Obsah

 

První životní etapa splněna

9 let jsme chodili na Základní školu do Dobřan, 9 let se s námi učitelé trápili, snažili se nám něco vštípit do hlavy a při tom si drásali poslední zbytky nervů.  Jenže to uteklo jako voda a my jsme se loučili se základní školou a s partou skvělých lidí! Naše loučení začalo už ve čtvrtek 26. 6. ráno. Všichni jsme se sešli před radnicí ve společenském oděvu a pomalu jsme vcházeli dovnitř. Jakmile jsme všichni do sálu dorazili a usadili se, mohli jsme začít.  Přítomny byly obě devítky, naše paní učitelky třídní, Mgr. Michaela Hlaváčová a Mgr. Naděžda Vlasáková, přivítal nás i pan ředitel Mgr. Jaroslav Šedivý, pan zástupce Mgr. Vladislav Kouřil a pan místostarosta Bc. Martin Sobotka. Nejprve se slova ujal pan místostarosta a měl projev. Po projevech se ujaly předávání dárků paní učitelky. Rozdaly dárky nejúspěšnějším žákům v prospěchu, sportu, za práci v Podlavičníku, Senátu nebo v Ekotýmu. Pak jsme ještě všichni dostali nějaké dárky, jako kroužkový sešit, propisku, pamětní list o ukončení základní školní docházky a to vše jsme dostali v kapse s logem Dobřan.  Po tomto obřadu, kdy už jsme byli lehce smutní, následovalo závěrečné vystoupení v Káčku. Tam účinkovaly obě bývalé devítky, každá třída měla vystoupení jiné, ale obě vystoupení se povedla. Už na nácvicích se plakalo a nechtělo se nám nikomu odejít. Už ale přišel ten velký čtvrtek. Říkala jsem si, že nebudu brečet, budu myslet na to, co mám před sebou. Jenže když se podíváte za sebe do zákulisí a vidíte tam lidi, se kterými jste prožili 4 roky a s některými 9 let, nešlo to … Už při čtení děkování naší skvělé paní učitelce třídní se mi klepal hlas a rozbrečela jsem se … Po skončení jsme v šatnách ještě chvíli plakali a pak byl čas jít domů a připravit se na den D, poslední den na základní škole, vysvědčení. 27. 6 jsme věděli, že už je čas rozloučení … Vůbec se mi do školy nechtělo, věděla jsem, že budu brečet … Všichni jsme šli do svých tříd a tam po chvíli přišly paní učitelky. A přišel čas na naše poslední vysvědčení na základce. To už jsme „nedávali“ nikdo a brečeli jsme. Takhle jsem snad nikdy nebrečela. Pak přišla paní učitelka Vlasáková a řekla, že jdeme tancovat na chodbu. Vyšli jsme na chodbu a tam hudba, někdo tancoval a někdo už jen brečel a objímal každého člověka, co mu přišel pod ruku. Na chodbě jsme strávili nějaký ten čas a zbývalo naposledy se rozloučit, obejmout učitelky a jít. To bylo snad to nejtěžší … Ale dokázali jsme to a jdeme naproti nové životní etapě … Takže tímhle bych chtěla poděkovat všem učitelům, protože je neuvěřitelné, jakou jste s námi měli trpělivost, a vážíme si vás za to, protože jste to s námi neměli lehké. Ale i přesto doufám, že na nás budete vzpomínat jen v dobrém a s úsměvem na tváři.

Oli, bývalá 9. A

 

Tohle není Mc! McDonald!

1Dne 16. 9. se uskutečnilo slavnostní otevření školní jídelny. Zahajovali Klárka Uhlíková a Filip Brada s písničkou „Což takhle dát si špenát“. Pak proběhly tři proslovy a poděkování. První proslov měl pan ředitel J. Šedivý, dále mluvil pan starosta M. Sýkora a jako poslední promluvila naše vedoucí ŠJ R. Černá. Paní vedoucí poděkovala všem dělníkům, architektovi, panu starostovi a dalším velmi důležitým osobám. Všichni, kteří se nějak na stavbě podíleli, dostali obrovskou měchačku s mašlí a znakem ŠJ. Dříve než vypuklo ochutnávání, zazpívali Filip s Klárkou,  tentokrát písničku „Představte si, co jsem měl dnes k obědu“. U této písničky jsme se všichni velice zasmáli. Pak už jsme mohli ochutnávat, přišlo i mnoho lidí z Dobřan, aby se podívali, jak naše nová jídelna vypadá. A ochutnávalo se a ochutnávalo. Taky jsem ochutnala a musím říct, že jsem si moc pochutnala.

