Aktuální počasí

Počasí dnes:

15. 12. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, během dne místy až polojasno, ojediněle slabé sněžení. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

 

Dny přátelství ZŠ Dobřany – ZŠ Brežice 2014

Hello, my name is …

 

Čtvrtek 15. 5. 2014      

Milý deníčku, dnes začínají čtyři dny plné přátelství, zábavy a angličtiny. Odpoledne k nám totiž přijedou děti až ze Slovinska. Kolem 17.00 jsme na ně šli čekat ke škole. Byli jsme natěšeni, hádali jsme, kdo má koho. Bylo krátké přivítání a jeli jsme domů. U nás doma dostala moje kamarádka nějaké dárky, vybalila si a šli jsme jíst. Nastala první noc.

 

Pátek 16.5.2014

Museli jsme vstávat brzy ráno. Ach jo… My, ubytovávající z 5. – 7. třídy jsme se vydali se svými slovinskými kamarády na 1. stupeň a ostatní šli na 2. stupeň. Tam jsme šli do tříd, ve kterých byly Slovincům kladeny různé otázky. Chtěli jsme vědět, jaký je život Slovinců v Brežicích. Tak jsme se dozvěděli, že se učí angličtinu od čtvrté třídy a mají ji čtyřikrát - pětkrát týdně. Škola jim začíná v osm hodin, mají obdobný počet hodin jako my. Přestávky jsou pětiminutové. Třídní schůzky se u nich konají každé dva měsíce. Informace o žácích jsou předávány elektronicky, nemají žákovské knížky. Mobilní telefony ve škole nepoužívají.

Po hodině strávené ve škole jsme se vydali se Slovinci na náměstí. Dali jsme si malou svačinu a vrhli se na hru Kulový blesk. Běhali jsme po Dobřanech se soutěžní kartičkou a zastavili se vždy na nějakém stanovišti. Po obědě následovalo volno a odpoledne proběhla zahradní párty. Tolik jídla jsem v životě neviděla! Na závěr dne byli vyhlášeni vítězové Kulového blesku. A bylo volno. J

 

Sobota 17.5. 2014

Tak se dnes ukáže naše inteligence a fyzická zdatnost. Jedeme totiž do Chotilska do TEPfaktoru. Je to obrovská budova na způsob pevnosti Boyard. Tam jsme museli zdolávat úkoly různé obtížnosti. Po návratu z TEPfaktoru jsme měli dvě hodiny volno a poté naši Slovinci trénovali v Káčku na vystoupení a my ostatní jsme šli na kofolu a poháry do vedlejší restaurace. Následoval krásný zážitek z představení. První představení bylo v režii paní učitelky Vohradské. Její třída 4. B nacvičila vystoupení na téma Olympijské hry. I přesto, že vystupovaly vcelku malé děti, zahrály vše jako profesionálové. Po skončení OH se na pódiu objevil film Titanik. Slovinští žáci sehráli hru Zmatek na Titaniku. Představení bylo o tom, jak lidé přišli do kina na film Titanik, ale pořád je tam nějaký „ňouma“ rušil. Po skončení představení jsme měli volno a mnozí z nás se vypravili do Olympie. Dali jsme svým hostům ochutnat Bubble tea, nakoupili jsme si něco hezkého na sebe a dali si večeři. A čekala nás poslední noc.

 

Neděle 18.5. 2014

Tak tohle ráno bylo plné smutku a loučení. Slovinci odjíždí. Začalo loučení. Myslím, že nebylo člověka, který by neuronil slzu. Nejhůř to snášeli deváťáci, jelikož své kamarády jen tak neuvidí. Asi po třicetiminutovém loučení jsme už mohli jen mávat a v dáli sledovat, jak nám mizí za obzor.

 

 

Cizinci běhali po Dobřanech

Při třídenní návštěvě našich slovinských vrstevníků se konala soutěž s názvem Kulový blesk. Hra spočívala v tom, že se vytvořily skupinky, které chodily po Dobřanech a plnily na stanovištích různé úkoly. Stanoviště byla: v CB Dobřany, kde se hrály kuželky, v knihovně, kde jste třeba poslouchali část písně a museli jste uhodnout, co je to za písničku, na pétanque jsme překvapivě hráli pétangue,… Spousta lidí ho ale hrála poprvé. Dalším místem bylo fotbalové hřiště, kde jsme se pokoušeli hrát fotbal. Nejlepší odměna v podobě zmrzliny byla od rodiny Žďánských.

Oli, 9. A

 

Pokračování na str. 4

 

Jednání Senátu 30. 5. 2014

 

Přítomní: Václav Jánský a  Kristýna Tichotová, 4.A, Emma Přibylová a Filip Umner, 4.B, Petra Markusová a Markéta Czerna, 4.C, Vojtěch Váca, 5.B, Jan Šváb a Patrik Mach, 5.C, Magdalena Cebová a Zdeněk Tolar, 6.B, Václav a František Strejcovi, 7.A, Ctirad Kučera, 7.B, Andrea Kadlecová a Martin Adamec, 8.A, Bára Málková a Marek Kletečka, 9.A, Dominika Hrádková a Marie Kordíková 9.B, Mgr. Jaroslav Šedivý, Mgr. Lucie Navrátilová a Mgr. Naděžda Vlasáková

 

Program:

1. Zpráva o činnosti – v samostatné příloze zápisu

2. Dotazník – v samostatné příloze zápisu

3. Adopce na dálku – na Akademii se vybralo 1.284 Kč a stále větší suma do stanovené částky chybí. Zjistili jsme, že se nikde ve třídách nevybírá. Musíme vymyslet způsob, jak a kde vybírat, abychom o holčinu nepřišli.

4. Velikonoční párty – zhodnocení: na akci se dostavilo hodně dětí a všichni si ji chválili, i  přes nepřízeň počasí to byla vydařená akce.

5. Nemobilujme, komunikujme! - akce se uskutečnila na obou stupních, zúčastnilo se více než 50% tříd. Dále pan ředitel mluvil o změně školního řádu – mobil se nejspíše nebude smět používat ani o přestávkách.

6. Aréna – podle paní učitelky Vlasákové jsme nejméně akční Senát v historii, protože jsme ti slušní a patříme mezi ty tišší, žádné jiné připomínky nebyly.

