pár minut. Nervozita stoupala a napětí přibývalo. Jako předskokani vystoupila taneční skupina K&F se skupinovou latinou. Hudba dohrála a na podium vstoupila vypravěčka našeho muzikálu a už to začalo. Muzikál sklidil slušný potlesk a my „herci“ jsme byli rádi, že to máme za sebou. Slovinci i děti ze Zagrebu také měli připravená nějaká čísla, a tak jsme zhlédli ještě jiné typy vystoupení s hudbou. Děti z Brežic si pro nás připravily skvělý muzikál Mačko Muri. Následoval oběd ve školní jídelně. Nacpali jsme si svá bříška a hurá „domů“, čekalo na nás volné odpoledne. V pozdní (deštivé) odpoledne pro nás měl být připraven piknik ve venkovních prostorách školy, bohužel nám počasí nepřálo, a tak se hry jako florbal, bowling fotbal a titanik hrály uvnitř školy. Po piknikové večeři jsme ze školy odešli do rodin.

3V sobotu ráno nás rozdělili na několik menších skupinek, vydali jsme se na Městský úřad, kde byla slavnostní otevření výstavy, na níž jsme také měli zhruba 50 výkresů na téma Dobřanské historické památky. Naši folkloristi z Vozembachu  sourozenci Kordíkovi zahráli a zazpívali, muzikálový sbor zazpíval pár našich zlidovělých písní. Pak jsme šli na prohlídku města. Mně osobně se prohlídka moc nelíbila a přišla mi nudná. Na brežickém hradě jsme na závěr procházky spatřili vystoupení historických tanců. Po obědě ve školní jídelně následoval celý volný den. Téměř všichni se vypravili do aquaparku do Čateže, nedaleko Brežic. Poslední večer nás čekal velký koncert pod širou oblohou na nádvoří brežického hradu s ljubljaňským armádním Big Bandem. Pak už loučení s celou rodinou a poslední noc ve Slovinsku.

Ráno. Vzít všechny své věci, přijet ke škole, dát je do autobusu, rozloučit se a odjet. Tomu4 nejhoršímu (návratu domů), bohužel, se nedalo vyhnout. Se slzami v očích jsme nastoupili do autobusu a naše poslední pohledy směřovaly k našim přátelům! Autobus se rozjel a my jsme ze všech sil se slzami v očích mávali na rozloučenou. Pro některé z nás byla tahle cesta do Brežic poslední, a proto se slzám nikdo nedokázal ubránit. Půl hodiny po odjezdu bylo v autobuse ticho, protože každý ještě vzpomínal na úžasné dny strávené v Brežicích. Po hodince už smutek opadl a autobus zase ožil. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na mořských soliskách, kde jsme se dozvěděli, jak se zde vyráběla sůl. 5Prohlídka byla v angličtině, a proto rozumělo jen pár lidí (a ostatní, kterým překládala paní učitelka, neměli o informace zájem – pozn. vedoucího výpravy J). Při prohlídce začalo velmi hustě pršet, proto jsme se vydali na oběd do centra školy v přírodě, kam jezdí také děti z Brežic. Pochutnali jsme si na báječném rizotu a už opravdu směřovali do Čech. Naše zastávky byly opět velmi časté, a proto jsme dorazili do Dobřan v půl druhé v noci, kde už na nás čekali netrpěliví rodiče, aby nám pomohli dostat se do postele. Ležet ve své posteli byl ten nejlepší pocit, ale zároveň mi bylo líto, že už se do Slovinska nikdy nepodívám. Jestli ještě nebudete vycházet ze školy, určitě se tohoto výměnného pobytu zúčastněte, protože se seznámíte s lidmi, na které budete vzpomínat celý život.

Kačka a Domí, 8.B


 

Krajská sešlost přírodomilců

Návštěva krajského kola Zlatého listu se konala 8.5. 2013 za městem Rokycany, poblíž obce Holoubkov. Vyrazili jsme již v 06:30, ale i tak jsme na smluvené místo dorazili až v 10:30. Jako první běžela mladší kategorie a následně kategorie starší. Trasa vedla od lesíka u vlakové zastávky až do již zmíněného Holoubkova, běželi jsme přes les a kamenné cesty. Bohužel nám nepřálo počasí a celou cestu lilo jako z konve. Díky vytrvalému dešti se cesta v lese změnila na bahenní lázně. Nepřejte si vidět naše boty a oblečení. Abychom mohli 6pokračovat do cíle, museli jsme překonat řeku pomocí lanové lávky. Ovšem ne všem se ji podařilo zdolat, a tak 4 účastníci, z toho jeden od nás, vyzkoušeli teplotu vody. Celkem bylo 11 stanovišť a k našemu překvapení byly zaměřeny nejvíce na rostlinstvo a ekologii. Kvůli častým kalamitám na stanovištích nám cesta trvala asi 3 hodiny. Mladší žáci se umístili na 3. místě a starší na místě 4. K „překvapení“ všech vyhrál v obou kategoriích domácí tým Brontosauři. Cenou nám i tak byly krásné knížky a malá sladkost. Naštěstí se ve špatně značených lesích nikdo neztratil a celá akce se obešla bez závažnějších zranění. I když jsme se domů vrátili unavení, tento „výlet“ jsme si užili a zažili spoustu legrace. (VLAK- jen ti, co byli, pochopí :D)

Míša, 9.B

 

Bádáš, bádám, bádáme – Badatelské dny v Dobřanech

Klapka! Jedeme! Badatelské dny poprvé, podruhé, …?

 

BádáníMentoři

Chtěla jsi být na tomto stanovišti? Vysvětli proč. Jana K.: Ano, protože jsem už na tomto stanovišti byla několikrát. Andrea K.: Jo, chtěla jsem být tady... já jsem tady byla na podzim, mě to baví. Milena B.,7.A: Chtěla, jelikož mám ráda biologii. Matěj H., 8.A: Mě sem dala paní učitelka Weinrebová. Ondřej Š.,7.B: Ano, protože mě matematika baví, je dobrá. Veronika P., 9.A: Chtěla, protože jsem tu byla už v šesté třídě. Markéta B., 9.A: Protože mě baví biologie, přírodopis a rostliny. J Terezka Č., 9.A: Já jsem tam byla už dávno, takže mě tam paní učitelka Weinrebová napsala. J Dominika H., 8.B: Líbí se mi, kdyby se mi nelíbilo, tak jsem to odmítla. Po kolikáté jsi Bádánímentoremmentorkou na badatelských dnech? Jana K.: Asi podruhý. Ondřej Š.,7.B:  Podruhé J. Veronika P.,9.A: Jo ... tak to nevím, popáté nebo pošesté. Terezka Č., 9.A: Asi potřetí… po druhý… né, potřetí J. Makréta B., 9.A: Už asi potřetí. Dominika H., 8.B: Podruhé. Milena B., 7.A: Už asi podruhý. Matěj H., 8.A: Asi pošestý. Baví tě spolupráce s dětmi? Jana K.: Ano, chci být učitelkou, takže... Andrea K.: Jo, je to dobrý. Ondřej Š.,7.B: Ano, hodně!! Veronika P., 9.A: Jo, baví J.  Matěj H., 8.A: Jo, když nejsou drzé. Terezka Č., 9.A: Jo, oni jsou takoví malí, pěkní. Markéta B., 9.A: Jo, docela jo, jde to…. J. Dominika H., 8.B: Ano, baví.

Děti

BádáníCo tě na tomto stanovišti nejvíce baví? Dáša B., 4.C: Asi mikroskopování. Klára M., 4.C: Mikroskopovat. Linda R.: Nevím :). Anna K., 4.A: Že si vyrábíme různé mastičky, olejíčky. Katka H., 4.A: Chemie. Aneta M., 4.A: Ty kytky. Tomáš D., 4.A: Chemie. Anička B., 4.A: Všechno. Kristýna K., 4.A: Jsou zajímavý diodky a baví mě s nimi pracovat. Sabča Š., 4.B: Vyrábění olejíčku. Po kolikáté jsi na Badatelských dnech? Sabina Š., 4.B: Na Badatelských dnech jsem podruhé. Kateřina H., 4.A: Podruhé. Aneta M., 4.A: Asi podruhé. Tomáš D., 4.A: Poprvé. Anička B., 4.A: Podruhé. Kristýna K., 4.A: Poprvé. Dáša B., 4.C: Podruhé. Zajímá tě to, nebo je ti to spíše jedno? Linda R., 4.C: Zajímá mě to. Anna K., 4.A: Zajímá mě to, hodně!!! Kateřina H., 4.A: Baví mě to. Aneta M., 4.A: Baví, zajímá. Tomáš D., 4.A: Hodně mě to baví. Anička B., 4.A: Baví mě to, ano zajímá. Kristýna K., 4.A: Zajímá mě to. J Klára M., 4.C: Zajímá. J Co sis zapamatovala, co jsi věděla? Klára M., 4.C: Zapamatovala jsem si, že okolo pestíku je blizna a opylení… já to nevěděla. Anička K., 4.A:  No, že tohle (třezalkový olej) musí odležet 3 měsíce na sluníčku a potom se může namazat na různý rány, třeba když někdo spadne z kola. Kateřina H., 4.A: Ty kytky, šeřík, že ho opyluje včela, to jsem nevěděla! Aneta M., Bádání4.A: Že šeřík opylují včely. Anička B., 4.A: Jak se dělá měsíčková mast. Jsou na tebe mentoři hodní, nebo tě odbývají? Aneta M., 4.A: Hodní. Tomáš D., 4.A: Hodně hodní. J Anička B., 4.A: Hodní, milí J. Kristýna K., 4.A: Jo, jsou na mě hodní… J. Sabina Š., 4.B: Docela hodní. Dáša B., 4.C: Hodní. Klára M., 4.C: Hodní. Anička K., 4.A: Nevím! Kateřina H., 4.A: Hodní. Jaké téma bys zvolil/a pro příští rok? Kateřina H., 4.A: Určitě zvířata. Aneta M., 4.A: Zvířata. Tomáš D., 4.A: Nevím, třeba nějakou přírodu.. né jako celou přírodu, ale třeba nějaké stromy. Anička B., 4.A: Nevím, asi vodu. J Až budeš starší, chtěla bys být mentorkou? Kristýna K., 4.A: Já nevím. Anička K., 4.A: Jo, určitě jo! Kateřina H.,4.A: Jo… J. Aneta M., 4.A: Jo, asi jo. Tomáš D., 4.A: Asi ano. Anička B., 4.A: Ano.  Jaké stanoviště se ti zatím nejvíce líbilo? Tomáš D., 4.A: Chemie. Kristýna K., 4.A: Nejvíce se mi líbilo stanoviště 2. Sabina Š., 4.B: Nejvíce se mi líbila šestka! J

Učitelé:

Baví Vás učit formou badatelských dnů? Paní učitelka Weinrebová: Tak určitě mě to baví, jsem tu už druhým rokem a docela mě mrzí, že už to končí. Paní učitelka Konšalová: Tak určitě nás to baví, ale dá to strašně velikou přípravu a musí se tomu přizpůsobit i rozvrh, takže to není vůbec lehké. Je vidět na dětech, že je to baví? Paní učitelka Konšalová: Já myslím, že je to baví, pro děti to je něco úplně jiného. Paní učitelka Weinrebová: Já si Bádánímyslím, že ano. Jsou děti více šikovné, nebo dělají blbiny? J Paní učitelka Weinrebová: Blbiny? J Blbiny moc nedělají a letošní čtvrťáci jsou strašně šikovní. Paní učitelka Konšalová: Ne, děti jsou děsně šikovné a překvapilo nás, když jsme skládali origami, jak byly strašně zručné J. Baví vás pracovat na těchto badatelských dnech? Jestli ano, vysvětlete proč. Paní učitelka Konšalová: Tak ty badatelské dny je něco úplně jiného, jsou tam různé obory z různého pohledu a čtvrtá třída tím ještě neprošla a je to jak pro ně velkým přínosem, tak i pro nás. Paní učitelka Weinrebová: No, baví mě to, i když já si přímo užívám na badatelských dnech, protože mentoři to učí děti a my jsme to zase museli naučit ty mentory, takže si myslím, že to je pozitivní po všech stránkách. J

Otázky pro pana ředitele

BádáníJe podle Vás těžké zorganizovat badatelské dny? Tahle otázka je spíše pro paní učitelku Boudovou, myslím si, že je to hodně těžké zkoordinovat hodně lidí a hodně činností dohromady, ale děláme to po čtvrté a vím, že paní učitelka už má velkou zkušenost. Snaží se mentoři dětem vysvětlit obsah co nejjednodušeji? Jak který ... Cílem je, aby si žáci prvního stupně vyzkoušeli některé činnosti, které vy na druhém stupni děláte běžně, aby neměli obavy z toho, že až půjdou na druhý stupeň, že je čeká neznámé prostředí. Cíl je taky, aby se starší žáci naučili spolupracovat s mladšími žáky. V tom vidím přínos. Myslíte, že to děti baví? Já bych řekl, alespoň to, co jsem viděl, že je baví zkoumání, a u žáků, kteří dělají mentory, je důležité, že si na chvilku vyzkouší zahrát si na učitele, poznávají, jak tato práce je obtížná, že ji nemůže dělat každý … Myslíte si, že formou badatelských dnů se děti lépe naučí? Badatelské dny jsou samozřejmě jenom taková ochutnávka toho, co se dá dělat, pokud by měl někdo hlubší zájem o přírodní vědy, tak se tomu musí věnovat intenzivněji a častěji, určitě i jinými formami. Budou v dalších letech badatelské dny? My jsme trochu vázáni finančními prostředky z Evropského grantu, takže možná v téhle podobě úplně ne, ale tato vyzkoušená forma se nám právě teď osvědčila i ve školním vědeckém dni, který děláme v rámci projektu Populár, to je zase jiný projekt, a tam můžeme určitě dva roky zase pokračovat trochu jinou formou.

