Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2018

obl

Bude polojasno až oblačno, místy zataženo nízkou oblačností. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

 

OLYMPIÁDA

 

Modrá, černá, červená, žlutá a zelená

Dne 29. 5. 2015 se uskutečnila pro 1. stupeň každoroční olympiáda. První stupeň přišel na stadion asi v osm a po deseti minutách, než si všichni odložili, dostala slovo paní učitelka Beštová. Mluvila o bezpečnosti, o pravidlech her, o tom, kde různá stanoviště jsou, a hlavně zdůraznila pravidla fair play! Když se žáci seznámili s pravidly, šli udělat olympijské kruhy. Bylo to hezké, ještě jak ráno svítilo sluníčko jen drobet, tak na tom černém povrchu vše krásně vyniklo. Když se kruhy povedly, sedlo se do dřepu, a po vyvolání čísel tříd se dané třídy zvedly a křičely a pak zase šly do dřepu. Bylo to úžasné sledovat vše shora. A když přiběhl olympijský oheň, hry BYLY ZAPOČATY.

Na vytrvalostním běhu to měli prvňáci jednoduché, protože se běželo jen jedno kolo, ale ani to jsem jim nezáviděl. Na druhou stranu, když běželi ti starší, tak nepochopili, že když budou běžet stále stejný tempem, budou lepší než ti, co běží hned na začátku sprintem. To je jenom taková malá rada pro příště, ale i tak smekám a blahopřeji všem, co doběhli v pořádku, a samosebou prvním místům.

Když jsem byl chvilku u švihadel, povšiml jsem si, jak ty děti skákaly strašně rychle a složitě, protože si myslely, že toho zaskáčou víc. Ale když skáčete v klidu a jedno a to samé, uděláte toho mnohem víc.

U hodu do dálky byla strašně velká fronta, a tak paní učitelky na tomto stanovišti měly pořádný zápřah. Když jsem tam byl, fronta moc neubývala a paní učitelka Pilnáčková už byla docela dost protivná. Ale zvládla to s přehledem.

U hodu těžkým míčem mě děti docela překvapily. Míč byl opravdu těžký, a i přesto děti házely 6 až 7 metrů. I holky hodily 5 metrů! A to je co říct. Já osobně, když jsem si to zkoušel, jsem házel jen 9 metrů, takže dobrá práce, děti.

Na druhou stranu, jsem strašně rád, že už olympiádu nemám, a jsem strašně rád, když budu příští rok pomáhat na stanovištích. Ještě jednou všem dětem z prvního stupně moc gratuluji a moc se těším na příští rok. (Filip, 8. A)

 

 

Běž, běž, běž…

Asi nejneoblíbenější disciplínou na olympiádě je vytrvalostní běh. Ať se zeptáte kohokoli, všichni vám poví, že tu disciplínu nemají moc v lásce. I letos byla tato disciplína. První a druhé třídy běžely 1 kolo, třetí a čtvrté třídy 2 kola a páté třídy 3 kola.

Letos jsem byl celkem překvapen, jak rychle to někteří zvládli. Člověk jenom mrkne a už běží poslední první třída. Mezi vítězi jednoznačně dominovali kluci. Na druhých místech se jenom párkrát objevila nějaká ta holčička. Jak jsem tam tak stál a vzpomínal, jak jsem také běhal… no, nezáviděl jsem jim to. A tak vám můžu říct, že ještě pár let budete běhat, ale pak se můžete v klidu dívat, jak se ti malí prcci snaží a jsou vyčerpaní. Já jsem si to užil. (Vojta, 8.A)

Jednání Senátu 4. 6. 2015

Přítomni: Kateřina Fialová a Denisa Barbora Menichová, 4.B, Michal Žemlička a Adam Černý, 4.C, Viktorie Khásová a Filip Umner, 5.B, Anna Bromová a Aneta Vozárová, 6.A, Vojtěch Váca, 6.B, Šimon Mertl a Patrik Mach, 6.C, Martina Vébrová a Erika Hessová, 7.A, Petr Hejhal a Adam Pokorný, 7.B, Sára Ženíšková a Václav Strejc,  8.A, Klára Uhlíková a Michaela Mafková, 8.B, Jana Šístková a Martin Adamec, 9.A, Kristýna Flaksová, 9.B

1. Vyplňování ankety – na začátku byla rozdána anketa, zůstalo cca 5 minut na její vyplnění.

2. Aréna – žádné nové téma nebylo, jen že toaletní papír na záchody ve 2. patře se bude dávat jen tehdy, když se s ním bude zacházet normálně a nebude se vyhazovat z oken.

3. Čtení ankety – přepsáno (vizte na jiném místě).

4. Závěrečná zpráva Senátu roku 2014/15 – četli jsme závěrečnou zprávu, kterou připravili koordinátoři Senátu. Paní učitelka Vlasáková měla jen jednu připomínku, že se Senát nezapojuje do akcí s takovou měrou jako v minulých letech. Aktivita hodně klesá, děti se moc nezapojují. Připomněla, že o přestávkách někteří žáci dělají neplechy a mělo by se vymyslet, jak je o přestávkách zaměstnat. Třeba v minulých letech se chodilo malovat do výtvarné výchovy, nebo se konaly turnaje mezi třídami.

Dále se ještě jednalo o tom, že by Senát mohl být rozdělen na 1. a 2. stupeň. O tomto tématu proběhlo hlasování. Pro bylo 13, proti bylo 1 a žádná třída se nezdržela. Pana ředitele ještě navrhl, že bychom mohli zredukovat počet senátorů ze dvou na jednoho ze třídy, aby byl Senát operativnější. Pro bylo 8, proti bylo 5 a 1 třída se zdržela.

5. Pochvaly a odměny – podle odvedené práce a kvality docházky byli senátoři odměněni pochvalami a věcnými cenami; v závěru jednání jsme se společně vyfotografovali, za místo společného snímku byla tentokrát vybrána ředitelna. (Jana, 9.A)

 

Závěrečná zpráva Senátu 2014/15

(řazeno dle jednotlivých jednání)

1. Na začátku školního roku byli poprvé zvoleni předsedkyně a místopředseda Senátu, vybráni byli Erika Hessová a Adam Pokorný. Jednací řád jsme projednali a do příští schůzky se mělo rozhodnout, zda zůstane stejný nebo se něco změní.

