Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2018

obl

Bude polojasno až oblačno, místy zataženo nízkou oblačností. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

 

Badatelský den v projektu Regiopopulár

Tisíc a jeden vědec

Jednoho krásného čtvrtka, když si venku ptáci zpívali, se na naší škole konal velmi významný den. V tento den se do školy sjížděli učitelé ze široka daleka. Na náš badatelský den přijeli učitelé z Letin a ze Zbůchu. Na začátku se třídy rozdělily tak, že šesté třídy šly nejdříve do kina na film Do vesmíru se Stephenem Hawkingem. 7. třídy měly za úkol vypočítat průměr planet a sestavit miniaturu sluneční soustavy z modelíny. 8. a 9. třídy si na začátku střihly stanoviště. Bylo celkem osm stanovišť, na kterých se žáci dozvěděli nejen o významných osobnostech (Leonardo da Vinci, Archimédes, Isaac Newton…), ale zároveň si vyzkoušeli i praktické věci. Během dne si všechny třídy vyzkoušely všechna stanoviště s menšími úpravami. (Erika a Míša, 7.A, a Adam, 7.B)

Katapult, planety z modelíny, mosty a preparáty

Nikola, 8.B: Proč sis vybrala zrovna toto stanoviště? Přišlo mi zajímavý, jak vystřelujeme z katapultu míčky. Zajímáš se o katapulty? Ne, ale právě že se o to nezajímám, tak jsem to chtěla vyzkoušet. Baví tě to tu? Jo. O co jde na tomto stanovišti? Jde o to, abychom si správně zavázali něco. Co něco? No prostě to nastavit tak, aby to dostřelilo do terče, což je hrad. Z čeho je hrad vyroben? Z papírové krabice. Tereza, 7.B: Co tady máš za úkol? Mám za úkol vymodelovat planety. A co jste dělali zbytek hodiny? Nejdříve jsme měli na papíru vypočítat, kolik měří ty planety, a pak jsme je vymodelovali. Baví tě to? Hodně. Majda, 7.B: Baví tě to, co děláš? Ano, baví, protože musíme sestavit model sluneční soustavy z modelíny, ale nejdříve jsme museli vypočítat průměr planet z několika čísel. Pracuje u tebe celá skupina? Zatím dobré. Pan Vlastislav König, ředitel ZŠ Zbůch: Jaká byla cesta, nebo jak jste se sem dopravovali? Přijeli jsme dvěma auty. Za jakým účelem jste sem přijeli? Přivezli jsme sem jedno stanoviště, které je v tělocvičně. Jsou to 3 katapulty. Jak vůbec vznikl nápad, že byste nám mohli pomoci s badatelským dnem? Tak to už vzniklo na začátku projektu, kdy Comtes dal všechny tři školy dohromady, školy Zbůch, Letiny a Dobřany. David, 8.B: Proč sis vybral zrovna toto stanoviště? Protože to byl jeden z mála vědců, kterýho jsem znal. Jak se jmenuje? Archimédes. Co tě na tomto stanovišti baví? Nejvíce mě baví pokus s PET lahví a kapátkem. Michal, 8.B: Co tě na tomto stanovišti baví? Skládání mostů. Proč sis toto stanoviště vybral? Protože si to vybral Sandy. Paní učitelka Weinrebová: Proč jste si vybrala zrovna toto stanoviště? Protože ráda mikroskopuji a zajímá mě historie vzniku prvních primitivních mikroskopů. Antony van Leeuwenhoek sestrojil jeden z prvních mikroskopů a my si na začátku hodiny povíme něco o jeho životě. Potom začne praktická část. Žáci si připraví preparáty a začnou zkoumat mikroorganismy (řasy, nálevníky, sinice ). Pokud jim zbude čas, mohou si prohlédnout trvalé preparáty s částmi těla hmyzu nebo krevní buňky. Baví vás osobně mikroskopovat? Určitě mě baví mikroskopovat, mohu zkoumat, co nevidím pouhým okem. Co se vám nejvíce líbí na tomto stanovišti? Adame, teď jsme zrovna začali, přišel jsi moc brzo na nějaké hodnocení. Ale mám velkou radost, že škola zakoupila nové mikroskopy, a my je dnes vyzkoušíme a věřím, že si to „mikroskopování“ všichni užijeme. (Adam, 7.B)

Támhle meteorit a tady U.F.O.

V rámci Badatelského dne, jsme se šli do kina podívat na naučný film o Stephenu Hawkingovi. Byl to dokument o tom, jak vznikl vesmír, co bude za pár let, dále obsahoval i pár naučných teorií. Uprostřed měla být menší přestávka - zhruba 1 minutka, protože producenti přeskočili pár částí. Jenže pak přišel zkrat, jelikož se vyskytla chyba, a celý film spadl, muselo se to pouštět odznova. Film trval zhruba 1 hodinu, pak jsme se přesunuli do tříd a napsali si malý testík. Dokument se mi moc líbil až na ten jeden výpadek. (Adam, 7.B)

Kde je modrá!?

V prvním bloku na Badatelském dni dělali sedmáci sluneční soustavu z modelíny. Tento blok byl v rámci CLILu, takže jsme dostali pokyny v angličtině (první překážka). Nejdřív jsme to museli přeložit, potom jsme museli vypočítat, jak velká bude každá planeta. Do skupiny bylo jedno balení modelíny a mohli jsme si brát ještě víc. Stejně to nestačilo, teda modrá chyběla nejvíc. No, zkuste udělat osmicentimetrovou planetu, ještě když je jich polovina ve sluneční soustavě modrá nebo modrošedá. Vyřešili jsme to obalením papírové koule tenkou vrstvou modelíny. Bylo to dobré, hlavně jsme si procvičili angličtinu (a nadávky při bojích o modelínu ). (Martin, 7.A) - pokr. str. 3

1

Vidíš něco?