Ptaly se Adéla N. a Sára, 6.A


 

Oprava výsledků biologické olympiády

Vzhledem k tomu, že došlo k faktické chybě – chybné uvedení výsledků olympiády, omlouváme se a uvádíme vše na pravou míru. Výsledky byly následující: školní kolo – 1. místo – Martin Adamec, 2. místo – Andrea Kadlecová, okresní kolo – 1. místo – Martin Adamec, 2. místo Andrea Kadlecová. Děkujeme za pochopení.

 

 

Siegfried Fuchs: Zažil jsem odsun


 

RozhovorVe čtvrtek 9.5.2013 přijel do Dobřan vzácný host, pan Siegfried Fuchs spolu s manželkou a v doprovodu svého přítele a tlumočníka, ředitele ZŠ a MŠ Kozojedy, pana Mgr. Vladimíra Hirta. Navštívil obě budovy naší školy, popovídal si s naším panem ředitelem, předal mu záznamy o svém krátkém životě v Dobřanech, o své rodině i osudu po odsunu. Také my jsme měli možnost položit mu několik otázek.

Dle sdělení pana Hirta se pan Fuchs se vrátil již po několikáté  do města, kde se roku 1940 narodil, do města, ze kterého byl po válce vyhnán. Jeho tatínek zemřel ve válce, když mu byly necelé tři roky. Bydleli v domě v současné Školní ulici, jenž – s jinými majiteli – tam stojí dodnes. Jeho pradědeček pan Wodiczka byl 40 let dobřanským zvoníkem a kostelníkem. V roce 1943 zažil pan Fuchs bombardování Dobřan, vzpomíná, jak utíkali s maminkou do sklepních prostorů tehdejší německé školy (dnes našeho 1. stupně) a tam se schovávali (byli se tam také podívat, ale suterén školy dnes vypadá již úplně jinak). 5. března 1946 byli z Dobřan vykázáni a spolu s dalšími německými obyvateli vysídleni. Nejdříve je zaregistrovali, pak je přesunuli do Stříbra, kde byl sběrný tábor, a následně byli odvezeni nákladním vlakem do Německa. Protože nemohli pracovat, jeli až v jedné z posledních vln odsunu, 450 km až za německé město Fulda. Dobří lidé se jich tam ujali, nějaký čas spali v nějaké hospodě, teprve později se jim podařilo usadit. Pan Fuchs vystudoval a pracoval jako učitel a ředitel školy. Že na Dobřany nezanevřel, o tom svědčí jeho následující výpověď:

Byl jste od doby odsunu v Čechách? Ti vysídlení sem nesměli, dostal jsem se sem až 20 let po válce, v roce 1966, prostřednictvím cestovní kanceláře formou zájezdu. Nebyl jsem přímo v Dobřanech, ale se zájezdem jsme byli v Karlových Varech. Nebylo možné, abych sem sám přijel.

Změnilo se to tu nějak? Když jsem se sem po 20 letech dostal, šel jsem se podívat do toho domu, kde jsem vyrůstal. Byl tam soused, který mě poznal a přivítal mě, byl to pan Civiš, byl asi o 10 let starší a zemřel asi před dvěma roky. Byl jsem tady ve strachu. V roce 1966 zde bylo všechno špinavé, byl tu nepořádek a všechno bylo špatné. Soused, který mě poznal, si mě vzal domů, a když jsme spolu mluvili, tak musel zavřít okna do ulice, aby nikdo nic neslyšel. To byla taková doba, že každý měl strach, když mluvil s cizincem.

Nemyslíte, že odsun byl jen odplatou za zvěrstva páchaná na Češích? No, Němci tu po válce neměli žádnou šanci, nebyla jiná možnost.

Vnímáte Dobřany jako své rodiště? Narodil jsem se tu, ale celý život žiji ve Fuldě, tam jsem doma, tam mám rodinu. Dobřany vnímám jako muzeum.

Souhlasil jste s Hitlerovou politikou? Určitě jsem doma něco musel zaslechnout. Můj otec dělal základní vojenskou službu v české armádě, a pak když byly obsazeny Sudety, byl převelen do  německé armády. Kdyby k tomu nedošlo, byl by bránil Čechy jako československý voják. Maminka byla Němka, o politice ale nic moc nevěděla, protože byla doma. V tom osmatřicátém, když přišel Hitler, tak ti Němci byli všichni rádi, že jsou v Německu. Byla hospodářská krize, v Německu se to ale zvedalo, tak lidé byli rádi, že jim dal Hitler práci. Působila tu propaganda, že se lidé budou mít líp, tak to na ně mělo vliv, i když ne na všechny. Pak přišli ale říšští Němci a ti zde začali lidi poučovat, jak se mají chovat. Žádný „Pozdrav pánbůh, dobrý den …“, ale „Heil Hitler“ a zvednout ruku, kdo se takhle choval a držel pusu, měl se dobře … Byl tu velký politický tlak.Rozhovor

Jak jste jako Němec vnímal soužití s Čechy? Velmi dobře. Můj soused byl u českých hasičů. Já jsem chtěl být taky hasičem. Chtěl jsem mít přilbu a vybavení. Jednou jsem dostal přilbu, která byla česká. Hrdě jsem ji nosil - viděli jste na té fotce na tříkolce - protože všechno bylo německé a já měl českou helmu. Když se blížil konec války, byl jsem nemocný, měl jsem tyfus. Bylo to už vlastně po konci války, bylo nebezpečné chodit do nemocnice jako Němec, mohl jsem se ztratit. Musel jsem zůstat doma, chodil ke mně český doktor. Jako medicínu jsem měl vaječný koňak J. Abych pak po nemoci posílil, soused mi přinesl holuba a maminka mi z něj udělala polívku. Byl jsem po nemoci žlutý jako Číňan.

Z vašeho povídání je patrné, že jste na Čechy nezanevřel. Máte zde stále nějaké přátele? Hodně, například zde můj tlumočník – pan ředitel Hirt … Setkáváme se čas od času. Pan Civiš byl můj kamarád, kamarádů tu mám dost.

Mluvíte nebo rozumíte česky? Umím říci „dobrý den, na shledanou, brambory, klíč, prosím, německy ...“ Umím jen málo. Ale mám dobrého přítele – tlumočníka … J

Co jste si při odsunu a po odsunu o Češích myslel? Byl jsem malý. Když jsem byl v Německu, tak jsem si chtěl koupit nějakou zbraň a všechny Čechy zastřelit. Češi mi všechno vzali, všechny mé věci a hračky. Pak jsem přemýšlet, když jsem byl větší – chtěl bych se sem podívat … Pak jsem se dozvěděl o postupimských jednáních a že to, co se rozhodlo, se rozhodlo oprávněně a s tím se nedá nic dělat. Když jsem měl 70. narozeniny, nařídil jsem své rodině, že se se mnou pojedou podívat tam, kde jsem se narodil. Takže sem přijela celá rodina, děti, jejich partneři, vnoučata a všechno jsem jim tady ukázal, byli jsme se podívat v tom domě, kde jsem se narodil. Když mluvíte s našimi rodiči nebo prarodiči, tak něco tam zůstalo z toho, co jsem si myslel já, když jsem byl malý. Ale když se lidé budou setkávat, když se o tom bude mluvit, tak se to překoná. Averze stále zůstává, moje maminka se s tím dlouho nemohla smířit, ale nakonec se s tím vyrovnala. Vy jste ta generace, která o tom musí mluvit.

Ptaly se Kačka, Barča, Vali, Alča, Oli


 

Německá návštěva na naší škole


 

Návštěva23. – 24.5.2013 navštívili – i v rámci badatelských dnů - naše město a naši školu učitelé ze spřátelené Reálné školy v německém Obertraublingu – pan zástupce Bernd Namislo a paní učitelky Alexandra Schärtl a Mirka Putz. Redaktorky Podlavičníku jim položily pár otázek:

Včera jste si prohlédli Dobřany. Co se Vám v Dobřanech líbilo nejvíce? Byli jste i na prvním stupni? A.S.: První stupeň jsme viděli a já jako učitelka hudební výchovy musím říci, že se mi nejvíce líbila ta hudební škola. B.N.: Mně se líbí, že hodně spadlých domů je opraveno a že jsou zase v dobrém stavu. Co si myslíte, že máte ve městě lepšího než my, nebo co vám tady schází? To ještě nemůžu říct, nepostrádám tady nic, koupaliště je tady,  kulturní zařízení ... Ochutnali jste také naše pivo? Jak vám chutná? Moc, ale je velmi silné.

Liší se naše žáci hodně od těch vašich? Ne, vůbec ne, děti jsou všude stejné. Jaký máte pocit z našich žáků? Moc žáků jsem ještě neviděli, ale celkově Vaše škola na nás působí velmi dobře, je tady příjemná atmosféra. Kdo dostal první nápad, abychom spolu spolupracovali? Ten první podnět přišel od vašeho pana ředitele a vychází to také z toho, že naše města spolu spolupracují. Naše škola je velmi mladá. Spolupracujte ještě s jinými školami? Ještě ne, ale chceme začít spolupráci s jinými školami. Máte ve škole také nějaké projekty, třeba o přírodě? Takové vědecké projekty nemáme, ale máme takovou středověkou dílnu, tam vyrábíme různé věci, např. košile nebo různé erby. Myslíte si, že by naše škola potřebovala nějak vylepšit? V čem třeba? Věřím, že máte štěstí, že na vaší škole se toho hodně opravuje, viděli jsme třeba školní zahradu nebo skvěle pomalované vstupní dveře a jiné věci. Seznámili jsme se také s několika učiteli, kteří jsou velmi angažovaní. Inspirovali jste se něčím na naší škole? Určitě, třeba školní zahrada, úžasné je, že si ji budují žáci sami kousek po kousku. A co se nám oběma líbí, to jsou šatní skříňky na převlečení. Zajímají nás i některé vyučovací metody, např. CLIL. Jaký máte názor na badatelské dny? Myslíte, že je to dobrý nápad vést děti takto k přírodě? Ten nápad se nám velmi líbí, ale já tu otázku teď obrátím - vy už jste se těch badatelských také zúčastnili. Co se vám na nich líbilo? Kačka: No - mně jako mentorce - se to líbilo. Myslím, že se mladší děti více dozvědí, na každém stanovišti je něco jiného ...

 

SENÁT

Senát 21.5.2013


 

SenátPřítomni: V. Váca, 4.B, M. Urban, 4.C, L. Dokoupilová a E. Hessová, 5.A, M. Cebová a N. Brejchová, 5.B, A. K. Kvačová a R. Bäuml, 6.A, D. Málek, 6. B, M. Blažková, A. Kadlecová a M. Adamec, 7.A, O. Šlehofer, D. Čech a L. Bouřil, 7.B, O. Přibylová a B. Málková, 8.A, D. Hrádková a M. Kordíková, 8.B, P. Richterová a K. Bauerová, 9.B, Mgr. L. Návrátilová, Mgr. A. Boudová, Mgr. J. Netolická, Mgr. N. Vlasáková a Mgr. J. Šedivý

Program:

1) Adopce na dálku:

Aktuální stav vybraných peněz je 9.104 Kč. Vybíralo se na třídních schůzkách – 1. st. – 1.144 Kč a 2. st. – 1.149 Kč. Třída 8. B přispěla 775 Kč výrobou a prodejem muffinů. Velké poděkování patří všem, kdo se do Adopce zapojili a přispěli!

2) Akademie: Letošní Školní akademie se všem moc líbila. Skvělý nápad spatřujeme v rozdělení akademií podle škol. I přes rozdělení akademií se dostavila spousta lidí, a proto padl návrh uskutečnit příští rok akademie tímto způsobem: v dopoledních hodinách by proběhla akademie pro děti a mládež a odpoledne by byla akademie přístupná rodičům a veřejnosti. Dalo by se zkombinovat rezervací míst, předprodejem vstupenek.

3) Slovinsko - zhodnocení: Před dvěma lety, kdy jsme byli ve Slovinsku naposledy, byl lepší program, z pohledu dětí. Trošku bychom měli napomenout některé jedince, jejichž chování neodpovídalo reprezentaci naší školy. Jinak všem účastníkům patří veliké díky, ať sportovcům, či zpěvákům a tanečníkům v muzikále, nebo všem učitelům!

4) Děti v pohybu: Tuto akci pro 1. stupeň pořádají 3.6. deváťáci společně s paní učitelkou Tomanovou.

5) Návštěva z Obertraublingu: Ve čtvrtek 23. 5. přijede k nám do školy několik německých učitelů v rámci badatelských dnů.

6) Školní jídelna: Na konci srpna by se měl konat Den otevřených dveří, aby i rodiče viděli, kde se vaří apod. Někteří žáci si stěžovali na nedostatek některých druhů zeleniny a ovoce pro ty, kteří mají delší výuku.