2. Do jednacího řádu byl přidán další bod (jednalo se o menší úpravu kvůli volbě předsedy). V Aréně se otevřelo téma zákaz gumovacích per, jelikož se uskutečňovaly podvody - opravy zápisů či chyb v opravených a oznámkovaných pracích.

3. Paní učitelka Vlasáková navrhla zákaz konzumace kofeinových nápojů ve škole. Na Senátu o tomto tématu proběhlo hlasování. Pro zákaz bylo 17 hlasů, proti 0 a jedna třída se zdržela hlasování. Nakonec proti vznešenému zákazu bylo hodně námitek v jednotlivých třídách i mezi učiteli, a proto Senát jen doporučuje nepít kofeinové nápoje.

4. Na druhém stupni se konaly dvě nové vánoční soutěže: v pečení perníčků a „výrobě“ bramborového salátu.

5. Jako jarní akce se na prvním stupni konal fotbalový turnaj Resty Nankingy. Druhý stupeň pomáhal v organizaci celého programu.

6. V Adopci jsme připravili a odeslali dopis pro Resty Nankingu.

7. I tento rok se realizoval výměnný pobyt ve Slovinsku, za Senát jsme vybírali suvenýry, které dostali naši přátelé. Vybrány byly LED svítilny.

8. Nezapomněli jsme i na naše německé přátele. V březnu jsme se za nimi jeli podívat a byli jsme mile překvapení, jaký hezký program nám připravili. Po návratu jsme diskutovali o přípravě další spolupráce.

9. Probírali jsme soutěže a projekty: Jako minulý rok se naše škola zúčastnila Zlatého listu. 6. B se probojovala až do národního kola. V letošním roce se náš historický kroužek zúčastnil přehlídky v německém Chamu v projektu Obrazy historie regionu. Byl vybrán příspěvek 7.000 Kč do Adopce na dálku (Resty Nankinga) a zbyla ještě rezerva 1.800 Kč na příští rok.

10. Na poslední schůzce se schválila Závěrečná zpráva Senátu, vyhodnotila anketa mezi senátory a udělovaly se pochvaly a odměny. (Erika, 7. A, a Janina, 9.A)

 

Senátorská anketa

 

