Aktuální počasí

Počasí dnes:

13. 12. 2018

zatazenosesnez

Bude oblačno až zataženo, místy sněhové přeháňky nebo slabé sněžení. Denní teploty -1 až 3°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

SOUTĚŽ ZLATÝ LIST

Zase ten přírodopis

1Ve čtvrtek 30. 4. se konal Zlatý list. Sraz byl na Ostrově. Přijely i děti z Plzně. Nastal nástup všech tříd od 4. do 6. třídy. Pan ředitel nám řekl, co a jak bude probíhat. Skončil nástup a byla nám strašně velká zima. Šli jsme k řece pro dříví a dvě holky se tam skoro propadly. Překvapivě dříví bylo docela suché. Nosili jsme a nosili. Pan ředitel zapálil oheň a vyběhlo první družstvo. Bylo celkem 16 družstev z mladších (a 10 ze starších). My jsme vybíhali mezi posledními. Zrovna když jsme vybíhali, přišla starší kategorie. Jedna holka z našeho družstva se styděla vyběhnout, protože přišly všechny devítky, osmičky a sedmičky. No, nakonec to zvládla. Na druhém stanovišti jsme určovali kameny, moc (vůbec) nám to nešlo, protože jsme kameny probírali naposledy ve čtvrté třídě. Šli jsme dál směr starý most. Při cestě na něj nás potkalo ještě jedno stanoviště, u kterého byla poznávačka brouků. Dorazili jsme na most, kde byla velká fronta. Vše zdržovala třída 6.A. Tam byli pro nás velmi známí. Přeběhli jsme na další stanoviště, ale další fronta a ještě k tomu po nás stříleli poflusané pampelišky. Fujky!!! Dále jsme běželi přes louku, kde byl syn naší bývalé třídní učitelky. Tam jsme určovali žáby atd. Poté jsme běželi na Martiňák. Čekala nás ekologie, hádali jsme ptáky. Cestou k cíli jsme se zastavily u stanoviště s lesními zvířaty, s určováním stromů a poslední zastávka byla s květinami. K blížícímu se cíli nás povzbuzovali kluci od nás ze třídy. V cíli u paní učitelky Konšalové jsme odevzdali kartičku s body a spěchaly na párek, na který jsme se moc těšily. Po snězení párku a doběhu všech družstev nám paní učitelka Boudová vyhlásila výsledky. Z vyhlašování si nic moc nepamatuju, jen že naše družstvo hudebkářů skončilo první a my čtvrtí. No co, tak to příště vyhrajeme my. Zlatý list myslím si všichni užili. Teda my aspoň.☺(Dáša a Naty, 6.C)

Konečně cíl!!!

1Ve čvrtek 30. 4. se na Ostrově sešli všichni přírodovědci, botanikové nebo lidi, kteří se jen chtěli ulejt ze školy . Konal se totiž Zlatý list. Jako obvykle jsme byli rozděleni do dvou kategorií. My jsme byli v té starší: 7. - 9. třída. Trasa vedla opět přes starý most, na louku, do lesa a přes louku zpět na Ostrov. Na prvním stanovišti byla meterologie, určovaly (nebo spíš tipovaly) se tu druhy mraků. Na druhém se poznávaly druhy hornin. Třetí stanoviště bylo zaměřeno na zvířata žijící u vody, čtvrté na jejich sousedy - vodní živočichy. Na pátém byly obojživelníci (u něj byla asi největší fronta). Na stanovišti číslo 6 jsme museli dát dohromady všechny naše znalosti z ekologie. Na sedmém jsme si ověřili znalosti o ptácích (docela lehké stanoviště). Na osmém se soutěžilo v myslivosti (poznávání parohů atd.). Na předposledním stanovišti byly na zemi rozložené větve stromů a museli se poznávat (skoro nic jsme tady nevěděli). Na posledním stanovišti se poznávaly rostliny (to už bylo lehčí) A pak už jen doběhnout do cíle pro grilovaný párek. (Martin, 7.A)

Pojď, to zvládáš, poběž!

