Obsah

 

Ruce, kolena … á jedem!

Neděle

Všechna ta sláva začala 11. 2. 2015 kolem 10.30, kdy jsme se začali sjíždět ze všech končin Dobřan a Vstiše. Postupně jsme své lyže a zavazadla naskládali díky panu řidiči do autobusu a v 11 hodin jsme vyráželi. Cesta byla dlouhá, ale rychle nám utekla a hned po příjezdu jsme jeli na vlek na Plešivec. Tam jsme se rozdělili na ty, kteří ještě nikdy nejezdili, a na ty, kteří lyžují občas nebo pořád. A šli jsme jezdit. Ze začátku jsme jezdili lehčí sjezdovku, ale pak se naše skupina zmenšila jen na pět lidí a vyrazili jsme na těžší sjezdovky. Po lyžovačce jsme se vrátili na chatu docela promrzlí. Někdo se šel umýt, někdo si zcela užíval osobního volna. Večeře byla v 18.00 a následoval úkol na celý večer. Na téma čarodějnice jsme měli vymyslet malou prezentaci o našem spolku (vždy jeden pokoj tvořil jeden spolek). O dvě hodiny později jsme se sešli ve společenské místnosti a každý o sobě něco řekl. Ještě předtím udělaly dvě čarodějnice nějaký nesmyslný lektvar. Po prezentacích jsme měli ještě volno. Následovala večerní hygiena a šlo se spát.

Pondělí

Ráno jsme vstávali velmi brzo, již v 7:30. A nejvíce jsme to odnesl já s Erikou, protože jsme museli vstávat asi o 30 minut dříve, neboť jsme měli službu a museli všechny budit. Po úspěšném probuzení jsme šli na snídani, která proběhla ve stylu švédského stolu. Na výběr bylo mnoho věcí jako například cereálie, housky, máslo, salámy, sýry… K pití byl čaj a mléko. Když se všichni dosyta najedli, dodělali osobní hygienu a převlékli se do teplého oblečení na sjezdovky, naskládali jsme se do autobusu a vyjeli jsme na cestu k Plešivci. Jenže se stalo něco, co nikdo nečekal. Jelikož velmi silně foukal vítr, Plešivec a mnoho dalších skiareálů nejezdilo, tudíž nás autobus odvezl na Nápravu. Tedy alespoň poblíž Nápravy, neboť před námi byl ještě 500 metrů dlouhý kopec. Ale i když jsme si vzali lyže a hůlky do ruky, ještě jsme nemohli vyjít, protože zapadl autobus. Museli jsme ho s pány učiteli Hajšmanem a Kouřilem roztlačit. Nakonec se nám to povedlo. A tak jsme vyšli. Když jsme vyšli nahoru, polil mě pot, protože ta sjezdovka byla neupravená, zasněžená, jen tu a tam stopy. Zkoušeli jsme se rozjet bez odražení hůlek, ale ani náhodou! Když jsme se rozjeli, přejeli jsme na jinou sjezdovku, která už byla normálně upravená. Myslím, že tamta byla pro začátečníky nebo jen příjezdová, ale dalo se vyjet nahoru vlekem. Na té sjezdovce po zbytek dne zůstala paní učitelka Šindelářová s panem učitelem Kouřilem a začátečníky lyžaři. A skupiny pana učitele Hajšmana a pana Málka se vydaly na druhou a třetí sjezdovku. Jezdili jsme na kotvě a jednou jsme se rozhodli, že podjedeme vlek a sjedeme na třetí sjezdovku. Do oběda jsme jezdili a jezdili, ovšem naše skupina, ve které nás bylo už od prvního dne 5, se rozhodla, že do chaty na polévku jet nechceme a že raději sjedeme do kiosku, koupíme si něco drobného na zub a půjdeme zase jezdit. Den rychle utekl, po návratu na chatu jsme převlíkli a šli na polívku, která nás pěkně zahřála. Následovalo osobní volno až do 18 hodin, kdy byla večeře. Když jsme se najedli, učitelé řekli, že se máme ve 20.00 dostavit do společenské místnosti, kde pro nás bylo uspořádané krátké vyhlašování skokana dne a podobně. Následovalo volno a poté večerka. U nás se šlo spát docela dlouho, protože jsme provokovali kamaráda.

Úterý

Pro dnešní ráno učitelé určili jako službu Dana a Michala. Ti si svou možnost buzení užili a pěkně všem osladili život. Snídaně už typická, zase po vzoru švédského stolu. Dnes už jsme jeli na Plešivec, kde bylo moc hezky. Do naší skupiny přibyl jeden žák. Zase jsme jezdili a jezdili, když tu najednou pan Málek zavelel a jeli jsme si zkusit sjet černou sjezdovku. Všichni ji zvládli živí a zdraví a myslím, že to byl důvod, proč jsme ji jeli 3x za sebou. Všichni vyhládlí a žízniví jsme sjeli k jedinému kiosku široko daleko, zřejmě boží dar, protože horkou čokoládu za 54 Kč asi jen tak někde neuvidíte. Nu což, to nebylo ještě to nejhorší, vzali jsme si bagetu a šli si stoupnout do fronty. Jenže jsme zjistili, že čekání bude zřejmě nekonečné, to taky hned tak někde neuvidíte. Ono si totiž stoupnete do řady a čekáte, ale ten, co to tam vede, si vás v pohodě přeskakuje, jako byste byli vzduch. Když jsme opustili tento kiosek, jeli jsme si znovu pořádně užít zbytek dne na lyžích. Po návratu na chatu jsme dělali různé blbosti, nebo hráli kulečník či stolní tenis až do večeře. Když jsme dojedli, učitelé prohlásili, že ve 20 hodin se máme dostavit do společenské místnosti. Tam pro nás byla připravena zajímavá soutěž. Kolem pasu nám byl přivázán provázek, jenž měl na konci lžíci, která když byla v klidu, tak nám visela svisle od pasu k zemi. A šlo o to, abychom se trefili lžící do míčku a „dostříleli“ ho až na místo určené. Ovšem rukama jsme se nemohli dotýkat provázku. Některým to šlo velmi dobře, některým dobře, některým nejhůře, ale byli i tací jedinci, kteří se na dráze zdrželi i 7 minut. Po vynervovaném boji, kdy všichni závodníci „dostříleli“ míčky, následovalo opět volno a poté večerka, která byla jako obvykle ve 21:30.