Proč chodíš na Senát? Protože mě baví a zvolila mě třída. J Asi kvůli tomu, že mě zvolila naše třída (nejspíš nikdo jinej nechtěl), a samozřejmě mě to baví. J Protože mě vybrala třída. J Protože mě to minulý rok bavilo. J Třída mě zvolila. J Abych se dozvěděl nové věci a abychom je odhlasovali. J Protože mě to loni bavilo a chtěl jsem to znovu zkusit. J Chtěl jsem to zkusit. J Protože sem nikdo nechodil, tak jsem se nabídla. J Vybrali mě, baví mě řešit a diskutovat o problémech. J Protože jsem byla vybrána společně s Ondrou. J Protože nikdo jiný nebyl ochotný sem chodit, tak chodím na Senát já. J Protože nikdo jiný nechtěl. J Je to důležité a líbí se mi říkat, že jsem senátor, zní to důležitě. J Už sem chodím od čtvrté třídy a vždycky mě tyhle věci zajímaly a bavily, jsem ráda, že mě třídní učitelka vybrala znovu. J Baví mě to. J Baví mě starat se o školu a její problémy. J Zajímalo mě, co se na Senátu řeší. J Na Senát jsem chtěl chodit a třída mě zvolila. J Hlavní důvod je ten, že nikdo jiný sem nechce chodit, ale jinak mě zajímá, co se ve škole děje. J Dospělí senátoři: Dělá práci, která má smysl. J Ráda vidím, když se děti snaží něco změnit, a občas jsme v tom mohli pomoci. J Vyplývá to z mé funkce. Čeho podle Tebe Senát letos dosáhl dobrého? Vymyslel hodně zábavných akcí. J Podle mě je dobře, jak letos pokračovala adopce. J To, že doporučil, aby se nepily nápoje, které obsahují hodně cukru. J Komunikace, více soutěží. J Úspěšných a vydařených akcí. J Dotáhli jsme Adopci na skvělé peníze. J Vybrali rychle peníze na Adopci. J Že se ve většině případů ve všem shodujeme a nemám jiné názory. Velice se  mi, líbí jak pomáháme Adopcí. J Nasbíral přes 7.000 na Adopci. J Uspořádal různé vymyšlené akce. J Nechodím sem celý rok. J Akce pro 1. stupeň. J Dosáhl dobrého organizování akcí na školách a pomohl mnoha organizacím a hlavně lidem vybíráním peněz. J Tím, že se hodně penězi přispělo na Adopci. J Myslím, že akce se povedly všechny. J Rozhodně Adopce, ještě před termínem jsme měli přesaženou požadovanou částku. J Všeho. J Vybrala se Adopce na dálku. J Dokázalo se toho hodně zorganizovat na Vánoce. J Povedlo se celkem hladce vybrat peníze pro Resty, uspořádal se fotbalový turnaj (děti se hýbaly). J Tak to nevím, ale myslím, že bychom měli pochválit Adama a Eriku, že to tak dobře převzali po minulých deváťácích. J Dospělí senátoři: Nové akce, pokračování Adopce, stálí členové. J Sportovní akce pro 1. st. – fotbalový turnaj, Adopce. J Získal peníze na studium pro Resty na akademii. Co se podle Tebe letos Senátu naopak nepovedlo? Nevím. (2x) J Myslím, že se vybrali špatní lidé, jsou málo komunikativní atd. J Nic. (2x) J Fotbalový turnaj. J Zakázat colu, kofolu …, aby nebyly ve třídách a ve škole. J Řekl bych, že nic jsme nezkazili. J Myslím, že Senát pracuje velmi dobře a nedá se mu nic vytknout. J Zakázat colu ve třídách (ve škole). J Myslím, že se povedlo vše. J Nechodím sem celý rok. J Málo názorů a komunikace. J Myslím, že se vše povedlo. J  Nevím o ničem. J Možná pečení vánočního cukroví. J Myslím, že se vše povedlo. J Zorganizovat akci na jaro pro 2. Stupeň. J Ne, že by se úplně nepovedlo, ale mohli bychom více mluvit a diskutovat. J Dospělí senátoři: Chybí mi živější průběh jednání (zachraňuje to jen Adam). J Účastníci, senátoři - jsou pasivní, myslím, že dostatečně nepředávají info do tříd. Má Senát pokračovat i v dalším školním roce? Určitě ano. (5x) J Ano. (5x) J Ano, je to dobrá věc J Ano, je to dobrá věc, jak informovat spolužáky J Rozhodně ano! (2x) J Ano, bylo by to dobré. J Jo. J Ano, na 100%. J Určitě ano, děti se nedozvídají informace pouze od třídních učitelů, ale přímo od žáků, kteří se na akci podílejí. J Myslím, že by měl. Ano. JDospělí senátoři: Ano. J Měl by. J Určitě ano. Na co se více zaměřit, čím se zabývat? Aby byla při nějakých akcích lepší organizace a akce se vymýšlely dřív. J To, čím jsme se zajímali doteď, je podle mě dobré. J Nevím. (2x) J Vše v pořádku. J Školními akcemi a problémy ve škole. J Přípravou větších akcí. J Více bych uvítal pomáhání nemocným lidem. J Nevím, přijde mi to dobré. J O školní akce, více to promýšlet. J Myslím, že se zabýváme téměř vším. J Akce pro oba stupně, úklidem na 2. stupni. J Více by se mělo zaměřit na organizování nějakých nových akcí. J Na nic. J Vše je podle mě sledované dostatečně. J  Dál se zabývat adopcí a vymýšlet nové aktivity, abychom si tu školu trochu zpestřili. J Vším stejně. J Zkusit se zaměřit na potřeby školy. J Podle mě bylo vše v pořádku. J Tématy, kde se může víc hlasovat J Dospělí senátoři: Větší přenos do / ze tříd, hlavně na 2. stupni. J Na vandalismus na 2. stupni. Nějaké další organizační nápady: Asi nemám žádné další organizační nápady J Nechal bych to v pátek, stálého předsedu, ale dal bych třeba, že z každé třídy musí být 2 a smí vynechat max. 2 senáty ročně. J Více spolupráce s učiteli. J Nevím J Chtěla bych, aby čas zůstal a aby byli dva předsedové, kteří by se střídali. J Stálý, spolupráce s učiteli je výborná, členové senátu by si měli pozorně hlídat, kdy senát je, zástupci třídy by měli chodit pokaždé na senát. J Stálý předseda, komunikace s učiteli. J Myslím, že tak, jak to bylo doposud, to bylo vyhovující všem. J Ne, žádné nemám. J Nemám. J Více komunikace s mimosenátním žactvem. J Čas jednání bych klidně nechala stejný a možná bych více zapojovala starší děti. Myslím, že je zbytečné, aby sem chodili třeťáci, čtvrťáci. (Pozn.: třeťáci nechodí.) J Ne. J Senát by mohl probíhat jednou za 3 týdny, předseda byl úspěšný a nechal bych stálého. J Myslím, že je vše v pořádku J Ze Senátu vyloučit ty, kteří často na senát nechodí. J Netuším, potřebovala bych si to promyslet. J Dospělí senátoři: Co společný výlet (už to bývalo), nebo stáž koordinátorů ve školním parlamentu jiné školy? J Není třeba měnit. Zajímají se o dění v Senátu Tví spolužáci / kolegové? Jak? Ano. J Naše třída se o tohle moc nezajímá, většinou nás bohužel ani neposlouchají. J Někteří ano, třeba se zeptají, o čem jsme mluvili na senátu. J Většinou nijak, jen sedí a jsou zticha. J Ano, zajímají, chtějí vědět, co se bude dál řešit. J Ano, zajímají, chtějí vědět, co jsme zjistili. J Ano, vyptávají se, chtějí vědět víc. J Spolužáci se o Senát nezajímají vůbec. J Ano, chtějí to taky vyzkoušet. J Ani ne, nezajímá je to, co se zde děje. J Ne, absolutně je to nezajímá. J Ano, zajímají, co se probíralo, jak se to projednávalo a závěr. J Ano, zajímají. Jak? Ptají se, co se dělo a tak. J Ne. J Nezajímá je to. J Zajímají se, hned den poté se ptají atd. J Ne. J Někteří dávají různé návrhy. J Ano, často se ptají, když to ve třídě říkáme J Ano, každé pondělí třídě říkáme, co se dělo. J Právě, že moc ne. J Dospělí senátoři: Málo, někdy jsou i kritičtí J Myslím, že příliš ne. J Předávám jim informace na poradách. Prázdninové přání senátorům / senátorkám: Ať si je užijou. J Ať si prázdniny užijí a abychom se sešli zdraví po prázdninách. J Přeju jim, aby se jim o prázdninách nic nestalo a užili si je. J Hodně štěstí, zdraví a zážitků, příští rok se zase sejdem. J Komunikovat více spolu. J Aby byly zdraví a aby si je užili. J Hodně štěstí a nových zážitků. J Ať si je co nejvíce užijou a ať ve zdraví zpátky dorazí do dalšího ročníku. J Aby byli hodně zdraví a aby si užili dovolenou. J Žádné nemám. J Občerstvení k senátu. J Aby si užili léto, nemysleli na problémy, školu. J Mějte se o prázdninách hezky a ať se vám vyplní v příštím roce to, co chcete. J Užijte si to v klidu a pohodě J Prázdniny mají jen 2 měsíce, takže užívejte každý den a neztraťte žádnou končetinu. J Naberte novou energii, ať jste v příštím roce opět čilí. J Pěkný prázdniny. JUžijte si prázdniny a ať se příští rok sejdem znovu a jsme akčnější. J Užijte si léto plné sluníčka a zábavy. J Ať si prázdniny užijete naplno, ať se vám nic nestane. Věřím, že už se nemohou dočkat jako já. J Dospělí senátoři: S některými se těším po prázdninách na viděnou v zase hezčí škole (nový nábytek), deváťákům ať se daří na SŠ. Třeba tam také budou senátory. J Spousty neopakovatelných pozitivních zážitků. J Přeji krásné prázdniny plné slunce a pohody.