Sári, 8.A

Jednání Senátu 12. 9. 2014

 

Přítomni: Michal Veselý a Jakub Jílek, 4.A, Aneta Váchalová a Daniel Noska, 4.B, Adam Černý a Michal Žemlička, 4.C, Barbora Adamcová, 5.A, Viktorie Khásová a Filip Umner, 5.B, Petra Markusová a Terezie Protivová, 5.C, Aneta Vozárová a Anna Bromová, 6.A, Julie Čepická a Vojtěch Váca, 6.B, Šimon Mertl a Patrik Mach, 6.C, Erika Hessová a Martina Vébrová, 7.A, Adam Pokorný a Petr Hejhal, 7.B, Sára Ženíšková a Václav Strejc, 8.A, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jitka Netolická, Mgr. Jaroslav Šedivý

 

Program:

1) Kdo bude řídit Senát - jako první byla zkouška, zda se dokážeme domluvit. Úkolem bylo seřadit se podle velikosti malíčku během pěti minut. Ze zkoušky nejlépe vyšli Adam Pokorný a Erika Hessová.

  
2) Organizace Senátu: Dva členové Senátu četli Jednací řád Senátu, ostatní poslouchali. Byl nám položen dotaz, zda víme, co je technická poznámka. Nikdo nevěděl, a tak nám bylo vše vysvětleno. Jednací řád byl schválen.

3) Adopce na dálku: Loňský příspěvek jsme nakonec na poslední chvíli dali dohromady a odeslali. Hlasovali jsme, zda bude adopce pokračovat, nebo ne. Někteří se přihlásili, že mají zájem pomáhat s adopcí.

4) Pouť na Kamínku: Pan ředitel se ptal, zda bychom měli zájem pomáhat na stanovištích na Kamínku. Loni pomáhala Julča a Vojta. Letos se přihlásili: z 5.A Bára Adamcová, z 6.B Julie Čepická, ze 7.B Adam Pokorný a z 8.A Sára Ženíšková a Vašek Strejc.

5) Aréna: Nikdo neměl žádné připomínky.

Zapsala: Petra Markusová, 5.C

 

 

Složení Senátu dle pracovních skupin

 

Řídící skupina (garant Mgr. Jaroslav Šedivý): Erika Hessová, 7.A, Adam Pokorný, 7.B, Martin Adamec a Jana Šístková, 9.A

Skupina pro organizaci akcí na 1. stupni (garanti Mgr. Jitka Netolická a Mgr. Naděžda Vlasáková): Adam Černý a Michal Žemlička, 4.C, Viktorie Khásová a Filip Umner, 5.B, Petra Markusová a Terezie Protivová, 5.C, Aneta Vozárová a Anna Bromová, 6.A, Sára Ženíšková a Václav Strejc, 8.A


Skupina pro organizaci akcí na 2. stupni (garanti Mgr. Naděžda Vlasáková):  Julie Čepická a Vojtěch Váca, 6.B, Šimon Mertl a Patrik Mach, 6.C, Adam Pokorný a Petr Hejhal, 7.B, Sára Ženíšková a Václav Strejc, 8.A, Ctirad Kučera a David Kraus, 8.B, Kristýna Flaksová a Ondřej Šlehofer, 9.B

Skupina pro adopci na dálku (garant Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Jitka Netolická): Michal Veselý a Jakub Jílek, 4.A, Aneta Váchalová, 4.B, Barbora Adamcová a Tereza Bílková, 5.A, Sára Ženíšková a Václav Strejc, 8.A

 

 

Královské město

bez krále?

aneb 1. badatelská exkurze

v projektu Regiopopulár

V loňském školním roce se osmáci (letošní deváťáci) vydali na exkurzi do Dobříva a do Písku. Nejprve jsme se jeli podívat na vodní hamr. Vodní hamry jsou unikátní památkou svého druhu, jelikož zařízení, které tedy již mnohé pamatuje, je stále ještě provozuschopné. Viděli jsme, jak fungují jednotlivé stroje, jak se pracuje s kovadlinou a jak je možné vykovat obyčejný hřebík. A pak jsme se jeli podívat do muzea vodní elektrárny královského města Písku. Zjistili jsme toho mnoho o Františku Křižíkovi i o písecké elektrárně. Bylo to velmi naučné a zajímavé. Takový výlet bych si klidně zopakovala.

Sára, 8.A

Běž a nezakopni!

1Dne 18. 9. se opět konal všemi „velice oblíbený“ Endorfin běh. Ráno stáli jako první na startu ti starší, osmáci a deváťáci. 6. - 7. ročník se ještě pilně učil. Všichni jsme potřebovali fyzičku, protože jestli měli uběhnout - kluci 2.100 m a holky 1.400 m, bylo to dost. No, prostě to dalo zabrat …Vždyť jsme běželi opravdu s vypětím všech sil. J Někteří měli časy výborné a budou nás reprezentovat na závodech v Chlumčanech. Po nás přišli šesťáci a sedmáci. Ti do běhu šli s ještě větším nasazením než my starší. Měli kratší trať, kluci běželi dvě kola, dívky jedno. Počasí nám přálo, tak jsme si celé dopoledne užili. I když jsem taky zaslechla věty: „To už nikdy nepoběžím. To je kravina. Kdo to vymyslel?!“ … Myslím si, že se všichni „velmi těší“ na příští rok … Ale tak výhoda je, že se nemusíme učit … Je i sranda, jít k trati a fandit, dokud si nevykřičíme hlasivky … No a potom, když někdo zakopne … toho smíchu. Tak příští rok si zažijeme další náboj endorfinu.