7) Aréna: V aréně jsme řešili standardní záležitosti a padla prosba o pomoc při  Noci kostelů – zabezpečení Svatovítské čajovny.

Příští jednání: 4.6.2013

Zapsala Mary, 8.B

 

Senát 11.6.2013


 

SenátPřítomni: V. Váca, 4.B, L. Dokoupilová a E. Hessová, 5.A, M. Cebová a N. Brejchová, 5.B, A. K. Kvačová a R. Bäuml, 6.A, D. Málek, 6. B, M. Adamec, 7.A, O. Šlehofer, D. Čech a L. Bouřil, 7.B, O. Přibylová a B. Málková, 8.A, D. Hrádková a M. Kordíková, 8.B, K. Bauerová a P. Richterová, 9.B, Mgr. L. Návrátilová, Mgr. A. Boudová, Mgr. J. Netolická, Mgr. N. Vlasáková a Mgr. J. Šedivý

 

1. Závěrečná zpráva: Sepsala ji Kristýna Bauerová, zapsala vše, co se za celý školní rok na Senátu projednalo a realizovalo.

2. Dotazník – rozdání formulářů: Každý na Senátu dostal dotazník s otázkami typu: Proč chodíš na Senát? Co tě na Senátu nejvíce baví? atd. a také dostal chvilku času na jeho vyplnění.

3. Adopce na dálku: Nadace (ACH Praha), přes kterou Resty podporujeme, nám poslala novou fotografii a její vysvědčení. Z Aj, Př, Ma, Ov / Vl a náboženství měla čtyřky, ale do dalšího (6., předposledního) ročníku postupuje. Ve čtvrtek 13.6. bude slavit své 13.narozeniny.

4. Obertraubling: Už víme jistě, že spolupráce s tímto městem v dalších letech bude. Chtěli bychom spolupracovat na nějakém projektu a zorganizovat výměnné pobyty jako se Slovinskem. V pátek 14.6.2013 přijedou zástupci z Německa za naším starostou a potvrdí další spolupráci obou škol. V říjnu by měli přijet němečtí žáci k nám na první výměnný pobyt.

5. Ekotým - recyklace: Naše škola vybrala 793 kilogramů elektrozařízení. Tím jsme např. ušetřili 13,51 MWh elektrické energie a 56,72 m3 vody. Vybíralo se do červených popelnic, která jsou ve sklepě v naší škole.

6. Děti v pohybu: Akce,kterou pořádají děvčata 9.ročníku s paní učitelkou Tomanovou pro 1. třídy. Koná se v pátek 14.6. ve sportovní hale, termín musel být posunut. Téma jsou Simpsonovi.

7. Aréna: Nebyly nahlášeny žádné problémy. Na naší škole se v průběhu prázdnin bude dělat celkové zateplení a budou se měnit všechny vchodové dveře. Snad to zlepší i zabezpečení školy.

8. Dotazník - vyhodnocení: Zasedající nám sdělili, co jsme celkově do dotazníků vypsali. Většinou všichni psali, že do Senátu chodí, protože je to baví a jsou s aktivitami Senátu spokojeni.

9. Docházka a pochvaly: Ředitelskou pochvalu dostali koordinátoři Senátu: Marie Kordíková, Dominika Hrádková, 8.B, Bára Málková, 8.A, Kristýna Bauerová, 9.B. Dále za docházku a za pomoc při školních akcích Olga Přibylová, 8.A. Děti, které se staraly o vybírání peněz na adopci na různých akcích nebo na třídních schůzkách – Radek Bäuml, 6.A, Ctirad Kučera, 6.B, Martin Adamec, Milena Blažková a Andrea Kadlecová, 7.A. Všichni ostatní s dobrou docházkou dostanou pochvalu třídní učitelky. Za pravidelnou docházku jsme všichni dostali drobné  dárky: peněženky, propisky, obyčejné tužky, náramky – vše s logem školy.

10. Společné foto: Na posledním Senátu jsme se hromadně vyfotili.

Příští jednání:10.9.2013 (druhé úterý po prázdninách) ve 12.30 hod. v učebně přírodopisu.

Bára Málková, 8.A


 

 

Závěrečná zpráva Senátu 2012 / 2013


 

Senát1. Na začátku školního roku byl jednací řád pozměněn v několika bodech. Školní parlament se stal jednokomorovým a shodli jsme se užívat dále název Senát. Ten byl rozdělen do 5 pracovních skupin.

2. V koordinaci a předsedání se střídaly dvojice Dominika Hrádková / Marie Kordíková a Bára Málková / Kristýna Bauerová.

3. Připravily se a uskutečnily se tyto akce: Vánoční soutěž, Valentýnská soutěž a Velikonoční soutěž.

4. Tento školní rok jsme pokračovali v adopci dvanáctileté dívky Resty Nankingy z Ugandy. Roční příspěvek činil 7.000 Kč. Tuto částku se nám díky všem dárcům podařilo přesáhnout o 2.214 Kč, které nám zbyly do příštího roku.

5. Letošní Vánoční soutěž na téma Dobřany se skládala ze dvou částí. První část se konala v hudebně, kde soutěžící uplatňovali znalosti o Dobřanech. Druhá část byla sportovně zaměřena. Všem se letošní forma vánoční soutěže líbila a určitě také něco přinesla.

6. Tento rok také pokračovala akce ,,Žolík“, která měla za cíl motivovat ,,dobré“ žáky, kteří dodržují pravidla.

7. Konala se akce ,,Co nás čeká za školou? aneb Zahrada objevů“ – badatelsko-sportovní aktivita tříd, při níž byla žákům i pozvaným hostům představena Zelená školní zahrada po 4. etapě rekonstrukce.

8. Letošní Velikonoční párty na téma ,,Rostliny nás živí a šatí aneb World of Plants“, která byla určena pro 1. stupeň, musela být kvůli počasí přesunuta dovnitř. Tato akce byla označena za zdařilou.

9. Valentýnská soutěž proběhla na 1. stupni pro žáky 1. – 4. ročníku. Letošním tématem se staly pohádky. Třída paní učitelky Fekerlové se i tento rok postarala o výzdobu.

10. Další akcí tohoto roku byl ,,Barevný týden“. Úkolem bylo sjednotit a naučit se držet při sobě jako tým. Každý den byly určeny barvy, ve kterých jsme museli druhý den přijít. Vyhrála třída s nejvyšším počtem správně oblečených.

11. Letos jsme opět vyjeli do Slovinska. Zástupci Senátu se podíleli na výběru suvenýrů. V programu se  kromě jiné objevila hudební i taneční vystoupení.

12. V Aréně jsme letos řešili např. nefunkční zámky na WC, nekvalitní tabule, jídlo ve školní jídelně po změně ve vedení ŠJ atd.

Sestavila: Týna

Závěrečná zpráva byla schválena na jednání 11.6.2013.


 

 

Hodnocení práce Senátu senátory a senátorkami


 

Proč chodíš na Senát? Zastupuji funkci vedoucího Ekotýmu na 1st. ZŠ. & Neznám ho (= abych ho poznal). & Jeho existence má smysl, jsem rád, že mohu pomoci. & Chci vědět o změnách, akcích, případně pomoci zasáhnout, informovat spolužáky. & Byla jsem zvolená a baví mě to. & Protože tam nikdo jiný nechtěl. A baví mě organizovat školní akce. & Paní učitelka mě vybrala. Ale chtěla jsem sem chodit. & Protože mě to baví. & Zajímá mě dění ve škole. & Baví mě organizovat akce a vědět o tom, co se děje. & Protože mě to baví. & Připadá mi zajímavý. & Jsem tu jen zástupce, ale jinak mě to baví. & Baví mě to a zajímá mě řešit různá témata. & Baví mě to. Dovím se nové věci o škole. & Abych třídě řekl, co se bude dít. & Abych měl přehled o tom, co se děje ve škole. & Abych mohl říkat dětem ve třídě novinky. & Baví mě pomáhat při školních aktivitách a vždy vím, kdy co se bude dít. & Paní učitelka mě vybrala. Sama jsem sem chtěla chodit. & Je to způsob podílet se na životě školy. & Ráda organizuji, podílím se na různých akcích. & Protože nás pohltil a kvůli mým báječným ,,ekotýmákům". & Vyplývá to z mé funkce.

Čeho podle Tebe Senát letos dosáhl dobrého? Myslím, že všechny akce se letos podařily. & Mnoho aktivit, akcí, pestrost, informovanost. & Vybral peníze na adopci, všechny akce pořádané Senátem se povedly. & Včasné vybrání ,,na adopci". Dobře zorganizované akce. & Pomohl vybrat 7.000 na adopci. & Připravil skvělé akce pro žáky a žačky, pomohl dovybrat peníze na adopci na dálku. & Adopce a akce, např. Velikonoční párty atd. & Podpoření zábavy ve škole pomocí akcí a soutěží, podpoření partnerství mezi školami. & Ano, Velikonoční párty. & Dosáhl dobrého dopisu pro Resty Nangingu ... & Dopis pro Resty. & Nevím, co se povedlo. & Děti byly na vše upozorněny. & Povedlo se zorganizovat soutěže. & Příprava soutěží. & Hlavně výběru na adopci na dálku. & Pomoci na vybrání peněz na holčičku adoptovanou na dálku. & Povedly se dobré soutěže a povedlo se vybrat peníze na Resty s velkou rezervou. & Vybrali jsme peníze na adoptovanou holčičku, Valentýnská soutěž. & Spoustu věcí! :) (adopce, Slovinsko, bramboráčky) & Nové podporující akce pro adopci, početnější účasti ze všech tříd. & Nevím. & Organizace úspěšných akcí, do kterých byly zapojeny převážně děti.

Co se podle Tebe letos Senátu naopak nepovedlo? Nevím. & Ve srovnání s předchozími lety menší akceschopnost, nutný častější ,, vstup" učitelů. & Ted si nevzpomenu, takže asi nic. & Myslím, že není nic, co by se nám nevydařilo. & Myslím, že se povedlo vše. & Povedlo se vše. & Myslím si, že se povedlo vše. & Nic! & Myslím, že všechno bylo v pořádku. & Nic. & Podle mě se vše povedlo. & Podle toho, co slyším ve škole od holek, co chodí na Senát, že se vše povedlo. & Asi nic. Všechno se mi zdálo povedené. & O ničem nevím. & Nevím. & Podle mě se povedlo vše. & Myslím si, že se povedlo vše, co se povést mělo. & Myslím si, že se všechno POVEDLO!!! & Vázne komunikace mezi členy Senátu – docházka. & Všichni se nezapojovali stejným tempem do všeho. & Působit na ostatní, aby neničili, neznečišťovali školní prostředí, ,,ušmudlaný dojem stěn". & Malá osvěta týkající se adopce. Od dětí málo nápadů, jak finance získat.

Má Senát pokračovat i v dalším školním roce? 12x Ano. & 3x Určitě ano. & 2x Ano, mohl by. & Ano, bylo by to dobré. & Ano! I za můj život. & Doufám, že bude pokračovat. & Ano, je to dobrý nápad. & Samozřejmě. & Podle mě ano. & Zcela určitě ano.

Na co se více zaměřit, čím se zabývat? Na adopci. & Větší autonomie pracovních skupin, samostatné a iniciativní fungování. & Školními problémy (záchody,třídy). & Více se zaměřit na eko akce. & Myslím, že takto je to v pořádku. & Více bych se zaměřila třeba na opakování ,,barevného týdne". & Tím, co bude potřeba. & Vandalismus. & Vandalismus ve škole. & Vztahy mezi žáky a učiteli. & Aktivitami hraní her. & Adopce na dálku.. & Na ničem.. & Víc bych se zabýval dětmi ve třídách. Pořád něco chtějí, ale nám to neřeknou. & Na různé akce. & Přenos informací do tříd. Větší samostatnost členů ŠP. & Na vandalství, i když se to zlepší. & Tím problémem v bodě 3). A větší zapojení nejenom senátorů. & Na přenos informací do tříd na 1.stupni. & 3x Nevím.

Nějaké další organizační nápady (počet a čas jednání, stálý / střídavý předseda, spolupráce s učiteli, docházka členů Senátu ...)? Zapojenost i ostatních žáků a učitělů by mohla být větší. & Každý by měl v tom roce přiložit ruku k dílu a ne se jen tak občas zapojit do hlasování. & Možná, aby více lidí uvádělo Senát (střídali se). & Nic mě nenapadá. & Aby spíše ten Senát byl jiný den než v úterý. & Bohužel žádné nemám. & Nevím. & Nechal bych všechno při starém. & Ne, vše se mi zdá dobré. & Nic bych nezměnil. & Vše bych nechala při starém. & Nic! & Nemám. & Mohl by Senát uvádět třeba i někdo jiný. & Vyhovuje mi to tak, jak to je. Možná jen, aby se vystřídali všichni v předsedání, aby měli představu, jaké to je. & Žádné mě nenapadají. & Schůzky Senátu se některým studentům nehodí zrovna v úterý (mají hned odpolední vyučování, nestíhají oběd). & Vše stejné.

