Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2018

obl

Bude polojasno až oblačno, místy zataženo nízkou oblačností. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

březen
20147

 

 

 

 

1Hey, German friends? We miss you :/

(Reportáž z Německa)

 

Milý deníčku, ve středu 19. 3. jsme jeli se školou do německého města Obertraubling. Sraz byl už v šest hodin ráno na nádraží. Všichni jsme byli ráno opuchlí a nevyspalí. Ve vlaku to ale začalo :3.

Ze začátku se nám moc nechtělo jet, protože jsme se styděli, ale pak vše opadlo. J Hned na nádraží v Regensburgu na nás čekaly dvě německé kamarádky, které nám přijely naproti J. Zbytek našich skvělých kamarádů čekal netrpělivě na nádraží v Obertraublingu J. Sotva jsme přijeli, vše z nás opadlo. Začali jsme se normálně bavit a neustále jsme poměrně hlasitě zpívali písničky :D. Šli jsme na radnici, kde nás přivítal pan starosta Obertraublingu, pan Alfons Lang J. To nikoho moc nebavilo, ale co se dalo dělat. Bylo to v programu… Všude, kde jsme byli déle, bylo pití a občerstvení J.

Následoval oběd v hotelu Stocker, kde obě noci spali naši učitelé. Po obědě, který byl dlouhý :D, jsme šli do školy, která byla asi deset minut chůze od hotelu J. Tam se nám ujala příjemná Češka žijící už dlouho v Německu, Katarína, která s námi hrála v hale hry J. Tady jsme se zas trošku blíže poznali s našimi německými protějšky J, naučili se něco z němčiny a naši přátelé poznali více i češtinu. No a v pět hodin odpoledne jsme se odebrali do rodin. Všichni jsme si ale dali sraz v sedm hodin večer a byli jsme ještě pár hodin venku, zatímco učitelé byli na bowlingu J.

Příští den jsme vstávali o něco déle J. Měli jsme totiž být ve škole, která byla od domu mé kamarádky vzdálená 20 minut chůze, v osm hodin ráno. Ráno bylo trošku trapné ticho, ale pak jsme se rozpovídali J. Když jsme se všichni sešli ve škole, mohlo začít „oficiální“ přivítání ve školní dvoraně. To bylo poněkud méně zajímavé… Němečtí studenti si pro nás připravili vystoupení se zpěvem a tancem. Pak dvě žákyně, u kterých jsme byly ubytované my dvě – já a Lucka Šlajsová - přečetly česky text, který nám letmo přiblížil historii Regensburgu, do kterého jsme jeli později J. A musím říct, že to přečetly dobře (y) J.

Pak byly od devíti hodin workshopy na téma středověk. Aktivity by se daly přirovnat k naší Chvále různosti. Tady ale bylo pouze pět stanovišť a vy jste se měli zapsat pouze na tři. Na výběr bylo vyrábění železné kroužkované košile, malování erbu, vyrábění vlastní pečeti nebo šperku, psaní brkem a inkoustem nebo obmotávání bavlny na kuličku :D. Činnosti byly docela zábavné, až na tu kuličku…

Poté jsme šli možná sto metrů přes silnici na oběd do McDonald. Odtud máme také hodně vzpomínek :DD…. Pak jsme jeli do Regensburgu, který jsme prošli a zjistili jsme zajímavosti o jeho historii. A přišlo nakupování! :3 Dvě hodiny jste mohli volně pobíhat po nákupním centru :33, kde jsme si nakoupili vše, co jsme chtěli, ale samozřejmě nás omezovaly finance. :/ :D

Ve čtvrt na sedm jsme dorazili do našeho dočasného domova, kde jsme se znovu domluvili na sedmou, abychom mohli společně vyrazit ven :3 A byl to hezký závěr dne J. Hlášky typu „How old are you?“ „I am fine, thanks.“ :D byly na programu neustále. Ta jazyková bariéra byla někdy velká :DD. No, nic.