1Dne 15. 5. se v tělocvičně 1. stupně konala akce Děti v pohybu. Akci organizovali žáci 9. B. Soutěžilo se v těchto disciplínách: běh s míčkem na lžíci, přihrávání míče, cesta po květinách, hod na koš, skládání puzzle, pro které si žáci musí běžet, štafetový běh a také házení míčkem skrz obruč. Když zbyl čas, prvňáčci si zahráli vybíjenou proti klukům z 9. B. Všem žákům, jak malým, tak i velkým, se akce moc líbila. (Kristýna, 9.B; přepis: Filip Brada)

 

 

Jednání Senátu 22. 5. 2015

Přítomni: Daniel Noska, 4.B, Adam Černý, 4.C, Barbora Adamcová a Tereza Bílková, 5.A, Filip Umner, 5.B, Petra Markusová a Vlastimil Pech, 5.C, Aneta Vozárová a Anna Bromová, 6.A, Julie Čepická a Vojtěch Váca, 6.B, Šimon Mertl a Patrik Mach, 6.C, Martina Vébrová, 7.A, Adam Pokorný a Petr Hejhal, 7.B, Sára Ženíšková a Václav Strejc, 8.A, Klára Uhlíková a Michaela Mafková, 8.B, Jana Šístková a Andrea Kadlecová, 9.A, Kristýna Flaksová a Ondřej Šlehofer, 9.B, Mgr. Jitka Netolická, Mgr. Naděžda Vlasáková, Mgr. Jaroslav Šedivý

Program:

1) Diakonie – po předposlední dva roky posílala naše škola výtěžek z Tříkrálové sbírky do střediska Radost v Merklíně (Diakonie) na koupi nového mikrobusu. Mikrobus v ceně 800.000Kč byl letos v květnu pořízen. Jsme rádi, že jsme mohli spolu s jinými sponzory a dárci pomoci.

2) Soutěž Zlatý list – žáci 6.B postoupili do krajského kola Zlatého listu, kde obsadili 1. místo s postupem do celostátního kola, které se uskuteční od 15. 6. do 21. 6. 2015 na Moravě v Náměšti nad Oslavou.

3) Historický kroužek – byl 21. 5. 2015 na divadelní přehlídce v německém Chamu. Přehlídky se zúčastnily 3 české a 2 německé školy. Líbilo se nám nejen divadlo, ale i škola, ve které se celá akce uskutečnila. Překvapil nás jiný systém fungování německé školy – přestávky venku, nepřezouvání se a podobně.

4) Slovinsko – žáci naší školy byli na výměnném pobytu ve slovinských Brežicích. Kladně hodnotili vybraný program, jen je mrzela málo času se slovinskými partnery. Velmi povedené bylo divadelní představení žáků 1. stupně ZŠ a také bubnování žáků 2. stupně mělo velký úspěch. Slovinci zvažují koupi bubnů.

5) Německo – hodnocení od žáků z 1. stupně je vcelku kladné, ale němečtí žáci, kteří tu byli, nebyli moc komunikativní a dokonce utíkali svým českým kamarádům. Někteří žáci říkají, že německé děti, které tu byli minulý rok, byli mnohem ukázněnější a komunikativnější než letošní. 9. června pojede několik žáků 2. Stupně spolu s našimi čtvrťáky do německého Obertraublingu, kde budou natáčet krátký film o našich německých partnerech.

6) Adopce na dálku – na Školní akademii se vybralo 3.100 Kč, celkem tedy máme 8.872 Kč. Resty posíláme 7.000 Kč. Máme tedy základ pro příští rok. Resty nám poslala fotografii a své vysvědčení ze sedmého ročníku. V současné době začala studovat na střední škole.

7) Koordinátoři Senátu zpracují do 4. 6. 2015 výroční zprávu za tento školní rok.

8) Aréna:

na minulém Senátu byl vznesen dotaz, zda budou na záchodech 2. stupně v druhém patře umístěna zrcadla na chlapeckých záchodech. Zjistili jsme od pana zástupce odpověď: nebudou, pan zástupce je velmi rozezlen na vandalské chování na záchodech právě na 2. patře.

padl návrh na zřízení „školní hudební skupiny“. Budeme o tom přemýšlet.

v učebně českého jazyka jsou problémy s fungováním interaktivní tabule – nutno předat prostřednictvím vyučujícího informaci školní koordinátorce ICT paní učitelce Fialové (bez odkladu).

Poslední příští Senát: čtvrtek 4. 6. 2015 (pozor změna).