Zajímají se o dění v Senátu spolužáci/kolegové? Jak? Zajímají se spíše okrajově. & Jak kdo, jak kdy. Mohli by se zajímat více. & Spíše, když něco chtějí, nebo potřebují. Moc ne. & Ano, zajímají se. Hodně se ptají. & Nějací spolužáci ano, ale většinou je to nezajímá, pouze akce. & Zajímají se jen o soutěže a akce, víc je nezajímá. & Ano, vždy se ptají, co se stalo(někteří). & Ano, ale jenom někteří. & Ano, zajímají se, dost se ptají. & Ano. & Občas,ale spíše jen,když něco chtějí. :) & Ano,při rodinné výchově. & Zajímají. Dávají různé nápady a chtějí s námi o všem diskutovat. & Chtějí vědět různé informace ohledně soutěží. & Ne příliš. & Vůbec se neptají, nejspíš je to nezajímá. & Nezajímají. & Ne. & Ne moc. & Většinou ne, jen když z toho pro ně plyne něco dobrého. & Ne, nikdo se neptá. & Spíše ne. & Moc né, hlavně naše třída. Kolegové ano, mám výborné parťáky a paní učitelku Boudovou za EKOTÝM. & Přenášení informace ze Senátu na poradcích pro pí.uč.

Prázdninové přání senátorům / senátorkám: Přeji všem krásné a hlavně slunečné prázdniny. & Všeho přiměřeně: modrého nebe a sluníčka, čisté vody, hodně pohybu. & Užívejte si, relaxujte a hlavně se o prázdninách bavte. & Hodně sluníčka. & Přeji všem, aby se jim prázdniny líbily podle jejich představ. & Slunečné pohodové prázdniny. & Přeji krásné prázdniny a hodně pohody. & Ať si prázdniny užívají a vrátí se po prázdninách zdraví a v plném nasazení. & Užijte  si prázdniny a ať vás baví. & Hezké prázdniny plné zábavy a přežít ve zdraví :). & Hezky slunnou dovolenou. & Určitě choďte na Senát i nadále a užijte si prázdniny. & Hodně štěstí a ať si neublížíte. & Hezké prázdniny. & Pěkné prázdniny a nic si neudělejte, ať se v září sejdeme v plném počtu. :) & Hezké prázdniny. & Krásné prožití těchto dvou měsíců. & Ať se v září vrátíte na Senát zdraví. & Užijte si krásné prázdniny a léto. & Užijte si tyto krátké prázdniny na maximum a buďte s těmi, koho máte rádi. & Mějte se fajn a doufám, že se další rok znovu uvidíme. & Ať si to všichni užijí a do školy se vrátí ve zdraví.:) & Krásné léto s blízkými lidmi. & Hezké prázdniny.

Přepsala Adéla, 5.B

Jídelna v proměnách

Vaření s našimi mistry...


 

jídelnaNaši zmodernizovanou školní jídelnu ve čtvrtek 9.5. navštívili, díky nové paní vedoucí Renátě Černé, dva z plzeňských mistrů - Michal Dvořák  a Jakub Lev. Oba hokejisté přijeli do jídelny kolem 10:30 a pro své fanoušky měli malé překvapení. Novopečení mistři vydávali svým obdivovatelům obědy, ti si s nimi mohli popovídat a následně získat jejich podpisy a malé dárky. Při takové jedinečné akci nemohly chybět ani naše redaktorky z časopisu Podlavičník a podařilo se jim získat rozhovor s již zmíněnými šampiony.

Jak se cítíte v naší jídelně? M.Dvořák (MD): Tak příjemné prostředí jste nám připravili. Indiáni na zdech, balonky, takže moc hezké, jsme rádi, že jsme tu. Máte nějaké zkušenosti s podobnými akcemi? MD: Těch akcí v poslední době byla spousta, takže nejsme úplní nováčci. A akce jako je tato, že budete vydávat jídlo? MD: No, tak to je opravdu první, ale to zvládneme. Nejste nervózní z masy dětí, které sem přijdou a budou Vás obdivovat? MD: Nejsme nervózní, těšíme se. Nemáte obavy, že se zde něco pokazí? MD: Tak když se něco pokazí, tak se to zase napraví, nejde o život. Chodil jste v dětství do školní jídelny? Vzpomínáte na nějaké historky? MD: Ano. Chodil jsem a měl jsem kamarádku, se kterou jsem tam chodil. Byl jsem takový baculatější a vždycky jsem všechno všem snědl. Všem, a ještě jsem ukrádal z talířků ostatním dětem, takže jsem byl takový jedlík. J. Lev (JL): Tak já před časem ještě chodil do školy, takže jsem do školní jídelny chodil ještě tak 4 roky zpátky. Měl jste nějaké oblíbené jídlo ve školní jídelně? JL: Jo, vždycky jsem měl rád buchtičky se šodó. Změnilo se něco na oblíbeném jídlu? JL: Jo, jo, teď už jím jen maso. Buchtičky moc nejím, potřebuji hlavně maso, takže jsem změnil jídelníček. A Vaše oblíbené jídlo? MD: Já sním opravdu všechno, ale nejvíce mi chutná italská kuchyně. Máte nějaké stravovací návyky vzhledem k tomu, že jídelnahrajete hokej, musíte něco dodržovat? JL: Tak když je sezóna, tak určitě. Jíme špagety, kuřecí maso, snažíme se jíst zdravě, saláty. A když skončí sezóna, tak padne nějaký ten buřt, klobása, bůček. Něco padne. Je to pro Vás velké omezení? JL: Ne, já si myslím, že je na to každý zvyklý. Nevadí mi to. Kdybyste neměl tu možnost stát se hokejistou, byl byste třeba kuchařem? MD: Vaření mě opravdu baví, nedovedu si představit dělat to celý život, ale vaření mě baví. Vařím i doma. Máte i jiné koníčky? MD: Squash a obecně všechny sporty a to, co s nimi souvisí. Vaříte doma často? MD: Nevařím moc často, tak jednou za týden a většinou italskou kuchyni např. risotto. Dodržujete i doma nějaký režim stravování? MD: Samozřejmě. Když je sezóna, tedy to závodní období, tak určitě se o sebe člověk více stará. Hlídáme si, aby člověk pětkrát denně jedl, hlídáme si i přísun kalorií, pro ten sport je to dneska nutnost. jídelnaCo by se stalo, kdybyste to nedodrželi? MD: Tak jistě, že se nestane nic, ale pozná se to třeba na výkonu, nebo nejdou nohy tak, jak by měly jít v zápase. Všechno se vším souvisí. Máte i nějaké určité nápoje, které musíte pít, např. vodu? MD: Není to striktně dané, že se musí pít jen voda, ale máme iontové nápoje, které nám dodávají různé firmy, máme tam vody, takže každý v týmu už ví, co má dělat pro svoje zdraví a pro to, aby podal co nejlepší výkon. Vaříte i pro své přátele? MD: Ne, nevařím. Vyloženě pro děti, pro manželku, rodinu. Co mají Vaše děti nejraději k jídlu od Vás? MD: Těstoviny. Jsou to takoví těstoviňáci. Je na nich už vidět sklon k nějaké činnosti? K vaření, sportu? MD: Tak uvidíme, nechávám tomu volný průběh. Oba dva kluci hrají hokej v Třemošné, takže se uvidí. Na prvním místě je samozřejmě škola. Je důležité, aby dodělalijídelna školu tak, jak mají, aby se soustředili na ni, a pak až je na řadě sport. Byli u všech Vašich zápasů? Sledovali Vás? MD: Na všech úplně nebyli, ale sledovali to hodně v televizi. Máte nějakou představu nebo sen, čím by se měli stát? MD: Absolutně ne. To je přeci na nich. Nejde, aby se za děti rozhodovalo nebo jim poroučelo, to přeci nejde. Ať se rozhodnou samy a dělají svou práci na 100 procent. To je důležité.

Ptaly se M.Kordíková, 8.B, a M.Pošarová, 9.B


 

 

Myslíme si, že … 1. stupeň


 

Změnilo se něco ve školní jídelně? Kamila, 2.A: Rozdělily se stoly na čtyřky a nad hlavní vchod se udělal nový nápis. Matyáš, 2.A: Ano, změnily se stolečky. Nejdřív byly osmičky a teď jsou z toho čtyřky. Lukáš, 3.B: Jsou tam saláty. Emma, 3.B: Změnilo. Zvenku visí plakáty a je tam pár nových židlí. David, 4.B: Je tam zeleninový bufet. Julie, 4.B: Ano. Jsou tam nové ubrusy, vaří tam zdravěji a dávají tam ovoce a zeleninu. Zuzana, 5.A: Změnilo se jídlo. Některé je chutné, některé méně a jsou tam saláty. Kuba, 5.A: To stolování a dávají víc jídla než před tím. Honza, přípr. tř.: Ne. Maruška, přípr.tř.: Jo. Dávali nám nanuky na Den dětí. Maruška, 1.C: Jo, mají tam jinou výzdobu. Je to hezčí. Taky je tam jiné jídlo. Kuba, 1.C: Moc ne. Jenom tam jezdí nějaké návštěvy. Jak ti chutná jídlo? Jaké ti chutná a jaké ne? Kamila, 2.A: Některé mi chutná víc a některé míň. Chutná mi třeba bramborová kaše a k tomu nějaké maso. Moc mi ale nechutná uvařená zelenina. Matyáš,2.A: Chutná mi víc. Hodně mi chutnají buchtičky se šodó a nechutná mi tam kuskus. Lukáš, 3.B: Chutná mi víc. Emma,3.B: Chutná mi rajská omáčka. Julie,4.B: Nyní je to lepší. Máš tam nějaké oblíbené jídlo? Kamila,2.A: Ano, mlékovou polévku a krupicovou kaši. Matyáš,2.A: Řízek s bramborovou kaší. Lukáš, 3.B: Buchtičky se šodó. Emma,3.B: Rajskou omáčku. David,4.B: Gulášovou polévku a buchtičky se šodó. Julie,4.B: Rizoto. Zuzana,5.A: Buchtičky se šodó, tvarohové buchty a vše sladké. Kuba,5.A: Buchtičky se šodó, sladké jídlo a řízek. Honza, příp.tř.: Mám rád všechny. Maruška, přípr.tř.: Jo. Bramborová kaše s řízkem. Maruška,1.C: Rizoto. Kuba,1.C: Rizoto. Myslíš, že je hodně jídel na výběr? Kamila,2.A: Myslím, že jich je tam dost. Jsem spokojená. Matyáš,2.A: Myslím, že jo. Možná by jich mohlo být míň. Lukáš, 3.B: Je jich tam akorát. Emma, 3.B: Myslím, že je. David, 4.B: Myslím, že jo. Julie, 4.B: Myslím, že je jich tam akorát. Zuzana, 5.A: Je jich tam dost. Kuba, 5.A: Jo. Hodně. Honza, přípr. tř.: Jo. Maruška, přípr.tř.: Hodně. Maruška, 1.C: Jo. Kuba, 1.C: Je jich tam dost. Máš vždy prázdný talíř, nebo ti někdy něco zbude? Kamila, 2.A: Někdy mi něco zbude, podle toho jestli mám hlad, nebo ne. Matyáš, 2.A: Něco mi zbude. Třeba rýže. Lukáš, 3.B: Občas mi tam zbude kus masa. Emma, 3.B: Většinou mi tam zbyde maso. David, 4.B: Ne. Nechávám rýži. Julie, 4.B: Většinou pořád, někdy mi ale zbude ta omáčka, co dávají na rybu. Zuzana, 5.A: Většinou mi zbydou ty zeleninové směsi. Kuba, 5.A: Občas nechávám segedín a ty směsi. Honza, příp.tř.: Jo. Maruška, přípr.tř.: Mam prázdný talíř. Maruška, 1.C: Nechutnají mi knedlíky. Bramborový i houskový. Někdy mi zbydou brambory a maso. Kuba, 1.C: Nechutná mi mořská štika. Někdy mi tam zbude zelenina nebo polívka. Chodíš si někdy přidat? Kamila, 2.A: Ano, když mi to jídlo chutná. Matyáš,2.A: Chodím se přidávat řízek a buchtičky se šodó. Lukáš, 3.B: Jo, nejčastěji buchtičky se šodó a bramborový knedlíky se špenátem. Emma, 3.B: Někdy jo. Rajskou omáčku. David, 4.B: Jo, chodím si přidávat řízek. Julie, 4.B: Chodím si přidávat omáčky. Zuzana, 5.A: Chodím si přidávat to sladké jídlo, co mi chutná, a řízky. Kuba, 5.A: Občas. Honza, příp.tř.: Chodím si přidat pizzu. Maruška, přípr.tř.: Ano. Maruška, 1.C: Byla jsem si přidat jenom jednou. Kuba, 1.C: Někdy si chodím přidat řízek a rizoto. Vadí ti něco v jídelně, nebo se ti tam něco nelíbí? Kamila, 2.A: Vadí mi tam hluk, ale nemyslím si, že by to šlo nějak změnit. Matyáš, 2.A: Taky mi vadí ten hluk. Lukáš, 3.B: Ne. Emma,3.B: Ne. Všechno je v pohodě. David, 4.B: Líbí se mi tam víc ty saláty. Zuzana, 5.A: Ne. Maruška, přípr.tř.: Mně se to líbilo víc předtím. Nelíbí se mi tam houby. Jak jsou rozestavěné ty stoly, líbí se ti to, nebo bys to chtěla zpět? Kamila, 2.A: Mně se to líbí takhle. Lukáš, 3.B: Líbí se mi tam víc. David, 4.B:  Ano. Zpět bych to nechtěl. Zuzana, 5.A: Teď se mi to líbí víc. Kuba, 5.A: To stolování předtím bylo lepší. To mohlo být víc kamarádů pohromadě. Jak u nás byli ti hokejisti a indián, koho bys tam ještě ráda viděla? Kamila, 2.A: Já moc zájmy o autogramy nemám, ale myslím, že se to tam hodí. Kuba,5.A: Tak určitě fotbalisty. Jaké je tam pití, chutná ti? Matyáš, 2.A: Je tam moc dobrý. Možná by to jenom chtělo trošku ještě naředit vodou. Lukáš, 3.B: Džus. Jen bych pití možná víc dosladil. Honza, příp.tř.: Džusy. Maruška, přípr.tř.: Nejvíc džus a voda. Maruška,1.C: Já tam nepiju. Kuba,1.C: Čaj nebo vodu. Chtěl bys v tom zeleninovém bufetu víc na výběr? Matyáš, 2.A: Ne, takhle mi to stačí. Lukáš, 3.B: Možná bych tam ještě chtěl meruňky. Maruška,přípr.tř.: Jo, mohly by tam být jahody.