A poslední den jsme měli sraz ve škole, opět v osm hodin ráno. J O čtvrt hodinky později jsme nasedli do autobusu a jeli jsme do továrny BMW, kde jsme měli dlouhou, ale opravdu dlouhou prohlídku v angličtině. Ale byla vcelku zajímavá. Na závěr jsme poobědvali v hotelu Stocker. Poslední přesun už nebyl tak veselý, směřoval na nádraží. :/ Loučení bylo trošku ubrečené. Někdo slzy nezadržel a rozplakal se. Možná si řeknete pf… jenom tři dny a už kvůli nim brečí. Jenže během nich si vytvoříte kamarádství, ani nevíte jak. J Doufám, že vyjdou naše plány na letní prázdniny a znovu se uvidíme s kamarády, to už ale mimo školu. Výměna byla v souhrnu super a vydržela bych v Obertraublingu klidně i přes měsíc. J

Oli, 9. A

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jednání Senátu 17.3.2014

 

Přítomni: Kristýna Tichotová, 4. A, Eva Švajcrová, Emma Přibylová a Filip Umner, 4.B, Petra Markusová a Markéta Czerná, 4.C, Julie Čepická a Vojtěch Váca, 5.B, Jan Šváb a Patrik Mach, 5.C, Filip Brada a František Strejc, 7.A, Ctirad Kučera, 7.B, Martin Adamec, 8.A, Ondřej Šlehofer, 8.B, Bára Málková a Marek Kletečka, 9.A, Dominika Hrádková a Marie Kordíková, 9.B, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý, Mgr. Jitka Netolická, Mgr. Lucie Navrátilová.

 

Program:

1. Slovo ředitele  - prosba jít pomoci na Martiňák - 29.3.; rozběhly se velké úpravy lesoparku dotované z grantu a podle projektu se kácí poškozené a náletové stromy, budou se obnovovat cesty, můstky, lavičky; vysází se na podzim nové stromy; připravuje se 14 naučných cedulí, budou použity i materiály, které zpracovávali žáci školy

2. Adopce na dálku - Je vybráno 3.427 Kč. Třídy z 1. stupně přispěly 453 Kč. Zvažuje se pečení na velikonoční párty.

 

3. Ekotým - budeme pokračovat, budeme pokračovat částečně (1.stupeň), nebo projekt Ekoškola ukončíme? Připravuje se akce „Ukliďme svět“ – procházka Martiňákem. Na 1. stupni proběhla konzultace a sdělili jsme vše o soutěžích a chodu celého Ekotýmu, na 2.stupni jednala konzultantka jen s učiteli, členové Ekotýmu ve škole chyběli.    

4. Velikonoční zahradní párty – téma „staré české hry“. Informace budou na plakátcích. Termín párty je 16. 4. Zase je určeno dětem z 1. stupně.

5. Aréna:

  • Byl vybrán suvenýr pro Slovince – modrá propiska s logem školy.
  • V horním patře mají kluci na toaletách odšroubované mýdlo a plivou do něj.
  • Netopí první topení v učebně přírodopisu.

Příští jednání: v pátek 4. 4. 2014 ve 12.30 hod.

Domča, 9.B

Přišli jsme s ideály, odešli jsme znuděni

 

1Čajovnu, sportovní zařízení s horolezeckou stěnou nebo i s dráhou na běhání, kde by se dalo1 běhat i v nepříznivém počasí, posilovnu, in-line dráhu, chlorovaný bazén! To je pár věcí, které bychom v Dobřanech chtěli vybudovat v průběhu dalších let. My, žáci 9. ročníku, jsme měli možnost se na pár hodin stát panem starostou. Museli jsme vymyslet, co se nám na Dobřanech líbí, co se nám nelíbí a také jsme měli vymyslet, jak by podle nás měly Dobřany vypadat v roce 2025. Na první pohled jsme si říkali: bude to fajn, někoho náš názor zajímá. Ale pak jsme byli prudce sesazeni. Vyplňování sáhodlouhých papírů nám přišlo dost podrobné a přehnané. Po celou dobu tam s námi byli dva lektoři, kteří to měli na starost. Na začátku nám pustili prezentaci o dvou stranách, kde byl napsán program. Poté nám rozdali ty sáhodlouhé papíry, které jsme měli ve skupinkách vyplnit. To byla celá náplň. Doufali jsme ale, že by to mohlo k něčemu být. Marně.

Jak nás někdo může brát vážně, když jsou jedinci, kteří si z toho dělají legraci, nebo to sabotují? Máme příležitost něco změnit a objeví se oni. Tito jedinci pořád opakovali, aby odstranili Romy, ale jak, to už neřeknou. Nebo čajovnu… Ano, mít tu čajovnu by bylo bezva, taky jsme pro, ale není to všechno… Později jsme se dozvěděli, že celkově dotazníky vyplnilo kolem 461 lidí z 6.000 obyvatel, z toho 261 elektronicky. Tedy jen 8% dobřanských občanů. Ale když máme příležitost napsat, co bychom tu chtěli, proč se toho nechopí více lidí? Vždyť je to jen ku prospěchu. Slyšela jsem i něco jako, nechci se zastavovat v krámu kvůli dotazníku. Ale vždyť to šlo i přes internet! Vyplnit ten dotazník zabere pět až deset minut. Nechápu, proč tu možnost spousta lidí nevyužije. Myslíte, že v Plzni, Chlumčanech nebo třeba v Přešticích mají takovou možnost? Z jedné strany to chápu… pf… nějaký dotazník, co mi je po tom! Ale když se nad tím zamyslíte, má to cenu. Vždyť na základě takových dotazníků máme i biotop. Vážně by vás ubylo?

