Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2018

obl

Bude polojasno až oblačno, místy zataženo nízkou oblačností. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

 
logo
 
 
 
Rumburak mezi námi - rozhovor s hercem Jiřím Lábusem
1Když jste dostal roli Rumburaka v Arabele, váhal jste? Vůbec jsem neváhal. Pana Vorlíčka jsem v té době vůbec neznal a vlastně jsem se k natáčení dostal jako slepý k houslím. Myslím, že to bylo jedno z nejkrásnějších natáčení a taky nejdelší, které jsem kdy točil. Byl jsem v té době hodně mladý, bylo mi 29 let. Bavilo vás hrát zápornou postavu? Bavilo, protože ta postava záporná (to vám řekne i více herců) je vděčnější než kladná. Můžete se do ní více opřít a taky je v ní více manévrů. Já jsem ji hrál strašně rád! Jaký byl váš první dojem, když jste si stoupl před kameru? Ježíš, to je dávno, já si to nepamatuji, tak abych to nějak odvedl. Jaká role si myslíte, že vás nejvíce proslavila? Asi to byla tahle, protože ono když se něco opakuje, tak to člověku do toho povědomí vejde. Takže musím říct, že mě poznali nejen u nás, ale dokonce i na Tchaj-wanu, na Krétě a v Polsku. Takže ten film šel v mnoha zemích a zajímalo by mě, jaký byl asi čínský dabing. Zajímalo by mě, jak mě dabovali v Číně, jak by asi vypadala taková věta třeba: „Arabelo, přijdu si pro tebe!“J Myslíte si, že na vás žárlili vaši přátelé, když vás viděli v televizi, v Arabele? Myslím, že ne, já mám dobré přátele, ti by nežárlili. Hrál jste již v dětství nebo jste se k hraní dostal až v dospělosti? Profesionálně jsem začal hrát v dospělém věku, ale jako dítě jsem hrál třeba ve škole, ve školních hrách – vánočních a recitoval jsem ve škole, to bylo snad jediné, co mi šlo!J Ale profesionálně jsem začal hrát až na divadelní fakultě, když jsem dělal vysokou školu. Byl to váš sen stát se hercem? Musím říct, že byl. Od šesti let. A splnil se. V podstatě toho hraní mám někdy plné zuby, občas mě to i unavuje, tak si říkám nakonec, že bych neměl na to nadávat, protože dělám vlastně povolání, které mě baví dělat celý život. A je vlastně spousta lidí, kteří musí něco dělat a většinou to ty lidi nebaví a musí z povinnosti chodit do té práce a jsou rádi, když ta práce skončí. A já mám tu výsadu a to štěstí, že prostě dělám povolání, které je mým koníčkem. Stýkáte se ještě s některými lidmi, kteří s vámi hráli v Arabele? Bohužel valná část je již mrtvá a zatím se s nimi nestýkám, ale asi se s nimi časem sejdu.J Stýkám se s některými - například s paní Zázvorkou, teď jsem se po dlouhé době sešel s Arabelou - Janou Nagyovou, která žije v Německu a byla asi před půl rokem v Praze, tak jsme po dlouhé době viděli. Co si řeknete pro sebe, když se podíváte na televizi? Neříkám si třeba: „Jsem dobrej, to se mi povedlo.“ Hlavně si řeknu: „Bože, jak ten čas letí!“ Když byla v televizi Arabela jako večerníček, díval jste se na sebe? Nedíval, protože jsem opravdu dost málo doma. Byla třeba role ještě v jiných filmech stejně dobrá jako role Rumburaka? No jistě, já jsem hrál více rolí  (v Machovi a Šebestové,…), ale hrál jsem také ve filmech pro dospělé a hraju. V Machovi a Šebestové jsem vlastně hrál také u pana Vorlíčka. Hraje se vám dobře s mladšími kolegy? S dětmi hraju rád, jsou kreativní a je to s nimi zábavné. Máte radši spolupráci s dětmi nebo s dospělými? Tak to je docela něco jiného. S dospělým profesioná2lem je to sázka na jistotu, ten to odvede dobře. S dítětem se musí hrát jinak. Máte nějaké koníčky? Mám určitě nějaké koníčky, třeba rád čtu, rád piji čaj, rád vařím. Jaká je vaše nejoblíbenější kuchyně na vaření? Tak já vařím všecko možné, a když třeba jdu do restaurace, tak mám rád thajskou kuchyni. Hrajete v divadle? Ano a hraji pořád. Máte radši herectví v divadle nebo v televizi? Ono je to úplně něco jiného, v divadle je větší kontakt s publikem, když tam hrajete třeba 15 let, pokaždé to musíte zahrát jako napoprvé.
Ptaly se Domí a Mary 7.B, přepsala Mary
 
Místo třetí hodiny jsme se vypařili. Víte kam?
38. listopadu k nám do školy přijeli dva herci ze seriálu Ulice - Jakub Štáfek a Jiří Panzner. Ale neviděli je všichni. Viděli je jen zástupci Senátu, dramatiky, Ekotýmu a novináři J.
Byla to taková beseda, na které jsme se my i herci pobavili. Pokládali jsme různé otázky. Pokládali jsme otázky k seriálu Ulice, ale také jsme dávali takzvané otázky na tělo J. Hvězdy byly doprovázeny ředitelkou festivalu Juniorfest, Juditou Soukupovou, bez které by to vše vůbec nebylo. Jakub s Jiřím jsou výborní herci, a tak nám i mezi rozhovory předvedli něco ze svého hereckého umění. Dost jsme se nasmáli. 
Mně se beseda moc líbila a doufám, že se někdy znovu sejdeme, a doufejme, že v hojném počtu J.
    (Rozhovor s Jakubem Štáfkem a Jiřím Panznerem vyjde v prosincovém čísle.)
Oli, 7. A
 