Ve čtvrtek, kdy se konal Badatelský den, jsme v 6. ročníku vyráběli dalekohled. Pracovali jsme ve skupinách po čtyřech nebo pěti. Nejdříve jsme hráli běhací diktát. Paní učitelka stála u stolu a držela papír, na kterém byly věty. Bylo jich šest. Postupně jsme běhali k paní učitelce a museli jsme si zapamatovat věty, které tam byly napsány. Každý člen skupiny musel běžet minimálně jednou. Věty nám prozradily postup, jak máme vyrobit dalekohled. Dostali jsme 2 sklíčka, jedno malé a jedno velké, černý papír, tvrdou čtvrtku, karton, nůžky, oboustrannou lepenku, obyčejnou lepenku a lepidlo. Nejdříve jsme si vzali tvrdou čtvrtku, do které jsme zabalili velké sklíčko. Sklíčko jsme tam přilepili oboustrannou lepenkou. Následoval černý papír, ten jsme srolovali a přilepili ho dovnitř tvrdé čtvrtky. Pak jsme si vzali zbytek tvrdé čtvrtky, kterou jsme oblepili lepenkou, aby pasovala do velké roličky. Nyní jsme si vzali malé sklíčko a to jsme zabalili do kartonu, který byl rozstříhaný na kousky. Obalený tubus jsme pak vložili do menší ruličky z tvrdé čtvrtky. Po dokončení dalekohledu nastal problém. Když jsme to měli hotové, tak jsme se koukli, ale vše jsme viděli obráceně, tak jsme (v naší skupině) celý proces zopakovali. To nepomohlo. Na vině byla sklíčka, ale nakonec nám to vůbec nevadilo. Na závěr jsme zapisovali do listu, co jsme viděli dalekohledem kolem sebe, co z okna, co na chodbě. Aktivita byla zajímavá. A taky už víme, že vyrobit dalekohled není vůbec legrace, ale zároveň víme, že si jednoduchý model můžeme vyrobit i doma. (Dáša, 6.C)

Pes pod mikroskopem

Na stanovišti Zacharias Janssen se mikroskopovalo optickým mikroskopem. Nejdříve jsme si řekli něco o mikroskopu (z čeho se skládá, jak se počítá zvětšení a jak se s ním pracuje). Potom už jsme šli mikroskopovat. Museli jsme si vybrat jednu věc, která tam byla připravená, dát ji pod mikroskop a zaostřit. Nejzajímavější byla asi mosaz. Nakonec jsme dali pod mikroskop naše vlasy a porovnávali jejich tloušťku. Jeden kamarád prohlásil, že vlas, co našel na zemi, je psí chlup a skutečně tak vypadal. Stanoviště bylo zajímavé a moc se mi líbilo. (Martin, 7.A)

Čísla jsou všude!

Páté stanoviště - Isaac Newton - bylo hodně o počítání a hlavně o fyzice. Šlo zde o páku a sílu, přesněji o to, kdy je páka v rovnováze (všichni jsme se to učili, nebo budeme učit v 7. třídě). Na tomto stanovišti jsme měli vytvořit model páky, zapsat poznatky do tabulky a muselo se to rovnat, což dost často nevycházelo. Ale když jsme měli závaží a mohli si to vyzkoušet, bylo to lehčí. Jakmile jsem dostal „test“, zhrozil jsem se. (Jéžiš, počítat!) Ale nakonec to všichni zvládli, i já (dost jsem se divil). Mentoři nás ale nechtěli pustit domů, když jim nedáme usměvavého smajlíka. Nakonec jsem jim ho ale dal . Stanoviště bylo pěkné, ale na mě moc počítání. (Martin, 7.A)

Tekutý dusík = LEVITACE?

Na Badatelském dnu jsem navštívila stanoviště 7. Všechno se tam točilo hlavně kolem tekutého dusíku. Nejprve se nás ptali na různé věci a sdělovali nám zajímavé informace. Měli tam připravenou magnetovou dráhu. Vložili supravodič do tekutého dusíku a chvíli ho tam nechali. Po chvíli supravodič vyndali, položili ho na dráhu a on levitoval! Bylo to velmi zajímavé. Pak například vložili PET lahev s trochou vody do nádoby s dusíkem, nahoru dali nafukovací balónek a on se nafoukl. Takových pokusů jsme dělali ještě pár. Nakonec jsme si do dusíku mohli i sáhnout. Bylo to velmi zajímavé a i poučné. (Barča, 6.C)

 

Vyrobíme si zlato?