Oli, Barča, 9. A

 

Zkoumáme vše, co jde aneb Vědecký den na škole

Dokumentační tým - tři stateční z Podlavičníku, kteří se rozhodli chodit na jednotlivá stanoviště a vše zaznamenávat: Oli Přibylová, Ctirad Kučera a Adam Pokorný.

1Dne 28.3 se na naší škole konal 2. školní vědecký den. V učebně matematiky jsme zahájili J.

Jelikož nás je ve škole hodně, museli se žáci rozdělit podle ročníků. První skupinu tvořil šestý a sedmý ročník, který měl skupinový projekt Vesmír. Pro rozhovor o tomto tématu jsme si vybrali čtyři žáky. Zdeněk, 6.B: Baví tě toto stanoviště? Jo, baví. Pracují ve skupině všichni? Skoro všichni ano. Co máte za úkol? Máme vyluštit křížovku s planetami a sestavit sluneční soustavu. Je to těžké? No, trochu.  Michal Hrubý, 7.B: Co tě baví na tomhle stanovišti? Práce ve skupině. Jaká je práce ve skupině? Pracují všichni? Tak určitě. (smích) Ne, nepracují, protože máme Dana Málka ve skupině. Co máte za úkol? Napsat něco o astronautovi. Michaela Mafková, 7.B:  Co tě baví na tomto stanovišti? Nic. Jaká je práce ve skupině? Dobrá, dobře spolupracujeme. Co máte za úkol? Máme napsat něco o astronautovi a namalovat ho. Sára Ženíšková, 7.A: Děláme projekt na vesmír v angličtině, ale i v češtině. Máme vytvořit skupiny, vypracovat úkol na velký papír a pak nevím, kde to skončí. Jaká je práce ve skupině: Ono se to muselo rozdělit, ale jo, dá se to. Je někdo ve skupině, kdo míň pracuje? No, dá se říct, že jo. Co ještě máte udělat? Dostali jsme papíry v angličtině, máme si to přečíst, na papírky napsat o životě ve vesmíru a celkově je uspořádat.

Ve stejný čas druhá skupina byla tvořena z osmého a devátého ročníku. Tato skupina se rozdělila na různá stanoviště. Jedním z nich byla stanoviště Mendělejev a Arrhenius, která byla v učebně fyziky a chemie. Dělaly se zde různé pokusy zaměřené na termiku. Jako dozor zde byly paní učitelky Simbartlová a Boudová. Jako mentory z řad žáků si vybraly Matěje Kalistu, Marka Kletečku, Tomáše Heluse a Karla Langa.

1Dalším stanovištěm byl Science Workshop, který měla na starost paní učitelka Vlasáková. Za mentory si vybrala děvčata ze své třídy - Marušku Kordíkovou a Kačku Mafkovou. Tady se žáci mohli dozvědět něco o naší planetě. Rozhovor s Mary a Kačí, 9.B: Baví vás to tu? No, zatím moc ne, protože hodně opravujeme. Ale i když nás baví opravovat, hrát si na ty šéfky. Co tě zaskočilo na dětech? Jsou úplně potichu, což se divíme, protože o naší třídě 9. B je známo, že se furt na něco ptá. Takže to je překvapující. Hlavně se na nic neptají a to je pěkné, že pořád pracují. My máme milion dotazů, ale oni se neptají. Co máte za úkol na tomto stanovišti? Pomáhat dětem, které mají za úkol vypracovávat listy se dvěma tématy: život na Zemi a putování vesmírem. Děti musí spolupracovat ve třech nebo ve čtyřech, vypracovat pracovní listy. Jsou hodní, pracovití. Paní učitelka Vlasáková: Jaká je zatím spolupráce? Je brzo hodnotit, ale zatím pracují dobře.

Další stanoviště, které jsme navštívili, bylo nazváno Sluneční soustava. To měla na starost paní učitelka Konšalová se svými mentory. Žáci si zopakovali planety a jejich charakteristiky.

I paní učitelky Šindelářová a Hříšná měly svoje stanoviště. Nazvaly ho Mobilní planetárium. Jako mentory si vzaly Jakuba Bradu a Matěje Jindru. Na tomto stanovišti probíhala většina aktivit v uzavřené kopuli (nafukovacím stanu pro 20 osob v tělocvičně), která přijela z Prahy. Venku toho moc tedy k vidění nebylo.