 

Myslíme si, že … 2. stupeň


 

jídelnaZměnilo se něco ve školní jídelně? Marek Č., 6.B: Já myslím, že ne. Akorát výběr nových jídel, přibyly kuchařky a navštívili ji hokejisté. Martina K., 6.B: Přibyla tam nová jídla a kuchařky. Kristýna F., 7.B: Určitě. Je tam lepší oběd, jídlo. Co se týká ozdoby, myslím, že by to mohlo být veselejší. Ondra Š., 7.B: Ano, jistě. Jídlo má mnohem lepší chuť. Jinak nejspíš nic. Domča H., 8.B: Myslím, že ta strava je zdravější. Karel L., 8.B: Ano, nová vedoucí, rozmístění stolů. Kájina R., 9.B: Je tam lepší stravování a přístup kuchařek k žákům. Věrda V., 9.B: Stoly se změnily, jídlo, spousta věcí. Líbí se ti změny, co proběhly? Marek Č., 6.B: Jo, je to dobrý. Martina K., 6.B: Líbí se mi ty akce. Kristýna F., 7.B: Víc se mi to líbí teďka. Ondra Š., 7.B: Vadí mi, že dřív jsme si mohli obědy objednat měsíc dopředu a teď to musím dělat po týdnu. Domča H., 8.B: Rozhodně se mi to víc líbí teď, ale stoly mohly být rozděleny jinak - rozpůlené by byly vepředu a celé by zůstaly vzadu. Karel L., 8.B: U stolů je to lepší, protože je tam víc míst. Kájina R., 9.B: Je to pěkné. Líbí se mi rozestavění stolů. Věrda V., 9.B: Je to mnohem lepší ve stravování. Jak vám teďka chutná jídlo? Postřehli jste nějakou změnu? Marek Č., 6.B: Chutná mi, je to dobrý. Myslím, že je to teď lepší. Kristýna F., 7.B: Jídlo mi chutná víc než předtím. Ondra Š., 7.B: Jídlo je určitě lepší. Domča H., 8.B: No, jak co. Občas bylo něco nedochucený, ale je to lepší než předtím. Karel L., 8.B: Chutná. Kájina R., 9.B: Vaří celkem dobře. Věrda V.,9.B: Je to o maličko lepší. Jaké jídlo ti tam chutná a jaké naopak ne? Martina K.,6.B: Nejvíc mi chutnají špagety a řízek. A nechutná mi hrachová kaše a čočka. Kristýna F., 7.B: Oblíbila jsem si rizoto, ale např. nejím ryby. Ondra Š., 7.B: Přestala mi tam chutnat rýže. Mám rád takovou tu lepivou. Domča H., 8.B: Chutnaly mi lasagne, ale jen ty boloňské, protože nejím ryby. Bohužel na nás nezbývají misky v zeleninovém bufetu. Nechutnají mi polévky, buď jsou studené, nebo nemají správnou chuť. Karel L., 8.B: China a nechutná mi file. Kájina R., 9.B: Výborné byly lasagne a těstoviny se sýrem a kuřecím masem. A nechutnají mi fazole a rýže s omáčkou. Věrda V., 9.B: Špagety a nechutná mi čočka. Máte dostatečný výběr jídel, nebo si nemůžete vybrat? Martina K., 6.B: Podle mě je toho akorát. Ondra Š., 7.B: Jídel je na výběr hodně. Domča H., 8.B: Myslím, že dvě jídla jsou akorát.  Karel L., 8.B: Výběr je dostatečný. Kájina R., 9.B: Takhle to stačí. Věrda V., 9.B: Myslím, že je tam dostatečný výběr. Co v jídelně nejčastěji pijete? Martina K., 6.B: Nejvíce piju vodu a černý čaj. Kristýna F., 7.B: Nejčastěji piji šťávu. Ondra Š., 7.B: Štávu, moc mi nechutnají ta mléka, přijdou mi bez chutě, všechny stejné. Domča H., 8.B: Já tam moc nepiju, ale když si něco dám, tak jsem si nalila vodu a občas čaj. Karel L., 8.B: Nic. Nemám žízeň. Kájina R., 9.B: Šťávu. Věrda V., 9.B: Nejčastěji piju šťávu. Necháváte vždy prázdné talíře, nebo vám občas něco zbyde? Martina K., 6.B: Někdy nechávám, když  už nemůžu. Kristýna F., 7.B: Většinou něco nechávám, ale když je něco opravdu dobrého, tak sním všechno. Ondra Š., 7.B: Občas nechám kousek přílohy. Domča H., 8.B: Většinou něco nechávám. Buď už nemůžu, nebo mi to nechutná. Karel L., 8.B: Nechávám. Kájina R., 9.B: Často něco vracím. Věrda V., 9.B: Většinou ne. Chodíte si i přidat? Martina K., 6.B: Ano, když je řízek a bramborová kaše. Kristýna F., 7.B: Málokdy. Ondra Š.,7.B: Někdy, samozřejmě. Domča H., 8.B: Občas jo. Rajskou nebo kaši. Karel L., 8.B: Ano. Kájina R., 9.B: Když je jídlo dobře uvařené, proč ne?! Věrda V., 9.B: Skoro furt. Chtěli byste ještě něco změnit na školní jídelně? Martina K., 6.B: Nic bych neměnila. Vyhovuje mi to. Kristýna F., 7.B: Mohlo by se nově vymalovat, třeba na oranžovo a mohlo by se vrátit původní rozmístění stolů. Ondra Š., 7.B: Zaměřil bych se na opravu budovy. Domča H., 8.B: No, vzhled jídelny. Nejdříve zevnitř a pak zvenku. Například nový nábytek, jako jsou stoly a židle. Karel L., 8.B: Ne, nic. Kájina R., 9.B: Mohly by být na výběr nějaké sladkosti a ne jen saláty. Věrda V., 9.B: Asi ne, je to jídelnadobrý. Zdá se vám pití dostatečně sladké? Martina K., 6.B: Jo. Domča H., 8.B: Až moc, a proto ho nepiju. Ano, je tam voda na zředění, ale ta bohužel neustále chybí. Věrda V., 9.B: Některé ujdou, ale některé jsou přehnané a pak až bez chuti. Byli byste pro to, aby nás sem jezdilo navštěvovat více známých osobností? Jaké? Marek Č., 6.B: Aspoň budu mít nějaké další podpisy. Martina K., 6.B: To rozhodně. Kristýna F., 7.B: Jo, líbí se mi to a chtěla bych, aby nás přijeli navštívit třeba fotbalisti. Ondra Š., 7.B: Vůbec ne. Přijde mi to jako hloupost. Domča H., 8.B: Rozhodně chtěla, třeba někoho ze seriálu. Karel L., 8.B: Jo, bylo by to fajn. Věrda V., 9.B: Jo, mohli by přijet Viktoriáni. Jste spokojeni s nově zřízeným zeleninovým bufetem? Chybí Vám tam něco? Kristýna F., 7.B: Jsem s tím spokojená, i s možností čerstvého salátu. Myslím, že tam nic nechybí. Ondra Š., 7.B: Mohlo by tam být více ovoce. Domča H., 8.B: Bufet se mi líbí, ale mohli by tam dávat i něco jiného než jen rajče a salát. Např. více jahod a rozhodně to doplňovat. Karel L., 8.B: Moc ho nevyužívám. Kájina R., 9.B: No, asi ne. Věrda V., 9.B: Mohly by se přidat jahody nebo meloun.


 

Rozhovor s  vedoucí školní jídelny paní Renátou Černou


 

jídelnaMyslíte si, že se vám daří vést nás ke zdravé výživě? Myslím, že jo. Chodí za vámi naši spolužáci, aby vám sdělili svůj názor? Ano. Jsou ty názory spíše pozitivní nebo negativní? Jak na co. Vůbec třeba neprošlo pohankové rizoto a vychvalují si králíka. Myslíte si, že jíme více a je méně zbytků? Je méně zbytků, jíte více. Z jakých jídel jsou nejvíce zbytky? Nejvíce zbytků je z ryb. Nejíte ryby. Už nám funguje mlýnek na maso, tak je zkusíme namlít, jestli jako karbanátek je nesníte snáz. Ale nechci vám to tajit, že tam ta ryba je. Chci, abyste věděli a byli informováni o tom, že jíte rybu. Můžeme se bát kostí? Určitě ne. Mám zkušenost, že na sto kostek ryb je jedna kostička, ale pořád je to ryba. Jaký druh ryby berete? Beru klasického lososa a potom kostkové mražené rybí filé. Chystáte ještě další velké změny? Určitě od příštího roku chci zavést takový koncept. Chci, aby rok měla jídelna jednu tvář a aby se každý měsíc opakovalo pravidelně. Týdny kuchyní a udělat tvář jídelny, abyste věděli, co můžete čekat. Kolika změn jste za tu dobu, co tu působíte, provedla? Začala jsem dávat zeleninu, ovoce a přestala jsem dávat moučník jeden na dítě. Hodně jsem upravila dodavatele. A vozíme jídlo do školky. V našem prvním rozhovoru jste říkala, že nemáte žádné výhrady ke kolektivu. Je tomu tak i nadále? Tak odešla paní Radostová, ale ne na můj popud, odešla sama od sebe. Jinak přibyly kuchařky ze školek a ty sem perfektně zapadly. Jak podle vás působí změny v jídelně na děti? Je jich tam dost. Myslím, že se hodně změnil přístup k vám.  Jsem vstřícnější a víc se na vás soustředím. Od vás od dětí to má ohlasy pozitivní a někteří učitelé tvrdí, že toho využíváte. Co plánujete po prázdninách? Tak určitě bude nějaké slavnostní otevření jídelny a nějaké slavnostní přivítání prvňáčků a přípravky. Chci, abyste chodili do jídelny s radostí. Při našem prvním rozhovoru jste řekla, že chcete vařit bez polotovaru. Daří se vám to? Ano. Polotovary vůbec neberu. Kolik kuchyní už jste vystřídala? Zkoušeli jsme italskou kuchyni A určitě jste potkali i indiánskou kuchyni. No a teď vám čeká staročeská kuchyně.  Každopádně se během příštího roku pokusím vystřídat všechny kuchyně. Také jste minule říkala, že se budete snažit o dotace na ŠJ. Povedlo se vám to? Pan starosta přislíbil na opravu celého tohoto komplexu. Budou ji žádat pravděpodobně po létě. Mělo by proběhnout zateplení, výměna oken, oprava jídelny a hlavně se mi nelíbí výdejna. Takže by do výdejny měly přibýt nové výdejní vany a díky tomu vám asi pravděpodobně přibude i to třetí jídlo. Bude v tom zahrnut i interiér. Hlavně podlaha. Máte ještě další cíle? Rozhodně pořád ještě třetí výdej a dostat sem čím dál více strávníků, aby se peníze vrátili zpět dětem. Také bych se chtěla domluvit ještě s firmami, které zde v Dobřanech jsou, protože když se jídlo dováží do školek, tak se může dovážet i do firem.