7. Odměny – rozdávaly se pochvaly a různé maličkosti za práci senátorů.

8. Společná fotka – všichni, kteří se zúčastnili dnešního Senátu, udělali společnou fotku před hlavním vchodem do školy.

Zapsal: Bára a Marek, 9.A

 

 

Závěrečná zpráva Senátu ZŠ Dobřany za školní rok 2013 - 14

 

  1. Na první letošní schůzce jsme schválili beze změn Jednací řád.
  2. Senát se, podobně jako vloni, rozdělil na pracovní skupiny - Ekotým 1. a 2. stupně, koordinátory, Adopce na dálku a Akce 1. a 2. stupeň. Každý žák se mohl zapsat do více skupin a řízení celého Senátu - skupina koordinace zůstalo dvojici Hrádková / Kordíková a šestici Málková – Dokoupilová / Eichlerová / Kletečka / Strejc / Brada.
  3. Adopce na dálku: Pokračovali jsme v našem dosavadním projektu s Resty Nankingou, peněžní částka se vybírala opět v třídních kolektivech a na akcích. Opět se pokoušíme o vybrání 7.000 Kč. Prozatímní stav je 5.310 Kč.
  4. Letos se Senátu povedlo uskutečnit tyto akce: Vánoční a Velikonoční soutěž, Nemobilujme, komunikujme!, Auta pryč!:
  1. Vánoční soutěž proběhla v duchu her - Game over! Hrály se jak známé stolní hry, tak nově vzniklé z 9. tříd.
  2. Velikonoční párty bohužel nepřálo počasí, ale stejně se uskutečnilo také v duchu her - Staré české hry. Opět to bylo pod křídly nás „velkých“ pro „malé“.
  3. Nemobilujme, komunikujme! - tato akce, jak již název vypovídá, byla krokem k lepší komunikaci. Celý den jsme se zavázali nepoužívat mobily, sluchátka a všechnu elektroniku. Všichni, kdo se zúčastnili a vydrželi, se zapsali na papír. Zúčastnilo se přes 50% tříd školy.
  4. Auta pryč! – touhle akcí pomohl Senát městu Dobřany a chtěli tím tak zabránit autonehodám a neštěstím, ke kterým může dojít před 1. stupněm vinou neohleduplných rodičů / řidičů.
  1. Dny přátelství Obertraubling - Dobřany – v tomto školním roce proběhly výměnné pobyty nadvakrát. Krom Slovinců se rozběhl projekt s německým Obertraublingem. Nejdříve se děti z Německa vypravili k nám a na jaře jsme se do Německa vypravili my. V červnu proběhne ještě výměna mezi žáky 4. ročníku, přednostně se výměn účastní aktivní děti ze Senátu.
  2. Dny přátelství Dobřany – Brežice 2014 – Slovinci, naši kamarádi, přijeli do Dobřan v polovině května. Program byl velice pestrý, zahrnoval párty na zahradě školy, divadelní představení Slovinců, Tepfaktor a hru Kulový blesk situovanou po celých Dobřanech. I zde do partnerství vstoupila řada senátorů a senátorek.
  3. Aréna - v Aréně se letos řešily problémy jako rozbitý a poničený majetek školy a naše nová, avšak odlišná strava v jídelně.

  Zprávu zpracovaly: Dominika Hrádková a Marie Kordíková, 9.B

 

 

Dotazník k Senátu 2013/14

 

Proč chodíš na Senát?: Můžu řešit problémy a pořádat akce. J Protože mě to baví. (3x) J. Abych byl nějak užitečný škole. J Vybrala mě třída. (2x) J Baví mě někomu předávat informace. J Jen tak. J Protože mě baví a chci reprezentovat třídu. J Jelikož se dozvím hodně důležitých věcí. J Abych se mohl účastnit dění na škole a nějak vše zasahovat. J Zajímá mě, co se děje se školou. J Baví mě zasedat a hlavně pořádat různé akce. J Protože už to beru jako povinnost a zajímá mě dění ve škole. J Baví mě pořádat různé akce. J Protože se chci dozvědět o škole více. J Je to důležité a navíc nikdo jiný ze třídy nechtěl. J Baví mě to, je to velice zajímavé. J Již se stalo tradicí, jsem koordinátorem školních akcí. J  I když to mám v náplni práce, chodím proto, aby se ve škole nejen učilo, ale i žilo. J

Čeho podle tebe Senát letos dosáhl dobrého?: Myslím, že se docela povedla akce „Nemobilujeme, Komunikujeme!“. (4x) J Velikonoční párty. J Podle mě dosáhl všeho dobrého. (2x) J Uspořádal několik akcí pro děti z 1. stupně a podporoval Adopci na dálku. J Akce „Auta pryč!“. (5x) J Adopce na dálku. (4x) J Hodně. J Odhlasovali se zde různé soutěže i hry. J Uspořádal mnoho soutěží a povedených akcí. J Různých her a důležitých věcí. J Skvělé pořádání všech akcí, zejména „Auta pryč!“ Ta akce možná zabránila neštěstí. J Dosáhli mnoha her, akcí. A došlo i k několika dobrým vztahům s cizinci. J Uskutečnili jsme spoustu nových akcí („Nemobilujeme, komunikujeme!“…). J Povedlo se uskutečnit různé akce. J Skvělé zábavy a zpestření pro žáky. J Partnerství mezi školami. J Udržel při životě staré akce. J

Co se podle Tebe naopak nepovedlo: Nic. (17x) J Bohužel jsme nemáme dost peněz na adopci. (4x) L Myslím, že se moc neřešil vandalismus. L Senátu se nedařilo zapojit do dění všechny senátory a senátorky. L Mrzí mě, že 2. koordinační skupina nefungovala ideálně. Vždy situaci zachraňovala Bára. L

 

Má Senát pokračovat i v dalším školním roce?: Senátoři se jednohlasně shodli, že ANO.

Na co více se zaměřit, čím se zabývat?: Nevím. (7x) K Více bych se zaměřil na Arénu. J Zabývala bych se Adopcí. J Více bodů, ale může to zůstat tak, jak to je. J Stejné jako teď. (2x) J Nic bych neměnil. (4x) J Spolupráce s třídami, zapojit do aktivity více žáků. J Na Adopci na dálku. (2x) J Vandalismus. (2x) L Docházka žáků, senátoři by se neměli často střídat. J Dodržování termínů, do akcí vstupovat s odhodláním a odpovědností. Učitelé by neměli žáky stále o něco „uhánět“. J 

1Nějaké další organizační nápady?: Nevím. (8x) J Bylo by dobré, aby žáci chodili na Senát pořád, ne jednou ze tří jednání. J Tak, jak to je. (3x) J Nic. (6x) J Senát by mohl být dvakrát do měsíce. J Je správné, že každý měsíc zasedala jiná dvojice, ale mohli by se toho účastnit i mladší žáci. J Myslím, že by se o fungování a práci Senátu měli všichni dozvědět a všichni si zkusit práci koordinátorů. J Příště zvolit jiný den než pátek. J  Větší aktivitu senátorů, chybí vlastní iniciativa a chuť pracovat samostatně. K Z mé strany – aby koordinátoři více koordinovali a skupina pro adopci aby nefungovala jen na výzvu, ale sama adopci tlačila. Ale nevím, jak to ovlivnit. K