Pořadí:

6. - 7. třídy: hoši - 1. Petr Hejhal, 7.B, 2. Šimon Mertl, 6.C, 3. Miroslav Dubský, 7.A; dívky – 1. Štěpánka Kopejtková, 6.B, 2. Kristýna Kubaňová, 7.A, 3. Michaela Provazníková, 7.B

8. - 9. třídy: hoši – 1. Daniel Bittner, 9.B, 2. Daniel Hůrka, 9.B, 3. Robin Lau, 9.B; dívky – 1. Kateřina Kofroňová, 9.A, 2. Andrea Zwettlerová, 9.B, 3. Simona Červeňáková, 8.SB

Sári, 8.A

Rozhovor s vedoucí jídelny – paní Renatou Černou

 

Jak vás vůbec napadlo zrekonstruovat tuhle jídelnu znovu, když už vlastně zrekonstruovaná byla? Nově zrekonstruovaná byla pouze kuchyň. Kuchyň je tedy teď úplně nově zrekonstruovaná a mně to přišlo drobet líto vůči dětem, protože jsem měla prostě pocit, že si zasloužíte lepší prostředí k jídlu, vy jste totiž hodné děti a my tu máme dobré jídlo. Kam zmizel sloup u záchodů? Při rekonstrukci jsme ho museli zbourat kvůli invalidnímu záchodu. Kde jste vzala inspiraci pro to, aby jídelna vypadala zrovna takto? Během roku jsem vypozorovala, co vám tady chybí, co by mělo být lepší, kde je problém ve výdejně a v jídelně. Viděla jsem, že stojíte fronty u špinavého nádobí, viděla jsem, že vám teče pití, nelíbily se mi mističky v salátovém bufetu, protože jste štosovali, nevěděli jste, co dřív. Takhle si krásně sami nandáte, daleko více toho sníte a neušpiníte ani tolik nádobí. Ještě jsem vycházela z toho, co se mi líbí, každý máme přece v kuchyni stůl a nad ním světlo, a ne zářivky. Nábytek, barvy to jste vše vybírala vy nebo jste dala s kuchařkami hlavu dohromady a vymyslely jste to? To vše jsem vybírala já sama. Jak vás vůbec napadlo, že teď tu a tamhle budou barvy stolu zelené a tamhle žluté ...? Sháněla jsem židle, na internetu jsem se dívala po nábytku, tam jsem našla právě tyto barvy židlí. Váš celoživotní sen byl vlastnit jídelnu? Nebo je jiný? Já jídelnu nevlastním, já jsem tady pořád jakoby pouze zaměstnaná, mám nad sebou vašeho pana ředitele a taky zřizovatele město Dobřany. Nemohu také říct, že to byl můj sen, ale na druhou stranu mě ta práce strašně baví a jsem za to ráda, takže mým snem je dělat teď dlouho vedoucí školní jídelny. A neřekla jste si někdy – DOST - dneska mě to nebaví, takže dnes nic dělat nebudu, nebo, ježiši, zase tohle, já s tím praštím!? Ne, to ne, ale někdy mě štve, že nejíte to, co je zdravé. To jsem moc zklamaná. Jak vypadá váš všední den? Takže já ráno přijdu v sedm hodin a jsem zavalená telefonáty rodičů z mateřské školky, což znamená, že od sedmi do osmi jenom sedím a telefonuji. Poté objednávám zboží na druhý den, plánuji jídelníčky, jak mě napadne, vymýšlím nějaké akce a komunikuji s dodavateli, abyste měli to nejkvalitnější a nejlepší zboží. Jak jste se vůbec dostala sem do dobřanské jídelny? Mám v Dobřanech manžela, se kterým tady bydlím. Zkoušíte vařit s kuchařkami? Ne, musím se přiznat, že od začátku, co tu jsem, jsem ani jednou nevařila, pouze ochutnávám. Jak dlouho vaříte pro děti? Kolik hodin to zabere? Chodíme od půl šesté a v deset musí být uvařeno. S technologiemi, které tady jsou, to jde opravdu rychleji. Tady se vaří přes noc, což znamená, že jídla se připraví večer a ráno se už jenom dodělávají.

 
V kolik hodin odcházíte? Já mám svoji pracovní dobu nepravidelnou, odcházím, když už mám svoji práci hotovou a někdy jsme tu až do osmi. Ale jinak je pracovní doba do tří hodin, do doby, než se rozveze všechno jídlo. Čeká nás v letošním školním roce nějaké překvapení? Já vám budu pořád vymýšlet nějaká soutěžení, bude tu, že si můžete jídelníčky připravovat sami, budou třeba i lekce vaření a další překvapení. J Byla byste překvapená, kdyby tuhle jídelnu navštívil Pohlreich? Pana Pohlreicha hodně uznávám, on už v jedné školní jídelně byl a sám řekl, že to není způsob vaření, které by praktikoval. Je to doopravdy těžká práce, není to o tom si s tím jídlem pohrát, ale udělat to jídlo dobře, aby dětem chutnalo. A na druhou stranu si myslím, že naše kuchařky tady ve školní jídelně uvařily více jídla než právě Pohlreich.