Oli, 8.A, a Míša, 9.B

770 let Dobřan
Oslavy se obohacují!

slavnostVšichni jistě víme, že naše krásné město slaví 770 let od svého založení. A protože nechtěly zahálet ani dobřanské školy, nechyběly u příležitosti výročí Školní akademie. Letos byly tři. Každá škola měla svou, a tak bylo na každé spousta různých vystoupení. Akademiovou „šňůru“ zahájila Základní škola Dobřany. Vystoupení byla různá, taneční, pohádky, zpívání a nakonec všechno dohromady. Žáci, kteří reprezentovali naše město ve slovinských Brežicích, předvedli muzikál Z pohádky do pohádky. Rodiče, kamarádi, spolužáci… všichni přišli podpořit účinkující, a tak Káčko praskalo ve švech. V dalším týdnu byli na řadě ti nejmenší, tedy Mateřská škola Dobřany. Dětičky si připravily krásná vystoupení. Každá třída měla své vystoupení úplně jiné, a proto si mezi malými uzlíčky radosti každý našel ten svůj oblíbený. Jako poslední se akademie zhostila Základní umělecká škola J. S. Bacha. Jak už by mnohé napadlo, tato akademie byla plná hudby. Vystoupily zde různě zkompletované soubory: Malý Vozembach, orchestr „dršek“, tedy akordeonů J, soubor flétniček a také nově vzniklý orchestr klarinetů a příčných fléten. Na závěr hudebkovské akademie přišlo na scénu uvedení nově nastudované pohádky od pánů Svěráka a Uhlíře O dvanácti měsíčkách. Myslím, že premiéra hry, kterou nastudovali žáci převážně hudebního oboru společně s tanečníky, se moc vydařila a všichni si akademii moc užili! Ostatně jako všechny předešlé! J

Mary, 8. B

 

Akademie – školka

Vystupovaly zde děti z obou budov MŠ – Loudů i Stromořadí. Jako první vystupovaly děti ze Stromořadí. Objevili se zde indiáni, kteří nám ukázali, jak přivolávají déšť. Potom vystupovaly děti z Loudů. Nejprve vystoupily děti z třídy Včeliček. Děti se uvedly se jako včelí medvídci. Berušky se předvedly jako krásná a milá zvířátka. U Slůňat nastal technický problém, a proto jsme museli chvilinku počkat. Poté na podium přilítly malé děti celé v modrém a začaly zpívat. Myšky tancovaly na písně z filmu Ať žijí duchové. Předškoláci (Medvíďata) tancovali na písničku Večerníček. U každé školky zatancovaly na závěr i paní učitelky.

Míša P., 6.A

slavnost

Káva, čaj a příjemné posezení


 

nocJako vloni i letos se v kostele svatého Víta a v kostele svatého Mikuláše konala Noc kostelů. Říkáte si, co to vlastně je? Noc kostelů je akce pořádaná v Čechách již několik let a umožňuje veřejnosti dozvědět se více o křesťanství. Kostely byly otevřené dlouho do noci. Po celou dobu jste si mohli v kostele sv. Víta prohlédnout obrázky Dobřan, které malovali žáci naší školy. V kostele sv. Mikuláše jste zas mohli vidět různé obleky, které nosili faráři v našem kostele. Po celý večer měli návštěvníci možnost zajít si na čaj či kávu do naší Svatovítské čajovny a kavárny. Tyto nápoje roznášely velmi příjemně naladěné servírky J - já, Valča Fišerů, Adina Kvačová a Míša s Kačkou Mafkovou. Sešly jsme se již v půl páté v „cébéčku“, abychom paní učitelku Šindelářovou, která tam na nás zodpovědně dohlížela, překvapily. Namalovaly jsme si tužkou na oči linky jako - jak řekla jedna návštěvnice čajovny – Japonečky J. Pusu s tvářemi jsme si zvýraznily rtěnkou a pak jsme šly před informační centrum, kde jsme se za chvíli potkaly s paní učitelkou. Paní učitelka byla mile překvapena, pak byl čas na přípravu. Po krátké přípravě došlo na menší trapas s kávou, no stane se. J (co by to bylo za den bez trapasu J). Než vše vypuklo, přidal se k nám i pan ředitel s manželkou a malým rozkošným štěňátkem Růženkou (to bylo milé zpestření) J. Na první návštěvníky jsme moc dlouho nečekaly. Přišli hned po zahájení. Poté byl chvíli klid a lidé odešli do kostela sv. Víta, kde bylo trošku delší J povídání – vernisáž výstavy obrazů Oty Janečka. Potom byla další vlna návštěvníků – mezi nimi i vzácný host, plzeňský biskup Mons. František Radkovský, který ochutnal dva naše čaje. Pak se to utišilo. Návštěvníci chodili tak do devíti večer. Nakonec jsme vše sklidily a mohly jsme jít domů. Celkově jsem byla nadmíru spokojená a doufám, že se zase sejdeme, ta samá parta, i příští rok J.

Oli, 8. A


 

Pevnost Boyard po Česku

pevnostMy osmáci jsme se 4. června vydali na třídní výlet. Jeli jsme dohromady áčko a béčko. Po „blinkací“ cestě jsme dorazili do TEP FAKTORU, který je inspirována právě pevností Boyard. Hned po uložení věcí do skříněk nás mile uvítali, následovala krátká prohlídka a pak jsme vyrazili. Ale když se řekne Tep faktor, vybavíte si něco? Je to bývalý sklad brambor, cca 15 km od Dobříše. V Tep faktoru se plní různé úkoly typu: Prolézt přes pneumatiky na stěně a zavěšené na stropě na druhý konec, kde je nutné zmáčknout tlačítka, aby se zastavil čas, který se vám počítá od počátku vstupu do místnosti. Byly to úkoly zaměřené hlavně na fyzickou sílu a spolupráci. Nachází se tam 21 místností. 20 místností projdete, pokud vše splníte, získáte podklady pro vstup místnosti s číslem 21. Vždy, když jste úkol splnili do daného času, který byl dlouhý přiměřeně k počtu lidí ve skupině, odemkla se dřevěná skříňka a my jsme si mohli dát razítko na kartičku. Razítka byla vždy nějaká písmena a my jsme z nich museli vytvořit číselný kód. Říkáte si, jak z písmen udělat číselný kód? Po celou dobu jsme totiž běhali kolem kamenů, na kterých bylo například: Q – 6. Tak jsme si rozluštili písmena, které jsme získali, a to nám dalo kód k otevření poslední místnosti. Většina týmů to ale vzdala J a šla si sednout k občerstvení. Jediná skupina (Patrik, Domča, Maruška… 8.B) místnost otevřela díky Patrikovi. Všichni se tam samozřejmě navalili a nebylo tam nic vidět. Prý tam ale byla truhla, kterou museli odemknout. To se však nepodařilo, protože nás tlačil čas J. Přestože to byl pouze jednodenní výlet, byl super. J Tenhle výlet se mi líbil a ještě den po tom mě bolelo všechno v těle J.

V tenisové hale jenom tenis?

Fiftýn fest

V sobotu 11. května 2013 se od deseti hodin konal v dobřanské tenisové hale Fiftýn fest neboli přátelský turnaj s hvězdami. Byly zde osobnosti jako Petr Jančařík, Marie Retková, Karel Vágner, Josef Laufer a Jaroslav Sypal. S Podlavičníkem jsme zpovídali hvězdu za hvězdou. Některé odpovědi nás hodně překvapily. Turnaje byly hodně napínavé. Osobnosti mezi sebou hrály turnaj za turnajem. Nakonec vyhrál Karel Vágner. Celý Fiftýn fest organizovala tenisová hala Dobřany a Juniorfest. Návštěvníků bylo opravdu hodně. Počasí sice moc nepřálo, stále pršelo, ale stejně jsme si to všichni užili. Ve stejnou dobu se na náměstí konaly Májové slavnosti. Tam jsem ale nebyla. 

Lucík, 6.A

 

Vladimír Tomášek: K tenisu mám blízko.
 

P1roč jste nechal postavit tenisové kurty zrovna v Dobřanech? Tak z Dobřan pocházím a tím jsem chtěl pro Dobřany něco udělat, a abych to měl na tenis blízko (smích). Byl to pro vás velký risk, nechat postavit tenisové kurty u nás? Neměl jste obavy, že by sem chodilo málo lidí? Než se taková hala postaví, tak se samozřejmě ověří zájem, a protože jsem se tady mezi tenisty pohyboval, tak jsem věděl, že zájem o hru tady v areálu bude. Stejně tak jsem viděl, jaký zájem je třeba v Plzni, takže velké riziko to nebylo. Hrajete tenis nějak závodně, nebo protože vás baví? Jak dlouho? Já jsem tenis hrával jako žák, a když jsem studoval střední a vysokou školu, nebylo toho času tolik. Když jsem se oženil, tak už nebyl čas vůbec žádný. Pak jsem ho určitou dobu nehrál vůbec a zase v tom středním věku jsem se k němu vrátil na amatérské úrovni tak, aby si člověk udržoval kondici. Takže tenis hraji, hraji ho rád, ale hraji ho jenom jako čistý amatér. Koho napadl „Fiftýn fest“? Ten název napadl mě, nicméně byl odvozen od toho, že jsme se domluvili s paní Soukupovou, která je ředitelkou Juniorfestu, což je filmový festival pro děti a mládež. Oni jsou spoluorganizátory této akce, to oni nám v podstatě zajistili účast dnešních herců, protože oni prostřednictvím filmového festivalu mají k hercům lepší přístup. Bude tady někdy nějaká akce, že by si lidé mohli tenis přijít vyzkoušet? Vyzkoušet si tenis může přijít kdykoliv kdokoliv. Pravdou je, že je to tady zpoplatněné a nějaký poplatek musí zaplatit, nicméně není to tady nějaká uzavřená společnost tenistů. Tohle zařízení je úplně pro všechny, a když vy si vzpomenete, že byste si chtěli přijít ten tenis vyzkoušet, tak můžete přijít a vyzkoušet si ho, dokonce vám tady půjčíme rakety. Nedávno byla v Dobřanských listech vyfocená Andrea Hlaváčková. Jak se sem dostala, jak se dozvěděla, že zrovna v Dobřanech jsou tenisové kurty? My jsme Andreu Hlaváčkovou cíleně pozvali, protože je Plzeňačka, normálně trénuje na Slávii na Borských polí, a protože na ni máme kontakt, tak jsme ji sem pozvali. V prosinci a začátkem ledna se hraje první z  velkých světových turnajů Australian Open, takže odjížděla do Austrálie. Jelikož je v Austrálii stejný povrch jako máme my tady, tak si šla cíleně zatrénovat na stejný povrch.


 

 

Karel Vágner má další cíl

1Už jste určitě viděl větší a vybavenější sportovní centra. Na jaké úrovni myslíte, že je to dobřanské? Já si myslím, že je to dobré. Líbí se mi. Říká se, že sportovní centrum se pozná podle toalety, a ty jsou tady skvělé (smích). Máte pocit, že jste v životě ještě něco nestihl? Co je vaší další metou? Mojí další metou je to, abych se každé ráno probudil. Myslím, že co jsem v životě chtěl dosáhnout, tak to se mi povedlo. Co považujete v životě za to nejlepší? Mých 6 dětí. Jakými zásadami jste se v životě řídil? Mít v sobě pokoru, nepodrážet lidi a dodržovat to, co jsem kdy slíbil. Kdybyste měl nám -náctiletým poradit recept na život, jak by zněl? Já bych se řídil tím, co mi říkal můj tatínek, že se slůvkem „děkuji a prosím“ dojdeš daleko dál. Dokonce tak daleko, než jsi vůbec kdy chtěl. Co vnímáte jako svůj odkaz? Mám rekord této země v prodeji desek. To už nikdo nemůže předstihnout. Myslím, že jsou to také moje filmové muziky z filmu Bota jménem Melichar, Slunce seno…


 

Pavel Nový by chtěl hrát v americké kovbojce

1Už jste určitě viděl větší a vybavenější sportovní centra. Na jaké úrovni je podle vás to dobřanské? No, člověče, neviděl. Jsou tu sprchy, šatny? Hospoda? Tak dobrý, ne?  Máte pocit, že jste v životě ještě něco nestihl? Jé, já toho nestihl… vždycky jsem chtěl bejt hercem, ale taky jsem chtěl bejt mašinfírou.  Jezdili jsme motorákem z Klatov na Železnou Rudu. Jednou byla klatovská pouť a já v motoráku blinkal. Tehdy mě vzal strejda Kropenáč dopředu a já řídil motorák. Tak jsem chtěl bejt mašinfírou. Vlastně se mi to trochu splnilo, protože svýho času jsem dělal traťového dělníka. A co je vaší další metou? Ještě před rokem jsem říkal „dožít se starobního důchodu“. Ten již mám a jsem s ním poměrně spokojen. Čili – mám já nějaký mety? Vlastně jo, chtěl bych hrát v americký kovbojce. Chtěl bych být kovboj. Kdybyste měl celou svou životní moudrost shrnout do jedné věty – jak by zněla? To vím. Na to jsem přišel v Kladrubech. To jsem tam jednomu kamarádovi chodil říkat každý ráno. On pak umřel. Je to generální heslo. „Hlavně se z toho „nepo…“. A kdybyste měl nám - náctiletým poradit recept na život, tak by zněl jak? Ha,ha,ha… pořád platí to – „Hlavně se z toho „nepo…“ ! Vy mladí to máte strašně těžký. No, ne, já si to pamatuju, jaký to bylo, nejen ve škole, fakt. Mladší jsou blbci, starší jsou blbci, dospělí jsou blbci, spolužáci jsou blbci, všude samý blbci a vy trpíte, protože vaše genialita není oceněna. V dospělosti to naštěstí zmizí, zjistíte, že platí to, co řekl kdysi někdo moudrý – Vím, že nic nevím. Tím pádem přestanete bejt nafoukaný a všichni přestanou bejt blbci. Jste pořád fit a v kondici. Je to zdravou výživou? Jaký na ni a na tolik diskutovanou tzv. biostravu máte názor? Nejzdravější je, co jedla naše bába a náš dědek, a to je špek s cibulí a s česnekem. A taky vepřo péčo knedlo zelo. Která filmová hláška je Vaše nejoblíbenější? Myslím, že u nás je to „Vydrž, Prťka, vydrž!“ Jste pesimista nebo optimista? Já jsem optimistickej pesimista. Spíš skeptik. A umím bejt docela jedovatej ...