Zajímají se o dění v Senátu spolužáci, kolegové? Jak?: Ano, dávají mi návrhy co říci, které většinou odhlasujeme. J Spolužáci. Každé úterý jim řekneme, co bylo na Senátu. J Ano. (2x) J Hlavně paní učitelka, myslím, že spousta mých spolužáků by si na to ani nevzpomněla. J Ano, chtějí vědět, co se děje. (2x) J Ne. (2x) L Ano, zajímají, a jak. J Ani moc ne, ale vždy pak čteme před třídou, co jsme na Senátu probírali. (2) J Vždy se nás vyptávají, co jsme dělali. J Ano, chtějí vědět, jak to tu probíhá. J Ani moc ne. K Někteří ano. J Ne, maximálně, když chtějí vyřešit nějaký problém. J Občas, spíše, když něco potřebují. J Ano, chtějí vědět, co bude nového. J Pouze někdy, nejčastěji mají něco do Arény. J Půl na půl. J Spíš ne. L Jak kdo. K Nepříliš, ale nevzdáváme to. J

Prázdninové přání Senátorů a Senátorek: Aby to deváťákům šlo na středních školách. J Hodně štěstí a zdraví do dalších dnů. J Hodně štěstí a zdraví. J Nic. (2x) L Ať mají dobré vysvědčení. J Ať se jim nic nestane. J Nabité a poctivé, dlouhé prázdniny. J Happy Hollidays!!! J Aby Senát pokračoval. J Ať se všichni po prázdninách vrátíme, protože jsme dobrá parta! J Užijte si prázdniny. J Aby mladší v tom stále pokračovali i další školní rok. A těm, co odcházejí, přeju hodně úspěchů i na střední škole. J Hezké prázdniny všem. J Ať si všichni prázdniny užijí, co nejvíc mohou a ať se všichni vrátí do školy zdraví. J Pořádně si užijte prázdniny, naberte síly a doufám, že budete dále pokračovat v Senátu. J Užijte si prázdniny a roky, které vám na ZŠ ještě zbývají! J Krásné slunečné a dovolenkové prázdniny všem! J Užijte si pohodové a zábavné prázdniny. J Užijte si prázdniny tak, jak si přejete. J Odcházejícím – děkuji a neste si to dobré z našeho Senátu na své budoucí střední školy. Pokračujícím – v září na shledanou s novými skvělými nápady. Pěkné léto všem. J J J

Přepsal: Ctirad, 7.A

 

 

                                     Rozhovor s paní učitelkou Mgr. Naděždou Vlasákovou

Jak jste prožívala váš konec ZŠ, SŠ, VŠ? Zajímavá otázka, přiměla mě zavzpomínat. Konec základky jsem prožívala velmi intenzivně, protože mě čekalo stěhování do jiného města, a to jsem nesla velmi těžce. Měli jsme bezvadnou třídní „partu“, a tak jsme se loučili několik dní. Převážně s kytarou a se slzami v očích. Konec SŠ pro mě znamenal i konec mého působení v dalším městě, rozchod s blízkými přáteli, s nimiž se vídáme dodnes. Konec vysoké školy byl pro mě spojen se zásadními změnami ve společnosti a s radostným očekáváním nástupu do školy, tentokrát poprvé v roli učitelské. Měla jste někdy chuť skončit s učením? Ano, jednou, a tak jsem to opravdu udělala. Po necelém roce jsem se vrátila. Nikdy jsem této zkušenosti nelitovala. Jak se cítíte u nás ve škole? V naší škole se cítím dobře. Myslím, že učitelé zde mají prostor pro seberealizaci, a práce s dětmi mě opravdu baví, mám ji ráda. Existuje synonymum pro dokonalého žáka? Odpovím otřepaným rčením: Nic není dokonalé. Každý žák je originál a nebylo by správné porovnávat jedinečná díla. Je dobře, že jste (jsme) každý jiný. Stíháte svůj osobní život? Nevím, co přesně si představujete pod osobním životem. Ale kromě školy mám čas i na trénování volejbalu, přečtení dobré knihy, návštěvu divadla, na sportovní aktivity s kamarády, návštěvu zajímavého kurzu, občas nějaký výlet a samozřejmě posezení s rodinou nad dobrou večeří či jen tak u dobrého filmu. Víme o vás, že hrajete volejbal. Uvažovala jste někdy o sportovní kariéře? Volejbal aktivně hraji a trénuji dívčí přípravku. Jako dítě jsem vyrůstala coby sportovní gymnastka. Ani tenkrát jsem ale nepomýšlela na sportovní kariéru. Sport mě vždy bavil a stal se nedílnou součástí mého života. Jaké je vaše životní poslání? Těžká otázka, nelehká odpověď, ale myslím si, že čím déle pracuji ve školství a prochází mi rukama další generace žáků, tím více vnímám, že jsem tam, kde mám být. Vaše reakce na moji práci jsou pro mě tou nejjasnější odpovědí. Takže snad můžu za své poslání považovat svou práci. Kde byste chtěla žít, kdybyste nežila tady? Věřím tomu, že jsem tam, kde mám být. Ráda cestuji, poznávám nová místa, ale ještě raději se vracím domů, do Čech. Víme, že věříte na věci mezi „nebem a zemí“. Stalo se vám někdy … Věřím. Zkušeností mám víc, k nejzajímavějším osobním patří „ohýbání kovových předmětů“ silou vůle a pronikání do tajů automatické kresby. Ale to by bylo na dlouhé povídání …                  

Kačka, Domča a Mary, 9.B

Dny přátelství ZŠ Dobřany – ZŠ Brežice 2014 (Pokračování ze str. 1)

 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TEPfaktor

 

V sobotu jsme se vydali s našimi slovinskými přáteli do TEPfaktoru v Chotilsku (u Příbrami). TEPfaktor je něco jako proslulá francouzská pevnost Boyard, jen je trochu lehčí. V 7.00 hod. jsme vyjeli dvěma autobusy. Po 2 hodinách jízdy jsme konečně dorazili na místo. První, co jsme zjistili, bylo, že jeskyně, která byla vedle baru, je vchod do TEPfaktoru. Všichni jsme byli natěšení, jen jsme se trochu zdrželi, protože učitelé museli zaplatit vstup a pak nám vše vysvětlil pan průvodce. Následovala hra. Bylo celkem 20 místností + 4, do kterých se mohlo po sesbírání 5 symbolů jednoho úkolu. Za splnění jsme dostávali razítka s písmenky. V chodbách byly kameny a na nich napsaná písmenka s čísly. Každé písmeno = 1 číslo. Z těch čísel jsme dostali kód k bonusovým místnostem.