Následujícímu stanovišti velela paní učitelka Palkosková. Ta si vybrala za mentory Matěje Hrubého a Martina Pěnkavu. Na tomto stanovišti se zabývali optikou.

Hned vedle předchozího stanoviště bylo další. Tohle se ale věnovalo mechanice a termice. Na toto stanoviště přijeli odborníci z firmy Comtes. Ukazovali nám práci s technikou. Myslíme si, že se hodně líbilo.

Na předposledním stanovišti jsme se setkali s paní učitelkou Fialovou, která měla na starost stanoviště v přírodopisu. Zde se žáci ponořili do tajů mechaniky a optiky. Ve stejné učebně si jiní žáci skládali s panem učitelem Kouřilem 3D dřevěné modely.  

Úplně poslední stanoviště bylo v dílně. Měla ho na starosti paní učitelka Kovářová. Zabývali se zde raketami… a létali/yJ.

Adam, 6.B, Ctirad, 7.B a Oli, 9.A

 

Autobusem do vesmíru

Ve čtvrtek 27. března 2014 se třídy 6.A a 6.B vypravily na exkurzi do nového 3D planetária v Plzni. Po krátké cestě autobusem jsme všichni vystoupili (a téměř se ušlapali) u Techmanie. Chvíli jsme se „popelili“ kolem, než jsme našli vchod a vešli dovnitř.

První dojem? Nic moc nevidím (exponáty jsou až ve vedlejší místnosti), ale mají hezky fialové zdi. Hned ze začátku nás1 zaujalo „káčovité křesílko“. Většina z nás se rozdělila do skupinek a vyrazili jsme do neznáma, tzn. vrhli jsme se střemhlav po schodech – někteří nejdříve dolů, někteří pro změnu nahoru.

Dole jsme se pořádně vyřádili. Naše skupinka vyrazila jako první k jakési dotykové desce, na níž byly obrázky (např. ruka, obličej, mobil, planeta, …), které při přesouvání měnily barvu podle toho, do jakého typu záření se přesunutím dostaly. Objevili jsme také průřez sopkou včetně bublajícího a vytékajícího magmatu, miniaturu tornáda nebo váhu, která ukazovala, kolik by kdo vážil na jednotlivých planetách. Také jsme udělali míčky pár kráterů do Měsíce (žádná rebelie, bylo to povolené). V horním patře se mohl každý vyfotit ve skafandru a důkladně prozkoumat malé modely raket.

Po dvou hodinách samostatného zkoumání jsme se nahrnuli do galerie na workshop, kde jsme dostali tři úkoly: postavit list zelí do misky za pomoci špejle a destičky polystyrenu, vyrobit květinu z papírových kapesníků a plastových brček a vytvořit krátký „tobogánek“ na vodu ze dvou plastových trubek, modelíny, alobalu, brček, PET lahve a lepicí pásky. To nás všechny hooodně bavilo. Vše se krásně podařilo, a tak jsme odjížděli zpět k domovu s pocitem dobře vykonané práce!!! :o)

Míša P., 6.B

 

Rozhovor s Lukášem Houškou, naším průvodcem v Techmánii

Jak dlouho zde pracujete? Pracuji zde asi čtyři měsíce. Chtěl jste vždy pracovat s technikou? Rozhodně, určitě. Je to naplňující práce. Co vás baví na vaší práci? To, že mohu vychovávat další generaci k něčemu dalšímu než jen k tomu, co dělá ve škole. Nudí vás někdy vaše práce? Nikdy. Jaké věkové kategorie máte nejraději? Tak od těch dvanácti do patnácti let. S nimi je největší zábava. Kteří návštěvníci jsou nejvíce zvídaví? Právě kolem těch dvanácti let. Co byste chtěl, aby zde ještě přibylo? To je těžká otázka. Možná by tu mohla vzniknout ještě hvězdárna. Jakou zde zastáváte profesi? Jsem edutainer, popularizátor vědy a techniky. Který exponát se vám nejvíce líbí? Určitě vodíková raketa. Viděl jste už někdy jiné planetárium? Určitě, viděl jsem jich několik. Mohl byste je srovnat? Tady je to určitě lepší tím rozsahem. Nezabíhá jen k vesmíru, ale jde to mnohem dál. Je asi zatím nejlepší. Co jste na to říkal, když se zde otevřelo planetárium? Byl jsem nadšený, to v Plzni scházelo.