Filip, 8.A

 

Rozhovor s panem učitelem Janem Hajšmanem

 

1Jak se vám na naší škole líbí? Tak zatím se mi líbí, jsem tu teprve krátce, takže si zvykám, kde jsou jaké třídy a kde co je, ale zatím dobrý. Jakou třídu máte nejraději? Nejradši asi žádnou, protože ještě všechny třídy neznám, takže zatím nemohu říct. Hrajete nějaký sport? Hrál jsem dřív házenou aktivně, pak jsem se zranil. Po zranění už ne. Teď akorát lyžuju, mám lyžařskou školu, takže spíš se věnuji učení malých dětí. Vycházíte dobře se svými kolegy? Vycházím s nimi bez problémů. A se žáky? Se žáky taky. Proč zrovna naše škola? Vaše škola - asi protože teď studuju poslední ročník magisterského studia a tady mě chtěli přijmout, takže jsem tu nastoupil. Jaké předměty učíte? Tělesnou výchovu a informatiku. Proč jste se stal učitelem? Tak to nevím. Kdyby vás naši žáci hodně štvali, šel byste pryč nebo byste to zkusil zvládnout? To zatím nevím určitě, rád bych s vámi jako s žáky vycházel dobře, takže si myslím, že nebude problém a zůstal bych tady. Jaký je váš nejoblíbenější film? A postavy? Teď Rivalové. Asi se mi líbí Him Him a samozřejmě Bárny. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Ne. Jak trávíte volní čas? Většinou aktivně nebo sportem a jinak samozřejmě počítač, filmy a zábava. Jaký předmět byl pro vás na základní škole ten nejlepší? Tělesná výchova.

Martina a Vilda, 7.A

 

 

Krajina

pod drobnohledem

Dne 16. 9. 2014 jsme jely – třídy 6.B a 7.B - na zakončení projektu Krajina pod drobnohledem. Toto zakončení probíhalo na Farmě Moulisových v Milínově, kam během dvou dnů přijelo přes 300 žáků. Asi bych se shodl s pár spolužáky na tom, že nejlepší to bylo v autobusu, ale … Když jsme přijeli do Milínova, přivítala nás tam spousta koníků. Chvíli se čekalo na zahájení a pak vše začalo. Výměna několika stanovišť, kde pro nás byly připraveny různé úkoly. Vyrobili jsme si vlastní máslo, upekli chleba, a co jsme si udělali, to jsme si snědli. Už jste někdy ochutnali doma stloukané máslo? Je to opravdu zážitek. Na Farmu můžete zavítat i sami s rodiči a zažít zase něco dalšího.

Adam, 7.B

 

Nezapomenutelná zkušenost: Učíme se u mistrů

 

My, redaktoři Podlavičníku, se každý rok vydáváme do nějakého ateliéru nebo redakce. Tentokrát jsme jeli do redakce časopisu Epocha. Tento časopis je o na rozdíl od Enigmy založen na faktech. Píšou tam zajímavosti, které nejsou moc známé, ale zato pravdivé. Tento časopis jsme si sami vybrali a paní učitelka nás podpořila. Napsala do redakce a tam byli nadšeni, že takový časopis čtou i děti v našem věku. Domluvil se termín na 18. června a vyrazili jsme. Jeli jsme v půl sedmé ráno, protože do Prahy vlakem je to přes hodinu a něco. Když jsme dorazili do Prahy, museli jsme na metro. Tam to bylo trošku hektické. I přes všechny strasti jsme se vymotali k tramvaji, která nás dovezla až k redakci. Hned se nás ujal zástupce šéfredaktorky, který byl milý a velmi pohledný. Nejdříve jsme byli v zasedací místnosti, kde si pro nás připravil povídání celkově o publicistice. Jak začíná nebo i jak probíhá proces výroby, než vznikne finální verze. Pak jsme se na to šli podívat. Bylo velmi zajímavé vidět, jak se vše upravuje a jak se láme text a další vychytávky. Nebyl tam ale jen jeden časopis. Byly tam redakce například ještě časopisů Enigma, Junior, Fashion atd. Časopis Epocha píšou dva měsíce dopředu, takže už jsme viděli i něco, co vyjde na konci prázdnin. Po prohlídce budovy jsme se zase sešli v zasedací místnosti, kde jsme s naším krásným průvodcem udělali rozhovor J . Mně se exkurze moc líbila a klidně bych tam s redaktory mohla zůstat J.