 

Rozhovor s paní učitelkou Mgr. Alenou Boudovou

Jak dlouho učíte na naší škole? Docela dlouho, dalo by se spočítat, ale uvedená odpověď je rychlejší. Pokud chcete přesné číslo, pátrejte. Učila jste i na prvním stupni, nebo rovnou na druhém? Na druhém. Baví vás vaše práce, nebo byste chtěla nějakou jinou? Tato práce závisí na mnoha okolnostech, bavit musí, jinak by se dělat nedala, takže baví, ale obsahuje i záležitosti, které musíte řešit, ať vás baví, nebo nebaví (tak to prostě chodí nejen v práci, ale i v životě). Tenhle rok se loučíte s deváťáky, jak to snášíte? Myslíte, že se vám bude stýskat? Když něco v životě končí, tak něco další / jiné začíná… Deváťáci dosáhli základního vzdělání, je čas se posunout dál. Beru to jako vývoj, cestu životem, tak to je, tak to má být. Stýskat se mi bude, ale stále to budou mí deváťáci, kteří uměli pobavit, rozčílit, uklidnit i inspirovat. Věřím, že do života jdou slušní, myslící jedinci, kteří nenechají svůj mozek a ruce ladem a něčeho dosáhnou. Věřím, že se budeme setkávat a na školní léta s úsměvem vzpomínat.

Jaké předměty učíte? Chemii, přírodopis, anglický jazyk. Jaké ročníky učíte? Od 6. až po 9. Jaký je váš oblíbený předmět? Všechny. Co děláte ve volném čase? Ve volném čase hlavně sportuji, v zimě jsem  na lyžích, běžkách nebo sjezdovkách, celoročně jezdím na kole a nejvíce času věnuji tenisu. Doma se najde také dost práce, takže volný čas mám zcela vyplněn. Relaxace s knihou mě také baví, ale zpravidla mě uspí. Čím jste chtěla být jako malá? To už si přesně nepamatuji, asi možná tím, čím jsem. Bavilo mě „motat“ se kolem sportu, původně jsem chtěla studovat FTVS, obor trenérství, nebo rehabilitaci, ale člověk míní a život mění. Také mě lákalo „zkoumat“ masti a krémy, které jsme měli doma, po gymplu jsem se hlásila na farmacii, ta obsahuje hodně chemie, biochemie a biologie. Proč jste se rozhodla být učitelkou? Protože je to dobrodružné, nikdy nevíte, co / kdy / kde Vaše žáky napadne, co / kdy / kde budete muset řešit. Máte děti nebo nějakého domácího mazlíčka? Dětí mám kolem sebe hodně, s mou přenesenou genetickou informací žádné. Jaké máte nejraději roční období? Všechna, každé období má něco pěkného, na každém se dá něco objevovat, bádat a v každém období se dá i sportovat. (Naty a Barča, 6.C)

 

Ich wohne in Obertraubling

Asi víte, že každý rok upevňujeme přátelství s německou Reálnou školou, ale tentokrát nepřijeli Němci z reálky, ale žáci čtvrtých tříd. Takže ještě základka. Přijeli už dopoledne, aby se čeští a němečtí žáci mohli přivítat a podniknout společně nějaké aktivity. Dopoledne jsme také dostali příležitost, já a Vojta, udělat rozhovor s panem ředitelem, paní zástupkyní a paní tlumočnicí.

Když jsme později dorazili do jídelny, byli jsme v šoku. Tolik dětí mluvících německy! A ještě k tomu dostali zmrzlinu! Pomalu jsme si neměli kam sednout. No, nějak jsme to vymysleli.

Když jsme se najedli, spěchali jsme domů a do školy, ve které jsme museli být už ve 14:00 hodin. Jenže se vyskytly komplikace. Začalo pršet, tak se všechny aktivity krom jedné musely přesunout do školy. To bylo docela ještě v pohodě, ale když vám ty děti tam začnou lézt a hrát si s věcmi, co tam najdou… To už byla trochu nás trochu vyděsilo. Tak jsme byli za paní učitelkou Pilnáčkovou, která to vyřešila. Tak bylo opět všechno v pořádku. Ale pak se vyskytly další komplikace! V tělocvičně, kde jsme měli stanoviště, měl být kroužek sebeobrany. Tak jsme si to stanoviště museli přesunout na chodbu. Naštěstí už byl konec, tak jsme si šli pro lísteček a vydali se na dortík do cukrárny. Tak alespoň byl sladký konec. (Sári, 8.A)

  

Rozhovor s panem ředitelem Gilbertem Cabarthem ze Základní školy v Obertraublingu

 

Jaký je rozdíl mezi vaší a naší školou? Tak úplně jednoduše. My jsme čistě jenom první stupeň, takže dětem v první třídě je šest let a dětem ve čtvrté třídě je deset let. Po čtvrté třídě se děti rozdělují a odcházejí do tří různých škol. Máte také školní zahradu? Máme velký školní pozemek, na kterém jsou staré stromy a je tam i hřiště, ale teď se nám trochu zmenšil, protože nám tam postavili knihovnu. Kolik máte ve škole tříd? Máme třináct tříd, dvě stě devadesát pět žáků a dvacet pět učitelů, z toho dvacet čtyři žen. Jaký největší průšvih se u vás na škole stal? Minulý rok jsme měli ve škole jedno dítě a to najednou omdlelo a bylo to z toho důvodu, že u něj našli cukrovku. Učíte vy sám nějaký předmět? Vyučuji v podstatě všechny předměty a v letošním roce vyučuji němčinu, angličtinu, etiku a prvouku. Hodnotil byste vaše žáky jako hodné, nebo zlobivé? Tak je to jako všude, jsou dobré děti a jsou takové zvláštní děti. Jak jsem řekl, je to jako všude a existuje spousta dětí, které jsou pilné, a pak jsou zase děti, které nejsou pilné. Když se děti po čtvrté třídě rozhodují, na jakou školu půjdou, dělají se také přijímací zkoušky? Když děti dosáhnou určitého průměru ve známkách, tak zkoušky dělat nemusí, ale když toho průměru nedosáhnou a chtějí na jimi vybranou školu jít, tak musí dělat přijímací zkoušky, které se konají právě dneska, a proto dvě děti nemohly přijet. Kolik měla vaše škola rekonstrukcí? Naše škola byla dříve tam, kde se dneska nachází radnice, a protože už to místo nestačilo, tak školu postavili tam, kde stojí dneska. To bylo v roce 1968. Máte ve škole zájmové kroužky? Děláme hodně věcí. Děti se věnují hudbě, mají například sbor a hrají na hudební nástroje, chodí na bubnování, dělají tanec. Děláte nějaké školní akce např. o svátcích? Existuje spousta představení, ale nekonají se vyloženě o svátcích. Většinou jsou o svátcích prázdniny. Samozřejmě se účastníme akcí v obci, jako jsou třeba vánoční trhy. O vánočních trzích děti zpívají. Nebo nedávno bylo panu starostovi padesát let, tak šly děti na radnici a měly tam krátké vystoupení. Jde vašim žákům český jazyk? Ten nemají. Chtělo se dětem jet do Dobřan? Tak loni  sem přijelo osmnáct dětí. Když se vrátily, vyprávěly si o tom ve škole. Ostatní děti se nadchly, takže letos přijelo téměř jednou tolik žáků. Zájem tedy výrazně vzrostl. Jste zapojeni do nějakého projektu? Mezinárodních projektů se neúčastníme, ale jinak máme ve škole spousta projektů. Jedním z těch výrazných je například navázání spolupráce s firmou BMW. Do této firmy teď budou děti chodit přímo a budou tam konstruovat nějaké auto... Dále se naše škola zaměřuje na hudbu. Nemáme jen více hodin hudební výchovy, ale zároveň hudba zasahuje i do jiných školních předmětů. Momentálně čekáme na certifikát, který potvrdí, že jsme škola s výrazným zaměřením na hudbu. A ve třetích a čtvrtých třídách máme projekt, který podporuje spolupráci s novinami. To znamená, že žáci čtou nejen noviny, ale i píšou nějaké články do novin. Dále ještě spolupracují s univerzitou v Regensburgu. Jedná se o kooperaci mezi základní školou a budoucími učiteli hudební výchovy. Studenti vysoké školy pomáhají nacvičit muzikál. Muzikálu se účastní celá škola. Vzkázal byste něco čtenářům našeho časopisu?  Moc děkuji za to, že jsme tady byli tak mile přijati a že lidé tady jsou tak otevření. Děkujeme. (Ptali se Sára a Vojta, 8.A; přepsala Míša, 6.C)