Adam, 6.B

 

Na jaký jsme to planetě?

Dne, kdy Slunce bylo ještě mladé, se konala exkurze do 3D planetária. Do plzeňského planetária u Techmanie. Ráno jsme všichni nastoupili do autobusu a jeli do Plzně. Po příjezdu půl hodinové hledání vchodu do planetária. Když jsme našli vchod, byli jsme překvapeni prostory budovy, pokračovali jsme do míst, kde se konal workshop - Jak rostliny vedou vodu. Na workshopu jsme stavěli akvadukt a salát v inkoustu. Po ukončení workshopu jsme se mohli rozprchnout po planetáriu a vyzkoušet si exponáty, třeba gyroskop. Škoda, některé exponáty nefungovaly. Exkurze se velmi líbila.

Vilda a Martin, 6.A

Rozhovor s učiteli - Díky vám!

Zpříjemnit si nudnou každodenní školní povinnost? A neděláte si srandu? Většinu času stráveného ve škole převážná část žáků nemá příliš v lásce. Nemusí některé předměty, nepohodne se vždy s nějakým učitelem a dalších podobných „prkotin“ si dokážeme vymyslet asi dost. Ovšem! Na druhou stranu právě díky učitelům umíme to, co umíme. A pokud je učitel vždy usměvavý, milý a příjemný, škola je hned o několik stupňů lepší. Proto jsme se rozhodly udělat rozhovor s paní učitelkou, díky které umíme číst, psát a počítat. Interview s učitelkou, které úsměv na tváři a optimismus v mysli nikdy nechybí!

 

Paní učitelka Marcela Vohradská

 

Kdo je pro vás učitel? Především člověk. Proč jste si vybrala zrovna tohle povolání? Vždycky mě bavilo pracovat s dětmi. Splnila jste si už životní cíl nebo sen? Co to bylo? Ano. Moje rodina – manžel, syn a dcera. Malovala jsem si tohle už na základce. J Jaké pocity zažívá učitel, když se musí rozloučit se svými žáky, kteří odcházejí do vyšších ročníků? Po pěti letech? I to víš, že se mi stýská. Máte to taky tak? (Pozn.: Nám se stýská také!) Co je pro vás na učitelské práci to nejdůležitější? Radost. Chtěla jste vždycky učit? Nejdřív jsem chtěla pracovat v porodnici, ale nemůžu vidět krev. Potom ve školce a okolnosti mě přivedly na 1. stupeň. Kdo je vaší inspirací, idolem? Moje maminka (učitelka), moje sestra (učitelka) a múzou je moje rodina. Čemu se věnujete ve svém volném čase? Návštěva kin, divadel, vycházky do přírody,

 

plavání, orientální tance a čerstvě jsem začala chodit na jógu. Co byste v životě ještě chtěla zkusit? Vydat se na cestu kolem světa. Jaký předmět vás nejvíce bavil, když jste byla na „základce“? U mě to bylo vždy o učitelích. Často vás vídáme s barevným oblečením. Jaká barva je tedy pro vás ta nej? Díky! Modrá, tyrkysová, růžová, červená, vínová… V jakých obchodech se nejvíc zabydlujete? Kde ráda nakupujete například oblečení? Tam, kde si můžu vzít do zkušební kabinky neomezený počet kousků oblečení (a také tam, kam mě zavede dcera J). Jakým nejlepším způsobem zahnat nudu?

S mojí rodinou se nikdy nenudím. Chtěla byste na závěr říci něco našim / vašim žákům? Nebojte se a buďte sami sebou. Moc děkujeme za rozhovor!

Mary a Kačka, 9. B

 

 

Hokej jinak

Všichni, kteří umí anglicky, patřili právě sem. K nám na školu přijel pravý Angličan, Nathaniel Patton - Toby, s kterým jsme mohli komunikovat jenom anglicky. Bylo to užitečné v tom, že jsme si procvičili angličtinu a doplnili jsme si slovní zásobu. Docela mě mrzelo, že jsme řešili jen téma hokej. Dozvěděli jsme se, kdo byl 1. hokejovou světovou hvězdou, přečetli jsme si článek, pracovali ve dvojici. Osobně mě však samotné téma moc nebavilo. Příště by mohlo být více zajímavé i pro ostatní.

    Barča, 9. A

Po skončení prvního workshopu jsme trošku Tobyho vyzpovídali, samozřejmě anglicky.