Nastal Badatelský den, v nabídce bylo mnoho stanovišť a každý si mohl vybrat dvě, která se mu líbila. Já jsem si vybrala výrobu zlata. V první chvíli mě napadlo, jak je možné vyrobit zlato a k tomu ještě ve škole? Na stanovišti byla paní učitelka Boudová a ta nám se vším pomáhala. Naše pátrání po zlatě začalo tak, že nám všem rozdali odměrné válečky, pak jsem si vzali nějakou látku na výrobu zlata, přesněji třpytivých třpytek. Odměrné válečky jsme dali na vařič, který nám ohřál válce a jejich obsah. Když jsme vypnuli oheň, dali jsme válce pod studenou vodu. Za několik minut nám začala voda ve válci žloutnout a začaly se tvořit třpytky. Když voda úplně zežloutla, třpytek bylo ve válci nespočet. Mohli jsme si jich trochu dát do lahvičky a vzít domů. Bylo to zlato, nebo nebylo? Co myslíte? (Míša, 6.C)

1

 

 

Jednání Senátu 17. 4. 2015

Přítomni: Matyáš Vaněk a Jakub Jílek, 4.A, Kateřina Fialová a Daniel Noska, 4.B, Michal Žemlička a Adam Černý, 4.C, Barbora Adamcová a Tereza Bílková, 5.A, Viktorie Khásová a Tereza Krátká, 5.B, Aneta Vozárová a Anna Bromová, 6.A, Vojtěch Váca a Julie Čepická, 6.B, Patrik Mach a Šimon Mertl, 6.C, Martina Vébrová a Erika Hessová, 7.A, Petr Hejhal a Adam Pokorný, 7.B, Václav Strejc a Sára Ženíšková, 8.A, Michaela Mafková a Klára Uhlíková, 8.B, Matěj Jindra a Martin Adamec, 9.A, Kristýna Flaksová a Ondřej Šlehofer, 9.B, Mgr. Jitka Netolická, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý.

Program:

1. Velikonoce v pohybu - zhodnocení: Celá akce byla hodnocena velmi příznivě, u některých družstev si dokonce děvčata nacvičila povzbudivá vystoupení a oslavovala veškeré úspěchy svých mužstev. Když se dohrály zápasy, hrály děti vybíjenou. Padl návrh zavést ,,Pohár Resty Nankingy“ jako tradici alespoň na pár let, který byl zatím hodnocen dobře. Pro druhý stupeň takováto akce nebude stejná jako tato, neboť se senátoři, kterých se to týká, nedokázali domluvit. Mohou se domluvit s učiteli na ,,sportovkách“, zda by se to mohlo odehrát tam (cena pro vítěze by byla). Domluvu má na starost O. Šlehofer z 9.B. Paní zástupkyně Netolická poděkovala panu učiteli Hajšmanovi za organizaci.

2. Německo / Dny přátelství – Reálná škola – zhodnocení: Akce Německo byla hodnocena vcelku pozitivně, program byl hezký, ale až příliš zdlouhavý a unavující, chtělo by to více času na trávení s výměnnou rodinou. To však moc nejde, neboť obě školy se snaží nezatěžovat rodiny nadmíru. Ale je možné trochu zvolnit program, například dát delší rozchod ve městě. V Německu také naučili němečtí učitelé ty české zajímavou karetní hru, mohli by naučit žáky, bude-li zájem.

2. Slovinsko / Dny přátelství: Jako dárky byly vybrány LED svítilny, černé a červené, s bílým logem školy. V programu bude zahrnuta mimo jiné prohlídka jaderné elektrárny, různé aktivity ve městě, projížďka na jezeře ve člunech, také vystoupení českých žáků – 1. stupeň bude vystupovat s hrou Cesta do Slovinska a 2. stupeň s bubnováním.

3. Adopce na dálku: Stav je nyní 5.772 Kč, musí být vybráno 7.000 Kč. Padl návrh nevracet drobné do pěti korun, například ze školního focení, a dát je na adopci. Na školní akademii bude výběrčí tým za Senát složen z děvčat A. Vozárová a A. Bromová ze 6.A.

4. Soutěž Zlatý list: 30. 4. ve čtvrtek proběhne Zlatý list, jako první půjde 1. stupeň, jako druhý půjde 2. Stupeň - od deseti hodin. Za Senát nepůjde nikdo.

5. Historický kroužek: Na naší škole probíhá historický kroužek, který pojede zahrát 3 drastické příběhy z historie Dobřan do německého Chamu.

6. Německo/ Dny přátelství – Základní škola: 4. třídy se budou navzájem ,,vyměňovat“ 20. 5. a 9. 6.

7. Aréna:

Byly položeny otázky, kdy budou vráceny dveře na dívčí toalety a kdy bude zrcadlo na toaletách u chlapců. Bude předáno panu zástupci pro 2. stupeň.

Žáci by měli přestat chodit do školy v teplácích.

Na 1. stupni v 5.A se nebude o přestávce hrát s míči.

Příští jednání v pátek 22. 5. 2015.

 

Vražedná matikářka?