Byla to legrace. Vešli jsme do klece a hra začala. Museli jsme si nastavit obtížnost a vše začalo. A tak jsme zažili velké tlusté matrace zabudované do země, které se začaly točit, velké rehabilitační míče se začaly hýbat jako kyvadlo (vypadalo to jako wrecking ball). Ze začátku jsme si vedli dobře, ovšem potom to v našem týmu začalo jiskřit. Jelikož někdo neposlouchal při vysvětlení, nevěděl, co se stane, když začne svítit červené tlačítko. Asi tak za 1,5 hod. byla přestávka a všichni se nabaštili. Poté jsme zase šli soutěžit a prozkoumali jsme i místnosti, které byly docela strašidelné. Nakonec nás pan průvodce vzal do speciální místnosti. Tam šlo o to, že jste měli přeběhnout 3 červenooranžové plošiny ve tvaru kruhu, které se točily dokola, a mezi nimi se houpaly 3 velké koule. Nám se to tedy povedlo skoro všem zdolat.

Moc se nám v TEPfaktoru líbilo a klidně bychom tam jeli znovu.

Adam, 6.B a Sára, 7.A

 

 

Olympiáda na Titaniku

 

Během našich oblíbených Dnů přátelství nesmělo chybět kulturní vyplnění předposledního večera. Pro letošek se naše škola představila vystoupením Olympijské hry v podání čtvrťáků paní učitelky Vohradské. Zahájení proběhlo jako na opravdických hrách - přiběhli „patroni“ olympijského ohně se zapálenou pochodní a sportovní událost roku mohla začít. Spojení zimních a letních her byl moc super nápad. Rozcvička, rozběh a už se mohlo začít. Lyžaři přeskakovali přes boule, které na ně čekaly po cestě, basketbalistky rozjely svůj tanec po tělocvičně. Na závěr přišlo krasobruslení na „kolečkáčích“ (kolečkové brusle) a všechny účastníky her, včetně mrzutého trenéra (Filip Umner), přišel pozdravit sportovní duch olympiády (Emma Přibylová). Celé vystoupení bylo velice povedené! Po krátké pauze přišli na řadu naši slovinští kamarádi s autorskou hrou Zmatek na Titaniku. Děj se odehrával v kině, kde se sešli příznivci zamilovaného filmu, aby se mohli znovu rozplývat nad Leonardem di Capriem. Ovšem klid promítání stále někdo narušoval, a tak lidé znuděně a naštvaně odcházeli. Já osobně nevím, zda jsem příběh dobře pochopila. Zamrzelo mě, že byla celá hra ve slovinštině. Ptáte se proč? Nevím, ale když jsme vyráželi do Slovinska my, učili jsme se texty v jejich jazyce, tak nevidím důvod, proč by nemohli pro jednou zkusit naši těžkou češtinu právě Slovinci. Celý večer se však nesl v poklidné atmosféře. Na závěr se rozdaly dárky a květiny, proběhlo několik proslovů těch „nejvyšších“ a my jsme s našimi přáteli odcházeli do rodin a užívali si i poslední večer.

Mary, 9.B

V čem spatřujete přínos této aktivity, co se vám jevilo jako dobré?

Zlepšení aktivního použití anglického jazyka, poznání jiných podobných kultur, společné aktivity našich a cizích studentů. (Martin Linda, 7.B, s rodiči) ♫ Přínosem bylo procvičování anglického jazyka. (Jaroslav Čepický, 7.B, s rodiči) ♫ Procvičení angličtiny, poznání jiné kultury, navázání přátelských vztahů. (Petr Špís, 7.B, s rodiči) ♫ Příležitost k vyzkoušení anglického jazyka a možnost získat si nové přátele. (Jana Ulrichová, 7.A) ♫ Procvičení angličtiny, seznámení se s novými kamarády. (Michaela Provazníková, 6.A, s rodiči) ♫ Procvičila se angličtina a děti se učí lépe komunikovat. (Kristýna Kubaňová, 6.A, s rodiči) ♫ Procvičení v konverzaci angličtiny. (Martina Vébrová, 6.A, s rodiči) ♫ Procvičení mého syna v Aj. (rodič Lukáše Koubovského, 9.B) ♫ Největší přínos vidím v rozvíjení naší angličtiny a v seznamování s novými lidmi. (Jana Krajčovičová, 9.B)
Co nebylo v pořádku, co považujete za zbytečné, čeho se nedostávalo?

Vše bylo o.k. (Jaroslav Čepický, 7.B, s rodiči) ♫ Vše bylo v pořádku. (Petr Špís, 7.B, s rodiči) ♫ Oběd v pátek ve školní jídelně mně ani mojí Slovince nechutnal. Takže jsme se potom museli ještě najíst doma. (Jana Ulrichová, 7.A) ♫ Časově kratší aktivity, aby si děti stihly odpočinout – příliš plný program během dne. (Michaela Provazníková, 6.A, s rodiči) ♫ Vše proběhlo bezchybně. (Kristýna Kubaňová, 6.A, s rodiči) ♫ Vše bylo v pořádku. (Martina Vébrová, 6.A, s rodiči) ♫ Myslím, že bylo vše v pořádku a byl dostatečně připravený program. (rodič Lukáše Koubovského, 9.B) ♫ Program byl velmi nabitý a specifický na fyzickou zdatnost, proto jsme všichni po odjezdu slovinské delegace zamířili do postelí. (Jana Krajčovičová, 9.B)
Co byste navrhovali, aby se realizovalo při další výměně; příp. další připomínky:

Společnou vícedenní sportovní aktivitu včetně noci pro starší žáky, např. turistika na Šumavě s ubytováním v chatkách (Martin Linda, 7.B, s rodiči) ♫ Delší pobyt pro větší sblížení (Jaroslav Čepický, 7.B, s rodiči) ♫ Málo volného času, např. volné odpoledne na rodinný výlet s dětmi do blízkého okolí (Plzeň, Kozel, …) (Petr Špís, 7.B, s rodiči) ♫ Rozhodně delší pobytový termín!! 4 dny je málo … první 2 dny se seznámíme a další den se musíme loučit. Rozhodně bych ten pobyt prodloužila! (Jana Ulrichová, 7.A) ♫ Zopakovat Tepfaktor. (Michaela Provazníková, 6.A, s rodiči) ♫ Nic nenapadá, vše bylo dobře organizováno. J (Kristýna Kubaňová, 6.A, s rodiči) ♫ Nemáme připomínky. (Martina Vébrová, 6.A, s rodiči) ♫ Vše bylo skvělé, nevidím nic špatného. (Jana Krajčovičová, 9.B)