 
ŠKOLNÍ PARLAMENT
 
Senát 1.11. 2011
 
Přítomni: Jan Impseil, 5.A; Sára Ženíšková, 5.B; Radek Bäuml, 5.C; Andrea Kadlecová, 6.A; Ladislav Bouřil, Daniel Hůrka, Ondřej Šlehofer, 6.B; Olga Přibylová, 7.A; Marie Kordíková, Dominika Hrádková, 7.B; Adéla Krestýnová, 8.A; Kristýna Bauerová, Petra Richterová, 8.B; Jiřina Paluchová, 9.A; Šárka Kučerová, 9.B; paní uč. Vlasáková, paní zást. Netolická, p. zást. Kouřil, p. řed. Šedivý
Program:
1) Technická poznámka: Na začátku pan ředitel - k Juniorfestu. Dne 8.11. navštíví naši školu v rámci tohoto festivalu herci ze seriálu Ulice. Besedy s nimi se mohou zúčastnit členové Podlavičníku, Senátu, Ekotýmu a dramatického kroužku.
2) Adopce na dálku: zatím bylo vybráno 3.545 Kč, z toho na pouti na Kamínek 221Kč, 3.A věnovala 230 Kč a 3.C 850 Kč. Tyto peníze byly poslány do Ugandy a do konce června bychom měli ještě vybrat dalších 7.000 Kč na příští školní rok. Stále platí vybírání příspěvků na vánoční soutěži, přibylo ještě vybírání na třídních schůzkách na obou stupních.
3) Školní rozhlas: první vysílání rozhlasu proběhlo v pátek 4.11. Doufáme, že dobrovolníci vytrvají:-).
4) Sportovní přestávky: jak všichni víme, sportovní přestávky jsou velice oblíbené zejména na prvním stupni. Na stupni druhém stále chybí pár podnikavých lidí, kteří by byli schopni sehnat si dozor (což není takový problém:-)), a sportovní přestávky by se
určitě rozběhly také s takovým zájmem jako na prvním stupni.
5) Dveře: na domalování dveří se stále pilně pracuje. Zatím se malovaly pouze nárazově. Na jednání se přihlásili dobrovolníci, kteří se 15.11. sešli a odvedli velký kus práce.
6) Mikulášský jarmark: do tradičního Mikulášského jarmarku už mnoho času nezbývá. I vy se však můžete zapojit do prodeje ať již svými výrobky nebo přímo prodejem na stánku. Pokud se rozhodnete pro první možnost, své výrobky můžete odevzdávat na prvním stupni paní zástupkyni, na druhém pak paní uč. Šindelářové nebo přímo do kanceláře.
7) Vánoční soutěž: Vánoční soutěž se bude konat 16.12. od 12 hodin v tělocvičně. Téma letošní vánoční soutěže bude „brouci“. Přesný název zatím nebyl určen. Vstup bude jako vždy dobrovolný, u vchodu do tělocvičny bude pokladnička na příspěvky na Adopci. Z každé třídy se mohou přihlásit dva soutěžící a jeden náhradník. Přípravy jsou již v plném proudu, moderátorky vybrané, disciplíny sepsané atd... Stále je však na čem pracovat a co zařizovat.
8) Horké křeslo: na horké křeslo se tentokrát posadil pan zástupce Kouřil. Bavili jsme se s ním na téma vandalismus. Stále však zaznívají stejné výhrady a stížnosti jako již několikrát předtím. Proto nám nezbývá než apelovat na všechny, jimž není prostředí, ve kterém se učí a tráví své dopoledne, lhostejné. Braňte se vandalismu, seč vám síly stačí! Je to pouze na vás. Pokud vidíte někoho, jak úmyslně něco ničí, postavte se mu, řekněte mu do očí, že se vám to nelíbí a nebojte se. Pokud by se dotyčný nechtěl svého úmyslu vzdát, či vás dokonce hrubě odbyl, je tu přece spravedlnost zastoupená dozorem. A pokud si myslíte, že jste hrdinové, když někoho takového kryjete, vzpomeňte si, že od někoho takového vděčnost čekat nemůžete a poškodíte tím jen sami sebe. Záleží jen na vás, vaší cti a svědomí.
Příští jednání: úterý 6.12. ve 12.30 hod. v 7.B
 
Zapsala: Šárka, 9.A

senát
 
 
 
 
Ekotým 9.11.2011
Přítomni: Michaela Kelíšková, Barbora Kubovcová, Kateřina Kubovcová, Marie Rykrová a Adéla Špačková, 4.B, Ladislav Bouřil, Ondřej Šlehofer a Andrea Zwettlerová, 6.B, Aneta Dobrá a Karolína Rosecká, 8.B, Mgr. Miloslava Beštová, Mgr. Alena Boudová, Mgr. Jaroslav Šedivý
Program:
1. Přivítání nových členů Ekotýmu
2. Pracovní dopoledne na Martiňáku 17.11.2011 – předat informace a plakátky do tříd
3. Soutěž O (trvale) prima třídu – podle přihlášek se zúčastní všechny třídy kromě 5.B, 7.A, 7.B, 8.A, 8.B, S1, S2, S3
4. Konference Ekoškoly v Praze 8.11.2011 – za naši školu se zúčastnili Láďa Bouřil, Ondra Šlehofer a paní učitelka Boudová, téma bylo Ekologická stopa školy, měří se v gha (globální hektar), pracovalo se v sekcích Odpady, Energie, Voda a Prostředí školy; naše skupina si vyzkoušela přístup do internetové aplikace v sekci Odpady; tato aplikace bude v plném provozu až v lednu 2012 a značně usnadní administrativu spojenou s auditem Ekoškoly; účastníci konference nás také upozornili na novou soutěž spojenou s videem a vlajkou Ekoškoly; www.ekoskola.cz
5. Broučkiáda – připraven zahajovací plakát do sboroven, sbírají se nápady k této dlouhodobé aktivitě; členové Ekotýmu již podvakráte přišli se svými myšlenkami, hlavně k Velikonoční zahradní párty, hmyzí inspirace bude také použita při Vánoční a Valentýnské soutěži; čekáme na další myšlenky a nápady; inspiraci přinesla také paní učitelka Boudová s odkazem na „broukoviště“ (www.calla.cz/stromyahmyz) – rádi bychom ho vytvořili na naší zahradě
6. Recyklohraní – soutěž Věnuj mobil! – do 31.1.2011; přihlásili jsme naši školu do 2.kola; je třeba vytvořit plakátek (paní Beštová, paní Boudová)
7. Recyklohraní – soutěž Hra o Zemi (www.hraozemi.cz); soutěžní otázka na sběrné dvory do 28.11.; bylo by možné využít návštěvy při otevření nového sběrného dvora v Dobřanech, paní učitelka Beštová osloví pana starostu
8. Evvoluce – 3 nové balíčky k průřezovým tématům
Příště: ve středu 14.12.2011 ve 12.30 hod.
 