Rozhovor s paní učitelkou

Mgr. Štěpánkou Simbartlovou

1Jaká jste byla vy v osmé třídě? No, moc si toho nepamatuji, ale asi jsem byla hodná. Víc si opravdu nepamatuji. Měla jste na základní škole dobré známky? Měla, jestli to mám upřesnit, tak jsem měla samé jedničky. Když jste nastoupila jako učitelka, měla jste z nějakého učitele respekt? Spíš jsem měla respekt z bývalé paní ředitelky Kapitánové. To pro mě byla autorita. Chtěla jste být učitelka už odmala? Když jsem byla malá, chtěla jsem být učitelka, když jsem byla starší, chtěla jsem studovat medicínu, ale protože jsem byla srab, tak vyhrála učitelka. Proč zrovna matematika a chemie? Protože matematiku jsem měla ráda už na gymplu. Protože v matematice je všechno přesně dané a jednoznačné a vždy vyjde nějaký výsledek. A chemie k tomu byla doplňkový předmět v kombinaci s matematikou. Tělocvikář by ze mě asi nebyl. Byl někdo, koho jste neměla z učitelského sboru ráda? Myslím, že ne. Na to nebyl čas, nemít někoho rád. A teď někdo takový je? Neřekla bych, že někdo takový je. Někoho člověk snáší líp a někoho hůř a vždycky musíte vyjít s každým. Jaký byl největší průšvih od doby, kdy jste nastoupila jako učitelka? Tak to bylo, když mi jednou v osmé třídě přišel na vyučování žák totálně opilý. Měl možná dvě promile. Museli jsme volat tatínka, aby si ho odvezl, a on se dušoval, že se tady jenom chvilku vyspí a bude v pořádku. A váš největší průšvih na základce? To bylo asi, když jsem svému spolužákovi rozbila hlavu pravítkem, protože mi zničil penál a zlámal všechny tužky a čtyřbarevnou propisku mi zničil. A to se neodpouští. Máte nějaký vzor? Učitelský vzor byla moje třídní na základce paní učitelka Kasíková a paní učitelka Konšalová, která mě učila. Co byste vzkázala čtenářům Podlavičníku? Aby byli pečliví, vytrvalí, aby rozhovory citovali pokud možno správně a aby měli hodně elánu do práce. A aby vás nepotkali s pravítkem, když jste naštvaná? Tak. (Vojta a Sára, 8.A)

Zapsal: Martin, 9.A

 

Rozhovor s plzeňským biskupem

Mons. Františkem Radkovským

při jeho návštěvě naší školy 10. 4. 2015 (1. část)