Oli, 9. A

V budově časopisu Epocha nenajdete pouze redakci tohoto časopisu, je jich tam daleko více. My jsme zavítali i do redakce časopisu Junior. Junior vznikl před osmi lety jako mladší bratr 21. století. Původně byl Junior hodně vzdělávací časopis oslovující mladší děti. Před třemi lety měli hodně článků třeba o historii, o českém jazyce, o zeměpise a teď se věnují třeba i počítačovým hrám a různým volnočasovým aktivitám, např. skateboardům. Redakce funguje asi jako všechny ostatní redakce. Je tu šéfredaktor, grafik, redaktor, obrazový redaktor, korektorka a taky několik pracovníků, kteří posílají články e-mailem … v redakci pracují vlastně jen čtyři lidé. Redaktoři Podlavičníku položili pár otázek jednomu z redaktorů časopisu Junior.

Jak vás napadne o čem psát? To se odvíjí hlavně od vás, od toho, co nám píšou čtenáři a máme taky mladší sourozence. Taky sledujeme, co se děje ve světě a co baví tuhle věkovou kategorii. Je nějaké téma, které byste do Junioru vůbec nepustili? To by bylo téma, které se do toho časopisu nehodí. Třeba politika? No rozhodně, tady žádný časopis nepíše o politice. A to rozhodujete vy, co se tam hodí? Hodnotíme to jednak my a potom tady máme mediálního ředitele, který to hodnotí po nás. Co vaše práce obnáší? Trávíte hodně času v práci? Je to jak kdy, třeba teď jsme si udělali určitý předstih, asi tak týden, ale teď zase mám pocit, že hodně nestíhám. To znamená, že tady budu dnes déle.

Redaktoři Podlavičníku

(V příštím čísle se můžete těšit na rozhovor se zástupcem šéfredaktora a dozvědět se více o tom, co obnáší práce v redakci.)

 

 

Jak moc jsou drogy nebezpečné?

Ve čtvrtek 11. 9. 2014 se v tělocvičně naší školy uskutečnilo divadlo o drogách, o tom jak jsou návykové a nebezpečné. Ze začátku jsme viděli ukázku toho, jak může dealer prodávat drogy, např. před školou, a jak bychom ho měli nahlásit. Poté nás sympatičtí kolegové seznámili s některými drogami a něco nám o nich řekli. Dozvěděli jsme se také, že některé drogy jsou legální (alkohol, cigarety, kofein). Některé děti měly možnost vyzkoušet si, jak by přivolaly policii na dealera. Za to pak dostaly odměnu. Na konci představení jsme viděli ukázku Teleshoppingu s drogami, kde jsme spatřili to, co s námi udělá například kofein nebo alkohol. Divadlo se všem líbilo (hlavně kvůli jedné zmeškané vyučovací hodině).:-)

Lucka, 8.A


Škodlivost kouření!!!

1Před časem navštívili naší školu v rámci výuky dva členové divadla, kteří nám formou krátkého představení názorně ukázali škodlivost kouření a požívání alkoholu. Naše republika se řadí mezi přední státy, kde tyto zdraví nebezpečné návyky stále častěji zkoušejí i děti na základních školách. Ročně umírají tisíce lidí, protože alkohol a cigarety jim způsobí závažné zdravotní problémy. Cigarety poškozují srdce a plíce, alkohol zase napadá játra. Uvědomila jsem si během představení, jak mockrát hazardujeme se svými životy, ale myslíme si, že o nic nejde. Jenom my sami můžeme zmírnit následky a uchovat si pevné zdraví.

Míša, 6.C

 

Věda a technika v Plzni na náměstí

1V pátek 12. 9. naše třída 8.B jela do Plzně na exkurzi ohledně fyziky. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Nejhorší na celém dni bylo, že celý den pršelo a byla zima. Stánky nebyly moc velké, proto jsme hodně zmokli. Mohli jste zde vidět roboty, infračervené světlo, pokusy s plyny, … Dokonce zde natáčela televize ZAK. Nejvíce se nám líbili roboti. Potom jsme odjeli z Plzně zpět do Dobřan. Celkově se exkurze vydařila, tedy až na ten déšť.

Dan a Vašek, 8.B

Vzpomínka na výlet 8.A v Sušici

 

1Ve středu 11. června 2014 jsme se my, třída 8.A, v doprovodu paní učitelek Boudové a Bardounové vydali na třídenní školní výlet do Sušice. A to by nebyly České dráhy, aby nebyla nějaká ta výluka. Ovšem tak dlouhou cestu nečekal nikdo z nás. Výluky byly dvě a cesta, která obvykle trvá necelé dvě hodiny, trvala téměř čtyři a půl hodiny.