 

 

 

Renáta a fontána na čokoládu

11. 6. je MDD neboli Mezinárodní den dětí. Všechny děti dostanou nějaký dárek. Takový dárek si pro nás připravila i paní vedoucí ze školní jídelny. Každý rok jsme měli na tento den nějaké překvapení. Letošní překvapení ale všechna předchozí překonalo. Obvykle jsme dostali nanuk, ale letos to byly jahody s čokoládovou fontánou. Tohle nikdo nečekal. Představte si tu situaci… Vejdete do přeplněné jídelny, stoupnete si do fronty a uvidíte nějaké srocení u místa, kde bývají skleničky. Říkáte si, že o ty sklenky je nějak moc veliký zájem. Pak se děti rozestoupí a vy ji uvidíte. Jemnou, 1lahodnou, karamelově zbarvenou čokoládu, která padá z tří různě velkých polokoulí. Hned vedle stála paní vedoucí a držela velkou nádobu s krvavě červenými jahodami. Prostě ráj na zemi. To už chcete být ve frontě. Ale v úplně jiné frontě. Ve frontě na jahody v čokoládě. Každý si mohl vzít jen jednu jahodu. Ale my tam zůstali až do zavíračky a dostali jsme zbytek čokolády a jahod, co hrdlo ráčilo. Ten den byl nejúžasnější ze všech dní. Už se těším na příští rok… Copak nás asi čeká příště? (Vojta, 8.A)

SLOVINSKO 2015

Zvedáme kotvy

Už v 5:45 ve čtvrtek 14. 5. 2015 jsme se sešli před autobusem. A proč? Jelikož jsme měli namířeno do slovinského města Brežice. Loučení bylo velké, ale někteří žáci se i radovali díky čtyřem dnům bez rodičů. Naše cesta započala v 6:00 a nálada byla pohodová. Všichni měli velké zásoby jídla, a jak je zvykem, řízky a toasty. Zprvu se všichni bavili a hráli různé hry. Když už došly nápady, tak jsme si strčili sluchátka do uši a šli spát J. První dvě zastávky byly ještě na našem území. Pak jsme v Rakousku najeli na dálnici a jeli až do Slovinska. (Adam, 7.B)

 

Všude dobře, ve Slovinsku nejlíp ...

 

14. 5. 2015:  Už v 6:00 ráno jsme vyrazili do slovinských Brežic, abychom „obnovili“ dlouhodobé partnerství a přátelství … Hned ráno už byly nějaké komplikace! Poslali nám o dvě místa menší autobus! Takže část zadní pětky sedaček se musela někam přestěhovat, jelikož na ní byly bubny, abychom zajistili ta dvě chybějící místa. Během cesty se užilo dost srandy. Kolem 16:30 jsme dorazili do Brežice, ale museli jsme ještě půl hodiny stát před ESŠ (Ekonomická střední škola), abychom dorazili na čas … U ekonomky na nás sice ještě pršelo, ale do školy jsme přijeli se sluníčkem J. Pak jsme se rozdělili do rodin. Odešli jsme všichni domů, a tak se uzavírá první den ve Slovinsku.

15. 5. 2015: Dnes jsme byli na prohlídce centra GEN Krško a vynechám rozebírání dopoledního představení. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: První skupina byly děti z prvního stupně a šesťáci a druhou skupinu tvořili žáci 7.,8. a 9. ročníku. Šli jsme do muzea jaderné elektrárny, kde jsme viděli model celé elektrárny a mohli si vyzkoušet různé pokusy na vytvoření energie. Poté jsme šli do vedlejší místnosti plné různých pokusů s elektřinou. Takže něco pro učitele fyziky. :) Viděli jsme třeba výbuch drátu ... Poté jsme jeli do muzea v Kršku a pak zpátky do Brežic, kde na nás u školy už čekali naši ubytovatelé...

16. 5. 2015: Dnešní den byl takový volný...  Ráno jsme měli (jako každý den) sraz u školy a poté jsme se odebrali do středu města, kde se konaly Májové slavnosti ... Tam jsme pozorovali „lyžaře“. Kdo chtěl, mohl se přihlásit, dostal takové mini lyže, číslo, helmu a nevím, co všechno, a šel si sjet takový malý uměle udělaný kopeček ... Byla docela sranda je pozorovat, hlavně když spadli. Poté jsme odešli do brežického hradu na zahájení výtvarné výstavy, kde měli Češi také vystoupení.  Děti z prvního stupně měly pěvecké vystoupení a ve druhém představení vystoupil Vojta, který hrál na dudy. Když to skončilo, vrátili jsme se ke škole, kde nás vyzvedly naše rodiny a měli jsme s nimi celou volnou sobotu ...