1Co obnáší Vaše práce? Je to hlavně hodně pestré, například - kdo se takhle normálně dostane do školy jako já dnes? Zítra jsem v Praze ve Svatovítské katedrále, v neděli jsem dopoledne v Klenčí, odpoledne jsme v Chudenicích... Musím to mít tady napsaný (pan biskup ukázal na svůj mobilní telefon), jinak bych si nevzpomněl, jak to jde za sebou. Kdo rozhoduje o výběru nového biskupa? No, je to hodně lidí. Má to na starosti především pan nuncius. Nuncius je vlastně velvyslanec Svatého stolce, tedy papeže. U nás je to arcibiskup Giuseppe Leanza. On řídí celý proces. V pětasedmdesáti musí biskup do penze. Protože mi už pětasedmdesát bylo začátkem října, tak jsem koncem září nabídl papeži abdikaci a ten ji přijal a odpověděl s takovou formulkou „nunc pro tunc”. To znamená, že to teď přijímá, ale pro tu chvíli, kdy bude jméno nového biskupa zveřejněné, což má tu výhodu, že tu není provizorium, že já prostě můžu fungovat dál naplno a ne pouze jako administrátor, který řídí diecézi prozatímně, a tak má mnohem menší pravomoci než sídelní biskup. Prostě mohu dál fungovat a je to dobře pro celou diecézi. Ten výběr se začal tak, že pan nuncius chtěl adresy. Tak jsme mu dali adresy všech okrskových vikářů. To jsou ti, co mají v podstatě na starosti církev v rámci okresu. Tady je to pro vás doktor Plavec v Přešticích. A k tomu jsme poslali ještě mnoho dalších jmen z funkcionářů diecéze, kněží a samozřejmě i laiků, těch, co jsou třeba v pastorační radě a tak. No a on se taky ptá ještě v dalších diecézích, tam nevím kolika lidí, ale také všech biskupů samozřejmě. Takže je to nějak 50 - 60, možná i víc lidí, kterých se ptá. Každý může navrhnout jméno, nebo dokonce více jmen, a musí napsat, proč je navrhuje. Když to přijde všechno na nunciaturu v Praze ve Voršilské ulici, tak tam to musí všechno zpracovat a vybrat  ty, kteří tam jsou třeba vícekrát a prozkoumat, jestli by se hodili. Tohle je první kolo. A teď si představte, že my to píšeme česky, tam se to musí všechno přeložit do italštiny, protože pan nuncius neumí česky, a tak to dá spoustu práce, protože to je spousta stránek, které se musejí překládat. Po tomhle prvním kole se z těch jmen, co tam přijdou, vyberou jména tří kandidátů, a to už je užší výběr. Ta tři jména se zase rozešlou všem těm dotazovaným a pošle se k tomu dotazník. Tam je asi 12 bodů, na které mají ti dotazovaní 1odpovědět. Jestli je kandidát zdráv fyzicky, psychicky, jaké je jeho celkové vzdělání a zvlášť teologické vzdělání a prostě co v tomhle smyslu umí. Kde a jak pracoval, co dělal. Potom je tam dotaz, jaké má zkušenosti s pastorací, to znamená s dosavadním působením jako kněz; a musí to být dobrý kněz, samozřejmě. A potom - jaké má ekonomické a manažerské schopnosti a další otázky. Když všichni dotazovaní odpovědí na těch 10 - 12 otázek, musí se to zase přeložit a pan nuncius musí pro ty tři kandidáty ze všech odpovědí udělat jakýsi profil každého kandidáta, to znamená, jaký je v těch jednotlivých ohledech, podle toho, co se od dotazovaných dozvěděl, a to se posílá do Říma. V Římě to dostane Kongregace pro biskupy, která je za to odpovědná, a ti to prozkoumají, projednají a navrhnou papežovi pořadí těch kandidátů, koho by viděli na prvním místě, na druhém, na třetím. Papež vybere buď prvního, nebo vybere nějakého jiného, to je jeho svoboda. Celý výše popsaný proces podléhá tak zvanému „papežskému tajemství”, to znamená: nesmí se o tom s nikým mluvit. Církev nedělá žádné předvolební agitace. Potom se vybraného kandidáta, který má být tedy jmenovaný za biskupa, zeptají, jestli to přijme. Když řekne, že ano, tak se dohodnou, kdy se to vyhlásí, a v ten den se to potom vyhlašuje. To znamená, že on je od toho dne už jmenovaný biskup a já se tím stanu emeritním biskupem. Samozřejmě trvá ještě třeba měsíc, dva měsíce, než se připraví jeho nástup. Všechno se musí zařídit - kde bude bydlet, koho si vybere jako spolupracovníky a tak dále, kdy bude svěcený a tak. To teď právě probíhá v Budějovicích, kde začátkem března jmenovali nového biskupa. Taky to trvalo rok; ten předchozí koncem loňského února abdikoval a byla přijata jeho abdikace a nový byl jmenován teprve začátkem března. Ten bude svěcený na biskupa 13. června, takže to je doba nějakých tří měsíců od jmenování, než se tím biskupem stane a převezme úřad. Takže to trvá opravdu asi rok; když ta moje abdikace byla přijata začátkem října, i  pan nuncius mi říkal, že budu končit někdy tak v září, v říjnu. Co byste za tu dobu, ještě  než odstoupíte ze své funkce, chtěl stihnout?  No, dělám vizitace, teď tady ve vikariátu Plzeň-jih, pak uvidíme. Zbývá i ještě navštívit viakriát Plzeň-sever a Karlovy Vary. Jinak máme deset vikariátů a vizitace v jednom trvá tak měsíc - půldruhého měsíce, podle toho, jak je veliký, nebo i déle, protože, jak vidíte, nejenom že navštívím bohoslužby, ale snažím se taky navštívit místní zastupitelstvo, školy. Byli jsme taky v Psychiatrické nemocnici a podobně i ve Stodu jsem byl v nemocnici. Budete postrádat svou práci? Nebudu. Já budu stejně pracovat. To já bych nevydržel bez práce. Buď budu někde ve farnosti působit jako farář, tak jako tady třeba páter Martin, nebo se budu starat o kněze v diecézi nebo o charitu v diecézi, to znamená sedět často za volantem a jezdit široko daleko po Karlovarském a Plzeňském kraji. Chtěl jste se už jako malý stát biskupem? Ani mě to nenapadlo. Tenkrát, víte, to bylo tak, že biskupové byli všichni zavření, internovaní, nesměli působit, takže mě ani nikdy nemohlo napadnout, že to někdy bude možné. Ale chtěl jsem být knězem tak asi v těch deseti - dvanácti letech. Pak jsem na to zapomněl, pak jsem chtěl být spíš jaderným fyzikem a nakonec jsem vystudoval matematiku  na Karlově univerzitě. A pak, když jsem skončil na té matematicko - fyzikální fakultě, tak jsem byl nejdřív dva roky na vojně, pak jsem byl dva roky zaměstnaný jako matematik, jako matematický statistik, no a mezitím jsem se rozhodoval. Během studia matematiky se upevnila a prohloubila moje víra, protože jsem pochopil, že zkrátka musí existovat Bůh, že to jinak  není možné. To by bylo na delší povídání, kdyby Vás to zajímalo, ale to je … je to moc zajímavé. Takže k tomu jsem došel a je jasné, že jsem se rozhodl, že chci být knězem, abych mohl lidem víc pomáhat a být při nich, nést jejich radosti a bolesti. Já vím, že matematika a fyzika jsou také moc důležité; bez nich ten pokrok ve světě nebude. Já mám rád pořád matematiku a fyziku, ale tady cítím, že jsem blíž k životu. Takže jsem se rozhodl a pan kardinál Tomášek, tehdejší pražský arcibiskup, mi pomohl a já jsem se dostal do semináře, formačního a vzdělávacího zařízení pro kněze. Bylo to v Litoměřicích, byla tam vysoká škola, teologická fakulta, a tu jsem skončil v sedmdesátém roce. Byl jsem vysvěcen na kněze, působil jsem dva roky v Mariánských Lázních, potom osmnáct let ve Františkových Lázních. V roce devadesát, když padl komunismus, bylo konečně možné, aby zase byli biskupové a naplnily se všecky ty uprázdněné biskupské stolce. Byla také potřeba, aby byli i pomocní biskupové. 