Adam, 7.B

Středa

Ve středu jsme se vydali na Plešivec. Od parkoviště jsme jeli pro pernamentky na vleky a pak hlubokým sněhem (skoro všichni zapadli) ke stánku, kam jsme si dali naše batohy. Pak už jsme jeli, no, jeli, sjezdovka byla dlouhá něco přes 1.500m, ale my jsme ji sjížděli asi 2 hodiny, protože jsme museli čekat na poslední. Takže nás bolely nohy spíš z toho stání než z ježdění. Lepší už to bylo, když jsme mohli jet a počkat až u vleku. Do Pstruží, kde mají moc dobrou zapečenou bagetu se šunkou, nás nikdo nutit nemusel. Ze sjezdovek jsme se vrátili kolem čtvrté hodiny a dostali jsme polévku. Po polévce jsme měli volno až do večera. Večer jsme měli program a vyhlášení hry z úterý.

 

Čtvrtek

Čtvrtek se nijak moc nelišil od ostatních dnů. Raníčko snídanička - pohodička, ale s blížící se 9. hodinou už se opět nikomu nechtělo na svah. Při příjezdu na Plešivec jsme kousek vystoupali a poté jsme si na obvyklém místě u kasy obuli lyžáky a lyže. Abychom mohli vyjet lanovkou nahoru, potřebovali jsme permanentky. Naneštěstí v tu dobu byla u kas velká fronta, takže jsme museli čekat, než se pan učitel Hajšman dostal na řadu. Ani tento den se neobešel bez pádů, však to někteří znají. Po 7 hodinách lyžování (včetně oběda) jsme se všichni šťastně vraceli na chatu. Chvíli po příjezdu byla večeře. Náhle, po mírném odpočinku, se pár lidí dohodlo, že by se mohl pro všechny uspořádat mejdan. Po krátké dohodě s učiteli se akce povolila a dokonce se nám prodloužila večerka o půl hodiny! Nejdříve jsme se všichni sešli a hned poté moderátoři Viliam Smola a Martin Kops uspořádali souboj v tanci mezi Kubou Radou a Ondřejem Mackem. Bylo to opravdu napínavé, oba předvedli spoustu triků, publikum hodnotilo potleskem a větší aplaus měl Ondra. Potom si už každý tancoval, jak chtěl, a někteří neočekávaně i v párech. V průběhu naší párty učitelé tajně připravili něco jako stezku odvahy. Museli jsme dojít na místo určení a tam se podepsat na papír. Po takovémto dni se každému dobře spalo.

 

Pátek

Pátek byl den odjezdu, dopoledne jsme normálně lyžovali na Plešivci. Naše skupina jela nejdřív na modrou, abychom se trochu rozjezdili, a pak na nově otevřenou sjezdovku, která nebyla moc dobrá, protože tam byl špatný sníh. Ale měřila 1.800 m, takže to byl docela dlouhý sjezd. Ale nejdelší, co jsme jeli, byl dlouhý 2.500 m. Dnes už všichni jezdili dobře, takže jsme nemuseli čekat tak dlouho a hodně jsme si zalyžovali. Když jsme se vrátili na chatu, měli jsme oběd a pak začali všichni panikařit, protože jsme museli vyklidit pokoje. Za chvíli byly pokoje vyklizené a proběhlo vyhlášení soutěže, která probíhala celý týden. Následovala autogramiáda učitelů a pak jen odjezd domů. Ten byl taky zábavný, protože během cesty se v autobusu začalo kouřit (asi od motoru). Nedalo se tam moc dýchat, takže jsme museli na Vysoké zastavit a počkat, až se kouř vyžene z autobusu. Nakonec vše dobře dopadlo.

Lyžák byl skvělý a je škoda, že nebyl delší.

Martin a Vilda, 7.A

 

Jednání Senátu 6. 2. 2015

Přítomni: Jakub Jílek a Matyáš Vaněk, 4.A, Kateřina Fialová a Daniel Noska, 4.B, Adam Černý a Michal Žemlička, 4.C, Viktorie Khásová a Filip Umner, 5.B, Vlastimil Pech a Petra Markusová, 5.C, Anna Bromová a Aneta Vozárová, 6.A, Šimon Mertl, 6.C, Erika Hessová a Martina Vébrová, 7.A, Adam Pokorný, 7.B, Václav Strejc, 8.A, Martin Adamec, 9.A, Kristýna Flaksová a Ondřej Šlehofer, 9.B, Mgr. Jitka Netolická, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý

Program:

1) Adopce na dálku - odeslání dopisu pro Resty

2) Jarní akce 1. 4. – Velikonoce v pohybu: fotbal, vybíjená, pomoc od 2. stupně; za dva týdny organizační schůzka, pozván také pan učitel Hajšman

3) Slovinsko: výběr suvenýrů (pracovní skupina)

malování bubnů – účastníci z 2. stupně

4) Aréna:

internet – připravuje se rychlejší připojení za pomoci optických kabelů; ve škole budou zřízena místa s wifi připojením

opatření proti vandalkám na dívčích záchodech v 2. patře 2. stupně

Příští senát 6. 3. 2015

Stručně zachytil Vašek, 8.A

Minipodniky ve škole?

Žáci 8. ročníku se letos zapojili do projektu Minipodniky pod Hospodářskou komorou Plzeňského kraje.