 

Rozhovor s paní učitelkou Mgr. Alenou Formánkovou

Chtěla jste být vždy učitelkou? Pokud ne, čím jste chtěla být? Učitelkou jsem chtěla být vždycky, ale měla jsem krátké období, kdy mne nadchla novinařina. Jak dlouho učíte na naší škole? 32 let. Vidíte nějaké rozdíly mezi žáky, které jste učila na počátku, a žáky, které učíte nyní? Mám pocit, že dříve bylo snazší žáky zaujmout. Bydlíte nedaleko Přeštic, nelákalo vás někdy bydlet ve větším městě či na samotě? Žít na vesnici mi vyhovuje. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Kdysi na housle a klavír. Vlastníte (nebo vlastní Vás) nějaké domácí zvířátko? Už 9 let máme jorkšírka a opravdu on vlastní nás. Těšíte se na prázdniny? Na které nejvíc? Těším se moc. Na všechny. Co plánujete na prázdniny? Zatím nic určitého, ale budu cestovat. Máte nějaké zlozvyky? Jaké? Prý moc hlasitě fandím u hokeje. Jak relaxujete? Na terase u kávy a knihy.

Otázky položily Míša, 6.B a Sára, 7.A

Čtení trošku jinak

Znáte všichni Lukáše Hejlíka? Ano, je to herec a byl u nás v ZUŠce. Spolu s dalšími dvěma kolegy. Ale co tu vlastně dělali?  Přijeli s projektem LISTOVÁNÍ. To spočívá v tom, že po celé České republice a po celém Slovensku jezdí představovat každý měsíc zajímavé, aktuální knihy, které se objevují na trhu. Představení trvá přibližně hodinu. V tomto divadelní vystoupení je divákům přiblížen děj knihy velmi zábavnou formou J. Herci nemají skoro žádné rekvizity ani žádné kostýmy. Stačí jim opravdu málo a vy se smějete po celou dobu představení J. Doprovází je jen hudba, která nastiňuje situaci.

Projekt LISTOVÁNÍ je pro všechny generace. V Praze, Brně, Českých Budějovicích, Havlíčkově Brodě a Bratislavě se na ně můžete přijet podívat kdykoli. To jsou však města od Dobřan dost vzdálená, ale nebojte, o nic nepřijdete. Můžete se s nimi setkat i v Měšťanské besedě v Plzni. Průměrně uvádí až 10 premiér ročně, pro všechny generace. Ročně se LISTOVÁNÍ dostane až do 80 českých měst a odehraje téměř 300 představení.

K nám přijeli představit knížku ŽIVOT K SEŽRÁNÍ. Hlavní postavou je Ben, který žije s mamkou na předměstí Paříže, chodí na gympl a je v pohodě.  Ben váží o dvacet kilo víc, než by měl mít. Spolužáci mají neustále narážky a posmívají se mu, a tak se rozhodne hubnout.  A taky pozná svou první lásku, Claire.  Co se stane, když jednou člověk nedodrží jídelníček a poruší dietu? Bude mu pak líp? Je patrné, že život Bena není nám náctiletým neznámý. Benovi a jeho spolužákům je skoro jako nám, mají podobné starosti,… Kniha v podání L. Hejlíka a dalších dvou herců byla opravdu vtipná. Herci byli sice jen tři, ale zahráli to bravurně. Celou hodinu jsme se všichni jen smáli. Opravdu jsem byla nadšená a šla bych na takovéto představení klidně znovu J.

Oli, 9. A


Rozhovor s Lukášem Hejlíkem

Jak jste se dostal k tomuto projektu? Měli jsme spoustu času a chuť něco udělat, když jsme byli v prvním angažmá v divadle, což už je tedy 11 let, a nějak nás bavily knížky a divadlo a vlastně to, co jsme udělali, je spojení divadla a čtení. Podle čeho vybíráte knihy na takovéto zpracování? Je to těžké. Dostáváme jich hrozně moc a už jsme jich takto udělali 84. Vždycky to musí být něco jiného, něco, co je pro nás i takovou výzvou, a aby to nebylo obdobné něčemu, co už naši diváci viděli, jelikož fungujeme jako seriál. Jak dlouho nacvičujete jedno představení? Docela dlouho trvá, než se upraví text té knížky, musí se to vyškrtat a tak, ale stále musíte mít pocit, že je tam všechno. Tohle „vycucávání“ je na tom skoro ta nejtěžší věc. Pak se sejdeme tak třikrát, čtyřikrát, v horších případech i pětkrát, než to nacvičíme, ale už jsme sehraní, takže to není jako v divadle, že se chodí dva měsíce na zkoušky a tápe se. Je něco, co vás na tomhle projektu baví nejvíc? No, vlastně jo. My hrajeme pro dospělé, pro veřejnost, což je fantastické, ale začali jsme hrát i pro malé děti a pro studenty a objíždíme s tím celou republiku a je to hezké. Pak nás těší, když si tu knížku někdo půjčí, nebo dokonce koupí a přečte si ji. Pak to má ten správný smysl. Možná půjdeme do učebnic. :D (smích) Máte nějaký recept na oslovení každého diváka? Ono všechno funguje trošku jinak, ale na druhou stranu děláme to samé. Před malýma dětma s knížkou běháme  a děláme samozřejmě víc kotrmelců. :D. Když hrajeme Kvaka a Žbluňka, tak celé představení skončí jako taneční koncert, kdy ta děcka tančí s námi. Pro dospělé toho nemusíme dělat tolik, ale zároveň pořád musíme zvládat to vtáhnutí do děje, aby si lidé řekli: „No, to jsem nečekal. Myslel jsem, že budou číst za stolem a že nás budou nudit s knížkou, ale vlastně to bylo docela živý.“ Improvizujete hodně při představeních? Zdá se, že možná jo, ale vlastně ne. Spíš akorát čekám, co si Alan vymyslí v jistých chvílích. Chceme ale, aby byl ten pocit, že dost improvizujeme. Jestliže jste se vrhnul do takového projektu, tak jistě máte knihy rád. Máte ve vaší profesi vůbec čas na čtení? Ano, knížky mám rád. Moje profese je v podstatě už tohle, protože ročně odehrajeme 440 představení a letos to bude dokonce 550 za jeden rok, takže já už dělám jakoby jen tohle. Tudíž pro mě, bohužel, není čtení jako zábava. Maximálně o prázdninách, když mám čas, tak dočítám knihy, které jsem zkoušel číst, ale po třiceti stránkách jsem ji odložil a hledal další, pro nás vhodnou. Vracel jste se někdy k nějaké knížce a přečetl si ji víckrát? To vůbec nestíhám.