Why is  ice hockey your favourite sport? My father used to love hockey when I was a small boy, so he took me with him to games sometimes. Then, I started to skate and learn to play hockey when I was 8 or 9 years old. Hockey was the only thing I cared about! Now I am not so crazy about hockey, but it is still my favorite sport to play and watch. What was your job in the USA? I didn't have a regular job in the States. I have a degree in psychology, but I didn't want to go back to school and get my Master's degree so I came to Prague! What languages do you speak? I speak Czech pretty well (I think), and I learned a some Spanish in school but I forgot most of it! Can you play ice hockey? Yes! I have been playing hockey since I was about 9 years old. I still play with some friends on weekends, but not on an official team. What do you do in your free time? I like to travel and visit new places. I visit pubs and restaurants with friends, and when the weather is nice in spring or summer I like to visit parks and gardens in Prague. And I read a lot! Do you travel? What countries have you visited? I have visited many countries, but most of them just for a few days. I went to Canada and Mexico when I was younger. I studied for one semester in Estonia and Morocco. And since I moved to Prague I have visited


 Germany, the Netherlands, Spain, the UK, northern Italy, and I also went skiing in Austria and Switzerland. Are Czech pupils different from American pupíls? How? It's not easy for me to say because I wasn't a teacher in the US. But I will try. I think that Czech students are more shy and it is more difficult to get them to speak. They usually wait for the teacher to tell them what to do. American students are pushed to express themselves more. What are differences between Czech school system and American school system? What advantages or disadvantages? I was surprised when I came here and learned about specific secondary schools for different jobs (glass workers, metal workers, sports, etc.). In America, you don't usually choose your job until AFTER secondary school, and most students all go to the same school together. Also, every school is a bit different in the U.S. It's not like here where the government says that you "have to" teach the same things to ALL students. In America, if you want your child to go to the "best" schools, they are private and you have to pay a lot of money to go there. But most schools before university are public, so anyone who lives in that town can go there. Most universities are private and all of the best universities cost A LOT of money. Some universities in America cost $30-40,000 per year! (which is 592,000-790,000 Kc per year!).

Barča, 9.A

 

Rebelové v Plzni!

Dne 11. 3. se uskutečnila exkurze 6.A do Plzně, o týden později jela do Plzně i 6.B. Cílem bylo seznámení s Plzní a příprava na test z občanské výchovy. Z Dobřan do Plzně jsme jeli vlakem, všichni po nástupu do vlaku okamžitě vytáhli telefony a začali hrát hry. Při příjezdu jsme byli rozděleni do předem vybraných skupin a dostali jsme pracovní listy. Za jejich vyplnění byla pak stejná známka pro všechny členy skupiny. Každý dostával svoji známku za body, které získal během celé exkurze. Byli jsme v Národopisném muzeu a poté jsme dostali rozchod. Samozřejmě jsme nemohli zapomenout na pizzu. Na náměstí bylo spoustu holubů a všichni je začali krmit, snědli nám celou svačinu J. Navštívili jsme i věž katedrály sv. Bartoloměje a šli jsme do Tesca, které nikdo nechtěl vynechat. Nakonec jsme došli na vlakové nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku, a jeli domů. Celá exkurze do Plzně se vydařila a těšíme se na další.

                                                                                                                                                                                                  Martin a Vilda, 6.A

Tak to se nepovedlo!

V pátek 20. 2. měli žáci z druhého stupně možnost zhlédnout v Káčku představení o vývoji populární  hudby. Takové akce se v průběhu roku pořádají častěji, ale vždycky je program od stejné „skupiny“ lidí. Tentokrát se ovšem chtěli v našem Káčku ukázat i jiní lidé, kteří taktéž pořádají pěvecká vystoupení pro školy. Celý program vypadal velice slibně až do té chvíle, než paní zpěvačka chtěla rozproudit žáky. Protože v prvních řadách pozorovala lehkou únavu jak u žáků, tak i u učitelů, rozhodla se vyzvat sál, aby zpíval a tleskal do rytmu společně s ní. Někteří hudebně založení žáci i ostatní začali tleskat na puštěnou muziku, avšak zpěvačka na pódiu se ne a ne trefit do rytmu. Někteří v sále ji upozorňovali, že rytmus jejího tleskání je špatný, ovšem marně, protože paní si nedala říct. Celý program nebyl z mého pohledu až tak katastrofální, protože i snaha se cení a paní zpěvačka opravdu zpívat umí. Dneska asi neměla skupina svůj den, ale program byl připravený velice pěkně. Přece jen, všechno je lepší než učení.

Kačka a Mary, 9.B

 

Kolena do pokrčení a jedeme!

Jeden z nejlepších zážitků na ZŠ. V 7. třídě se jezdí na týden do hor pro zábavu a především proto, abychom se naučili lyžovat.