Když jsme přišli do chatové osady, kde jsme byli ubytováni, rozdělili jsme si chatky. Osada leží přibližně 1 km daleko od nádraží. Z ubytování jsme byli všichni mile překvapeni, všude bylo čisto! Další skvělou věcí byla in-line dráha, která vedla podél řeky Otavy. Někteří z nás si s sebou kolečkové brusle vezli, tudíž o sport nebyla nouze.Ještě tentýž den jsme se koupali v Otavě, obědvali jsme v centru Sušice, vyšplhali jsme na Žižkův vrch, kde se nachází obří kalich. A my, kteří jsme měli brusle, jsme si večer i parádně zabruslili. Ve čtvrtek jsme se vydali na přibližně 15 km dlouhou trasu, která vedla na rozhlednu Svatobor a poté ke kapli Anděla Strážce, odkud se nám naskytl okouzlující pohled na celou Sušici. Na oběd jsme se stavěli opět v Sušici. Každý si dal to, na co měl zrovna chuť. Odpoledne jsme se vrátili do kempu, šli jsme si na chvíli zaplavat a pak začali zase sportovat. Někteří hráli volejbal, jiní badminton a v podvečer jsme byli opět bruslit. Poslední den jsme si sbalili věci, vyklidili chatky a šli směrem do centra Sušice, kde jsme dostali dvouhodinový rozchod na oběd. Pak jsme šli na 2,5 km vzdálené nádraží. Cesta se zavazadly byla docela náročná, ale zvládli jsme to. Výluky již naštěstí skončily, a tak jsme se domů vrátili včas.

Z těch výletů, které jsme se školou absolvovali, byl tento jednoznačně nejlepší. Doufáme, že se takto vydaří i příští výlet.

Matěj, současná 9.A

 

Škola volá​ aneb Jak to vidí čerství šesťáci?

 

Po dvouměsíčních prázdninách jsme nastoupili ve školním roce 2014/15 na 2. stupeň naší školy. Ten se od 1. stu​pně liší v několika věcech. Například máme více předmětů, více učitelů a také více povinností. Učitelé jsou tu moc hodní a vstřícní, takže se nemusíme ničeho bát. Ochotně nám poradí i pomohou, abychom začátky zvládli co nejlépe. Na všechny předměty nezůstáváme ve své třídě, ale přemisťujeme se podle rozvrhu do jiných učeben. A to je také bezva. Třídy jsou tu velké a byli jsme překvapeni velkou tělocvičnou.

Na 2. stupni platí tzv. ŽOLÍCI. Je to taková malá kartička, kde je napsané jméno a příjmení žáka. Žolíka můžeme využít celkem k pěti věcem: přednost ve školní jídelně, omluva za domácí úkoly, zrušení známky z pětiminutovky /před zápisem do ŽK/, omluva při ústním zkoušení, omluva za zapomenutí věcí na libovolný předmět. Žolíci se nám moc líbí, uvidíme, kolikrát se nám za rok podaří nějakého žolíka získat. Zapomínání, … to je přeci naše. J

Nás, 6.C, druhý stupeň příjemně překvapil a začátky jsme zvládli, myslím, na 1. Líbí se nám tady všechno. Doufám, že stejné pocity budou mít v příštím roce i další šesťáci.​

Míša, 6.C

 

 

Do skupin – svázat – plnit úkol

 

Ve dnech 8. - 9. září jsme se vydali (všichni žáci 6. tříd) do Konstantinových Lázní. Jeli jsme vlakem a asi třikrát jsme přestupovali. Když jsme vystoupili v Konstantinových Lázních, šli jsme do kempu, ale nebylo to moc zábavné, protože jsme šli pořád do kopce, ale když jsme tam došli, vyplatilo se to. Měli jsme hodinu na vybalení a zabydlení v chatkách. Když hodina uběhla, šli jsme s paní učitelkou (každá třída se svou) najít nějaké místo, kde bychom si mohli sednout. Nakonec jsme si sedli okolo pískoviště. J Hráli jsme hru, ve které jsme měli vymyslet nějaké přídavné jméno k našemu křestnímu jménu, např. mlsná Míša, drobná Dáša, mazlivý Milan, … A tak jsme se zase trochu lépe poznali. J Pak jsme šli o kousek dál a tam jsme si stoupli do řady a paní učitelka nám řekla, že se máme seřadit podle délky malíčku. Museli jsme být potichu a nesměli jsme vystoupit z řady. Pak nás paní učitelka rozdělila do skupin po čtyřech podle toho, jak jsme měli dlouhé malíčky. Vždy šli první čtyři lidi a měli jsme vymyslet nějaká pravidla, která budeme dodržovat nejen na adaptačním výletu, ale i ve škole. Po krátké pauze jsme se vydali do Polžic na pizzu. Tam jsme si pochutnali, vařili výborně. S plnými bříšky jsme se vraceli na chatky. A čekaly nás další hry. Třeba jsme si náhodně vylosovali dvojice a paní učitelka nás přivázala nohama k sobě. Malovali jsme se zavázanými očima, pomáhali si navzájem, snažili se přes sebe dostat k medvídkovi, … hráli jsme ještě plno dalších her. Po večeři byla sdělena večerka. Měla nastat ve  22:00. Když jsme se už v chatkách uvelebili, byl najednou nástup. Byla to noční hra. Paní učitelky všude rozházely papírky s písmeny a my jsme je měli sbírat. Představte si půl jedenácté, svit měsíce a jinak tmu. Ale dařilo se nám. Když jsme všechny papírky vysbírali, měli jsme jít vždy po třídách do jedné chatky a tam jsme z těch papírků skládali slova. Druhý den ráno, než jsme šli na snídani, nás paní učitelky vždy po čtyřech nebo více svázaly dohromady za ruce. Nebylo by to tak složité, kdybychom se zavázanýma rukama nemuseli ještě snídat. Byl na nás docela legrační pohled.  Ale všichni jsme to zvládli a nikdo neodešel od snídaně hladový.J Po snídani jsme ještě hráli jednu hru. Ta byla trošku složitější, ale zaběhali jsme si, zapřemýšleli. Dva dny utekly jako voda a my jsme se zase vraceli domů. Na nádraží jsme se rozloučili a vydali se k domovům. Druhý den ve škole bylo poznat, že jsme se s paní učitelkou lépe poznali, protože už si nepletla naše jména J. (Ale nebylo to jen o jménech.) Na adaptačním pobytu to bylo moc hezké. JJJ