Zapsala: Jana, 9.A

Výlet na Šlovičák

Nastal den, kdy jsme se neučili a šli jsme se projít na Šlovičák ... Šly všechny třídy kromě některých dětí, které byly na Zlatém listě. Řeknu Vám - byla to docela fuška  vyškrábat se nahoru. Cestou jsme potkávali děti z vyšších ročníků, které nám dávaly otázky, a my jsme museli třeba uhádnout, kdo má jet na silnici první. Nic těžkého, ne? :) Tak takhle bylo asi 5 - 6 zastávek s hádankami. Cestou jsem fotila rozkvetlé stromy a keříky, které jsme potkávali. Sluníčko svítilo, takže jsme si zatím užívali. Když jsme konečně došli na poslední stanoviště, museli jsme vyplnit list s otázkami. Když už jsme konečně byli úplně nahoře, tak ti, kteří měli s sebou špekáček na opečení, si ho mohli opéct. Po čase jsme se pomalu všichni začínali vracet zpět. Nevydařilo se to, že začalo trochu pršet, ale stačili jsme dojít všichni suší. (Míša, 6.C)

1

1

 

6. badatelská exkurze Jeseníky – Velké Losiny (19. - 21. 5. 2015)

V úterý 19. května jsme se my, vybraní žáci z 9.A, dva žáci z osmé a jedna žákyně ze sedmé třídy, vydali na třídenní pobyt v Jeseníkách v rámci projektu Regiopopulár. Jako doprovod s námi jela paní učitelky Hříšná a Boudová a také vybraní žáci ze ZŠ Letiny a ZŠ Zbůch se svými učiteli.

Z Dobřan jsme vyjeli kolem půl osmé ráno, z Plzně do Prahy jsme jeli Pendolinem a z Prahy do Zábřehu na Moravě vlakem Regiojet, kde jsme měli také zajištěný oběd. Na nádraží v Zábřehu na nás již čekal autobus, který nás odvezl až k hotelu Dlouhé Stráně, kde jsme bydleli. Pokoje byly čisté, s koupelnou i s balkonem. Na hotelu jsme měli asi tak hodinu na vybalování a odpočinek. Pak jsme opět nasedli do autobusu, který nás dovezl až k horní nádrži vodní elektrárny Dlouhé Stráně, kterou jsme celou obešli. Tato elektrárna je nejvýkonnější vodní elektrárna v Česku a svou rozlohou se řadí mezi světové vodní elektrárny. Poté nás autobus dovezl na exkurzi do podzemní strojovny dolní nádrže. Následoval návrat na hotel a večeře. Po večeři jsme se rozhodli pro bowling.

Ve středu v 8 hodin ráno byla snídaně, poté jsme vyšli na 22 km dlouhou túru. Na konci této vyčerpávající cesty jsme měli oběd v restauraci ve Velkých Losinách, kde byla po obědě zařízena i exkurze do Ruční papírny. Následně jsme se vlakem vrátili k hotelu. Celý den pršelo, tudíž jsme všichni zmokli a někteří jsme měli mokro dokonce i v botách. Přesto jsme to úspěšně zvládli. Na hotelu jsme se trochu usušili a pak jsme šli do nedaleké restaurace na večeři. Měli jsme svíčkovou na smetaně. Byla sice výborná, nicméně po cestě jsme opět zmokli. Pak už jsme jen v klidu seděli a povídali si na pokojích.

Ve čtvrtek byla zase v 8 hodin snídaně. Pak jsme si sbalili svá zavazadla a autobus nás odvezl do Rapotína u Šumperka, kde jsme navštívili Zemědělský skanzen. Zde jsme viděli malý zoopark a muzeum veteránů. Byl zde také tank, do kterého jsme si mohli i vlézt. Zkrátka bylo zde opravdu mnoho exponátů. Pak autobusem do Šumperka, kde jsme měli krátkou prohlídku města a následně rozchod. Poté nás autobus dovezl k nedaleko vystavené parní lokomotivě, ke které jsme pak došli pěšky. Mohli jsme se podívat i dovnitř. Pak opět autobusem do Zábřehu, kde jsme měli oběd. A opět Regiojet do Prahy a Pendolino do Plzně. Cesta byla klidná, protože byli všichni unavení.