Proč jsme se zapojili? Bylo několik důvodů. Nejlákavější bylo to, že si v rámci projektu můžeme vybavit keramickou dílnu pomůckami. Druhý důvod byl, že zároveň dostaneme i notebook a tiskárnu pro školu. A ten největší důvod? Žáci si zkusí, co obnáší založení podniku a následně i jeho vedení. Tak se propojí teorie s praxí.

V čem projekt spočívá? Žáci si založí fiktivní minipodnik. V chráněném prostředí hry si najdou zaměření podniku, výrobek či službu, právní formu, vyplní jednotný registrační formulář a dostanou IČO, pronajmou si prostory, nakoupí materiál, podepíší pracovní smlouvy, založí a povedou účetnictví, vytvoří katalog produktů. Vypočítají skutečnou cenu výrobku (se všemi náklady), vytvoří webové stránky. To vše již máme za sebou. Vše je sice jako hra, ale jednotlivé úkoly plníme přesně jako ve skutečném životě,

A co nás ještě čeká? Zúčastněné školy v tomto chráněném prostředí spolu budou obchodovat. Například naše firma nabízí kurzy, a tak se spojí s cestovkou, firma na zahradní keramiku bude spolupracovat s obchodní firmou, s reklamní agenturou a firmou na zahradní architekturu. V květnu nás čeká skutečný veletrh, kterého se zúčastní všech devadesát podniků. Každý podnik bude mít svou prezentaci. Veletrh je plánován na20. 5. 2015 v Plzni a bude přístupný veřejnosti. Podniky zde soutěží – hodnotí se jejich celoroční práce – zda jednotlivé kroky skutečně plnily a jak…

My jsme vytvořili dva podniky. Kerados je živnostník, který organizuje kurzy netradičních výpalů keramiky a najímá si pomocníky na dohodu o provedení práce. KK v.o.s. – volná obchodní společnost (dvě majitelky), které vyrábějí netradiční zahradní keramiku. Zde máme dělníky ve výrobě, účetní, designery i obchodní manažerku. Volili jsme různé typy podniků, abychom je mohli porovnat. A hlavně si myslíme, že právě s těmito typy podniků bychom se mohli po SŠ setkat. Tzn. pokud začneme samostatně podnikat, budeme volit právě podnikání jako živnostník či jednoduchou volnou obchodní společnost. Teprve časem bychom volili třeba s.r.o.

Zatím se vše učíme a zkoušíme. Myslím, že jsou to zkušenosti, které třeba jednou i využijí.

Mgr. Jana Šindelářová, konzultantka

 

Redaktoři Podlavičníku se setkali s těmi, kteří se na chodech firem podílejí a položili jim několilk otázek, na které odpovídaly: paní učitelka Šindelářová, manažerka firmy Nikola Kastnerová, živnostnice Karolína Bešková a spolumajitelka Klára Uhlíková. (pokračování na str. 3)

 

Rozhovor s paní učitelkou Mgr. Marcelou Mathesovou

1Chtěla jste být vždy učitelkou? Ano, splnil se můj dětský sen. Proč jste se rozhodla učit speciální třídu? Protože mám ráda výzvy a řídím se heslem „nikdy neříkej nikdy". Během své učitelské praxe jsem učila děti nedoslýchavé, to znamená učit se znakový jazyk, ale také děti s kombinovaným postižením. Takže se ničemu nevyhýbám a mám ráda výzvy. Musíte na to mít nějaké speciální vzdělání? Ano, samozřejmě musím, studovala jsem speciální pedagogiku, obor učitelství 1. stupně. To znamená všechny předměty na běžné základní škole a k tomu jednotlivá postižení - tělesná a duševní. Kde čerpáte nápady do své třídy? Jsem kreativní člověk a o nápady nemám nouzi, například jdu na procházku do přírody a z obyčejného klacíku hned vymyslím nějaký výrobek. Jak probíhá výuka? Učit tři ročníky najednou je velmi těžká práce, obvykle jedné skupině vykládám novou látku a dvěma dalším zadám úkoly, které mohou žáci zvládnout sami. Učila jste někde jinde před touto školou? Ano, učila, a jak už jsem naznačila, tak celá moje dosavadní praxe je v oboru speciální pedagogiky. Zajímavá byla zkušenost práce ve Speciálním pedagogickém centru v Plzni s dětmi nedoslýchavými, ale i s dětmi s kombinovaným postižením, například tělesným a zrakovým k tomu. Jak dlouho tady učíte? Od září 2013, takže jeden a půl školního roku. Jaký je váš oblíbený předmět? Hudební výchova a pracovní činnosti. Čím jste chtěla být jako malá? Už jako malá jsem chtěla být učitelkou, ale v mateřské školce. Co děláte ve volném čase? Chodím na procházky se psem nebo spíš on se mnou. Je to fenka bígla a ti jsou, jak známo, hodně živí a malá procházka jim nestačí. Čtete knihy? Oblíbenou knihu nemám, ale díky své práci čtu vlastně každý den. Přes den dětské příběhy a večer podle nálady nebo podle potřeby. Jaké je vaše oblíbené roční období a proč? Tak to je jednoznačně jaro. Dává mi novou energii a hodně nápadů na pracovní činnosti ve škole, ale i doma a ráda něco tvořím. Baví vás vaše práce? Práce s dětmi mě moc baví. Jsou spontánní a mám velkou radost z úsměvu na tváři malého žáčka (a to bez rozdílu), když se mu něco podaří.