17. 5. 2015:  Tento den byl posledním dnem ve Slovinsku. Ráno jsme se sešli u školy, rozloučili jsme se a odjeli. Pár lidí to oplakalo, ale většinou to byli páťáci, u kterých jsme nechápali, proč brečí, když tam ještě pojedou. Spíše by měli brečet deváťáci, protože už se se Slovinci neuvidí, nebo osmáci, protože za nimi do Slovinska už nepojedou. Když jsme odjeli z Brežice, zastavili jsme se u ostrova na jezeru Bled, na který jsme museli plout na loďkách.  Ale naštěstí jsme ty loďky neřídili my ... Když jsme tam dopluli, dostali jsme vstupenky a měli tak na 45 minut rozchod. Mohli jsme se jít kouknout na zvonici, do kostela a do galerie. Poté jsme měli sraz, dopluli zpět k autobusu a pak odjeli domů ... Bohužel ... (Sári, 8,A)

 

 

Sám doma 4: Ztracen ve Slovinsku

Předem vám chci říci, že nejde o nový film Sám doma. Jak asi všichni víte, od 14. do 17. května se jelo do Slovinska. Měli jsme bohatý program. Jeden den jsme měli být na Májích. Teda řeknu Vám, organizace byla příšerná. Od školy na náměstí s námi nešel ani jeden český učitel. Naši skupinu vedly nějaké dvě slovinské babičky, které se o nás vůbec nestaraly. No, nějak jsme došli. Na náměstí jsme sledovali, jak děti jezdí na lyžích. Já jsem musel odejít o trochu dříve, abych se mohl převléci a připravit se na své vystoupení. Měl jsem tam hrát na dudy. Jak jsem se dostal k tomu, že ve Slovinsku budu hrát na dudy? To je tak, když proběhne jednání o mně beze mě. Tatínek si totiž usmyslel, že bych tam mohl zahrát a slíbil to paní učitelce Palkoskové. Ano, opravdu se mi chtělo tahat kroj a dudy s sebou do Slovinska. Nemohl jsem s tím nic dělat, a tak jsem hrál. Po mně ještě hrály paní učitelky Pilnáčková a Urbancová se skupinou páťáků. Když všechno skončilo, měli jsme opět chvíli volno a šli jsme zpět na náměstí. Náš dozor (ty dvě babičky) nám nedal žádné informace, prostě si, jakmile jsme došli, sedly do kavárny. No a pak se to stalo. Můj Slovinec mi oznámil, že jde na kebab a ať na něj počkám. Tak jsem čekal… a čekal… Po čtvrt hodině pořád nepřicházel, a tak jsem zavolal své náhradní matce. Ta mi řekla, že jsou u školy a že jsem měl přijít s učiteli k nim. No, tak jsme se domluvili, kde mě vyzvednou a jeli jsme domů. Ale na ten zážitek rozhodně nezapomenu. (Vojta, 8.A)

 

Vyrobit, ukázat a prodat

 

V letošním roce jsme s firmami Kerados a KKVOS dělali již jeden rozhovor. Jelikož se obě firmy zúčastnily veletrhu, zajímalo nás, jaké mají dojmy, zkušenosti, radosti…

Kde se konal veletrh? V Parkhotelu v Plzni. Popsali byste nám průběh veletrhu? Přišli jsme, připravili jsme si všechny bedničky a dekorace, vše jsme si dali pečlivě na stůl, naaranžovali a pak jsme jenom čekali, až přijde porota. Chodili jsme kolem stolku a dívali se, jak to mají ostatní, a rozdávali jsme letáky lidem. Pak přišla porota, která hodnotila vzhled stánku, výrobky, prezentaci, znalosti soutěžících a přičetla body k tomu, co jsme dostali za úkol během roku. Pak udělila pořadí a my jsme z těch devadesáti stánků byli třetí. Kolik výrobků  se prodalo a kolik jste jich tam dohromady vezli? My jsme tam žádné výrobky nevezli, protože jsme měli výpaly. A vydělali jste si nějaké peníze? Jo, jo, vydělali. Rozdělili jsme si je podle počtu hodin odpracovaných na výrobcích pro druhou firmu. Někdo si vydělal 40 Kč a někdo si vydělal 200 Kč (za rok).  To je hodně dobré umístění. Akce byla jenom v rámci  Plzeňského kraje, nebo celé České republiky? Jenom kraje. Bylo tam devadesát zapojených škol, ale byly vesměs z Plzně, Rokycan, Plzně - severu, prostě tady z okolí, ale existuje ještě veletrh pro střední školy, který je v Praze, a ten už je pro celou Českou republiku plus třeba hosty ze zahraničí… Zatím nevíme, jestli tenhle projekt bude pokračovat, jestli ho schválí. Potom to bude touto formou i pro základky, ale to se ještě neví určitě. Kolik korun jste si průměrně účtovali za jeden výrobek? Podle náročnosti, materiálu, podle velikosti a podle počtu hodin, které jsme na tom odpracovali.  Který výrobek měl největší úspěch? Květ koule, což je světelný objekt, který měl největší úspěch u dospělých, ale líbil se i dětem. Co jste tam měli za výrobky? Ten druhý podnik tam měl osm druhů výrobků, z kterých jsme udělali katalog a které jsme tam nabízeli. Spolupracovali jste i s druhou firmou KK v.o.s.? Hodně jsme spolupracovali. Co vás úplně nejvíce bavilo na celém projektu? Já to řeknu jinak… pokud jsme chtěli pracovat, tak návnada byla vždycky jídlo. To vždy zaujalo a všichni byli vždy ochotní pracovat. Čím vás veletrh nadchl nebo zaskočil? Spousta firem. A co třeba úroveň stánků? Ta byla velmi malá oproti naší a to si neděláme legraci, protože opravdu někteří měli na stolku třeba jen jeden katalog a to bylo všechno... my měli ubrus, maketu pece, obaly, výrobky … takže tím jsme se hodně odlišovali. Asi na tom jsme získali hodně bodů. Mysleli jsme komplexně. Marketingovou stránku jsme měli více zmáknutou. Byla velká rivalita mezi všemi stánky a školami? Já si myslím, že každý chtěl vyhrát. Koupili jste si i vy osobně nějaký výrobek od jiných firem? Byly také tak hezké, nebo si myslíte, že vy jste to měli lepší? Výrobky tam byly všechny hezké. Ale naše výrobky měly jinou úroveň. Děláme věci, které jsou prostorové, oni tam měli jenom vykrajované věci, takže to se nedá vůbec srovnávat. Byli jsme úplně v jiné třídě. To nám dodávalo sebevědomí a chuť do další práce. Myslím, že holky zjistily, že dělají tady na keramice prostě něco jiného než jinde. Jak jste oslavili vaše třetí místo na trhu? Jo, to bylo hezké. Oslavili jsme to v úterý. Měli jsme jídlo a jedli jsme, oslavili jsme, dostali jsme nějaké odměny, takže jsme si rozdělili  čokolády. Rozdělili jsme si finanční odměny podle toho, jak jsme to odpracovali. (Paní učitelka Šindelářová: „Já musím tady poděkovat, protože jsem dostala nádhernou kytici od soutěžících, od mých žáků, ta mě hrozně potěšila, protože to bylo prostě takové pohlazení na duši. Nečekané a dojemné.“) Paní učitelko, jakou roli jste hrála v těch firmách? Vy jste byla manažerkou obou firem? Ne, ne. Já jsem byla jenom konzultantka, to znamená, že jsem jim jenom radila, nebo je naváděla.  Během soutěže jsme vlastně před veletrhem obchodovali s ostatními subjekty nebo podniky a spočívalo to v tom, že jsme si  třeba fiktivně objednali vizitky, ale ty návrhy se nám nelíbily, takže nakonec jsme si udělali své. Fiktivně jsme si třeba objednali dům a nabídli jsme svoje výrobky a koupila si je od nás  zahradnická firma.  Naše výrobky zase fiktivně objednal někdo do své firmy, takže nějaký ten obchod mezi školami proběhl a příští rok by to mohlo být třeba lepší, protože na tom bylo vidět, že ještě tohle neumíme docenit. A taky se obchodovalo s fiktivními penězi? Ne ne ne… nebyly peníze, ale museli jsme si propočíst, kolik by ta firma třeba toho výrobku udělala za měsíc, a jenom tolik jsme směli prodat. Nemohli jsme říct, že třeba prodáme sto lampiček, když jsme byli schopni s těmi čtyřmi dělníky udělat třeba jenom šedesát. Směli jsme nabídnout jenom těch šedesát, muselo to vycházet z reality. Zrovna tak když jsme si kupovali dům, museli jsme si spočítat, že majitelky budou mít odměny, které jim uplatí hypotéku. Sice tam peníze opravdové nekolovaly, ale my jsme si je počítali. Budete i v tomto projektu pokračovat  příští rok? No, uvidíme. A určitě na jiných funkcích, jestli to teda bude pokračovat tady. A diplom jsme dostali krásný!!! (Ptali se Adam, 7.B, Naty a Barča, 6.C)