                                  Děkujeme za rozhovor.               

Oli a Barča, 9.A, Maruška, Domí a Kačka, 9.B

 

 

 

Pythagoriáda 2014

Letošní Pythagoriády se zúčastnilo 19 žáků ze 6. tříd (úspěšní řešitelé František Šimek s 12 body a Adam Pokorný s 10 body, oba ze 6.B), 13 žáků ze 7. tříd (žádní úspěšní řešitelé) a 13 žáků z 8. tříd (také žádní úspěšní řešitelé). Podle mého názoru, podloženého i výše uvedenými výsledky, je Pythagoriáda těžší než Benjamín nebo Kadet – tam si můžete, s trochou štěstí, alespoň správně tipnout. :o)

 

Řím v knihovně

Do knihovny jsme se vypravili místo dvou školních hodin, takže to už od začátku stálo za to. Úkoly na téma Řím nám byly rozděleny až po bouřlivém boji o místo v šatně. Museli jsme se rozdělit do skupin po třech a vylosovat si zadání (např. náboženství, zvyky, …). Na vyřešení otázek jsme dostali asi půl hodiny. Po uplynutí této doby jsme postupně přečetli odpovědi, rozloučili se a odšourali se zpět do školy na čtvrtou hodinu.

Míša P., 6.B

Prach, roztoče, štěnice a alergie

Kde se tohle všechno objevilo pohromadě? V Terezíně, kde jsme byli 23. května na exkurzi. Terezín je malé město, které se nachází kousek od Litoměřic v Ústeckém kraji. Terezín je rozdělen na dvě části: Hlavní pevnost a Malou pevnost. Je známý především kvůli 2. světové válce, kdy Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost sloužila jako věznice pražského gestapa. Pro tyto účely Němci zřídili zvláštní železniční vlečku, která vozila vězně z Terezína do vyhlazovacích táborů Osvětim atd. Nebo je vozili přímo do Terezína. V současnosti je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je taky národní kulturní památkou. A tam jsme jeli se školou J.

Do Terezína se vydaly obě deváté třídy a jely s námi paní učitelky Hlaváčová a Bardounová. Jeli jsme brzy ráno, přeci jenom to je daleko. Cestou jsme se stavěli v McDonald´s. Když jsme do Terezína dorazili, šli jsme nejprve do Velké pevnosti, kde jsme mohli vidět kolej, která vedla do Terezína a přivážela vězně. Také jsme viděli místa, kde Židé žili, místa plná prachu. Průvodkyně nám vyprávěla, jak všude byli brouci, štěnice a vši. Bylo to nechutné! Ale zajímavé. Pak jsme přešli do Malé pevnosti, tam jsme se rozdělili na třídy. Jedna třída (my) šla na workshop. Béčko mezi tím procházelo ubikace. Workshop byl skvělý. Zopakovali jsme si věci z dějepisu a mně osobně to moc bavilo. Pak jsme se s béčkem vyměnili. Ty ubikace nebyly nijak extra příjemné. A když jsme slyšeli, kolik lidí spalo na postelích, do kterých by se normálně vešlo daleko méně lidí… Páni… Prošli jsme spoustu takových míst. Nebyl to moc hezký pocit, ale byla jsem ráda za tu zkušenost J. A vcelku se mi to moc líbilo. J

Oli, 9. A

Grundschule Obertraubling  v Dobřanech

Rozhovor s ředitelem školy panem Gilbertem Cabarthem

 

 

Jak se vám líbí spolupráce s naší českou a vaší německou školou? Líbí se mi tady moc, líbí se mi budova, překvapilo mě i přivítání. Jakou jste měli cestu? Byly nějaké komplikace? Cesta byla příjemná, jenom kolem Regensburgu byl silný provoz, takže jsme se trochu opozdili, za to se omlouváme. Jaký je rozdíl ve vedení naší a vaší školy? Máme jen čtyři roky základní školy, tady je docházka delší. My jsme se dozvěděli, že nemáte školní jídelnu. Jak to u vás probíhá v době oběda? V jednu hodinu škola končí, děti můžou zůstat ve škole, mají něco jako je u vás družina a jídlo se tam dováží, jídlo se vaří mimo školu. Máte něco jako školní bufet, kde si můžete o přestávkách něco koupit? Máme bufet, děti si můžou koupit nějakou housku se sýrem nebo salámem a jednou týdně dostanou ovoce do škol jako u vás, což je dotováno z Evropské unie. A teď něco k Vám. Chtěl jste být už od malička ředitelem školy, nebo jak jste se vůbec dostal k této funkci? Už jsem byl dlouho učitelem a měl jsem ředitele, který mi říkal, že bych měl být ředitelem a postoupit na vyšší místo. Tak rozhodl, že jsem se stal ředitelem. Co je na práci ředitele nejlepší, co naopak nejhorší? Nejtěžší je, když člověk chce to nejlepší pro děti, ale musí se podřídit. Existují nějaká pravidla. Musí tam být člověk pro rodiče, pro děti. Jaké předměty mají děti u Vás nejraději? Jsou u Vás předměty jako u nás? Někdo má nejraději hudbu, někdo matematiku, tělocvik a prvouka jsou také oblíbenými předměty. Jak jste se vůbec dostal k tomu, že jste učitelem? Je to dlouhý příběh. Já jsem učitel, moje sestra je učitelka i moji rodiče a prarodiče. Proč jste sem vlastně přijeli? Co je cílem Vaší návštěvy? Poznat školu a Dobřany a jsem překvapen, jak jsou všichni přátelští a jak je hezká škola i Dobřany. Byli jste zatím jen ve škole nebo jste se byli podívat i po Dobřanech? Znám Dobřany jen z letáčku. Když jste viděli naši školní jídelnu, líbila se Vám i dětem a chutnalo Vám i dětem? Chutnalo jim moc a talíře byly prázdné. Co se Vám tady nelíbí? Na nic jsem nepřišel, dokonce i počasí je skvělé. My – dobřanská škola - pořádáme akci „Dobřanské pohledy“. Máte i vy také takovou nějakou akci, kde vystavujete výrobky dětí a oceňujete ten nejlepší výrobek? Vydáváme knihu, do které mohou děti přispívat a ta je potom tištěná. Máte ve škole také školní časopis? Nemáme. Chce se Vám odjet domů nebo byste tady zůstal? Je vždycky zajímavé zůstávat někde a poznávat něco nového. Rád bych zůstal a poznal to tu víc. Těšily se k nám vaše děti? Děti byly zvědavé a těšily se.  A myslíte, že by tady také zůstaly, že by nechtěly odjet? Jsou to ještě malé děti a asi by se chtěly spíše vrátit domů, ale ty starší by třeba raději zůstaly.