Bára, 6.C

Boně… cože? kdože?

Žádné cože… tice, Bonětice. Tenhle název nese ten nejlepší z táborů. Nachází se za vesničkou Bonětice u Bonětického rybníka. Každý, kdo byl v Boněticích, ví, jaké je to tam skvělé. Bydlíte v chatkách, jídlo máte 6x denně, jezdíte na koních … Takhle bych vám mohl vyprávět pěkně dlouho. Proto začnu od začátku. Tábor trvá (jen) 8 dní. Po příjezdu vás rozdělí do oddílů. Počet oddílů závisí na počtu dětí. Za tento oddíl budete hrát a hlavně vyhrávat etapové hry. Každý rok má tábor nějaké téma. Už byli třeba Rytíři z Bonětic, Harry Potter, Tábor v říši divů a další. Letos byl Hobit. Hlavním úkolem na celých 8 dní bylo vypudit zlého draka Temnožára. Mezitím jsme třeba vyháněli obří pavouky z bonětického lesa, nebo jsme skládali zprávu od hraničářského sboru. Každý oddíl má své vedoucí. Ať už 2 nebo 3 - to je jedno, ale věřte mi, že jsou tam nejlepší vedoucí, kteří kdy mohli být. Jak jsem již napsal, bydlíte v chatkách. Máte na výběr mezi betonovou nebo dřevěnou. Bydlet můžete v čtyřlůžkovém nebo v šestilůžkovém pokoji. Úklid chatky se boduje. Nejhůř můžete dostat prase, to by znamenalo, že musíte buď dřepovat, nebo zpívat před celým táborem. Nejlepším hodnocením je kytička. Za tu dostanete sladkou odměnu. O vaše zdraví se starají šamanky. A to nejdůležitější … každý večer diskotéka!!! Poslední večer tábora je Boněfest. Zpívají vedoucí převlečení za celebrity a hraje nám nejlepší kapela Y? (Why). Poslední den tábora je vždy nejsmutnější. Musí se domů. Ale můžeme se pokaždé těšit na další rok v Boněticích. Kdo by chtěl jet, koukněte na videa, která jsou na youtube, ať vidíte, jak je to tam skvělé.

Vojta, 8.A

3 v 1

Žili, byli bratři, byli tři, měli maminku a tatínka, žili na vesnici, měli hospodářství. Jo, přesně 1takhle každý víme o čem je řeč. Že?

Začneme pěkně od začátku. Naše česká kina už postrádala nějakou pořádnou klasiku, nemyslíte? Pořád jen samé „akčňáky“, „romanťárny“ nebo horory. A co děti? Dětské publikum? Má sedět jen na písečku? To vůbec! Ještěže máme pány Svěráky! Během letošního léta totiž vpustili do kin zbrusu novou pohádku Tři bratři. Děj pohádky je vcelku jednoduchý, lehce pochopitelný, ale přesto odlišný od ostatních. V tomhle snímku byly totiž použity pohádky rovnou tři – tedy stejně jako počet hlavních hrdinů. Bratři – Honza (Tomáš Klůs), Pepa (Vojtěch Dyk) a Matěj (Zdeněk Piškula) žijí se svými rodiči na vesnici. Každý z nich je jiný a všichni mají plnou hlavu svých věcí. Sourozenci se vydají na přání svého tatínka do světa, kde je čeká mnoho zkušeností a možná i nevěsta. Jednotlivě se propletou všechny tři pohádkové operky od pánů Svěráka a Uhlíře. Vřele doporučuji tuhle skvělou pohádku všem věkovým kategoriím. Melodie, které zaznívají, si pak zpíváte ještě týden poté! J

Mary, bývalá 9.B

 

 

Kolotoč trošku jinak

 

Víte, že u nás v Plzni je největší francouzský kolotoč? A je také nejstarší. Na začátku září byl slavnostně otevřen a tento úžasný kolotoč bude v Plzni až do listopadu … Neváhala jsem a vydala jsem se na slavnostní odhalení kolotoče. Po úvodních slovech organizátorů a sponzora se pohledy všech lidí, kteří zaplnili zcela náměstí, upřely ke kostelu svatého Bartoloměje. Nejdříve se na kostele promítalo úžasné představení. Bylo zajímavé, jak lezli brouci po kostele a jejich těla přesně seděla na okna, jak kostel jakoby hořel, byl pod vodou, … Něco neuvěřitelného. Na
 konci představení byl odhalen kolotoč, který se rozsvítil a začal se točit …Všichni se hrnuli co nejblíže, někteří chtěli hned okusit jízdu na téhle nádheře. Byl to krásný zážitek. Doporučuji vydat se na výlet do Plzně a svézt se či se jen podívat. J