 

Marie Retková – hlasatelkou téměř třicet let

 

Co stojí za Vaší účastí? Jak jste se o této akci dozvěděla? Dozvěděla jsem se o ní tak, že jednoho krásného dne zazvonil telefon a volala Judita, která mi řekla, že tato akce bude a jestli bych mohla přijet. A když jsem se koukla do diáře, tak jsem řekla, že bych ráda přijela s manželem, jestli by to šlo, protože spolu trávíme volný čas. Byla jsem ráda, že můžeme přijet spolu, protože jak slyším o tenisu, hned se hrnu. Vím o Vás, že jste sportovala celý život. Kterému sportu se věnujete teď? Je to basket, který hraju opravdu celý život, a hraju teď v klubu Sokol Kobylisy, říkám tomu babský spolek, kde už nehrajeme soutěž pár let, ale scházíme se každou středu v šest hodin večer a každou středu hrajeme hodinu a půl a pak si sedneme do šatny a otevřeme „šampus“, nalijeme to do plastových kelímků a připijeme si, že se zase příští týden sejdeme. Tam chodím 33 - 34 let. Začínala jsem, když mi bylo 13 na Spartě jako dorostenka a pak jsem toho na pár let nechala a zase se k basketu vrátila, ale už ne na nějaké závodní úrovni. A před pár lety jsme se daly dohromady a jely jsme na veteránské mistrovství světa na Nový Zéland v roce 2005 a tam jsme to vyhrály. Tak to bylo opravdu hezký. Jste fanynkou nějakého sportovce / sportovkyně nebo týmu? Mám ráda, když má sportovec i nějaké jiné záliby, např. rád čte a představuje tzv. řecký idol krásy. To je například pro mne naše kajakářka Štěpánka Hilgertová. Je chytrá a zároveň olympijská vítězka. To je pro mě takový typický příklad. Patří k Vašim koníčkům i cestování? Co byste ráda navštívila? Cestuji ráda, ale nemám nějaký cestovatelský sen. Byla jsem všude možně a zrovna před týdnem jsem byla s dcerou a vnučkami na 5 dní v Paříži, protože jsem nikdy předtím v Paříži nebyla a holky si přály se tam podívat, a strašně jsme si to užily, taková babská výprava. Opravdu nemůžu říct, že bych toužila se někam podívat. Já ráda cestuju i tady po Čechách, protože ty cestovatelský výpravy jsou celkem náročný. Jsou přelety a v noci, takže spíš tady po lese, to mám ráda. Ráda objevujete nové země nebo se raději vracíte tam, kde už to znáte? Tak i tak. Ráda objevuji nové věci, ale vracím se ráda, kde mi bylo hezky a líbilo se mi tam. Často navštěvuji Strakonicko a jezdím tam na chatu. Jsme tam na takový samotě, a když tam v létě projde houbař, tak si říkáme, kam šel, protože tam opravdu nikdo nechodí. Z okna je krásný pohled, tu je srnka, tady zas čáp černý. A ty zvuky z lesa... vždycky večer to posloucháme. S jakým nejzajímavějším člověkem jste se setkala? To je právě strašně těžký, protože těch zajímavých osobností je opravdu hodně a právě teďka si do Českého rozhlasu mohu pozvat osobnosti podle svého gusta, takže toho člověka mohu poznat, oslovit, zavolat mu, pozvat si ho do studia a hodinu si s ním nerušeně promluvit bez toho, aby mu zvonil telefon, on někam odbíhal, já někam odbíhala, což je úžasná příležitost, za

kterou jsem opravdu vděčná. Jak dlouho už jste hlasatelkou? Pozice hlasatelky byla v roce 2005 zrušená a já tu pozici dělala od roku 1975, takže asi tak 28 let, no a potom jsem dělala různý pořady v České televizi, např. Čétéčko, Barvy života. Od té doby jsem žádný pořad v České televizi neměla. Vaříte ráda? Jaké je vaše oblíbené jídlo? Vařím velmi ráda. Mám ráda saláty, ale ne jen ty zeleninové. Teď jsem se nechala inspirovat v té Paříži, kde to mají opravdu vychytaný a načančaný. Tuhle sýrové kuličky, tady zas šunka a velmi mi chutnají dresinky. Jím i maso, vlastně jím všechno. Čím jste chtěla být jako malá holka? Neměla jsem žádný sen, alespoň si na to nevzpomínám.


 

 

Josef Laufer: Můj největší tenisový úspěch je vždycky vítězství sám nad sebou.


 

1Jak často se dostanete na tenisové kurty? S jakým zajímavým protihráčem jste hrál a jaký je Váš největší tenisový úspěch? Můj největší tenisový úspěch je vždycky vítězství sám nad sebou. Že to vůbec přežiju. Nejsem žádný zvláštní tenista. Mě to baví, mám to jako takovou doplňkovou zábavu. Protože mám rád sport, tak prostě sportuju a chodím a sportuju a nejvíc mě baví tenis. Když už jsme takhle u těch osobností, tak jsme se dočetli, že jste se setkal s Beatles. Jak na Vás působili? Tak normálně. Protože já jsem byl tenkrát taky mladej, oni byli mí vrstevníci a mně to přišlo úplně přirozený a normální, že se spolu bavíme, protože tenkrát jsem byl taky, jak se říká, bigbíťák jako oni. Potkali jsme se na večírku premiéry filmu Help. A tak jsme spolu poseděli a byli naprosto přirozený, normální, bezvadný. A nejvíc jsem si povídal s Johnem. Mně to přišlo normální. Všechno mi to došlo potom až po letech. Ve filmu Kameňák jste řídil místní fotbalový klub. Bavilo by Vás řídit například Slávii nebo Spartu? Nebavilo by mě to. A když už, tak určitě ne Spartu. Já jsem měl rád vždycky Bohemku a teď skutečně, a neříkám to kvůli vám, fandím Plzni. Loni, když dosáhla těch úžasných výsledků, tak jim to přeju letos zas. A už jsou zase o tři body vepředu a přeju jim, aby tu Spartu opravdu spráskala. Ale řídit ne, řídit bych nechtěl. Já bych nevěděl jak. Slyšela jsem, že se chystá 4. díl Kameňáku. Budete v něm opět hrát? Tam je problém v jedné věci. Už to nemá režírovat pan Troška. Oni mě oslovili, abych toho pana Kohna hrál dál, jenomže oni mají všechno přeobsazovat. Mám doma scénář, kde ten Kohn vlastně tu tchýni zabil, proto je ve vězení, konečně. Ale moc velký prostor pro tu postavu není. Oni z toho pak chtějí dělat televizní seriál. Odstoupila od toho Jana Paulová, že to dělat nechce. A já o tom ještě uvažuju. Protože oni to celé přenesli do jiných postav. Myslím, že pan Dejdar tam má hrát starostu, prostě je to všechno jiný. Mně je líto, že se to nedrží tak, jak to pan Troška vymyslel, a já nevím, jestli do toho půjdu. Když ano, tak by museli dobře zaplatit, a to se teď neděje. Vůbec poslední dobou ta filmařina za moc nestojí. Nebo by s tou figurou museli něco udělat. A když máte ty scénáře, je pro Vás obtížné se text naučit? Nebo si přidáváte něco vlastního? Někdy si tam přidávám. Třeba v Kameňáku jsme měli domluvu s panem Troškou, že jsem přinesl nějaké fóry. Třeba jsem mu říkal: „Zaber tchýni, ten její kyselý obličej, přejeď tou kamerou na mě a já něco řeknu.“ A on nevěděl, co řeknu. A já jsem do té kamery řekl: „Proč já si tenhle ksicht nemůžu odepsat z daní!“ A to jsem si třeba vymyslel sám, takové blbosti. Baví vás více hraní v divadle, nebo před kamerou? To je dobrá otázka, ono je to tak rozdílný. V divadle je to samozřejmě zajímavější, protože je to živý organismus a denně člověk prožívá jinou atmosféru, přijdou jinak naladění lidi. V divadle je pořád kontakt s tím divákem, to je takové zajímavější.


 

Michal Rýgl - brambůrky v jiném světle

Rozhovor panem Michalem Rýglem, který pracuje ve společnosti Intersnack. Tato firma vyrábí brambůrky Bohemia Chips a medvídky Pomper a spoustu dalších slaných dobrot. Pan Rýgl hrál na Fiftýn festu také. Jelikož nás zaujala jeho profese, položily jsme mu také pár otázek.

Proč vyrábíte zrovna brambůrky a koho napadají ty nové příchutě? Tak naše firma vyrábí jen slané dobroty. Reklamy a nové obaly jsou právě práce moje a mého týmu. Kolik vás v tom týmu je? Jak dlouho trvá, než něco vymyslíte? Jsme celkem čtyři v České republice a než se něco vybere, tak to trvá někdy půl roku a někdy skoro rok. Jíte brambůrky i od jiné značky? Tak musím vědět, co konkurence vyrábí J. Jak jste se dostal k tenisu? Proč zrovna tady a jezdíte sem hrát tenis? Já jsem tenis hrával, když jsem byl mladší, pak jsem asi necelých dvacet let nehrál, a tak jsem zase začal hrát a nějak mě to chytlo. A ano párkrát za zimu jsem tady hrál a je to tu moc hezké, musím říct, že celé Dobřany jsou moc hezké.  J Jaký je váš nejoblíbenější sport? Je ještě nějaký spor, který byste si chtěl ještě vyzkoušet? Ne, už radši ne J. Hraju tenis, lyžuju, běhám a jezdím na kole. To jsou asi hlavní sporty, které dělám. Myslíte si, že jste ta hlavní značka ve výrobě brambůrků? Máme asi 50% v chipsech na trhu, takže jsme výrazná jednička. J Dostala se tato značka brambůrků i do zahraničí? Značka Bohemia je jenom v České republice a v naší továrně vyrábíme i pro Slovensko a pro Maďarsko. Chtěl byste udělat někdy brambůrky jen ze zdravých ingrediencí? Ono je těžké určit, co je zdravé a co nezdravé. Já říkám, že brambůrek je vlastně brambor a ten je přírodní. A také tam dáváme jen přírodní koření, takže tam vlastně není teoreticky nic tak špatného. V jednom sáčku slaných brambůrků je soli jako na dvou krajících chleba, takže ten problém je hlavně obsah tuku. Teď máme asi půl roku na trhu krekry natura a ty jsou vyrobené z celozrnné mouky a samých přírodních ingrediencí. Takže to je relativně zdravé jídlo. Jak jste se dostal ke své profesi? Hroznou náhodou. Já jsem dělal marketing vždycky, ale dělal jsem jiný obor, oslovili mě, takže jsem se k tomu takhle dostal. Co ta vaše práce obnáší? Obnáší vývoj nových produktů, konceptů, příchutí, obnášení komunikaci, připravování reklam a to jsou asi takové hlavní věci. Kdo vymýšlí nové příchutě a s kým se to konzultuje? Tak inspirujete se okolo, inspirujete se ve světě.

Redakčně zkráceno, celé rozhovory si budete moci přečíst v příloze letního čísla Dobřanských listů.

Redaktoři Podlavičníku

Májovníci v Dobřanech

SlavnostiZdobené kočáry, dobřanští dragouni na koních a jiné středověké osoby projely městem 11. května. V rámci oslav založení města probíhaly Dobřanské májové slavnosti. Májů se zúčastnily oba folklóry (Vozembach a Vozembášek), Dobřanské bábinky a rodiče dětí. Všichni šli v průvodu, ale někteří Vozembaši jeli na voze. Mezi těmi, co jeli na voze, jsem byl i já. Upřímně, někdy tam šlo i o život, hlavně když jsme se rozjížděli. Průvod začal u hasičské zbrojnice a pokračoval na náměstí. Na náměstí bylo málo lidu, protože nebylo moc hezké počasí. V průvodu jsme se stavili nejprve u řezníka, kde jsme dostali kolečko klobásy a dospělí malého „panáka“. Poté jsme pokračovali až k Modré hvězdě, kde jsme pro změnu dostali pivo. Nakonec jsme dojeli k pekárně, kde jsme dostali chleba. Po průvodu jsme měli vystoupení na náměstí. Vše natáčela televize ZAK. Máje pokračovaly celý den. Hrály tam různé skupiny, např. Jihočeští rodáci, Vysočinka z Humpolce aj… Nakonec zazpíval Jakub Smolík. Máje se nám velice povedly a chtěl bych je opakovat každý rok.

Vojta, 6.A

 

Zpátky do historie

V Informačním centru na náměstí se koná výstava fotografií „První polovina minulého století v Dobřanech“. Na fotografiích můžete vidět například náměstí T.G.M. a uprostřed sochu Jana Husa, která stála přibližně na místě, kde je dnes kašna. Můžete se dočíst, že v ulici Mostecká u restaurace Na růžku stála kdysi kaple sv. Martina a naproti byl chudobinec. Jelikož jsem tuhle dobu nezažila, fotografie mě přímo fascinují. Nedokážu si představit, že by dnes na náměstí místo kašny stála socha a že by se ulice jmenovaly jinak než dnes. Historie je pro mě velmi zajímavá a už jen tím, že se jedná o Dobřany, mě výstava velice zaujala. Když jsem viděla některé z obrázků, nemohla jsem uvěřit, že jsou to opravdu Dobřany. Bylo to tak odlišné a přece jen stejné. Když jsem si představila, že moje kamarádka bydlí tam, kde byl vyfocený německý starosta Dobřan, musela jsem se smát, protože si Dobřany v první polovině minulého století vůbec nedokážu představit. Opravdu zde žili tak, jako to ukazují ve filmech? Nevím, sama si v hlavě nedokážu srovnat, že tohle se zde opravdu dělo. Výstavu určitě doporučuji těm, kteří chtějí více poznat město, ve kterém žijí.