Pan ředitel Šedivý: Když byly naše děti na návštěvě v Reálné škole v Obertraublingu, tak byly při loučení i slzy, protože se jim nechtělo domů. Dotaz německého pana ředitele k Sáře: Jak se ti tam líbilo? Strašná sranda, užila jsem si to moc. Nechtěli jsme domů.

Ptali se Filip a Sára, 7.A

Badatelské exkurze v projektu POPULÁR

6. ročník

Větrné elektrárny Kryštofovy Hamry aneb Pozor, praští tě!

Dne 2. 5. byly třídy 6.A a 6.B na exkurzi ve větrném parku Kryštofovy Hamry. No, vlastně to vypadalo, jako bychom byli na exkurzi v autobuse, protože jsme strávili cca 6 hodin na cestě, tedy 3 hodiny tam a 3 zpět. Když jsme vystoupili z autobusu, viděli jsme spoustu elektráren. Přivítal nás pán, který se o větrné elektrárny zajímá. Seznámil nás s elektrárnou a řekl nám, že elektrárna může mít až 120 metrů na výšku a že všechny trvalo postavit jen 5 dní. Poté jsme se šli podívat dovnitř (tedy jen dolů, nahoru do gondoly jsme nemohli). K vidění byly jen kontrolní přístroje a žebřík vedoucí k výtahu do gondoly. Když se všichni podívali dovnitř, někdo se šel vyfotit, jiný spěchal k autobusu. Po odjezdu se všichni nasvačili. Nuda rozhodně nebyla J. Exkurze se všem líbila, ale byla moc krátká. Podle všech, kterých jsme se ptali, byla lepší jízda autobusemJ

Martin a Vilda, 6.A

 

Národní technické muzeum v Praze

aneb Na parníku

 

 

 

29.5. jsme si vyjeli s 6.A na exkurzi do Národního technického muzea. Počasí se zrovna moc dobře nevyvedlo, skoro celou dobu nám pršelo. No, tak v muzeu nám to až tak nevadilo. Rozdělili jsme se do skupinek a šli jsme si všechno hezky prohlídnout. My jsme začali u astronomie, kterou jsme jen prošli, protože nebyla až tak zajímavá. Hned naproti bylo letiště, kde jsme strávili podstatnou část naší návštěvy. Bylo tam spousta věcí, které se daly prozkoumat. Bylo to tam super. Následně se šla naše skupina najíst do tamější restaurace. Musím říct, že pepsi colu a hranolky měli dost dobré. Pak jsme s kamarádem utekli zbytku naší skupiny a šli jsme prozkoumat největší místnost. Všude, kde jste se podívali, bylo něco historického. Kola, auta, letadla a další staré věci jsme tam našli. Nejdříve jsme si prohlídli auta a parní lokomotivy. V 1. patře byly motorky, které nás zajímaly. Ve 2. patře bylo něco z letectví a ve 3. patře byla stará kola. Musím uznat, že některé věci jsou staré skoro 200 let, takže je to docela vzácnost.

Na parník jsme se nalodili poté, co jsme od muzea jeli k ZOO Praha, u kterého je zámek s bludištěm. Automaticky jsme do něj šli a musím říct, že jsme se tam chvílemi doopravdy ztráceli. Když byl čas, museli jsme se všichni shromáždit u autobusové zastávky a pešky jít k nástupišti na loď. Na lodi nám začalo pršet, což všem trochu zkazilo náladu. Někteří koumáci se šli schovat do podpalubí, sedli si pod topení a pěkně se zahřívali. Ostatní byli na lodi, kde byla střecha, ale zima, takže jsme si navzájem půjčovali mikiny a bundy. Když jsme dojeli k cíli, začalo pršet ještě víc, a tak to počasí zůstalo, než jsme došli snad kilometr k našemu autobusu.

Výlet se opravdu povedl, jen kdyby se nezkazilo to počasí. Cestou zpět jsme se zastavili v McDonalds´, kde jsme si skoro všichni koupili něco dobrého na zub.

Adam, 6.B

 

7. ročník

Muzeum Stará čistírna Praha – Bubeneč a Úžasné divadlo fyziky na Úřadě průmyslového vlastnictví v Praze aneb Strašidelná Čistírna a Fyzika!

Koncem dubna jsme byli se třídou na exkurzi v Praze. Jako první jsme navštívili muzeum Stará čistírna, ve kterém jsme se setkali se sympatickou pracovnicí, která nás provedla celou čistírnou. Mohli jsme zde vidět např. kotle, různé trubky, stoky a spoustu dalšího. Prohlídka byla zábavná a lehce děsivá, protože jsme skoro celou dobu chodili tmou. Mohli jsme také vidět ukázku, jak se vlastně voda v této čistírně čistila dříve, když byla ještě v provozu.

Dále jsme se byli podívat na Úřadu průmyslového vlastnictví, kde jsme viděli fascinující Úžasné divadlo fyziky. Pracovníci nám ukazovali všemožné pokusy. Viděli jsme, jak moc nabitý je člověk, nebo jak fungovaly meče ve Star Wars (Hvězdné války). Viděli jsme také „kouzlo“, nebylo to však pravé kouzlo, ale elektřina v tyčince, která díky tření nadzvedávala papírek a to vypadalo, jako kdyby se vznášel.

Výlet se všem moc líbil. Doporučuji navštívit muzeum Stará čistírna a také Divadlo fyziky.

Lucka, 7.A

 

Čistírna – rozhovor s průvodkyní

Jak dlouho pracujete v této čistírně? Pracuji zde 2 roky. Baví vás zde pracovat? Ano, velice. Nejvíc mě baví prohlídky, které dělám se studenty. To je největší zábava. A když jsou aktivní a baví je to, tak je to pro mě taky zábava. Pak když přijdou studenti, které to nebaví, tak mě to taky nebaví, protože jsou pak znudění. To vás pak odradí. Co vás táhlo k této práci? Táhlo mě k tomu studium, protože jsem vystudovala textilní výtvarnictví a historii kultury a muzeologii. Proto jsem si našla práci v této kulturní památce. Ta práce mě baví, naplňuje. Je to tady fakt nádherné. Když jste měla první prohlídku, nebála jste se? Strašně moc. V chodbách jsem se nebála, tam už jsem to znala, ale měla jsem hroznou trému před lidmi. To bylo náročné. Co když řeknu něco špatně,… Jak jste se naučila text k prohlídce nazpaměť? Učila jsem se nejprve tu prohlídku, kterou napsala naše šéfová, pak jsem chodila s papírem v kapse, a když jsem něco zapomněla, tak jsem se do něj podívala. Lidi to většinou pochopí, když řeknu, že jdu poprvé či podruhé. Postupem času to člověka nutí víc studovat, dozvídat se víc a víc a pak si mohu vybrat, co řeknu. Kolik tady pracuje dělníků? Ti už tady v současné době nepracují. Nyní je tady jen vedení a brigádníci, kteří vypomáhají. Kdo je majitelem budovy? Budova je majetkem města Prahy. Provoz je financován z prohlídek. Žádné příspěvky od EU či státu nedostává. Jak zachováváte stroje, že jsou neponičené? O to se stará kotelník a strojník a tím, že jsou ty stroje pořád v provozu, tak se promazávají a tím se vlastně opečovávají. Používají se různé přípravky, aby nekorodovaly, … Jak dlouho se tato budova stavěla? Stavba čistírny trvala 5 - 6 let, od roku 1901 do roku 1906.