Sári, 8.A

 

 

Film léta

 

Film jménem „Transformers 4 Zánik“ režiséra Michaela Baye, v hlavních rolích Mark Wahlberg a Nicola Peltz. Myslím si, že Michael se na tomto filmu opravdu vyřádil, protože všichni v kině si říkali „Hmm, už dlouho nebyl výbuch.“ A najednou se celé kino rozsvítilo. J Automechanik Cade se snaží uživit sebe a svou dospívající dceru Tessu opravováním hodně nepojízdných vraků. Zoufale se mu nedaří, ale jen do doby, než se z jednoho roztřískaného náklaďáku vyklube Transformer a zrovna vůdce autobotů – Optimus Prime. Cade z toho může mít jen těžko radost, protože Amerika se ještě úplně nevzpamatovala ze souboje „hodných" Autobotů se „zlými" Deceptikony, který na konci třetího dílu zlikvidoval půlku Chicaga. Čtyři roky poté jsou všichni zástupci téhle mimozemské rasy na indexu a elitní vědecké mozky se snaží vytvořit pozemské Transformery, kteří by účinněji čelili podobným hrozbám. Z minulosti ale víme, že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly, a jinak tomu nebude ani v tomto případě. To však Cadea příliš netrápí. Zatím. Jako nový lidský parťák toho nejslavnějšího z Transformerů se ocitl nejen v hledáčku americké vlády, ale pronásledují ho i Optimovi krajané. Do toho všeho se jeho dcera zamilovala, s čímž jako otec rozhodně nemůže souhlasit. Čtvrtí Transformers kromě hlavního hrdiny přinesou ještě jednu zásadní novinku – Dinoboty, což jsou mechaničtí tvorové, kteří vypadají jako prehistoričtí ještěři. Vítejte v transformovaném Jurském parku.

Ctirad, 8.B (internetový zdroj)

 

 

Pán Času

 

Doktor Who (v češtině Pán Času) je populární britský seriál vysílaný od roku 1963. Hlavní postavou je mimozemšťan z rasy Pánů Času, který si říká Doktor. Doktor cestuje ve své lodi „TARDIS“ (Time And Relative Dimension In Space), která zvenčí vypadá jako britská policejní budka z 50. let. Se svými společníky a společnicemi zkoumá vesmír a čas, řeší problémy a napravuje škody. Seriál je zapsán v Guinnesově knize rekordů jako nejdéle běžící sci-fi seriál na světě. V roce 2006 byl dokonce oceněn jako nejlepší televizní seriál. Po několika letech hraní se vymění herec Doktora, v seriálu se tomuto procesu říká regenerace. Probíhá to tak, že Doktorovi z těla začne vystupovat zlatý dým a poté se mu rozzáří celý obličej. Následně světlo zhasne a místo starého se na místě Doktora objeví jiný herec. Celkem se těchto herců vystřídalo 12. V současnosti hraje Doktora Peter Capaldi a jeho společnici Claru „Oswin“ Oswaldovou hraje Jenna Coleman. Doktor je nejtajemnější postava v seriálu. Nikdo kromě něj nezná jeho pravé jméno, to je také důvod, proč si říká Doktor. Jeho loď Tardis je zvláštní díky tomu, že je mnohem větší zevnitř než zvenčí. V jednom dílu se také zjistilo, že Tardis je nekonečná. Dalekové – Dalekové byli původně mimozemšťané, kteří zmutovali kvůli vědci Davrosovi a byli vsazeni do těl robotů. Jejich hlavní rolí je „vyhladit“ všechny, kteří nejsou Dalekové. Vládce – Vládce je Doktorův úhlavní nepřítel, který se obrátil proti Pánům Času a snaží se ovládnout vesmír. Stejně jako Doktor se dokáže regenerovat do nového těla, když umírá.

Seriál se v Česku vysílá každý den v 19. hodin na ČT2. Lidé, kteří tento seriál zbožňují, si říkají „Whoviani“ a pořádají všemožné srazy po České republice. Pokud byste chtěli vidět nejnovější epizody, můžete si je vyhledat kdekoliv na internetu. Doufám, že se na seriál podíváte. J

Lucka, 8.A (zdroj Wikipedia)

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618,  PSČ  334  41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops, Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný; 8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík, Sára Ženíšková; 8.B: Ctirad Kučera, Michal Hrubý (ilustrátor). Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A: Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová, Terezie Protivová. ePodlavičník -  internetová verze na www.zsdobrany.cz  Mgr. Jana Fialová.  Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.1/14/15 předán k tisku 5.10.2014. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.