17. března 1990 nás Svatý otec Jan Pavel II. jmenoval pomocnými biskupy, tedy biskupa Lobkowicze a mě pro Prahu, biskupa Graubnera a biskupa Hrdličku pro Olomouc a pak ještě dva biskupy na Slovensku. Byli jsme vysvěceni 7. dubna 1990, před 25 lety. Nejdřív jsem byl tři roky pomocným biskupem pražským a sekretářem biskupské konference a v třiadevadesátém, kdy vznikla plzeňská diecéze, přesně 31. května 1993, jsem byl jmenován novým biskupem v Plzni. Jaké to bylo působit jako kněz v Mariánských Lázních a Františkových Lázních? Bylo to hezké, protože tam jsem měl dost času na to, abych se věnoval především lázeňským hostům, rozmlouval s nimi a pomáhal jim. Tam bývaly často problémy, zvlášť ve Františkových Lázních, kam jezdí lidé s problémy srdce a také se ženy léčí na neplodnost. Často jsem tam mluvil s ženami, které třeba podstoupily potrat a potom už nemohly mít děti a mrzelo je to celý život. To byly prostě docela závažné věci. No a ke konci osmdesátých let už to bylo trochu politicky volnější, takže jsme tam v kostele pouštěli často filmy s náboženskou tématikou, třeba Ben Hur, Quo vadis, Ježíš z Nazareta a podobné. Bylo to hezké, moc se mi tam líbilo a navíc ještě mohu říci, že jsem měl vždycky vynikající kolegy, spolubratry kněze. V Mariánských Lázních byl pan opat Tyl. To byl člověk, který prožil asi čtyři roky v koncentračních táborech v Osvětimi a v Buchenwaldu, po válce vedl tepelskou kanonii, tepelský klášter, a pak ho zase zavřeli po osmačtyřicátém komunisté a byl dalších asi osm nebo devět let ve vězení. Byl to člověk s otevřeným srdcem, který nikdy nezatrpkl, nikdy nezahořkl, vždycky se usmíval a všichni mu v Mariánských Lázních říkali „naše sluníčko“. A ve Františkových jsem měl taky výborného spolubratra kněze, který byl velký skaut, pracoval s mládeží a kvůli tomu ho komunisté zavřeli. Byl tři a půl roku ve vězení, no a potom jsme tam byli spolu. Jak jste se dostal k víře a kolik let jste věřící? Tak já jsem měl to štěstí, že jsem byl odmalička vychovaný ve víře od rodičů. 1Odmalička mě vodili do kostela, brášku mýho taky, ministrovali jsme, to znamená - přisluhovali jsme při bohoslužbách, celkem pilně, každý den jsme na ně chodili, no a potom, tak v těch deseti - dvanácti jsem chtěl být knězem. To je pořád ještě doba, kdy člověk tu svoji víru bere tak, jak ji zdědil od svých blízkých, od rodičů a podobně. A potom, když přijde puberta, tak se člověk musí sám k tomu postavit a sám se rozhodnout. Ta víra už není o tom, že automaticky něco přebírám, ale je to moje svobodné životní rozhodnutí. Takže to byla věc, kterou jsem procházel. Ze začátku v té pubertě jsem to bral ne úplně vážně, nebo dost vlažně, ale potom, když jsem se dostal na matematicko - fyzikální fakultu, tak tam jsem se dostal znovu pořádně k víře, když jsem pochopil, že ty přírodní zákony, že ty nemůžou být samy od sebe. Že tady je nějaká inteligence, která je formuje, a že když by to bylo bez ní, tak by tu vládla maximální entropie, to znamená naprostá nahodilost všeho, což ve skutečnosti není pravda, když vidíme, jaký je řád, jaké jsou zákony, jak to funguje. Během posledních desetiletí byl formulován velmi zajímavý poznatek zvaný antropický princip. Jde o to, že když před těmi třinácti a půl miliardami let došlo k velkému třesku, tedy k supervýbuchu malého bodu, ve kterém byla obrovská energie (tak si to dnes nějak představujeme), začaly postupně vznikat částice a vzájemně mezi sebou působit. V podstatě existují čtyři druhy interakcí, tedy vzájemného působení: elektromagnetická, gravitační, silná jaderná a slabá jaderná. To je všecko, víc jich není a jsou řízené podle určitých zákonů, které mají svoje konstanty. Těch konstant je osm: maximální rychlost světla ve vakuu, gravitační konstanta, hmotnost elektronu, hmotnost protonu, náboj elektronu, Planckova konstanta, Hubbleova konstanta a průměrná hustota hmoty ve vesmíru. Je jich tedy osm a jsou tak seřízené, že kdyby některá změnila o malý zlomek svou hodnotu, tak už vesmír nebude takový, jako je dnes, protože všecky ty zákony s těmi konstantami pomohly, že vznikl celý systém prvků, tak jak je popisuje Mendělejev, a je tam taky uhlík, který je schopen dělat velké řetězce, což je předpoklad živé hmoty. To jsou věci úplně neuvěřitelné, jak je to geniálně vymyšleno, čili Bůh tady nechal vyvinout svět a dal mu takovéhle předpoklady, které ho vytvořily takový, jaký je. To jsou jasné důvody pro to, abych věřil, a to bych mohl povídat ještě dál. Představte si, že ty objektivní přírodní zákony jsme schopni poznat a využívat jich. To znamená, že ty logické zákony v naší hlavě, v našem myšlení, a ty přírodní zákony mimo nás, ty si musí nějakým způsobem jít naproti tak, aby si odpovídaly, abychom byli schopni pravdivě svět kolem nás poznávat, což je možné jedině proto, že obojí zákony a oba světy, vnější i náš vnitřní, mají stejného původce. Jak se změnila pozice církve za posledních sto let? No hodně… hlavně za posledních padesát let, kdy byl Druhý vatikánský koncil (sněm). To bylo v letech 1962 - 1965, čtyři roky. To byla opravdu veliká proměna. Církev se otevřela pro ekumenismus, to znamená, že dnes máme vynikající spolupráci s křesťany nejrůznějších církví, dobré vztahy vůči židům i vůči nevěřícím. Tam bylo vysloveno jasné pravidlo, že každý má svobodu, jestli chce věřit nebo nevěřit, a že pravda se prosazuje jenom silou pravdy samé, že není možné nikoho nutit k tomu, aby tu pravdu přijal. Změnilo se celkové chápání církve, to znamená, že ne pouze kněží, biskupové a řeholníci jsou v církvi důležití, ale i obyčejní věřící lidé. Také se velice zvedla angažovanost křesťanů ve světě, spolupráce s veřejnými institucemi je taky veliká. Liturgie se upravila tak, aby byla srozumitelná, to znamená, aby byla v národním jazyce, například česky, a aby lidé lépe vnímali, co se při bohoslužbě u oltáře děje. Mše svatá se proto slouží většinou čelem k lidem, takže to je jako společenství kolem stolu, tak jak byl Pán Ježíš při poslední večeři s apoštoly, a je tu snaha, aby byli všichni věřící účastni činně, uvědoměle a s užitkem. Bylo by toho hodně, o čem by se dalo povídat, hodně se změnilo. (Redaktoři Podlavičníku, přepsala Míša, 6.C) (Pokračování příště.)