Letos to bylo trochu zvláštní, protože na lyžařský výcvik jeli žáci ze 7. a 8. ročníku. Ve  dnech 22.3. až 28.2. se pro žáky naší školy pořádal lyžařský kurz, už druhý v pořadí. Cesta autobusem proběhla v poklidu a po příjezdu dostala každá skupina žáků svůj pokoj. A protože jsme s ničím neotáleli, už první den nás čekaly krásné sjezdovky vybudované v novém areálu Plešivec. Po únavném rozdělení do týmů a výšlapu do části sjezdovky na nás na chatě čekala teplá polévka a vytoužené ubytování. Každý lyžák má své téma a náš měl olympijské hry. Večer se všichni převlékli do svých kostýmů dle vybrané země. Fantazii se meze nekladou, a tak jsme si mohli vymyslet i země vlastní. Denně pro nás byla připravena doplňující aktivita k programu. Jako třeba závod na bobech, curling, který byl velice vtipný. Každý člen kurzu si kolem pasu přivázal provázek se lžicí a musel dostat papírovou kouli na cílovou rovinku. Biatlon si vyžádal několik obětí vymáčených v blátě. Denně jsme se vydávali na lyže a odpoledne jsme si užívali výše zmíněné aktivity. Jednoho dne nás naši učitelé „vytáhli“ na procházku, abychom viděli celé město jako na dlani. Bohužel nám počasí nepřálo a my jsme viděli jen mlhu. Na závěr kurzu na nás čekal závod – slalom na lyžích.

Všichni do jednoho se naučili lyžovat a mezi prvním a druhý družstvem nebyly rozdíly téměř patrné. Já, z pohledu deváťačky, jsem byla s lyžařským kurzem naprosto spokojena, seznámila jsem se i se žáky, které jsme znala jen od vidění. Kdybych kurz měla oznámkovat, byla by to obrovská jednička! 

Domí, 9.B

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Už nikdy více

http://www.tjdobrany.banda.cz/webs/t/tjdobrany/css/logo.jpgV sobotu 22. 3. se florbalový tým z Dobřan vydal na turnaj do Nýřan. Dorazili jsme v půl dvanácté a první zápas jsme hráli proti Tlučné. Vyhráli jsme 4 : 2 a do té doby nás pronásledovalo štěstí. Poté jsme zamířili do šatny plni radosti z toho, že jsme se dostaly do play-off. Chvíli jsme se radovali a poté šli na zápas proti Stodu, kde byli rozhodčí trošku prostorově výraznější a spíš ve hře překáželi. Bohužel jsme zápas prohráli 7 : 3. Když jsme se vrátili do šatny, chyběly dva mobilní telefony a jeden telefon měl rozmáčknutou obrazovkou. Ptali jsme se trenéra Nýřan a ten nám odpověděl, že si za to můžeme sami, takže my jsme mohli za to, že nám ukradli mobily a jeden je zničený. Když jsme odcházeli, byli jsme všichni dost rozladění. Na závěr jsme se shodli, že do Nýřan už nikdy víc.

, 7.B

S trémou do Plzně

Hráči i zpěváci hudební folklórní skupiny VOZEMBACH vyjížděli v neděli 23. 3. 2014 ze svých domovů. Jeli jsme na koncert do plzeňské Besedy. Když jsme přijížděli a viděli ty velké dveře, do kterých jsme vstupovali, polévalo nás na zádech pořádně velké horko. Po chvíli už nás tréma schvátila úplně. To víte, nedá se nic dělat, vždyť někteří tam byli poprvé. Situaci jsme nevzdali, řekli jsme si, že to zvládneme, a šli jsme si odložit věci. Po nějaké době jsme se začali rozehrávat i rozezpívávat. To jsme uměli ještě vše, ale pak to začalo. Alespoň mně najednou vypadla slova, melodie a pořadí písniček, jak jdou za sebou. Jakmile jsme nastupovali a čekali, než začneme, díval jsem se na ty lidi v jevišti a hle, vše se mi vrátilo zpět. No, aby mi nevypadla slova, když tam bylo asi 300 posluchačů, kteří na nás koukali a příjemně se usmívali. Věděli jsme, že je přece nemůžeme zklamat. Z toho tam bylo ještě asi 15 dalších skupin, to potom máte pořádnou trému. Vše dopadlo dobře. Nakonec jsme byli rádi, že už je konec a můžeme domů.

Filip, 7.A

 

 

 

Zavražděn sexem?