I přes velmi nepovedené počasí se nám výlet velmi vydařil. I to, že nic nebylo v souladu s programem, nikomu z nás nevadilo. Byla to prostě paráda! (Matěj Jindra, 9.A)

 

Die erste Station der Tour (První zastávka turné)

1Dostal jsem za úkol napsat, co jsme dělali v německém městě Chamu. Abyste byli v obraze, tak dne 14. 5. 2015 se uskutečnilo představení, které nacvičovaly děti z našeho historického kroužku (pozn.: projekt Obrazy historie regionu). Cestu tam vám nepopíšu, protože jsem spal, ale mohu vám popsat, co jsme celý den dělali.

Když jsme dorazili na místo, začali jsme připravovat kulisy. Jelikož jsme přijeli rovnou na přestávku, byl jsem trochu v šoku, protože německé školy mají nařízeno, že na každou přestávku musí chodit na čerstvý vzduch ven, aby se provětrali a mozek lépe pracoval. A víte, co mě napadlo jako první? Proč neutečou? Oni asi rádi chodí do školy. Oni se ani nepřezouvají, nemají šatny, v každé třídě mají něco na hraní. My jsme byly tam, kde měli kulečník a místo otravného zvonku mají docela příjemný zvonek. Dokonce i záchody tam byly jak v pětihvězdičkovém hotelu. Ale zpět k nám a našemu vystoupení.

Když jsme vše měli zapojeno a připraveno, bylo zahajovací slovo. No, co k tomu mám říct, bylo jako vždy. Děkovalo se a seznamovalo se s projekty a dějem her. Ano, nebyli jsme tam jenom my, byly tam i další dvě města česká a jedno německé. Všechny hry byly krásné, i ty německé. My jsme si připravili tři skutečné kriminální příběhy z dějin našeho města podle Arabesek paní Čekanové. Po ukončení všech divadel byla beseda s pamětníky, kteří nám povídali o stržení Železné opony. Dva byli němečtí a jeden pamětník byl Čech. Toho jsem si pořádně užil, protože Němce musel někdo překládat, a než dořekli tu větu, zapomněl jsem opět tu větu, co byla před touhle. A poté přišel oběd. Obídek byl výborný. Bylo to něco jako knedlo-vepřo-zelo, ale nikdo to neumí tak dobře jako my Češi, ale i to bylo výborné. A k tomu sis mohl vzít jakékoli pití. Po obědě jsem si vše sbalili a vyráželi na cestu, ale nebyl by výlet bez fotky, že? (Filip B., 8. A)

Pohár rozhlasu

V úterý 12. 5. 2015 se konaly v Přešticích atletické závody „Pohár rozhlasu“. Mladší žákyně získaly 2. místo v celkovém hodnocení. Za jednotlivce se umístila Kristýna Kubaňová na 2. místě ve skoku do výšky s výkonem 140 cm. Ostatní děvčata si také velmi dobře vedla. Můžete se seznámit s našimi výkony na nástěnce u sborovny. Mladší a starší žáci získali medaile v jednotlivcích. Šimon Mertl vybojoval 2. místo ve vytrvalostním běhu na 1000 metrů, Erik Mašek 1. místo v hodu kriketovým míčkem a Robin Lau 3. místo ve sprintu na 60 m. Na závodech s námi byla paní učitelky Marta Weinrebová a Zdena Tomanová a pan učitel Jan Hajšman. Počasí nám přálo a bylo i veselo. (Míša 7.A, Tereza a Martina, 7.B)

Výška, dálka, hod …

Byl jsem na Poháru rozhlasu, soutěž se odehrávala v Přešticích. Odjeli jsme v 7:40 autobusem. Byli jsme tam, protože jsme byli vybráni na atletiku. Soutěžili jsme ve skoku do výšky, do dálky, v hodu míčkem, štafetě, vytrvalostním běhu a v krátkém sprintu. Zúčastnily se různé školy, např. Přeštice, Štěnovice, Chotěšov, Chlumčany atd. Soutěžili jsme cca 4 hodiny. Umístili jsme se na 8. místě. Já jsem byl v běhu na 1000 metrů druhý. Moc se mi tam líbilo, bylo to lepší než ve škole. (Šimona Mertla ze 6.C se ptala Linda, 6.C)