 

Ještě jednou k Olympiádě 1. stupně

Otázky sportovcům: Jak se jmenuješ a z jaké jsi třídy? * Jak se ti běželo? * Zvládl bys ještě jedno kolečko? * Bylo to vyčerpávající? Dobrý den, já se jmenuji Honza Nesnídal. * Dobře. * Jo, jo. * *Já se jmenuju Martin Škarda. * Jo. * Asi jenom půlku. * Jo. **Já jsem Smola. 1.C. * Dobře. * Ne. * Ano... ** Z 1.D. Patrik Silovský. * Dobře. * Asi už ne. ** Ondřej Kubela ze 4.A. * Dobře. * Jo. * Trošku. ** Tomáš Kubík ze 4.B * Dobře. * Možná jo. * Hodně. * Jmenuji se Josef Šneberger ze třídy 4.C. * Šlo to, no. Ale minule to bylo lepší. No, tak já jsem nebyl měsíc, no, tři týdny ve škole, měl jsem málo fyzické síly. Šlo to hodně těžko udělat. * Nejspíš jo. * Hodně, zvlášť když jsem běžel v té zatáčce před cílem, tak mě spolužačka začala dohánět a bylo to dost těžké to doběhnout. ** Jsem Nikola Voglová z 5.A. * Dobře. * Ne. * Jo. ** Šimon Uhlík, 5.B. * No, ty jo, docela dobrý. * No, asi ne. * No, asi jo. ** Dominik Mach z 5.C. * Běželo se mi dobře, ale ke konci už jsem ztrácel síly. * Klidně. * Ne, celkem ne.

Otázky paní učitelce Mgr. Haně Pilnáčkové: Jak jste spokojená s výběrem stanoviště hod na dálku? Jsem velice spokojená, že žáci házeli úžasné výkony. Měla jsem výborné pomocníky, jmenovitě hlavně Filipa Bradu a Vojtěcha Kordíka, úžasný. Potom mi pomáhali i kluci ze třídy a je to prostě naprosto úžasný ... atmosféra, počasí, olympiáda, pojďme si všichni zasportovat. Bylo těžké uhlídat všechny děti? To jste se nebála, že Vám někdo uteče? Naštěstí ne, protože prvňáci byli s doprovodem a starší žáci se už o sebe umí postarat sami ... Pamatujete si nejdelší hod? Svůj? Ne, žáků. Ondra Oravec hodil asi 35 myslím. A vy? Asi 27 a svůj osobní rekord asi na základní škole – 32. Když jste chodila na základku, měla jste oblíbenou disciplínu na olympiádě? My jsme žádnou neměli, bohužel, chodila jsem do Chotěšova a tam to nevedli, je to smutný, no, proto si to tady užívám teďka. Jste ráda, když můžete ne povzbuzovat, ale komandovat děti? Já je nekomanduju ráda, ale někdy je to povzbudí k té aktivitě, no, ale s dětma strašně ráda pracuju, je to fajn. Už jste tady měla nějakého kluka, který Vám rostl na rukou? Prostě neposlouchal? Ne, ne, vždycky domluva všechno vyřeší anebo kliky a dřepy Já Vám mockrát děkuji. My vám také děkujeme. (Míša, 6.C, Vojta a Filip, 8.A)

Obhájili jsme zlato!