Ptaly se Bára a Naty, 6.C

Nevšední hodina

Jeden pátek se naše paní učitelka Palkosková a paní učitelka Mathesová ze speciální třídy S1 dohodly, že se děti ze speciální třídy přijdou podívat na hodinu běžné třídy. A tak přišly na hodinu hudební výchovy, aby si s námi zazpívaly. Bylo to velmi divné, už jen kvůli tomu, že většina naší třídy nemá moc v oblibě děti ze speciální třídy. Vše se nakonec obešlo bez problémů. Všichni hezky zpívali, dokonce si myslím, že některé děti ze speciální třídy zpívaly lépe než z naší. Zpívali jsme si známé písničky jako Malé kotě, rytmická říkadla jako Starý dub stojí v lese, při kterém jsme se rozdělili na 3 skupiny. Klidně bych si to někdy zopakoval, bylo to velmi zváštní.

Adam, 7.B

Firma Kerados

My jsme firma Kerados. Naše firma se zabývá netradičními keramickými výpaly pro keramiky i veřejnost, pro jednotlivce a rodiny. Jak vznikl váš název, kdo ho vymyslel? Náš název vznikl propojením spojení keramika pro radost a je docela zajímavé, že ten název vznikl od naší konkurentky Karolíny Eichlerové, která je vlastně ředitelkou druhé firmy. Máte katalog? Kolik obsahuje výrobků? Náš katalog zatím obsahuje 2 druhy výpalů, ale není to omezené, budeme postupně přidávat. Vaše firma organizuje kurzy výpalů. Budete dělat kurz pro někoho ve skutečnosti? Budeme to zkoušet mezi sebou - mezi firmami, ale jako už tady zaznělo, bude to fiktivní a pro cizí ne. Paní učitelka Šindelářová: Já jsem vám to ještě neříkala, ale zkusíme si zorganizovat jeden výpal i pro veřejnost (pro keramický kroužek při ZUŠ). Myslíte, že byste si zkusili založit skutečnou firmu, když tady tuto zkoušíte. To já zatím nemůžu říct, protože jsem ještě neprošla úplně vším, co jsem si mohla zažít, takže nevím. Já asi ne, protože je to docela náročné. Kolik máte zaměstnanců ve své firmě? No, tak zatím žádné. Vy nemáte stálé zaměstnance? Ne. My si děláme smlouvu s někým, koho budeme potřebovat – zaměstnáváme je na dohodu o provedení práce. Tam jde o to, že my máme dva podniky. Jeden podnik je, že je tam právnická osoba. Čili má zaměstnance. Na začátku je jedna fyzická osoba, čili jeden živnostník, který vlastní firmu, tedy jeden člověk, který to organizuje. Pochopitelně, že mu spolužáci pomáhají, ale oficiálně jsou to lidé na práci na dohodu. Takže ona je opravdu jen jedna. Je to rozdíl? To určitě je, to se ještě všechno budeme učit. Je tam rozdíl, když si musí všechno dělat člověk sám, anebo když si práci mohou lidé rozdělit mezi sebe. Baví Vás podnikání? Tak určitě nás to baví, ale musím přiznat, že ne vždycky (hlavně výpočty mezd, cen..). Určitě se najde pár věcí, které nás moc nebaví, ale to patří k tomu, jinak bychom do toho nešly. Kolik času trávíte ve firmě? Ve firmě trávíme čas podle potřeby. Chodíme na keramiku odpoledne a také se scházíme jednou za 14 dní v pátek. Nyní jsme dělali luxusní výrobek, a to jsme v dílně trávili i čas o prázdninách a v sobotu. Jaké byly vaše začátky a kolik času jste strávili tím, než jste si sehnali všechny potřebné papíry do dílny? Strávili jsme nad tím dva měsíce. Nějakou dobu to také samozřejmě trvalo, než odpověděli a než se to všechno vyřídilo (přidělení IČO, pronájem dílny…). Jaké významné osoby jste při tom navštívili, oslovili jste i pana starostu? Ne. Ale vyjádřil se k pronájmu dílny, tedy k fiktivnímu pronájmu. Kdo s vámi spolupracoval? Byl to bývalý žák školy, který je teď na střední škole a chodí na Zámeček na design. Hodně nám pomáhá s logem a našimi stránkami. Dále jsme ještě navštívili pana ředitele školy, abychom si domluvili nájem skladu a zahrady. Bylo těžké s panem ředitelem domlouvat smlouvu? Ne, těžké to rozhodně nebylo, ale časově náročné. Museli jsme si s ním domluvit schůzku. Ještě před tím jsme museli sepsat oficiální žádost, vytisknout ji a pak jsme se opět sešli a podepsali jsme smlouvu. Náš problém byl v tom, že jsme za ním šli a neměli jsme tu žádost napsanou, tak nás poslal zpátky. Museli jsme to všechno sepsat, vytisknout a pak mu tu žádost přinést. Celá tahle záležitost trvala skoro měsíc. Bylo by to tak i ve skutečném životě? Určitě ano, možná ještě o něco delší. Proč jste tuto firmu založili? Založili jsme ji, protože nám to připadlo jako zajímavý projekt, ze kterého jsme si chtěli něco vzít. Byli jste do toho hned od začátku žhaví, nebo jste tak trochu váhali, jestli do toho jít nebo ne? Já jsem měla od začátku jasno, věděla jsem, co chci, a šla jsem do toho naplno, jen jsem si ještě potřebovala pár věcí vyřídit. Já jsem trochu váhala, ale nakonec jsem do toho také šla. Ze začátku jste do toho moc nadšení, ale pak to pomalu ustupuje, protože zjistíte, že je to práce, ale nás to baví. Máte webové stránky? Webové stránky máme, právě jsme je dodělali. Jak jste je založili? Nejdřív jsme to probrali s Michalem Líškou, pak jsme udělali nějaké návrhy, ty jsme pořád upravovali a zlepšovali a nakonec jsme se vyfotili na zahradě. Také jsme sehnali pár obrázků. Jak dlouho vám trvalo, než jste ty stránky založili? Díky naší spolehlivosti asi tak měsíc, nebo tak nějak. Nejdříve se vyfotit, pak stáhnout nějaké obrázky z minulých ročníků, pak provést konzultaci s Michalem, potřebovali jsme také poradit s rozvržením stránek. Důležité také bylo domluvit barvy, a jak to celé bude vypadat. Takhle jsme to řešili 2x nebo 3x , něco tam dopíšete, něco uberete, pak opět konzultace a pak už ty stránky aspoň trochu vypadají. Ve skutečnosti by to bylo taky tak. Jak jste tu stránku udělali? My jsme si stránku dělali sami, ale budeme mít webovky na chráněném území pro všechny školy, tedy ty školy, které se zúčastnily. Každá škola bude mít své webovky a ostatní je uvidí, aby mohli spolu obchodovat. Stálo vás to nějaké peníze (založit ty webovky)? Ne, nestálo, protože to děláme na tom chráněném území od Hospodářské komory. Opravdu nás to nestálo žádné peníze. A hlavně se vše dělalo v rámci projektu, takže jsme žádné peníze neplatily.