 

Rozhovor s plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským

při jeho návštěvě naší školy 10. 4. 2015 (2. část)

Chodíte na veřejnosti v civilu? Chodím takhle, jak chodím, to znamená, že mám kolárek; ten nosím, aby bylo jasné, že jsem kněz, to nosí i ostaní kněží. Tamhle páter Martin ho taky většinou má, i když dneska ho zrovna nemá. Jinak chodím, především při liturgii, v klerice a mám přitom i další liturgická oblečení. Navštívil jste někdy papeže, a když ano, tak kolikrát? No, poprvé to bylo právě před pětadvaceti lety, když papež Jan Pavel II. přijel sem k nám. To bylo právě v tuhle dobu, myslím jednadvacátého dubna. Tenkrát jsme stáli na letišti a pan prezident Havel měl velice hezkou řeč, když říkal: „Svatý otče, nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.” Já jsem byl v úterý toho týdne, tedy čtyři dni předtím, zvolen na zasedání biskupské konference jako její sekretář, což je člověk,  který  spoustu věcí v církvi řídí a organizuje. Když papež vystoupil a každý jsme se mu představovali, já jsem mu říkal, že jsem Radkovský, a on řekl: „Sekretář konference.” Tak jsem viděl, že si nastudoval, kdo je kdo. Vedle mě stál biskup Lobkowicz. Když řekl své jméno, tak papež řekl: „Ze starého rodu, Mikuláš Lobkowicz!” Vzpomněl si na nejznámějšího Lobkowicze, rektora, tuším, mnichovské university. Zkrátka a dobře, papež jaksi hned s námi vstoupil v osobní kontakt. Od té doby si mě pamatoval, takže když jsme se někde potkali, vždycky říkal „sekretář”. Později, když už jsem byl biskupem tady v Plzni, byli jsme na audienci s panem kardinálem Vlkem. Když Jan Pavel II. zase řekl „sekretář konference”, pan kardinál mu odpověděl: „Už ne sekretář, už biskup v Plzni”. Načež papež okamžitě reagoval: „Jo v Plzni, tam máte dobré pivo!” Potom papež Benedikt. S tím jsem se taky znal poměrně dobře ještě v době, když byl kardinálem. On hodně jezdil do Řezna, protože tam měl svůj domek, i když pocházel odjinud, ale tam měl pochovány svoje rodiče a sestru a měl tam bratra, takže tam rád jezdil a Řezno považoval za svůj domov. Tam jsme se poznali, když jsem tam jednou přijel s mládeží a on tam byl na návštěvě. Když byl potom papežem a já jsem k němu šel na audienci tak, jak obvykle chodíme, hned mezi dveřmi mi řekl: „Soused.”, tedy německy „Nachbar“, takže bylo vidět, že věděl, kam patřím. Jeho sekretáři se hned ptali, odkud jsem, a já říkám: „Z Plzně.” A oni hned nato: „To vezete pivo.” A já říkám: „To bych si netroufl, vozit Bavorákovi pivo.” Ale zato jsem mu donesl něco, co mu udělalo radost. Papež Benedikt je muzikant a jeho bratr je vynikající muzikant a vedl asi třicet let sbor Řezenských vrabčáků (Regensburger Domspatzen), kteří tady budou koncertovat přespříští týden, třiadvacátého, ve Velké synagoze. Je to jeden ze špičkových chlapeckých světových sborů. Já jsem tedy papežovi dal komplet všech Dvořákových symfonií, které zrovna souborně vyšly. Když jsem mu je dal, zasvítily mu radostně oči. A pak jsem mu dal ještě komplet skladeb od Miloše Boka, což je mladý varhaník tady u nás a učitel hudby v Karlových Varech, který bydlí a varhaničí na Žluticku, a říkal  jsem, že to je od našeho mladého  skladatele. Papež na to řekl: „Čechy byly vždycky konzervatoří Evropy.” No, řekl to hezky a pak jsem mu říkal: „Já budu v neděli v Regensburgu, můžu pozdravovat vašeho bratra?” Odpověděl: „Můžete.” V neděli jsem tedy byl v Řezně a pozdravoval jsem jeho bratra Georga a říkal jsem mu: „Svatý Otec vás pozdravuje. Já jsem mu dal komplet Dvořákových symfonií.” A on mi odpověděl: „Já vím, on