Andrea, 6.B; přepis J.Š.
ekotým
Projekt Comenius Regio – rozhovor s paní učitelkou Alenou Boudovou
Co o tom projektu víte? Vím o tom všechno. Proč jste se rozhodli zapojit do tohoto projektu? Byli jsme osloveni německou školou, která spolupracovala s naší školou v předchozím comeniovém projektu. Co je to za projekt? Přátelství Comenius Regio. Co se při tom dělá? Hlavní podstatou projektu je, že žáci 2. stupně připraví pod vedením učitelů činnosti pro stanoviště na „badatelské dny“ a na těchto stanovištích pak dané činnosti provedou a naučí je žáky 1. stupně (4. a 5. třídy). Budou společně bádat. Jednotlivá stanoviště budou zaměřena na přírodovědné předměty, tj.matematiku, fyziku, přírodopis, chemii a ekologickou výchovu. Co si o projektu myslíte? Projekt umožní starším žákům, aby si vyzkoušeli předat vědomosti žákům mladším. Dalším kladem projektu je zakoupit pomůcky Pasco pro fyzikální a přírodovědné pokusy, mikroskopy a literaturu. Odkdy dokdy projekt trvá? 2 roky - v tomto a příštím školním roce. Kde se koná? Na naší a německé škole. První badatelský den se bude konat na konci ledna pro 4. ročník a pro 5. ročník v květnu. Kdo je do projektu ze školy zapojen? Skupiny žáků, které si vytvoří učitelé přírodovědných předmětů (například žáci biologických praktik.)
Domuška a Veronika, 8.A
 


 

Co dělat za mimořádných situací
Ve dnech 24. a 25. října probíhaly ve škole dny OČMU (Ochrana člověka za mimořádných událostí) – dny, kdy jsme se věnovali mimořádným situacím.
A co dělali například sedmáci? První hodinu jsme věnovali drogám – jaké jsou druhy, jaké mají účinky, jak drogy odmítnout atd. Druhou hodinu jsme šli do hasičské zbrojnice, kde jsme se dozvěděli, co máme dělat při mimořádných situacích – zejména při povodních, prohlédli jsme si hasičská auta a oblečení a zároveň jsme dostali informace, na co jsou všechny ty obleky. Potom jsme se vrátili do školy a v tělocvičně na nás čekala zdravověda, obvazovali jsme, dávali první pomoc,... Zbytek výuky jsme byli s naší paní učitelkou třídní. Říkali jsme si, co patří do evakuačního zavazadla, jaké signály rozlišujeme, co dělat v případě evakuace. Na závěr jsme na to všechno psali souhrnný test. Ten den jsme se dozvěděli pro mě podstatné, ale i nepodstatné věci.
Oli, 7.A

OČMU

 

Víte, co je KRABAT? My ano! J
Krabat6. a 7. ročník byl 7. listopadu na filmu Krabat. Film byl o čtrnáctiletém chlapci jménem Krabat, který se svým kamarádem chodí po světě a žebrá. Jednoho dne Krabat uposlechl svůj sen, který se mu zjevoval pokaždé, když usnul. Tak svého kamaráda, i přestože si dali slib, že se nikdy neopustí, opustil a šel za 11 havrany. (Divíte se proč jen za 11? Ano, máte pravdu, vždy jich má být 12, ale o tom později.). Ti ho dovedli k na první pohled osamocenému a strašidelnému mlýnu. Ačkoliv se velice bál, šel ten mlýn prozkoumat. Narazil tam však na jednoho velmi podivného a tajemného muže. Ten mu vysvětlil polovinu toho, co Krabat chtěl vědět… skutečně jen polovinu, ačkoli (budeme mu říkat pan Tajemný) pan Tajemný věděl všechno, nechtěl ale, aby se to Krabat dozvěděl hned teď, ale až bude ten správný čas. Potom se Krabat dozvěděl, že ti jeho havrani ze snu jsou jeho spolubydlící. Po dlouhém zaučování a zkoušení Krabatovy oddanosti mlýnu ho zasvětili do jejich tajemství. Ale zase to tajemství věděl jen z poloviny.
                Z prvního pohledu se zdálo, že to bude dobrá podívaná, ale bohužel jen z prvního. Pro mě osobně byl film o ničem, něco mezi nesmyslnou pohádkou a hororem… nuda. A co jsem slyšela od kamarádů, tak valné většině z nich se to taky nelíbilo, takže dávám palec dolů J. Jestli si na film chcete udělat svůj názor a chcete vědět, jak příběh skončí, je možné si film stáhnout z internetu. Můžete pak zhodnotit film sami a třeba budete mít i názor odlišný.
Oli, 7. A
 


 

Zátah
8. a 9. ročník šel do kina o den později - 8.11. Film se jmenoval Zátah a byli jsmeZátah zvědaví, o čem bude pojednávat.
Tento film byl natočen podle skutečné události. Odehrává se kolem roku 1942, v období 2. světové války. Jedná se o francouzský válečný film, který poukazuje na to, co se v tomto období odehrávalo. Film vypráví o životě židovských lidí, kteří byli odvezeni do jedné velké haly a tam je drželi 5 dní s minimem jídla a vody. Poté byli odvezeni do tábora, kde sice jídlo a vodu dostávali, ale byli velmi vyčerpaní a slabí. Celkem byly zajaty tisíce Židů, avšak po pár letech se jich domů vrátila pouze hrstka.
Poptaly jsme se spolužáků, jak se jim tento film líbil. Většina odpověděla, že to bylo nic moc. Nejkladnější byla odpověď „ušlo to“. Naše odpověď by zněla stejně.  
Veronika a Domuška, 8.A
 
Uklízeli jsme Martiňák
Zhruba 15 pomocníků (dětí i dospělých) a nový výkonný štěpkovač dobřanských Technických služeb se na státní svátek 17.11. sešlo na bývalém korzu blízko tzv. kostkovky. Pokračovali jsme ve výřezu náletových dřevin a rozštěpkovali jsme 3 velké hromady větví z předchozích úklidů. Díky všem, kteří přišli a pomohli. (jš)

Martiňák

 

Po stopách hvězd aneb JUNIORFEST

 