 

Úžasné Divadlo Fyziky

Jak dlouho už provozujete Divadlo Fyziky? Divadlo Fyziky funguje už 6 let. Různě jezdíme na školy a na různé veřejné akce, hvězdárny,… Když děláte různé pokusy, nestane se vám nic? No, tak člověk si občas omylem něco udělá a musí to zakamuflovat tak, aby to ostatní neviděli. Musí to vydržet těch 30 minut. Člověk se spálí, ale musí to přežít, jinak by se lidé vyděsili. Už jako malá jste chtěla dělat s fyzikou? Ano, už od základní školy jsem byla nadšená pro astrofyziku. Takže jsem to pak šla studovat.  Co jste studovala? Astrofyziku, zabývala jsem se planetkami. Který pokus se vám nejvíc líbil? To bych se měla ptát já vás. Star Wars jsou super.  Děláte i jiné pokusy, než které jsme viděli? Určitě. Tohle byl jen výběr. Máme různá tematická vystoupení.

                                                                                                 Filip a  Lucka, 7.A

9. ročník

IQ Landia Liberec aneb Sexmisie a další expozice

V pátek 2. května jel nejlepší ročník, tudíž my deváťáci, až do Liberce do IQ Landie… Jeli jsme autobusem, a jelikož je to poměrně daleko, vyjeli jsme už v sedm hodin ráno. Po dlouhé, avšak zábavné a hlasité cestě jsme dorazili na místo. Počasí nebylo nic moc, ale i přesto jsme venku museli chvíli počkat a pak nás vpustili dovnitř.

 Rozdělili jsme se do dvou skupin. Kluky měl na starost pan ředitel a nás děvčata pí uč. Hlaváčová. Budova má celkem čtyři patra, takže jsme to vzali systematicky. IQ Landii bych přirovnala částečně k naší Techmánii. Rozdíl mezi Techmánií a IQ Landií je v tom, že v Techmánii jsou prostory menší a expozice se mění. V Liberci ale byly expozice velmi zajímavé. Nás zaujala především ta, která nese název Sexmisie, ale pobavili jsme se i v expozicích GEOlab, Vodní svět, Člověk nebo Živly… Jednou z expozic byl zrcadlový labyrint. Když jste tam byli déle, začala se vám motat hlava. Dost často jste ale naráželi, protože bylo těžké najít správnou cestu. Bylo zde k vidění prostě mnoho. Každého samozřejmě nezaujalo asi vše, ale myslím, že každý si tam to své našel. Zaujala nás také laserová fontána. Napsali jste něco na obrazovku a pak se to promítlo na vodopádu :3. Ke konci pro nás byla připravena necelá hodina povídání o vodě, učivo sedmého ročníku. To však většina moc neposlouchala a nudili jsme se.

Cestou zpět jsme se zastavili v McDonald‘s a to najednou všichni ožili. Domů jsme přijeli po 17. hodině. Nebyl to tak špatný výlet, rozhodně to bylo lepší než se učit…

Oli, 9. A

 

Národní technické muzeum Praha aneb Co k tomu říct

Ve středu 7. května obě devítky jely do Prahy do Národního technického muzea. Zase jsme jeli o něco dřív, než bychom šli normálně do školy. Sraz jsme měli v sedm ráno před školou. Cestou tam jsme se stavili v McDonald's. Když jsme dorazili do muzea, tak jsme byli rozděleni. Budova měla čtyři patra. Mohli jsme vidět staré automobily, letadla, létající balony, projít si expozice s fotoaparáty, někteří mohli dohledat věci, které mají doma ještě jejich babičky či prababičky, v posledním patře bylo k vidění mnoho modelů staveb,…. Na závěr jsme prošli imitací hornických dolů. Nikoho to moc nebavilo, ale co se dalo dělat. V době oběda jsme se přesunuli do restaurace, kde jsme ocenili wi-fi připojení. To bylo jediné milé přek

 

Můj věk nic neznamená!

Zdravím, chtěl bych se vám představit. Jsem závodní Mercedes Benz z roku 1938-39. Můj oficiální název byl Mercedes Benz W154, ale takto mě nenazýval nikdo, protože jsem vypadal téměř jako „doutník“ a tato přestávka mi zůstala. Měl jsem možnost jezdit pouze dva roky, ale i přesto se mi toho mnoho povedlo. Stačilo pouze mít schopného řidiče a tým a vše bylo krásné. A na to jsem já měl to štěstí, že se mi to vyplnilo a takový luxus, který mi dával můj tým, bylo něco neuvěřitelného. Na startu se všechna auta bavila o všemožném, byla jsme jako jedna velká rodina, která si jen pouze jde občas zajezdit na závodní okruh, abychom viděla, jaký tým lépe pečuje o svého hřebce. Miloval jsem vše, co se mnou dokázal udělat řidič, jak jsem ladně projížděl zatáčky a vždy, když lidé jásali, jak mě viděli projíždět, tak to bylo moc příjemné. Snažil jsem se získat co největší náskok hnedka ze začátku, abych mohl potom odjet zbytek závodu s nadhledem a v klidu. Říkalo se, že nemám žádnou konkurenci, jelikož mé výsledky a úspěchy tomu odpovídaly. Poslední úspěch byl na předválečné Velké ceně Německa. Poté se o mě všichni přestávali pomalu zajímat a já zůstával stát pouze někde v garáži a nebylo pro mě jiné využití a to mě mrzí, jelikož bych si mohl užívat ty najeté kilometry, spálené pneumatiky a jásoty lidí. Postupem času jsem začal mizet v zapomnění. Rád bych vrátil čas zpátky, abych se mohl znovu projet, ale kdybyste chtěli vidět, jak vypadám, tak rozhodně navštivte Národní technické muzeum v Praze.

Filip, 9.A