 

Firma KK v.o.s.

Jak vznikl název firmy KK v.o.s. a čím se firma zabývá? Vznikl ze slov krásná keramika, takže KK a zabýváme se výrobou zahradní a dekorativní keramiky. Proč jste firmu založili? To už bylo dané, že po celé ČR udělají školy nějaké firmy nebo podniky. Byly to školy jen v České republice anebo byly i zahraniční? Tento projekt v zahraničí existuje, ale my do něj nejsme ještě zapojeni, protože je to teprve první rok pro základní školy. Tento projekt poběží celý rok a na konci bude nějaké zakončení? Poběží celý rok a na konci školního roku budeme prodávat svoje výrobky na skutečném veletrhu. Jak dlouho firma existuje? Existuje dva měsíce. Jaký je rozdíl mezi firmami KK a Kerados? My se zabýváme zahradní keramikou a oni se zabývají kurzy pro děti a pro dospělé. Kolik je ve firmě zaměstnanců? Šest. Dvě majitelky a čtyři zaměstnanci. Jak vznikl nápad zapojit se do této soutěže? Vzniklo to asi tak, že nám tu keramiku paní učitelka nabídla, tak jsme do toho šly. Kolik času strávíte ve firmě? Sejdeme se 3x za 14 dní a jsme tu hodinu a půl. Máte stanovený nějaký rozpočet, abyste třeba nezkrachovali? Nemáme. Takže nemůžete zkrachovat? Firma je fiktivní, takže nemáme žádné opravdové peníze, ale vše děláme, jak by to mělo fungovat ve skutečnosti. To znamená, že jsme si vyplnili živnostenské listy, pracujeme na katalogu výrobků, tam si vypočítáváme cenu výrobku podle skutečnosti, ale pochopitelně ty školy budou mezi sebou nakupovat. Fiktivně to znamená, že ty peníze nebudou dostávat a tím pádem nemůžou zkrachovat. Ale vedeme si účetnictví a teprve na konci uvidíme, zda budeme v plusu či mínusu. Obě varianty jsou dobře. Prostě si vyzkoušíme nanečisto, zda máme v tomto oboru ve skutečnosti šanci. To je fajn, že i když proděláme, nic ve skutečnosti nedlužíme. A kolik vaše firma nabízí výrobků? Zatím šest výrobků. Co všechno jste si museli zařídit, aby vaše firma mohla začít? Třeba pec na vypalování, kde to budeme dělat. Dále jsme museli zařídit dělníky a designery. Dát jim plat, podepsat pracovní smlouvy a tak. Kolik takovýto začátek zabere času, než jste si to všechno oběhli a zařídili? Asi tak ty dva měsíce. Jak bylo těžké si pronajmout dílnu? Podali jsme si žádost panu řediteli, on pak připravil smlouvu, podepsal ji, my to taky podepsali a získali jsme dílnu. Je nějaká rivalita mezi vašimi dvěma firmami? Není. Co mají vaše dvě firmy společného? Máme společné to, že vyrábíme keramiku a pak ty věci nebo zkušenosti nabízíme ostatním. Až skončíte, bude veletrh. Jaký bude a kde? Ano, bude to veletrh a bude v Plzni. Tam budou všechny zúčastněné školy, 90 podniků, takže 90 stánků, bude tam televize, hejtman, rodiče a každá škola bude své výrobky a celoroční práci prezentovat na jevišti. Výrobky se budou prodávat jen mezi školami, anebo to bude přístupné i veřejnosti? My vlastně nebudeme mezi školami prodávat. Během roku spolu ty školy fiktivně obchodují, to znamená, že si u nás nějaká škola objedná třeba květináče nebo zahradní kouli, protože má podnik třeba se zahradnickou architekturou.Objednají si (podle katalogu) třeba 100 kusů a my víme, že výrobek uděláme za 4 hodiny a máme 5 dělníků a propočteme, za jak dlouho bychom jim to dodali, jakou budou mít cenu, jakoby skutečně. A můžeme fiktivně prodat jen tolik výrobků, kolik bychom ve skutečnosti s naší kapacitou byli schopni vyrobit. Ale ve skutečnosti jim ty výrobky nedáme, to bychom musely opravdu těch osm hodin denně pracovat. Takže celý rok obchodujeme fiktivně. Ale na veletrhu mohou ty své výrobky firmy nabídnout ve skutečnosti. Zatím máme vždy dva vzorky od každého výrobku. Takže veletrh bude přístupný i veřejnosti? Ano. Byly proti vzniku firmy nějaké námitky, anebo se zapojila třeba jen půlka třídy? Zapojili se jen ti, co chodili na keramiku, jiní asi nemohli, když měli třeba jinou „odpoledku“. Co na to říkají rodiče, jsou spokojení? Spokojení asi jo, ale asi to ještě nechápou, já jsem to moc nevysvětlovala.

Ptali se Bára a Naty, 6.C, a Adam, 7.B

 

Čtete, nebo nečtete?