!! JUNIORFEST !! Tak tam jsme byly s naším redakčním týmem. Ve středu 9.11.2011 jsme byly v Horšovském Týnu, kam jsme byly na JUNIORFEST pozvány. A byly jsme i součástí rozhovorů se známými hvězdami. Například jsme vyzpovídaly Michaela Dymka, Jiřího Lábuse a Josefa Laufera.
A teď něco málo o našem příjezdu a pobytu na zámku v Horšovském Týnu. Po našem příjezdu jsme šly do restaurace na oběd, všechny jsme si daly přírodní plátek se šunkou a sýrem a jako přílohu opečené brambory. Po obědě jsme viděly herce z Ulice - Jakuba Štáfka (Matěj Jordán). Přišel k našemu stolu, pozdravil se s námi. Milé setkání. J
Pak jsme „dlouhou“ hodinu jsme čekaly na rozhovory s herci. Jako první nám rozhovor poskytl náš bývalý žák školy. Byl to Honza Pokorný. Na JUNIORFESTu pomáhal s přípravou a dělal organizátora a hlavně nás po celou dobu doprovázel. První velmi známý herec, kterého jsme měly možnost vyzpovídat, byl Josef Laufer. Vyprávěl nám o svém původu a o svých hereckých rolích. Jak jistě všichni víme, jeho nejznámější role (pro nás mladší) byla v trilogii Kameňák zrežírovaná Zdeňkem Troškou. V Kameňáku hrál zápornou roli a jeho role byla pojmenována pan Kon. Poté jsme se „roztrhly“ a já a Mary jsme šly udělat rozhovor s Jiřím Lábusem. Všichni asi znáte známý pohádkový seriál Arabela. Jiří Lábus hrál čaroděje Rumburaka. V pohádce o Machovi a Šebestová propůjčil svůj hlas psovi Jonatánovi. Jiří Lábus je milý a upovídaný člověk J.
Celý tento výjezd byl ve složení jen holek a samozřejmě paní učitelky, Tento výlet byl moc fajn. Setkání byla zajímavá, získaly jsme mnoho poznatků, vyzkoušely si, jaké to je stát se na chvíli opravdovým novinářem a klást otázky osobnostem, které vidíte na televizních obrazovkách, novinách, na divadelních prknech či je slyšíte v rozhlase.
Domís, 7.B


 
Rozhovor s Juditou Soukupovou – paní ředitelka festivalu JUNIORFEST


1Proč se festival vlastně koná? Za prvé, příprava festivalu je činnost, která nás nesmírně baví a za druhé, myslíme si, že se do české distribuce nedostávají skoro žádné filmy pro děti a mládež. Ba co horší, v Čechách ani moc nevznikají. Proto jsme rádi za tu možnost, že můžeme zprostředkovat alespoň pro několik tisíc mladých diváků zhlédnutí kvalitních zahraničních filmů určených pro jejich věkovou kategorii. Považujeme to za součást kulturního vzdělávání, hledání cesty k filmografii, rozšiřování rozhledu atd. Co vás vedlo k vytvoření festivalu? Festival míval v Plzni dlouhou tradici, byť v trochu menší podobě. Když měl zaniknout, nechtěli jsme to dopustit. Tenkrát se o to přičinil především Michal Šašek s podporou dobřanské radnice. Jak vás napadla myšlenka vytvořit JUNIORFEST? Dříve jsme v Dobřanech organizovali festival Filmák. Tehdy na tom s námi spolupracovala ještě spousta dobřanských lidí. Pak se ale prodalo místní kino a nebylo kde festival dělat. O festival mělo zájem několik měst, ale my jsme si vybrali Horšovský Týn. (Je nádherný, má skvělé zázemí, hrad a zámek apod.). A abychom předešli možným právním sporům, rozhodli jsme se začít od nuly a festival přejmenovat. Podle čeho vybíráte herce, kteří přijedou na festival? U těch českých se snažíme, aby byli spojeni s doprovodnou akcí, která se na festivalu uskuteční. Nebo i s filmem, který promítneme. Takže např. předloni to byli herci a tvůrci spjatí s Krkonošskými pohádkami, vloni s filmy Jindřicha Poláka (Lucie, postrach ulice, Návštěvníci) a letos přijede např. delegace k filmu Páni kluci. U těch zahraničních (P. Brice - Vinnetou, I. Nilsson - Pippi, Dlouhá punčocha, G. Mitič - Syn Velké medvědice) se snažíme, aby to byla osobnost, která zasáhne co možná nejširší generační spektrum diváků.  Jak dlouho trvala příprava celého festivalu? Řeknu to takhle - minulý týden skončil festival a tento týden pomalu začínáme pracovat na tom příštím. Musí se hledat sponzoři, vyplňovat žádosti o dotace, granty apod. Takže je to jeden velký maraton. A dokud nás to bude bavit a bude za námi stát tak dobrý tým lidí, jako stojí nyní, budeme v tom pokračovat. Kolikátý rok už se festival koná? Letos to byl IV. ročník JUNIORFESTu. Kolik lidí se na festivalu podílelo? Během roku malá skupinka 4-5 lidí. Ale těsně před festivalem a během něj to byla už padesáti členná festivalová rodina. J Jak byste zhodnotila JUNIORFEST 2011? Myslím, že byl velice vydařený. Alespoň dle reakcí hostů během festivalu a děkování diváků po festivalu. Myslím, že festivalový tým letos vytvořil neuvěřitelně přátelskou a rodinnou atmosféru, kterou pocítil každý host. I výběr zahraničního herce Gojka Mitiče se setkal s mimořádným úspěchem, kdy si setkání s ním nenechali ujít ani fanoušci např. z Velkého Meziříčí, České Lípy, apod. A počet návštěvníků? Myslím, že za 4,5 dne konání festivalu 7,5 tisíc diváků je číslo, které nás může jen těšit. Moc doufám, že všichni, kteří náš JUNIORFEST navštívili, odešli s pěknými a nevšedními zážitky a že se opět příští rok rádi vrátí. Už nyní máme spoustu nápadů, které budou minimálně lákavé :o) A na závěr bych ještě chtěla poděkovat i vám, dobřanský dětským novinářům včetně paní učitelky M. Hlaváčové. Doufám, že i pro vás to byla milá setkání a hezké zážitky.
redaktoři Podlavičníku