Ve středu 6. května tohoto roku vypravil Plzeňský kraj autobus „s náplní“ dvou folklorů – plzeňský Meteláček a náš dobřanský Vozembach. Lidová muzika jela reprezentovat město i svůj kraj do moravského Mikulova na ústřední kolo lidových nástrojů (soutěže MŠMT). Protože soutěžní pravidla nedovolila našim konzervatoristům účast v souboru, řady Vozembachu trošku prořídly a dá se říci, že vzniklo uskupení zcela nové. Vedení ve stálem složení – paní učitelky Magda Vozárová, Klára Vlahačová – Kartáková a pan učitel Kryštof Křemenák (který se ze zdravotních důvodů bohužel nezúčastnil samotné soutěže) – se zhostilo velmi těžké úlohy podle mě nejlépe, jak mohlo. Bylo velmi náročné mladší členy velké „lidovky“ sehrát i bez těch starších. Nicméně prvotní obavy byly zažehnány a všichni fandili, drželi palce a podporovali soutěžní Vozembach. I já, jakožto „stará členka“, jsem se vypravila do Mikulova, i když jen „na kukačku“. Bylo úžasné vidět, jak se ti prďolové snaží vyrovnat starším souborům. Jiskra v jejích očích a nadšení, s jakým byli odhodlaní přijít na jeviště a spustit, byla ohromující. Doslova všem spadla brada po takovém života a úsměvů plném výkonu. Radost tomu všemu ještě dodávaly nové kroje, pravé plzeňské, ve kterých to všem náramně slušelo. Spolu s Vozembachem vyslala „do boje“ Základní umělecká škola J. S. Bacha i dudáky (Markétu Regentovou a Vojtěcha Kordíka), kteří soutěžili každý sólo a pak spolu v duu. Podtrženo, sečteno – výlet na Moravu přivezl nejkrásnější ocenění, která jsme si mohli přát. Markéta získala druhou cenu ve své kategorii, taktéž i Vojta a společně se umístili také na druhé příčce. Vozembach si přiváží 1. cenu a spolu s ní i speciální ocenění pro nejmladší zpěvačku Adélku Bartoníčkovou za interpretaci písničky Vandrovala blecha a pro vedoucí souboru. K závěru přichází to nejdůležitější – poděkování! Obrovské díky patří vedoucím souboru, všem dětem, které to nevzdaly a snažily se, co to šlo. Dále také hudební škole, která má Vozembach pod svými křídly. A hlavně – našim rodičům, kteří neváhali, oblékli na sebe kroje, vzali vlajku a transparenty a fandili přímo na místě. Bez takové podpory by to nešlo! (Marie Kordíková, bývalá žákyně; obrázek stažen z internetu www.rajce.net)

Vozembach je všude, dokonce i v Senátu

V úterý 19. 5. 2015 jsme si vyrazili s Vozembachem a s Bábinkami do Prahy, a to konkrétně do Senátu. Sraz jsme měli před hudebkou v 10 hodin. Tam i zpátky jsme se dopravili autobusem. U hudebky nás uvítala senátorka paní Terelmešová a odjela s námi autobusem. Když jsme dojeli do Prahy, měli jsme se převlékat. Vystupovali jsme ve 2 hodiny a po nás nastoupily Bábinky. My jsme měli rozchod a šli jsme se podívat do různých stánků. Některé stánky byly plné jídla, u jiných se vyrábělo. Já jsem si zkusila utlouct máslo a foukat sklo. V Senátu bylo také mnoho cizinců z Ameriky a  Asie. Asi ve 3 hodiny jsme šli na oběd do jídelny Senátu. Měli jsme brambory, kuřecí řízek a věneček. Po obědě jsme šli do restaurace na džus. A teď to nejlepší - teda až po obědě. Šli jsme na prohlídku Senátu. Mohli jsme si i zkusit sednout do lavic, kde sedí senátoři. Když prohlídka skončila, udělali jsme ještě pár fotek a potom jsme se šli převléknout zpátky do civilu. Odjížděli jsme okolo 5. až 6. hodiny odpoledne. Celý výlet se nám líbil. Pro mě to je zážitek do konce života. (Adél, 6.C)

11

Martine, Martine, odměna tě nemine!

Ptáte se, proč tento nadpis? Možná proto, že se uskutečnil půlmaraton, kde běžel i náš pan starosta Martin Sobotka. Nevím, jak se umístil, ale fandili jsme jako blázni, i když přece není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, ne? Určitě jste všichni viděli fotku, jak mám pompony a fandím. Tak to bylo ono. Paní učitelka Tomanová nás poprosila, jestli můžeme přijít pomoci fandit na náměstí. Tak jsme přišli já, Klárka Uhlíková a Míša Mafková a hned jak jsme se dostavili na náměstí, dostali jsme pompony a museli jít fandit. Já tam ani nechtěl jít, chtěl jsem jít podpořit jenom holky, jak fandí, ale drobet se mi to vymklo z rukou. Po chvilce čekání jsme viděli prvního běžce. Zaručené první místo, protože další běželi až deset minut za ním. Hned jak jsem ho viděl, pustil se do mě „Fandicí duch“ a začal jsem křičet na lesy, jak je dobrý a že je první... Obdivuji takovéhle lidi. Uběhl za dvacet minut 15 km, protože start byl v Plzni. To já bych už nemohl kousek za Plzní. Ale pryč ode mě. Běžců bylo asi 300. Proto jsme také fandili na náměstí od jedenácti do jedné hodiny, to jsou dvě hodiny! Po hodině hulákání jsem měl štěstí, že tam bylo něco k pití, jinak bych asi lekl. Ani běžci nepohrdli fanděním. Bylo jim vidět na tváři, jak jsou rádi, že na ně myslíme. A také mi někdo říkal, že když byl na zmrzlině, tak tam byl jeden běžec a říkal, jak to měly Dobřany nejhezčí ze všech zastávek, jak jsme je povzbudili. No, ještě aby ne, když jsme si málem vyřvali hlasivky a dělali jsme, co jsme mohli :D. Také si s námi plácali. To bylo tak hezké, když se usmáli a poplácali si s námi. A představte si, že tam byl běžec, kterému bylo snad 70 let. Takový malinký dědeček. Běžely i holky, i babička tam byla. A když běžel poslední závodník, tak aby mu ani nebylo líto, že je poslední, křičeli jsme: „TO NEJLEPŠÍ NA KONEC!“ (Filip, 8.A)

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618,  PSČ  334  41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops, Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný; 8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík, Sára Ženíšková; 8.B: Ctirad Kučera, Michal Hrubý (ilustrátor). Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A:  Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová. ePodlavičník -  internetová verze na www.zsdobrany.cz  Mgr. Jana Fialová.  Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.10/14/15 předán k tisku 11. 6. 2015. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.