1Julča Č., 6.B: Nečtu, protože mě to nebaví. Anet V., 6.A: Ano, protože mě to baví. Čtu, abych se něco dozvěděla, něco novýho. Nejraději čtu dívčí romány. Anička B., 6.A: Ano, protože mě to baví. Čtu, když nemám co dělat. Nejraději čtu dívčí romány. Marek B., 6.C: Ano, protože mě to baví a nejraději čtu dobrodružné knížky. Jitka, 7.A: Nečtu. Protože mě to nebaví. Kristýna, 7.A: Čtu knihy, protože mě to baví a nejraději mám takový obyčejný žánr knížek. Adéla, 6.C: Čtu knihy, protože se z těch slov učím a nejraději mám dívčí romány.

Ptaly se Bára a Naty, 6.C

 

Víte, že čtením můžete někomu pomoci?

„Čtení pomáhá“ je projekt, který podporuje čtenářství a zároveň umožňuje podílet se na charitativní činnosti. Cílem je přenést pozornost dětí od počítače, tabletu, mobilu a další elektroniky ke knihám. Děti se do projektu mohou zapojit tak, že se zaregistrují na stránce www.ctenipomaha.cz. Když přečtete jednu z uvedených knih ze seznamu literatury (např. Harry Potter, Pohádky od Zdeňka Svěráka, Barva kouzel, Deník malého poseroutky, Držkou na rohožce, Matylda, Válka s mloky, Malý princ atd.), který je na stránkách projektu zveřejněn, můžete po přečtení knihy vyplnit krátký kontrolní test. Nebojte se, jde o tři jednoduché otázky. Tento krátký kontrolní test vyplníte během chvilky. Pokud dobře odpovíte na otázky, získáte padesátikorunový kredit. Peníze si nenecháváte, ale věnujete je na některou z nabízených charitativních akcí (příspěvek na výcvik asistenčního psa, ruční kolo, rehabilitační léčba, podpora pro lidi, kteří nemají domov, pořízení sprchového lehátka, podpora nadaného žáka...). To, na co přispějete, si určíte vy sami. Každý rok rozdělí Čtení pomáhá 10 milionů korun. Projekt podpořila většina základních a středních škol. V Dobřanech se pomohlo také jedné holčičce. Pomáhat můžeme a nemusíme mít moc peněz. Pomáhat můžeme kdykoli.

 

Vždyť to má tak 500 stránek

Jistě z nadpisu poznáte, že se jedná o knížku. Musím přiznat, že jsem ještě nikdy celou knížku nepřečetl. Proč? No tak třeba z toho důvodu, že jsem neměl čas, také mě to v půlce knížky přestalo bavit, nebo jsem ji musel číst z donucení. Asi vám neřeknu knížku, která by mě bavila, prostě na to čtení nejsem.

Ale zamysleme se. Když čtete knížku, rozvíjíte si svoji slovní zásobu, zdokonalujete své vyjadřování, pravopis atd. To vše s tím souvisí. Neříkám, že ti, co nečtou, tak se vyjadřují jako neandrtálci. Tak se to třeba naučí z her, z časopisů… Prostě proč bychom měli číst, že jo. Vás, kteří jste také nic nepřečetli, úplně chápu. Prostě vás to nebaví a nemůžou nás nutit do toho, když nás to nebaví. My si to prostě najdeme na internetu. A tím to pro nás hasne. Vždyť je to také jednodušší než číst v nějaké knížce, co má 500 stran. Ale vezměte si, kdybychom byli třeba v 18. století. To žádný internet neměli a museli prostě číst. Tak my bychom v té době nepřežili. Ptáte se, proč v knize, ale na internetu ano? Schválně, co čtete na tom internetu? Já osobně, když potřebuji nějakou věc, tak nebudu hledat v tlusté encyklopedii, nebo když mi někdo řekne, co všechno řekl Jack Rose v Titaniku, tak nebudu hledat v knížce, ale jednoduše na internetu, na youtube… Zamýšlel jsem se ale i nad tím, co lidé ze čtení knížek mají. Několika nadšenců jsem se zeptal a dovzěděl jsem se, že utečou od každodenního života, můžou žít životy někoho jiného, mohou poznat i jiná místa, nemají nic jiného na práci, představují si nové světy, mají radost z dobrodružství, těší se, jak vše dopadne, chtějí srovnat knížku s filmem…

Tak teď nevím, možná, že stojí za zvážení, jestli…?! Možná ano.:-)

Filip, 8.A

 

 

 

V pondělí 15. 2. 2015 jsme se vydaly do knihovny udělat rozhovor s paní knihovnicí Alenou Sloupovou. Zajímalo nás, jací jsme v Dobřanech čtenáři.

Kolik dětí chodí přibližně do knihovny? Celkový počet registrovaných dětských čtenářů je 377 a do knihovny přišlo za rok 2014 celkem 5.663 návštěvníků. Kolik knížek půjčíte za týden (průměrně)? To lze těžko zprůměrovat, celkem bylo propůjčeno za rok 2014 v dětském oddělení 9.037 knih a 1.204 časopisů, takže kdybychom to vydělili na týden, tak by to vycházelo na 173 knih. Ale každý týden není stejný, protože jsou prázdniny… Vychází to 27 knih na jednoho čtenáře za rok. Jaký žánr knížek je u dětí nejvíce oblíbený? Dobrodružné knížky, tam vede „Deník malého poseroutky“, dívčí romány, zde je nejoblíbenější knihou „Můj milý deníčku“. Chodí do knihovny více dětí nebo dospělých? Celkový počet dětských čtenářů je 377 za rok 2014 a dospělých čtenářů 262 za rok 2014, takže vedou děti, ale kdyby nechodili předškoláci, tak by to bylo skoro vyrovnané. Kolik máte v knihovně přibližně knížek? Celkem je v knihovně necelých 50.000 svazků a z toho necelých 10.000 svazků je v dětském oddělení. Baví vás pracovat v knihovně? Baví a moc. I když se někdy může zdát, že je to nuda, tak je to právě naopak. Baví vás číst, čtete si doma? Čtu, ale nejsem až tak úplně nejpilnější čtenář, ale jsem u zdroje, takže by byla škoda to nevyužít.