 
Josef Laufer v našem „zajetí“


                2 Váš tatínek je Čech a vaše maminka je Španělka, jakým jazykem na vás rodiče mluvili? Jak jste se dostal do Čech? To je hrozně dlouhá příhoda, můj tatínek je vlastně Čech, protože vystudoval fakultu v Čechách a jako mladý medik šel do války do Španělska, protože tenkrát potřebovali lidi z celé Evropy. Moje maminka byla Španělka, narodila se ve Španělsku, žila tam na velkém statku, kde chovali býky na zápasy, a udělala si zdravotnický kurz a šla pracovat do stejné nemocnice jako tatínek a tam se seznámili, zamilovali se do sebe, vzali se a počali mě. Když válka skončila, moje maminka šla hledat tátu, našla ho v internačním táboře. Když jsem se narodil, válka ještě pokračovala, tak tatínek (velmi dobrý lékař) se svojí mladou ženou a čerstvě rozeným Pepou odjeli do Anglie – do Londýna, tam se za rok narodil můj bratr a byli jsme tam celou válku. Takže já jsem byl takový anglický a španělský. Jak jste se dostal k herectví? Já jsembyl vždycky třídní šašek a většinou tam to začíná. Pamatuji si jednu takovou historku. To byla matematika a já jsem si četl pod lavicí kovbojku. Najednou celá třída ztichla a já ucítil, že se něco děje. Letěla na mě křída a já ucítil ve vzduchu, jak po mně letí a hrábnul jsem po ní, chytil ji a četl jsem si dál. Je jasný, že jsem byl hrdina třídy, ale potom ke mně přišel třídní a dal mi jednu do zad. Tak na té škole to asi tak nějak začalo, ale když chtěl někdo studovat, tak musel mít také dobrý původ. Já jsem se učil tak průměrně, protože jsem věděl, že mě nic nečeká, ale nicméně jsem na DAMU chtěl jít. Už během studií jsem se hlásil do různých pěveckých soutěží. Když jsem šel na vojnu, zřídil jsem tam pěvecké divadlo, které jsem tenkrát režíroval. Připravoval jsem se, abych se dostal na divadelní fakultu. Přitom jsem dělal ještě sólově pantomimu, vyhrál jsem celostátní soutěž a to byly takové dobré body na to, aby mě doporučili, abych šel studovat. Přišel jsem z vojny a šel jsem k filmu jako asistent režie. Udělal jsem konkurz do divadla ABC v Praze, alternovali mě do role s Waldemarem Matuškou. Zkoušky na DAMU jsem udělal napoprvé, asi jsem byl talent…smích. No a tak jsem se k herectví dostal. Po vyjití ze školy jsem hrál asi 9 měsíců v Národním divadle. Tenkrát byl první československý muzikál a jmenoval se Gentlemani. Hrál jsem s Václavem Neckářem a Evou Pilarovou hlavní roli a ten muzikál mě tak vcucnul, že mě lidé znali 30 let spíše jako zpěváka než jako herce. Dodneška mám kapelu, se kterou zpíváme rock’n‘ roll. Pak jsem se vrátil znova k herectví, tak jsem začal točit filmy a vrátil jsem se do divadla. Teď mám roli, která se mně velice líbí, hraju poručíka Colomba ve filmu Vražda na recept. Jak vás bavila role v Kameňáku? Bavila mě moc. Já do toho nejdříve vůbec nechtěl, a když jsem si to přečetl, tak mi Zdeněk Troška říká: „Hele, já na toho Kohna nikoho jiného nemám a tobě to uvěří.“ Tak jsem do toho šel a strašně mě to bavilo. Co jste si poprvé myslel o roli pana Kohna, když jste ji viděl ve scénáři? Mám rád židovské vtipy a důvěřuji panu Troškovi. Osobně jsem si myslel, že to bude hodně laciný a to je ta záhada na jeho filmech, že všichni říkali, že je to pod pás atd. a časem se z toho stala taková legenda. A o tom to je. Jaká byla vaše první velká role? Největší bych řekl, že byla role slavného reportéra z předválečných let. A já jsem hrál jeho postavu. Jinak jsem měl štěstí na ty zahraniční role, hrál jsem asi ve 3 amerických filmech, v 1 francouzském. Kde se vám hraje lépe - v divadle nebo v televizi? Proč? Já teď v televizi moc nevystupuji, ale mně to přijde, že je to takové nepřipravené, takové narychlo, přijde mi to méně kvalitní. V divadle hraju rád. Udělal jsem 10 muzikálů. S jakými herci se vám hrálo nejlépe? S nikým nemám problémy. Z některých herců vyzařuje takové to teplo, že se díváte do očí a je tam taková ta pravda. Jaká role byla vaše srdeční záležitost? Kterou roli jste měl nejvíce rád? V divadle to byli Pokrevní bratři. To není indiánka, ale je to hodně silný příběh z anglické periferie a je to zpracované jako muzikál. Co děláte ve volném čase? Ten bohužel nemám…smích Mám ještě nahrávací studio, takže také nahrávám audioknihy. Vymýšlím reklamní slogany, píšu texty, píšu divadelní hry a sem tam také režíruji. Jinak ve volném čase hraji tenis. Jezdil jsem donedávna na off roady. Co rodina a vnoučata? Dívají se na vás v televizi? Mám nevlastní vnoučata a ta za mnou chodí do divadla ráda. To nejmenší mě ještě nepozná. Jak dlouho trvá líčení? Moc se nelíčím. Oni všichni stejně poznají, že jsem to já. Jinak do filmu jsem vyřízený během 10 minut. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Jím skoro všechno. Mám rád ostrá jídla, dobrou českou kuchyni, středomořskou kuchyni. Škubánky třeba nemusím. Jedl jsem i hada. Která země je vám bližší? Jsem spíše světoběžník. V podstatě se zabydlím všude rychle. Domluvím se v každém jazyce. Španělsko mám rád, ale tady jsem doma. Francii mám rád, její kouzlo.

Otázky kladly Dominika a Veronika 8.A, Oli, 7.A, Káťa, Domí a Maruška, 7.B
Přepsala Káťa, 7.B


Soutěž 2. část
1) Jaké koníčky má jeden z nejslavnějších herců z Čech - Jiří Lábus?
2) Kdo nám řekl svou oblíbenou kuchyni a jaká to byla?
3) V rámci čeho jsme se dozvěděli plno zajímavých informací o Tomášovi z filmu Páni kluci?