Páka pana Newtona (3.část – pokračování ze str. 3)

26. března 2015 se konal Badatelský den. Já jsem byl mentor na stanovišti Isaac Newton -mechanika. Jako mentor jsem měl spoustu práce už týden předem. Museli jsme se s odborným dozorem sejít, abychom si ještě s jedním mentorem vyzkoušeli, co bude hlavní úkol našeho stanoviště. Dostali jsme papíry s textem a pracovní list. Měli jsme složit jednoduchý model páky. Po delší době se nám podařilo vyplnit pracovní list a zapsat si, co bychom měli sdělit návštěvníkům našeho stanoviště. O den dříve jsme si zašli na školní zahradu pro veliký kámen. Ten měl posloužit jako zátěž, kterou se „badatelé“ mohli pokusit zvednout nejdříve rukama a pak s pomocí páky, která se skládala z dlouhé tyče a lavice. Kámen jsme uvázali na lano. Mysleli jsme si, že jsme ho uvázali dobře, jenže jsme ho museli asi třikrát převazovat. Druhý den jsme se museli sejít dřív, abychom si ujasnili, co budeme povídat. Připravili jsme žákům na lavice sady s částmi na sestavení modelu páky. Jako první měly přijít 8. a 9. třídy. Skládání páky zvládli všichni celkem rychle, až na pár výjimek z 8.B. Poté ale přišla horší část, a to vyplnění tabulky. S tím jsme museli pomáhat snad všem. V tabulce měli totiž zjistit, kam mají zavěsit závaží, aby byla ramena páky v rovnováze. Většina to zkoušela metodou pokus - omyl. Jen pár jedinců, většinou sedmáci, kteří páku zrovna probírali ve fyzice, to dělalo jinak. Po osmácích a deváťácích byla pauza, při které se nám povedlo přetrhnout provaz, na kterém byl pověšen kámen. Museli jsme ho převázat silnějším provazem. Tím jsme trochu zdrželi šesťáky, kteří už netrpělivě čekali, až je pustíme dovnitř. Zajímavé bylo skládání částí na páku zpět do kufříků. To si totiž nepamatoval skoro nikdo, ani my, mentoři. Ještě že tam s námi byl odborný dozor, v našem případě paní učitelka Simbartlová. Po poslední partě jsme se vrhli do úklidu. Trochu jsme sice poškrábali lino, ale to se přehlédne. Celý den bylskvělý. Jen ty úkoly mohly být lehčí. (Vojta, 8.A)skvělý. Jen ty úkoly mohly být lehčí. (Vojta, 8.A)

To byl gól?!

Něco jako pohybové hry. Všichni žáci 1. stupně hráli fotbal 1. dubna 2015. 1. ročník byl v tělocvičně na 1. stupni, 2. ročník v tělocvičně na 2. stupni a 3.,4. a 5. ročník byly ve sportovní hale. My jsme navštívili na našem stupni sportovce z 2. ročníku, kteří hráli v tělocvičně. Několik deváťáků tam dělalo rozhodčí. V tělocvičně byl strašný hluk a ještě k tomu tam fandící diváci ječeli „GÓL!“ Děti si to hodně užívaly, alespoň to tak vypadalo. Holky si zahrály i na roztleskávačky. Pak jsme přešli do haly, kde to křičelo ještě více a bylo ještě více roztleskávaček. Dá se říci, že pompony zastupovaly všechny třídy. Během našich rozhovorů jsme zjistili, že se akce všem líbí a také se všichni těšili na poháry. Podle mě byly poháry malé, ale krásné. Fotbal se vydařil, jen by pořadatelé měli více pohlídat děti, aby pořád neběhaly přes hřiště, kde se hrálo. Taky bych někdy chtěla zažít takový den. (Dáša, 6.C)

 

Ema, Kristýna, Viki, 5.B: Co vás na této akci nejvíce baví? FOTBAL!!!!! Baví vás to jen tak se koukat, nebo byste si šli nejradši zahrát? My by jsme si šli nejradši zahrát, ale kdyby tam nebyli kluci. Je vám zima nebo teplo?? ZIMA!!!! Hrál váš tým už nějaký zápas? Hráli jsme asi dva, ale oba dva jsme prohráli. Ondra Oravec, 5.A: Co tě na tomto turnaji nejvíce baví? Samozřejmě hraní a kličky, jak dělám. Už jste hráli nějaký zápas? Jeden a vyhráli jsme 6:1, ale jeden nám nepřipočetli, takže 5:1. Hráli všichni tví spolužáci, nebo se jen tak dívali, jaké je počasí? No, tak podle toho, jak kdo. Tak třeba jedna holka se jen koukala. Kolik jsi dal gólů? 5 za jeden zápas. Kateřina Fialová, 4.B: Co se ti tady nejvíce líbí? Jak se tady hraje fotbal a nemusíme se učit. Baví tě fotbal? Jo, až na to, že prohráváme. Fandíš někomu kromě vás? Ano, 5.B. A proč? Protože tam je moje kamarádka už od dětství. (Dáša, 6.C, a Adam, 7.B)