Ptaly se Naty a Barča, 6.C

1

A to ho uvidíme?

1Noc s Andersenem je akce, která probíhá v knihovnách v České republice každý rok a slaví se i výročí Andersenových narozenin. Tento den připadá na 2. 4. Akce Noc s Andersenem podporuje dětské čtenářství. Vždy by se mělo v knihovně shromáždit a přenocovat okolo 20 dětí, ale rok od roku stoupá zájem, takže se většinou losuje nebo soutěží, které děti budou moci prožít tu báječnou noc plnou dobrodružství. Během odpoledne se sejdou děti v knihovně. Hrají se různé hry, hromadně se čte a běží další jiné zábavné akce. Večer se čtou pohádky na dobrou noc. Prvně se tato akce uskutečnila v roce 2000 v Uherském Hradišti. Díky internetu se o této akci v Uherském Hradišti dozvěděly další knihovny v České republice a o rok později se spalo ve 40 knihovnách. Od roku 2010 je možné se Noci s Andersenem zúčastnit i v dobřanské knihovně.

Áďa, 6.C

Kniha. Jak to bylo?

Cesta k dnešní podobě tištěné knihy byla dlouhá a počátky jejího vývoje v Evropě 1můžeme datovat do 14. století. Předchůdcem knih bylo cokoliv, co bylo po ruce, když už národy uměly psát. Např. v Číně to byly želví krunýře a bambus, v Indii bambusové listy, v Sumeru hlína. V Egyptě to samozřejmě byl papyrus. V Americe to byly listy agáve. Co bylo po ruce, to lidé používali a pokreslovali svými znaky.

V 7. století vynalezli v Číně papír, Arabové jej používali přibližně od 9. století. Většina knih byla psána ručně, a proto byly knihy velmi drahé. Dokonce cena dosahovala hodnoty celých měst. Knihy byly opisovány církevními písaři v klášterech. Opisování byla velmi náročná práce, proto měli církevní písaři i jisté úlevy od různých úkonů. Mohli jsme se setkat i s lidmi, kteří se věnovali psaní jako řemeslu.

Johannes Gutenberg byl německý vynálezce mechanického knihtisku. Ten 15. století zdokonalil sazbu odlévání liter, které byly skládány do řádků a stránek. Stránky byly sevřené do rámů a otiskovány pomocí dřevěného lisu s použitím tiskařské černi. Tyto stránky pak mohl v libovolném počtu tisknout na papír pomocí ručního lisu. Knihtisk je způsob mechanického kopírování textu a díky Gutenbergově vynálezu se mohly knihy tisknout ve větším množství. Knihtisk se rychle rozšířil po Evropě a následně do celého světa. Díky knihtisku byla také sjednocena pravidla psaného jazyka.

Tisk se stal významným zlomem v historii. Knihy jsou tištěny dodnes, jen se používá dokonalejší způsob tisku.

Martin a Vilda, 7.A

Tablet nebo kniha nebo obojí

1Myšlenka elektronických knih (chcete-li ebook, digitální kniha) se objevila již v roce  1971. V roce 1998  začaly americké knihovny nabízet e-knihy zdarma jako doplňkovou službu na svých webových stránkách. Převládaly také knihy odborné, technické. Jednou z nevýhod bylo to, že nešly stáhnout. Od roku 2003 bylo možné si zapůjčit elektronickou beletristickou knihu.

E-kniha je elektronická kniha, kterou si můžeme přečíst díky čtecímu zařízení - čtečce (vynalezena roku 2004). Čtečka vypadá jako tablet. Čtečky jsou hardwarová zařízení ke čtení e-knih. Velkou výhodou e-knih je jejich snadné skladování. Do čtečky si můžeme uložit velmi mnoho knih a všechny nosit neustále při sobě. Do e-knih můžeme vkládat poznámky a zvýrazňovat si text, jak chceme. E-knihy nenabízí jen knihy, které si můžeme přes tablet číst, ale i e-časopisy. E-knihy mohou už být nejen v tabletech, ale i v notebooku a také v chytrých telefonech. E-knihy jsou také levnější než tištěná verze knih. Odpůrci e-knih by mohli namítnout, že číst knihy v elektronické podobě má i své nevýhody. Potřebujeme zařízení ke čtení, jsou různé formáty e-knih, e-kniha nestárne, nemůžeme ji mít v knihovničce, když dojdou baterie, nemůžeme knihu číst a e-knih je podstatně menší množství než knih tištěných.

Ale moderní doba je moderní doba. Kdo z vás nemá doma počítač nebo tablet?

Míša, 6.C

Ale jak to, že tam tohle nebylo?!

Tak tuhle větu si asi říkají všichni, jež nejsou líní číst. Jistě někomu to tak nepřijde1, ale v knihách je toho někdy víc než ve filmu. Jestli to už některým nedošlo, jde o zfilmované knížky. Plno současných filmů je buď inspirováno knížkami, nebo je to zfilmovaný děj z knížky, např.: Harry Potter, Letopisy Narnie, Hvězdy nám nepřály aj. Jenže filmoví režiséři některé pasáže vynechají. Třeba Harry Potter. Věděli jste, že v sídle Fénixova řádu visí ve vstupní chodbě obraz paní Blackové? A že každou chvíli ječí, takže má na sobě přehoz, který ale padá? Ne? Nejste jediní. Je toho spousta. Schválně zkuste si přečíst třeba první díl Pána prstenů a pak si pustit film. Zjistíte, že ve filmu Frodo opouští Kraj celkem brzo. V knize se ale dozvíte, že zůstal v Kraji ještě rok. Nebo ve filmu ho u přívozu pronásledují temní jezdci. V knize ho ale k přívozu doveze sedlák, před kterým ve filmu utíkali. Je to velmi komplikované. Někteří herci radši ani knihu nečetli, aby nebyli nešťastní, že ve filmu třeba nebude jejich oblíbená část z knihy. Spousta filmů natočených podle knihy se nepovedlo. Obsahují faktické chyby nebo třeba porušují i některé fyzikální zákony. Nebo to jsou naprosté propadáky. Podívejte se třeba teď na 50 odstínů šedi. Očekávalo se, jak to bude úžasný film, ale místo toho si můžete přečíst spoustu kritik a nízkých hodnocení na filmových stránkách, např.CSFD.