 

 

Průvodce po JUNIORFESTu – Honza Pokorný

 

1Na JUNIORFESTu jsme se setkaly s Janem Pokorným, bývalý žák naší školy. Položily jsme mu proto několik otázek.
Jak ses na tento festival dostal? Dostal jsem se sem přes Michala Šaška, kterého již dlouho znám. Jsi tu už od začátku festivalu, jaký den byl pro tebe nelepším? Proč? Jsem tady již od soboty, tedy den před zahájením. A nejlepší den? No to se nedá tak jednoznačně říct, protože každý den nám něco přinesl. A co konkrétně tobě, přinesl nějaký ze dnů strávených na festivalu? Každý den přinesl jiné doprovodné akce, ta rozmanitost je tady opravdu veliká. Přespáváš tady, nebo jezdíš domů? Přespávám zde, na hradě. Jaká osobnost, kterou jsi potkal, ti připadala nejsympatičtější? Letos mi nejsympatičtější připadala Chantal Poullain. Byl to velice zajímavě strávený večer. Jakou funkci zde vykonáváš? Mám na starost celkový průběh festivalu, doprovodné akce, rozdávání festivalového programu a debatuji zde s herci. Jaký tady z toho máš dojem? Dojmy jsou velmi dobré. Je pro tebe tato práce náročná? Občas to náročné opravdu je, ale ta energie do toho vložená se mnohonásobně vrací.


 
Páni kluci – Michael Dymek

 

2Jak jste se dostal k herectví? Bylo mi 13 let. A do třídy tehdy přišel Zdeněk Zelenka, což je dneska pan režisér. A tehdy byl taky ještě student, přišel a rozhlédl se po třídě a viděl tam takového pihatého malého kluka. Vytáhl si mě ven na chodbu, tam mi položil pár kontrolních otázek a pozval mě na konkurs. Na prvním konkurzu bylo přibližně 200 dětí, pak už jich bylo jen 100, pak 50, pak 30 a pak jich zůstalo pět. A to jsme byli my, kteří jsme hráli ve filmu. Takže jsem se dostal k hraní úplnou náhodou. Jak jste se tehdy cítil, když si vás pan Zelenka vybral? A co na to rodiče? Nějak jsem o tom nepřemýšlel. Mamka s tátou měli asi radost, ale ani oni, ani já jsme nevěděli, do čeho jdeme, protože jsem s tím neměl žádnou zkušenost. Ale pak jsme řekli ano. Byly to pro mě moc krásné prázdniny. Žárlili vaši spolužáci, když si vás pan Zelenka vybral? Možná někteří žárlili a možná někteří také záviděli. Nevím. Změnilo se chování vašich přátel, když se dozvěděli, že budete hrát ve filmu? Myslím si, že asi ne, protože natáčení se konalo o prázdninách. Když byl konec prázdnin, tak už byl film natočený, takže to skoro vůbec nevěděli. Ale myslím si, že se to trochu změnilo, když byl film v kinech a všichni mě znali z kina a televize, tak to někteří měli rádi, někteří si z toho dělali srandu. A pak se se mnou na ulici kamarádili i ti, co mě neznali. Měl jste někdy pocit, že při natáčení je toho na vás moc a že už to3 nezvládnete? Ve filmu byl záběr, při kterém jsem se i rozbrečel, protože jsem myslel, že je toho na mě moc. Ale jinak ne. Ono se to nenatáčí tak intenzivně. Jsi-li malé dítě je jeden záběr, pak jsou třeba 3 hodiny volno. Po tu dobu jsme si tam hráli. Takže to byly více prázdniny než práce. Co pro vás jako herce znamená slovo sláva? Sláva je do určité míry zavazující, je zavazující v tom směru, že se stáváš v okamžiku jakýmsi symbolem pro ty děti, které na tebe koukají, vnímají, jaký jsi, jak se chováš, a do určité míry si z tebe berou příklad. Jinak sláva má své příjemné i nepříjemné stránky, ty nepříjemné jsou, že tě každý hned pozná, pro některé jsou to spíše ty příjemné. Měl jste nějaké představy2, když jste byl malý, co budete dělat za povolání? Nepamatuji si, čím jsem chtěl tehdy být. Ale dělal jsem sportovní gymnastiku, takže jsem možná chtěl být sportovní gymnasta. Jeden čas jsem možná chtěl být doktor, také jsem chtěl být kosmonaut. Poznávají vás lidé na ulici? Občas ano. Čím se dnes zabýváte? Podnikám, dělám solární výtopné systémy, solární panely, které se dají na střechu, ohřeje se v nich voda a ta je odváděna do sklepa v domě, pomocí té horké vody se vytápí celý dům. A ve volném čase tancuji v divadle. Baví vás více tanec nebo herectví? Ono je to taneční divadlo, tak je tam taková symbióza i herectví i tance. A tanec mě baví, protože ho mám od malička rád. Také jsem ho vystudoval na konzervatoři v Praze. Ale herectví je taky prima a také mě baví. Hrál jste i ve filmu Indiáni z Větrova. S jakou rolí si myslíte, že máte více společného s Indiány… nebo s Páni kluci? Na obojí mám velmi hezké vzpomínky, ale řekl bych, že ty role nejsou moc rozdílné. V Páni kluci byl malý kluk, malý rošťák a v Indiánech z Větrova byl o něco větší kluk, chytrý, hbitý. Já bych to bral jako pokračování. Užíval jste si své role? Vžil jste se do nich? Určitě ano, ono to ani jinak nejde, když to má být dobře zahrané, musíš se do toho vžít, aby ti to někdo vůbec věřil. Kouknete se někdy na sebe ve filmu Páni kluci? Doma si to samozřejmě nepouštíme. Ale někdy film Páni kluci dávají v televizi, tak se taky na sebe podívám, ale třeba ne na celý film, protože já už jsem ho viděl tolikrát. V Indiánech z Větrova jste hrál s Jiřím Strnadem. Udržujete s ním vztah i dnes? Ne. Vůbec nevím, kam se poděl. Jirka byl ze Zlína a byl o hodně mladší. Po natáčení už jsme se nikdy nesetkali. Nevím, kam ho osud zavál, ale mám pocit, že se nevěnoval hraní dál. Chtěl byste, aby i váš syn hrál v nějakém filmu nebo v seriálu? Kdyby chtěl hrát, tak bych mu v tom určitě nebránil, protože je to dobrá zkušenost. Mám pocit, že mi to i v životě pomohlo dál. Měl jste problém se naučit texty? Když se natáčí film, tak se jedou poměrně krátké záběry. Třeba jedna věta nebo dvě, pak je zase střih. Takže tam toho textu není moc. Ale když jsem pak natáčel něco pro televizi, kde je víc kamer najednou, tak jsme se ty texty museli učit, ale nedělalo mi to problém. Jakým koníčkům se věnujete teď? Tancování, které jsem již zmiňoval. Tančím v divadle, které se jmenuje Bufo. Na internetu máme webové stránky, kde můžete vidět, co děláme - www.bu-fo.cz. Velký koníčkem je cestování a trávení volného času s rodinou.
Otázky kladly: Mary, Domí, Kačka, 7.B, Oli, 7.A a Veronika a Dominika, 8.A