 

No to byl den! :O

1Vstával jsem v šest hodin a musel jsem si připravit věci, vzít si prášek, umýt se, obléknout se a rozcvičit se. Ptáte se proč? Vyjížděli jsme totiž na cestu dlouhou 200 km. Jeli jsme do města Turnov, abychom všem ukázali, jak jsme dobří. Já a Janička Šístková jsme totiž vyhráli ve školním kole, v okresním kole, v krajském kole a teď nás čekalo celostátní kolo. Vyjeli jsme asi tak v půl osmé a dorazili jsme kolem půl dvanácté. V Turnově jsme si rovnou dali poměrně moc dobrý oběd u Svatého Jana. Následovala procházka po městě a nakoupení několika suvenýrů.

Docela jsem se těšil, ale když jsem to viděl! Sál byl celý pokrytý kobercem, který každičký tón a slovo tlumil, takže jsme neslyšeli nic. Doslova nic! Ve třídě na rozezpívání nás bylo dohromady 15 základních uměleckých škol a třída byla malá jako kabinet dvou učitelek, podle mého asi paní učitelky Fialové a Konšalové. Ve dvě hodiny jsme měl nastoupit na pódium a zazpívat čtyři písničky. Pro mě to bylo nekonečné a přitom to mělo jenom pět minut. Když jsem odzpíval, šli jsme se projít po městě. Páni - tak zajímavé město jsem ještě neviděl, to vám povím. A to vám říkám, že už jsem pár divných měst viděl, ale tohle bylo moc. Našli jsme si na internetu polohy různých kešek a šli jsme je hledat po celém městě.

Po úmorném nalezení jedné kešky jsme si šli poslechnout, jak jsme dopadli. Ta práce, kterou si paní učitelka Klára Vlahačová - Kartáková s námi dala, se nakonec vyplatila. Já jsem se umístil na krásném druhém místě v mé kategorii a Janička obsadila úžasné první místo. Ještě jednou moc gratuluji. (Filip, 8.A)

Francie, nebo Německo

1Jednou jsem si prohlížela Dobřanské listy, když jsem ji uviděla. Byla to knížka, která se jmenuje Amélie v Paříži. Musela jsem ji vyzkoušet, protože ráda zkouším nové věci. Zaujala mě hezkou „titulní“ stranou a vydavatelstvím CooBoo, se kterým mám dobré zkušenosti. Tak jsem si pro ni šla do knihovny a začala číst. Knížka je docela zajímavá.

Je o jedné dívce, která jede z Německa na výměnný pobyt do Francie. Je ubytována u docela sympatických lidí, kteří mají syna, jenž se líbí hlavní hrdince jménem Sina. Když Sina zjistí, že jejich syn jménem Rafael hraje ve filmu, chce ho hrozně ráda vidět při natáčení. A nakonec se Sina tajně vydá spatřit Rafaela. Ale tam potká dalšího kluka, který se…

A to je vše, co vám řeknu, protože já sama jsem ji ještě celou nedočetla. Zároveň vám nechci prozradit, jak to bude dál, aby to i pro vás bylo napínavé, kdybyste se rozhodli, že si ji půjčíte. Knížka se mi moc líbí a určitě si ji přečtěte. ☺ (Naty, 6.C)

 

Bára a Faraon

1Já osobně dám přednost knížce, ale samozřejmě počítač také neodmítnu :). Teď mám zrovna rozečtenou jednu knížku, jmenuje se Bára a Faraon od Zory Beránkové. Když jsem byla na začátku knihy, tak mě nudila, ale když jsem se blížila k půlce, tak mě začala docela bavit.

Je to příběh o dívce, která je velmi chytrá a taky svéhlavá. Když byla Bára malá, dostala houpacího koně. Když byla trochu větší, začala chodit do školy. Měla moc ráda koně a všem říkala, že ho dostane. Její rodina ji zpočátku ale nebrala zcela vážně. Bára všude vykládala, že bude sušit seno pro svého koně doma v koupelně :) a že toho koně tam bude taky mít:). Na Báře se mi líbí, že je docela srandovní. Když si povídá s dětmi ve škole, legrační jsou chvíle, jak jim odpovídá. Je mi sympatická i tím, že bere všechno na lehkou váhu. Na druhou stranu Bára lže, a to bych byla ráda, kdyby nedělala.

Ke knize jsem se dostala u nás v knihovně ve Šlovicích. Šla jsem si tam půjčit nějakou knihu a tahle mě zaujala. Hodně zážitků s knihou! (Míša, 6.C)

 

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops,Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný;8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík,Sára Ženíšková; 8.B:Ctirad Kučera,Michal Hrubý (ilustrátor).Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A: Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová. ePodlavičník - internetová verze na www.zsdobrany.cz Mgr. Jana Fialová. Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.3/14/15 předán k tisku 4. 5. 2015. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.