Kačka, 8.B

1
 

Slůňátka, žirafátka, opičátka a medvíďátka aneb Dobřany v ZOO Praha

Ve dnech, kdy byla Základní umělecká škola Dobřany v Praze, se naše hlavní město otřáslo vžirafa základech. Když se Filip Brada dostal do metra, to byl opravdu zážitek pro všechny přítomné! A co tam vůbec hudebka dělala? Jeli jsme navštívit naši partnerskou hudební školu, hudebku v Praze největší, hudebku v Ďáblicích. Večer, v den našeho příjezdu, byl koncert. Slavnostní a společný pro dvě hudebky. Po koncertu bylo na časovém harmonogramu spaní, spaní a pak už jenom spaní. Spaní? Co to je? „Pařili“ jsme všichni, až do bůhvíkdy. Ráno vypadala třída našeho působení jako ráj zombie, nikdo se nevyspal, všichni byli zmuchlaní a rozlámaní, avšak moc a moc natěšení na výlet do ZOO! Po náročné cestě metrem a plným autobusem jsme konečně stáli před onou hlavní pokladnou zahrady plné zvířátek. Vstupné zaplaceno a vysmátí Dobřaňáci se nechali chytit do sítí zvířecích zvuků. Zoo Praha se stále mění k lepšímu! Mohli jsme vidět malé slůně, změřit se, jestli by nás již čtyřměsíční prcek slona přerostl a různé další aktivity. V zoo je možnost vidění všech možných zvířat planety. Vřele doporučuji. J

Mary, 8.B

 

Masky, komedie, tragédie aneb divadelní přehlídka Tartas

maskyVe dnech 19. - 21.4.2013 se v dobřanském Káčku pořádalo krajské kolo divadelní přehlídky Tartas. Diváci si mohli koupit jednodenní nebo dvoudenní vstupenku. Ale nebyly to klasické papírové vstupenky, jak jsme zvyklí. Byly to odznáčky s logem Tartasu. Byly velice originálně zpracované a velmi barevné. Tuto přehlídku pořádala společnost JOHAN, o.s.

Pátek 19.4. - V tento den se začínalo ve 13:30. Celý Tartas zahajoval tanec Kdo se bojí, který měla na starost choreografka Pavla Stupková. Vystupovali tanečnice a tanečníci ZUŠ J.S.Bacha Dobřany. V této choreografii jsem tancovala i já. V 16:30 byl na náměstí Veselý Tartasící Průvod. Přízraky – to bylo letošní téma. Sobota 20.4. - Sobotní vystoupení začala už v 10:30 hod. Hrálo se opět celý den, ale na konci tohoto dne byla ve 20:30 společná zábava pro diváky a účastníky. Neděle 21.4. - Tento den byl velice krátký, trval pouze do 14:30 hodin.

Sári a Lucka, 6.A

 

Zkouška ochotníků z Dobřan J

Každé pondělí se před kinem Káčko sejde parta ochotníků, kteří jdou zkoušet svoji hru.  ochotníciZkouška vypadá následovně: Herci vejdou dovnitř a čekají na ostatní, než dorazí. Když dorazí ti, kteří měli dorazit, začnou se domlouvat, jaké dějství budou zkoušet. Většinou zkouší to dějství, na které zrovna dorazili lidi. Někdy se stává, že mladou studentku biologie Polly, kterou uvidíte ve hře Vražda sexem, hraje muž J. A potom se zkouší, zkouší a zkouší. J Někdy se kritizuje, někdy se chválí… A každý k tomu má nějaké připomínky. Jedna pasáž se zkouší přibližně hodinu. Naučit se vše tak, aby byli všichni spokojeni, je někdy dost těžké. Až se nová hra, kterou tenhle rok ochotnický spolek Rozmarýn zkouší, objeví na plakátových listech kina, neváhejte se přijít podívat J. Zasmějete se a myslím si, že nebudete zklamáni.

Adéla N., 6.A

ochotníci

Velká konkurence nám nebránila k postupu!

Náš kuželkářský tým narůstá počtem členů, značně stoupá ve výkonech a zkušenosti přibývají. Měli jsme šanci se probojovat na mistrovství ČR. Letos termín dvoudenního tur1naje byl 4. a 5. května. Asociace pro tenhle závod vybrala útulnou kuželnu v Pelhřimově. Z našeho CB týmu se podařilo probojovat se až sem dvěma hráčkám, a to Domče Hrádkové a Barče Málkové. První den nás čekala soutěž, na kterou jsme zvyklé ze sezóny. Bylo to na 100HS (hodů sdružených). Postoupilo sem 26 nejlepších hráček z celé republiky. Barča hrála až v poslední čtyřce, a tak jsme byli všichni napnutí, jestli se jí povede postoupit do druhého dne, neboť Domča neměla na mistrovství svůj den. Hody ubíhaly rychle a napětí stoupalo. Hry byl konec a my jsme byli nadšení z toho, že naše hráčka postoupila. Druhý den se hrála disciplína sprint, o které jsme nevěděli téměř nic. Skládala se z pěti hodů do plných a deset do dorážky, Barča porazila dvě soupeřky a my jsme doufali v medaili. Barča při třetí soupeřce bohužel podlehla a my jsme ze hry vypadly. I tak se náš tým radoval z úspěchu starších žaček.

Domča, 8.B, a Barča, 8.A

 

Vzhůru do Troje, i když nám počasí nepřeje ...

TrójaPřesně tuhle větu už nikdy nechci slyšet, onu větu totiž pronesla moje babička právě na 1.června, kdy se v pražské ZOO v Troji konal  „Dětský den“. Tedy alespoň se konat měl. Ráno vše vypadalo slibně, ale jakmile jsme dorazili do Prahy, poznali jsme, že všechno nebude tak růžové, jak jsme doufali. Lilo jako z konve, ale my jsme si stále uchovávali dobrou náladu a říkali si, že to za chvilku přejde. Jakmile jsme však dojeli k ZOO, déšť ještě zesílil a to nám začínalo velmi vadit. A nebyli jsme jediní, kdo se vydal za zvířátky za tak ošklivého počasí. My jsme nejprve navštívili krásné lední medvědy, na kterých bylo poznat, že si přítomnost dětí a všech diváků užívají. Cákali, skákali a plavali kolem skel, aby vykouzlili na dětských tvářích smích. Každý, kdo již v této zoologické zahradě byl, jistě ví, jaká trasa nás čekala, kolik zvířat zde je. Mně se ovšem nejvíce líbili právě lední medvědi, poté vystoupení lachtánků, které proběhlo za stálého a otravného deště, pavilon goril, kde byl uchvácen nejvíce můj mladší bráška, neboť se zde nachází nový malý přírůstek, dále pavilon šelem, zrovna jsme stihli krmení a bylo velmi zajímavé pozorovat tygra, jak trhá od kosti kousky masa a pomalu je žere, hezcí byli sloni a nepřehlédnutelné byly žirafy, které si letní „slejvák“ velmi užívaly ve výběhu. Musela bych jmenovat ještě spoust zvířat, abych vám popsala alespoň kousek této rozlehlé ZOO. Cestou zpátky jsme se svezli vláčkem, protože nás už opravdu bolely nohy (je to tam dřina :D). Popravdě ani nevím, jestli nakonec ten „Dětský den“ proběhl nebo ne, protože pokud zde chcete vidět alespoň většinu fauny, musíte se zaměřit pouze na ni.

Výlet jsem si užila, ale příště bych byla radši, kdyby nepršelo, nejen že jsme byli mokří jak myši, ale silný vítr s deštěm poničil i část železnice a tedy zpáteční cesta z Prahy do Dobřan nám trvala 4 hodiny, zatímco cesta tam 1,5 hodiny. No, neumíme si vybrat počasí na výlet? :D

Míša, 9.B

 

S pohádkami se roztrhl pytel...

pohádkaLetošní rok je prosycen pohádkami. Kamkoliv se podíváme, všude je téma POHÁDKA. Jinak tomu není ani v národním cirkusu Jo-Joo. Pohádky nedají nikomu spát a je to příjemná změna, a proto si cirkus upravil představení podle velmi známé a u dětí oblíbené pohádky „Alenka v říši divů“.

Úvod představení začíná usínáním Alenky a jejího vstupu do říše divů. Nechybí ani dochvilný králík s hodinkami. Alenčiným příběhem projdou mnozí. Potká kočku Šklíbu, Srdcovou i Bílou královnu, víly, labutě, Kloboučníka a mnohé další. I když má cirkus nový námět, nechybí žádné z minulých vystoupení. K vidění byl Kloboučník s jeho poníky, Srdcová královna s její psí smečkou dalmatinů, cvičení lvů, orientální tance, ninja show, hadí žena ve formě labutě, triky s převleky, výstupy „Synovce a strýce“ (dvou „cvičících“ chlapců), vystoupení domorodého kmene, let s papoušky, cvičení pum, kabaret a mezi jednotlivými vystoupeními komediantské duo, které velmi rádo zapojovalo diváky do vlastní show. Posledním výstupem je již zmíněný let s papoušky, kdy Alenka uslyší svůj budík a z říše divů je vyhnána zpět do reálného světa.

Celé představení bylo rozděleno dvěma pauzami, při kterých byl možný přístup k vystupujícím zvířatům. Pro mne nejhezčí z cirkusového „zvěřince“ bylo mládě pumy, s kterým bylo možno se vyfotografovat, dokonce jste si ho mohli pohladit. Celá show byla celkem efektně osvětlovaná a dávala představení větší kouzlo, s hudbou to tak dobré nebylo, tedy alespoň podle mě. Hudbě chyběla větší péče v jejím vypínání. U tak známého a významného cirkusu bych čekala, že hudba bude končit „do ztracena“, místo toho se začala trochu ztlumovat a najednou… puf... a konec. To se mi opravdu nelíbilo. Jinak si asi není na co stěžovat. Nějaké to neuposlechnutí zvířátka nepočítám. Zvířata jsou přeci živí tvorové a mají „své nálady“ stejně jako my, lidé :D .

Míša, 9.B

 

Galloway farma

Dne 22.5.2013 jsme se vydali s děvčaty z kuželek za panem Vacíkem na Galloway farmu farmav Roupově. Jeli jsme tam jen ze zvědavosti, protože taťka tam jezdí pro maso a vyprávěl nám o tom, jak je to tam pěkné. Pan Vacík nás provedl všude, byli jsme ve stájích, kde byli úžasní koně, každý jinak zbarvený. Potom jsme se šli podívat na krávy, které jsou chlupaté a tak roztomilé, že jsme se pomalu všichni stali vegetariány. Nahlédli jsme i do míst, kde se nacházeli býci, a jak jsme se od pana Vacíka dozvěděli, někdy se stane, že některý z nich uteče, tak jsme se raději přesunuli o kus dál. Nahlédli jsme do pokojů a potom jsme s přemlouváním mladších dětí skončili v hospodě.

Byla to jedinečná prohlídka, kterou všem vřele doporučuji. Můžete se na farmu vydat třeba i v den, kdy se koná rodeo a jsou tam stánky s občerstvením.

Kájina, 6.B

 

Výlet do Tachova

31.5. v pátek jsem jela s tanečnicemi ze scénického tance do Tachova na vystoupení. Mladší holky měly sestavu o barvách. My jsme měly připravenou sestavu s názvem „Co máme dnes k obědu?“ Předváděly jsme cestu do jídelny, co v jídelně děláme a co děláme po obědě ve volném čase. Kdo jste viděl vystoupení na akademii v Káčku, tak už víte, o co jiní přišli. J Domů jsme se z Tachova vrátily následující den a nabíraly jsme síly, neboť jsme byly dost utahané.

Kájina, 6.B
 

Podlavičník - časopis pro lidi  školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní  škola  v  Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř.1.máje 618,  PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr.Michaela Hlaváčové:. 6.A: Sára Ženíšková, Adéla Němečková, Karolína Eichlerová, Valerie Fišerová; 6.B: Magdalena Hadačová, Marek Čejka, Michal Hrubý (ilustrátor); 7.A: Simona Plassová; 8.A: Olga Přibylová, Bára Málková, Matěj Hrubý (ilustrátor); 8.B: Marie Kordíková, Dominika Hrádková, Kateřina Mafková; 9.B: Alena Klímová, Michala Pošarová, Barbora Sýkorová. Koordinátorka přispěvatelů z 1.stupně Mgr. Alena Formánková.  ePodlavičník -  internetová verze na www.zsdobrany.cz  Mgr. Jana Fialová.  Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý.  Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Předplatné časopisu ve školním roce 2012/13: 50 Kč.  Časopis č.9-10/12/13 předán k tisku 12.6.2013. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty vhazujte do schránky Podlavičníku či  předávejte redaktorům časopisu.