 

 
Doprovodné akce - rozhovor s Helenou Ježkovou
Paní Helena Ježková, bývalá učitelka, dnes v důchodu, se podílí na organizování festivalu především v rámci doprovodných akcí- jejich vymýšlení a organizování.
Kde čerpáte inspiraci na doprovodné akce? Všude. Dívám se na televizi, chodím po různých pořadech, když mě něco napadne, tak si to zapíšu, ale těžko říct přesně, kde, to nevím. Jak byste zhodnotila tento ročník? Jako úspěšný, líbil se mi. Dokonce bych řekla klidnější než loňský. Byli jsme zase dobrá parta sehraná, takže se domnívá, že úspěšný, a byla bych ráda, aby byl příjemný a obohacující pro diváky.
Honza P.
 
Překlad, překlad, zase překlad - rozhovor s Markétou Okkez


Slečna Markéta Okkez pracuje jako překladatelka, což ji předurčuje k jejím úkolům na festivalu – překlady hostům a překlad do sálu.
Jaké jazyky ovládáš? Angličtinu, němčinu, francouzštinu a italštinu- tyto jazyky překládám. Ještě se tak trochu, rukama nohama, domluvím arabsky. Jaký jazyk byl na učení nejtěžší? A Proč? Nad tím se musím zamyslet. Arabštinu nepočítám. Asi angličtina- ta byla jako první, protože to byl první jazyk, a než jsem přišla na to, jak se ho naučit. Potom když se do toho dostaneš, jak se učit, tak to jde. Ale nemyslím si, že v současnosti je to angličtina. Třeba francouzština je na překládání těžší. Kdy a kde jsi studovala jazyky? Začala jsem na základce, protože když jsem chodila na základku, tak jsme měli Kanaďanku. Potom jsem chodila od třetí třídy na školu s rozšířenou výukou jazyků, tam jsme měli angličtinu, pak jsme v páté třídě začali s němčinou. Od deváté třídy jsem chodila na francouzštinu, ale ta mě nebavila, tak jsem ji dělala jenom na oko. Pak jsem šla na gymnázium, tam jsem začala s francouzštinou, a na VŠ jsem přidala italštinu. A teď začínám španělštinu. Jak dlouho jsi studovala jazyky, než ses je pořádně naučila? Než jsem se s nimi plynule domluvila, tak angličtinu takových 6 let, němčinu 4 roky, francouzštinu rok a italštinu taky tak rok. Jak ses dostala k této profesi? Když jsem byla v prváku na gymplu, tak jsem se dostala náhodou k festivalu Filmák, který se v té době, v roce 1999, odehrával v Plzni. Tehdy potřebovali lidi, kteří hovoří cizími jazyky, protože z toho udělali mezinárodní festival, tam jsem byla 4 roky. Poté jsem festival opustila. Pak jsem dostala nabídku od pana Šaška, abych překládala na festivalu. Jak ses dostala na JUNIORFEST? Na Filmáku jsem překládala 4 roky, ale nebylo to na takové profesionální úrovni jako tady. Připadalo mi, jako bychom si na to jenom hráli. Potom jsem bydlela nějakou dobu v zahraničí. A pak jsem se dostala k filmové distribuci. Naše distribuce dodávala filmy na festival, a tak jsem nejdřív takto spolupracovala s festivalem. Pomáhala jsem shánět filmy a dopravu. Pak jsem odešla. A poté jsem se dostal sem.
Honza P.


Jednou se vrátím


4JUNIORFESTu se zúčastnila i Chantal Poullain – Polívková. Během večera jsem se od ní dozvěděl mnoho zajímavého.
Paní Chantal Poullain - Polívková, jejímž manželem byl Bolek Polívka, je herečka francouzského původu. Paní Poullain by se dala představit jako příjemná, sympatická dáma, která opravdu mluví s francouzským přízvukem, a jak říká: „Nikdy jsem se česky neučila, celou dobu ji pouze poslouchám. Češtinu moc neovládám, ale francouzštinu skvěle. S Bolkou jsme se doma bavili francouzsky.“ Na svou rodnou Francii vzpomíná ráda. Narodila se na jihu země v Marseille, kam se dodnes vrací. „Říká se, že Marseille je nebezpečná, ale já tam chodím normálně- zatím se mi nikdy nic nestalo.“ A co vůbec zavedlo paní Poullain do tehdejší Československé republiky, kde vládla nesvoboda? „Byla to láska. Když jsem viděla Bolka- byl to takový vysoký okouzlující muž.“ Po několika letech se rozvedli a Chantal odešla i se synem. Na téma, kde by chtěla bydlet, odpovídá: „Vím, že se jednou vrátím do Francie, bude to za dlouho, ale jednou se to stane.“ Dnes pracuje v divadle. „Až se vrátím do Francie, tak rozhodně nebudu hrát, nechtěla bych znovu začínat tam, možná budu dělat něco jiného, ale nebudu hrát.“ Chantal Poullain je zakladatelkou Archa Chantal. „Moje nadace pomáhá vyzdobovat dětská oddělení. Opravu zvládají nemocnice, ale neví, jak je vyzdobit, jak ty barvy fungují.“ Dalo by se říct, že paní Poullain je typická francouzská dáma, která na svůj věk vypadá velice dobře, lépe ve skutečnosti než v televizi.
Honza P.
Strašáci podzimu
1Všechna čtyři roční období mají svá pozitiva a negativa. V každém ročním období lze vidět stinnou stánku v podobě úrazů, nemocí a jiných zdravotních obtíží. Mezi strašáky podzimu patří nachlazení, podchlazení, angína, opary, bolest kloubů a hlavy, kašel, chřipka, horečka, nevolnost, viróza aj. Jedním z nejrozšířenějších strašáků, kteří útočí na lidský organismus, je právě chřipka. Ačkoliv pohledem žactva jsou např. „chřipkové prázdniny“ víc než vítané. To proto, že chřipka přichází obvykle v epidemiích. Epidemie znamená, že ve stejný čas onemocní najednou velké množství lidí. Původcem chřipky je virus. Jeho zvláštností je to, že neustále mění svou strukturu, takže proti němu nemůže imunitní systém nikdy účinně zasáhnout. Protilátky vytvořené proti viru při minulé epidemii jsou totiž proti pozměněnému viru další rok již neúčinné. Vzhledem k tomu, že se struktura viru o něco změní skutečně každý rok, vzniká tak možnost propuknutí nové epidemie rovněž každý rok. Díky těmto změnám struktury viru, neboli sebezdokonalování se viru, propukne každých 30 – 40 let i velká celosvětová pandemie – tj.onemocnění se dostane za hranice daného státu.
Chřipku jste určitě prožili, takže víte, že náhlý třes, bolesti ve svalech, kloubech a v zádech, bolesti hlavy, škrábání v krku, někdy kašel s rýmou nejsou nic příjemného. Všem věkovým skupinám hrozí nějaké komplikace s různou mírou závažnosti. Chřipkový virus může způsobit i onemocnění srdce. Dnes je možné se sice nechat proti chřipce očkovat, ale vzhledem ke schopnosti viru neustále se adaptovat není ani očkování spolehlivou obranou. Je však možné následky onemocnění minimalizovat a docílit mírnějšího průběhu onemocnění. Očkování je dle statistik asi 60% ochranou. Nepodceňujte prevenci. To rodičovské „Obleč se teple.“, asi bude mít něco do sebe. Pokud ovšem i přesto odpovíme “frajeřina nezebe“ a přineseme si domů chřipku, poslechněme alespoň „babské rady“. Teplý čaj s medem na třes a zimnici, zapařovací obklad, obklad s rozetřeným česnekem na krk, cibulový zábal na průdušky či odvar z cibule na kašel a v neposlední řadě modernější způsob: tableta ibalginu nebo paralenu na horečku a bolesti kloubů.
Ali, 8.B
 