Vojta, 8.A

Co můžeme číst

Biografie – popis života známé osobnosti1

Cestopisy – popis cesty do cizích zemí, krajin

Fantasy – příběh plný magie a kouzel

Encyklopedie – druh naučného slovníku

Komiks – příběh plný obrázků a bublin

Divadelní hry – příběhy vyprávěné pomocí monologů a dialogů

Pověsti – vyprávění lidového původu, odehrává se v minulosti

Gamebook – čtenář si vytváří příběh do jisté míry sám

Detektivka – zápletka založená na zločinu, nejčastěji vraždě

Pohádky – příběhy o čarodějích, princeznách a kouzlech

Povídka – krátké vyprávěnís menším počtem postav

Scifi – příběh odehrávající se ve vesmíru, v budoucnosti

Poezie – básničky

Horor – příběh, který chce vyvolat strach, hrůzu a zděšení

 

Auta sem, auta tam…

1Dne 10. 2. 2015 se pár vyvolených vydalo na cestu do Mladé Boleslavi, do automobilky a muzea Škoda. Sešli jsme se ve čtvrt na osm před 2. stupněm. S námi jely paní učitelky Hříšná a Simbartlová. Jeli jsme autobusem a s námi jeli ještě vyvolení ze Zbůchu a z Letin. Cesta trvala celkem dlouho, ale my jsme si našli způsob, jak se zabavit. Někteří poslouchali písničky z mobilu, jiní se smáli jak šílení… no prostě jsme se zabavili. Zaparkovali jsme před muzeem a hned jsme museli jít na prohlídku. Dostali jsme nějaké speciální MP3, ve kterých nebyla hudba, ale hlas paní průvodkyně, která měla mikrofon. Prohlídka muzea byla pro některé vyvolené (hlavně pro vyvolené z Dobřan) vcelku nezajímavá, ba i nudná. Po prohlídce jsme dostali žluté reflexní vestičky a jeli jsme do areálu automobilky. Prošli jsme si dvě haly, v jedné se lisovaly části aut a v druhé se skládala auta. Po této, už zajímavější, prohlídce přišel konečně oběd. Oběd jsme měli v restauraci vedle muzea. K obědu byla vynikající polévka. Byl to nejspíš nějaký hodně silný vývar s kolečky cibule. Hlavní chod byla kuřecí směs s jasmínovou rýží. Směs obsahovala šťavnaté kousky kuřecího masa a nahrubo nakrájené kousky zeleniny. Vše to bylo zalito sosem ze sladké sójové omáčky. Mně osobně to připadalo až moc sladké a rozhodně jsem nebyl jediný. Pak přišel na řadu dezert. Štrůdl s marmeládou. Nic světoborného. Po obědě jsme se jeli podívat do centra města. Věřte mi, tak záživnější prohlídku, jako byla „prohlídka“ hradu, jsem nezažil. Přišli jsme na nádvoří, řekli si: „Tak hrad jsme viděli, můžeme zpět do autobusu.“ A opravdu jsme šli. Následovala snad nekonečná cesta domů s příjemným zastavením v „mekáči“. Samozřejmě nesmělo chybět varování od pana řidiče a od učitelek, že nesmíme jíst v autobuse. Ale jako byste neznali Dobřany. Jakmile jsme se rozjeli, začaly hody. Při cestě domů jsme se zastavili v Letinech, kde vystoupili naši vrstevníci ze ZŠ Letiny, pak se už konečně jelo domů. Nejzáživnější pro nás byla cesta tam a zase zpátky a „prohlídka“ hradu. V Dobřanech nám daly paní učitelky rozchod a my se odšourali do svých domovů.

Vojta, 8.A

(Poznámka editora: Tenhle článek je příkladem, jak to udělat, abych se příště nestal vyvoleným na výběrové exkurzi. )

D

Vítězství chutná!

Tento školní rok naše třída zatím vyhrála skoro vše, co se dalo. Naše vítězná jízda započala Endorfin během, kde jsme byli první z pěti. Za vítězství jsme dostali poukázku v hodnotě 500 Kč. Každý si koupil zmrzlinu a zbylou půlku peněz jsme darovali na adopci pro Resty. Pak přišly Vánoce a s nimi basket, prodej perníčků a soutěž o nejchutnější bramborový salát. V basketu jsme těsně vyhráli před třídou 7.A, v prodeji perníčků jsme skončili druzí, a tak jsme si chtěl spravit chuť při soutěži o nejchutnější salát. A také že spravili a hned tříkrát! Jednak jsme dojedli zbytek našeho salátu, ale také jsme celou soutěž vyhráli, protože jsme dostali plný počet bodů a jako odměnu za vítězství Míša řezy.

Adam, 7.B

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops, Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný; 8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík, Sára Ženíšková; 8.B: Ctirad Kučera, Michal Hrubý (ilustrátor). Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A: Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová. ePodlavičník - internetová verze na www.zsdobrany.cz Mgr. Jana Fialová. Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.5/14/15 předán k tisku 13. 3. 2015. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.