Pokud máte rádi kulturní akce, tak si určitě nenechte ujít návštěvu našeho kina Káčko. Ochotnické divadlo Rozmarýn se zde sešlo, aby vám opět předvedlo novou divadelní hru s názvem Vražda sexem. Pokud jste měli možnost zhlédnout již předešlá divadelní vystoupení, určitě víte, co máte od téhle skupinky nadaných „herců“ čekat. V této hře se ocitnete v Anglii u jedné tak trochu pomatené rodinky, kde v jednom domě bydlí beznadějný spisovatel, tak trochu rázná paní doktorka a stará zmatená babička. Celý příběh má velice vtipnou zápletku a do toho ještě ženu, která chce porodit své dítě v domácí ordinaci do vody. Ve hře o humorné okamžiky není nouze, avšak název zní poněkud morbidně. Pokud budeme mít čas a chuť, určitě si na Vraždu sexem zajděte a tímto si vychutnejte jedinečný kulturní zážitek.

Kačka, 9.B

 

Filipův knižní tip

Cesty dětí do staletí aneb Jak Běla a Kuba poznávali naši historii

Autorkou této knihy je Kateřina Schwabiková, o ilustrace se postarala Barbora Botková. Kniha vypráví o dětech, Kubovi a Běle, které při návštěvě muzea vyzkoušely stroj času. A věřte nebo ne, fungoval! A tak se Běla s Kubou v každé kapitole přesunují do jiného období naší historie. Při svých cestách do minulosti poznávají nové (vlastně staré) způsoby, nástroje, zvyky a tradice. Děti procestují minulost od pravěku až po 21. století.

Knihu doporučuji všem, kteří se alespoň trochu zajímají o naši historii. Naučíte se mnoho nového, ale také si užijete spoustu zábavy při komiksech a úkolech.

Filip, 4.B

 

O prázdninách v kině

Byly jarní prázdniny, tak jsem si šel užít i kultury. Dne 5. 3. jsem se vydal do kina na film „Univerzita pro příšerky“. Jedná se o pokračování filmu „Příšerky S.R.O.“, který se ale vrací do doby před prvním dílem. Film se mi moc nelíbil. Grafické zpracování bylo dost dobré, ale příběh byl v podstatě o ničem. Asi jsem na tento typ filmů už moc velký. Chyběl mi v příběhu hlavní zloduch. Potěšil mě však přístup kina, jelikož děti měly o jarních prázdninách zlevněné vstupné a mohly dostat sladkou pozornost v podobě lízátka.

Ctirad, 7.B  (obrázek stažen z internetu)

 

Chceme ještě více drbů!

Je tady další dávka humoru od Zdeňka Trošky v podobě filmu Babovřesky 2. Toto pokračování známé české komedie se pro tentokrát nebude točit pouze kolem vesnických bábinek, které se chytí každého drbu, jenž se ve vesnici mihne, ale také se můžete těšit na známé hokejové tváře, které si přijedou do vesnice potrénovat a odpočinout k starému známému kamarádovi na chatu. Vesnické babky slídilky nenapadne nic jiného, než jim postavit do cesty své skvělé vnučky. Celý film se točí kolem intrik a nápadů, jak co nejvíc předvést tři mladé holky hokejistům. Další zápletka filmu je, že na vesnici má přijet kontrola z „kraje“ na tamějšího starostu. Kontrolor ani netuší, koho tady po dlouhých letech potká a do jaké humorné situace se dostane. Osobně se mi druhý díl velice líbil, protože jsem se u něj hodně nasmála a užila jsem si ho. Pokud jste první díl měli možnost zhlédnout, na druhý určitě nezapomeňte.

Kačka, 9.B

 

 

Podlavičník - časopis pro lidi  školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní  škola  v  Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř.1.máje 618,  PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr.Michaela Hlaváčové:. 6.A: Martin Kops, Jakub Rada, Viliam Smola; 6.B: Barbora Kubovcová, Michaela Picková; 7.A: Vojtěch Kordík, Sára Ženíšková, Adéla Němečková; 7.B: Valérie Fišerová, Klára Uhlíková, Michal Hrubý (ilustrátor); 9.A: Olga Přibylová, Bára Málková, Matěj Hrubý (ilustrátor); 9.B: Marie Kordíková, Dominika Hrádková, Kateřina Mafková. Koordinátorka přispěvatelů z 1.stupně Mgr. Alena Formánková.  ePodlavičník -  internetová verze na www.zsdobrany.cz  Mgr. Jana Fialová.  Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý.  Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Předplatné časopisu ve školním roce 2013/14: 50 Kč.  Časopis č.1/13/14 předán k tisku 8.4.2014. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty vhazujte do schránky Podlavičníku či  předávejte redaktorům časopisu.