Kdo se líbá naposled…
2Někoho možná zaskočí název, ale nebojte, je to totiž název knížky, kterou bych vám ráda doporučila.
Kniha Kdo se líbá naposled je spíše pro dívky od 10 do 14 let. Je zpracována jako dívčí román a hlavní hrdinka Jojo řeší každodenní problémy dospívajících dívek. Knihu napsala německá spisovatelka Hortenese Ullrichová (*19. 12. 1956), která si psaním dívčích románů získala oblibu nejen v Německu, ale i ve spoustě jiných evropských zemí. Román je sepsán v podobě zápisů do deníčku 13ti leté Jojo (Josephiny), která každý den bojuje se svou mladší sestrou, nechápající matkou a všemi ostatními problémy ve škole i s jejím přítelem Svenem. V příběhu se objevuje plno záludných otázek i plno momentů, kdy si opravdu Jojo neví rady. Knihu Kdo se líbá naposled všem (dívkám) vřele doporučuji.
Mary, 7.B
 
Fyzika hrou?
3Nevíte si rady s obtížnějšími předměty - například s fyzikou? Potřebujete se na chvíli odreagovat od složitých vzorců a příkladů?
Jestli máte tento problém, tak si určitě zajděte s kamarády nebo s rodiči do divadla na činohru plnou zábavy napsanou panem Friedrichem Dürrenmattem Fyzikové. Jestli vás nebaví zpívání v představeních, tak se nemusíte ničeho obávat, protože Fyzikové jsou činohra a v těch se převážně mluví. Na jevišti můžete zhlédnout známé herce: Zorku Kostkovou, Andreu Černou nebo Jakuba Zindulku.
Hlavní role představují páni, kteří jsou zavřeni v psychiatrickém ústavu a myslívají si o sobě, že jsou slavní fyzikové jako Isaac Newton nebo Albert Einstein. Celá hra je vedena pod záminkou tajné organizace, která se snaží zajmout nejslavnějšího fyzika všech dob. Kdo patří k tajné organizaci, kdo je tajný agent či kdo je ten slavný fyzik, se dozvíte v činohře Fyzikové, na kterou si jistě zajděte do Komorního divadla nebo do Divadla J. K. Tyla v Plzni.
Mary, 7.B
 
Máte chuť se trošku bát?
1Jestli milujete hororové příběhy a povídky, tak si jistě nenechte ujít muzikál Fantom Morrisvillu, hororovou parodii na náměty stejnojmenného filmu. Celý děj muzikálu vypráví paní Karlička, tedy pomocná síla u herecké zkoušky, na které získala knihu Fantoma Morrisvillu a nevydržela se na knihu jen tak dívat.
Příběh se odehrává v obrovské vile sira Morrise, kde se skrývá za tajuplnými zdmi plno tajemství, tajných chodeb a plno záhad, které je potřeba vyřešit. V hlavní roli můžete vidět Petra Vondráčka, baviče a moderátora pořadu Hádej, kdo jsem? Celým prostředím vily se táhne ponurá atmosféra, protože se snoubenka sira Morrise dozví, že ho chce někdo zabít! Kdo to ale je? Odpověď na tuto otázku si už budete muset zjistit sami.
Mary, 7.B
 
 
Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř.1.máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: I.redakční kroužek pod vedením Mgr.Michaela Hlaváčové:6.A: Simona Plassová, 6.B: Lucie Matusová, 7.A: Matěj Hrubý, Bára Málková, Olina Přibylová, 7.B: Dominika Hrádková, Marie Kordíková, Kateřina Mafková, 8.A: Veronika Plačková, Kateřina Schejbalová, Dominika Strejcová, 8.B: Alena Klímová, Karolína Rosecká, Barbora Sýkorová. II.redakční kroužek – zatím neustaven; koordinátorka přispěvatelů z 1.stupně Mgr. Alena Formánková. ePodlavičník (Mgr. Jana Fialová) internetová verze na www.zsdobrany.cz. Editace: Mgr.J.Šedivý.  Distribuce: zatím neustavena. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Předplatné časopisu ve školním roce 2011/12: 50 Kč. Časopis č.3/11/12 předán k tisku 28.11.2011. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty vhazujte do schránky Podlavičníku či předávejte redaktorům časopisu.