už mně to telefonoval.” Takže bylo vidět, že to papežovi udělalo radost, když to telefonoval svému bratrovi. Jeho bratr Georg mi ještě říkal: „Když jsem u něho v Římě, tak většinou poslouchám muziku.” Současného papeže Františka jsem předem samozřejmě neznal, protože je z Jižní Ameriky. Ale mluvil už jsem s ním několikrát. Už pět let posílá pivovar Prazdroj na Velikonoce pivo do Vatikánu. Já to vždycky požehnám. Před týdnem tam jela zásilka. Každý rok posílá počet lahví podle letopočtu, tedy letos dvatisícepatnáct. Pro Prazdroj je to velmi dobrá reklama, protože Vatikán, to je cca asi tisíc obyvatel, ale jsou z celého světa. Takže když si tam pochutnají na dobrém plzeňském, tak mu pak dělají reklamu v celém světě. Umíte nějaké cizí jazyky, a pokud ano, tak jaké, a kde jste se je naučil?  Nejdřív jsme měli ruštinu, tu jsme měli asi od čtvrté třídy, z té jsem dokonce maturoval, ale teď jsem hodně zapomněl, protože jí nepoužívám. Je to škoda, ale myslím si, že kdybych ji používal, tak za brzy by mi to přišlo zase do hlavy. Pak jsem se ještě na základce a hlavně na gymnáziu učil německy. Němčinu jsem potřeboval hodně i v teologii a mám hodně známých, takže často musím německy mluvit. Zvlášť když jsme s kolegy středoevropskými biskupy, tak většinou se bavíme německy. Také mívám, zvláště v pohraničí, často bohoslužby česko-německy. Další jazyk, který jsem se naučil, ale to už ne ve škole, ale za léta v praxi, je italština, protože jsem jezdil na setkání určitého duchovního společenství, kde bylo všecko italsky. A když jedeme na mezinárodní setkání biskupů, tak se bavíme většinou italsky. Angličtinu jsem dělal ještě na vysoké škole, no, ne zas natolik, abych byl perfektní, ale aspoň trošičku se domluvím. Samozřejmě kněz musí umět latinsky, protože máme i bohoslužby někdy latinsky. Je třeba umět aspoň trochu řecky, abych si přečetl aspoň něco z řeckého originálu Nového zákona, tedy z Bible. A taky polsky rozumím, ale to už jsou takové detaily. Hlavně ta němčina a italština, ty jsem schopný běžně používat, a to je důležité. Jaké knihy rád čtete? No, abych ti pravdu řekl, já nemám čas na nic jiného než na ty teologické; teď jsem četl přes Velikonoce, když jsem si připravoval velikonoční kázání, hodně Ratzingera, tedy právě toho papeže Benedikta, protože to je vynikající hlava a má vynikající myšlenky. Přes tento víkend jsem zase hodně četl novou knihu o Mistru Janu Husovi, protože jsem v přípravné komisi na připomínku šestistého výročí jeho upálení a připravuji kající bohoslužbu smíření. Tak na tom jsem hodně pracoval. Dnes a zítra musím přečíst z koncilních dokumentů něco o biskupech, protože mám zítra kázat v Praze na našem pětadvacátém biskupském výročí. Takže musím toho přečíst hodně, ale docela mě to baví, jenom času je k tomu málo. Máte nějaké koníčky nebo záliby? No, nemám na ně čas. Muzika mě baví, hrával jsem na klavír, ale ten jsem si záměrně k sobě nevzal, protože na něj nemám čas. Občas hraji na kytaru, když je potřeba. To už jsem dnes zkoušel tady na druhé škole. Rád jezdím autem, ale na víc nemám čas. Co obnáší role biskupa? Co obnáší? No, odpovědnost za tu část církve, která je mi svěřena. Plzeňská diecéze má rozlohu přes celý Karlovarský kraj a tady z Plzeňského také skoro celý kraj, jen východní půlka Klatovského okresu patří do Budějovické diecéze a Nepomucko taky. Jinak je to celé pod naší diecézí, čili západní půlka Klatovského okresu, Domažlicko, Tachovsko, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Plzeň-město a Rokycany. No a v Karlovarském kraji je to Chebsko, Sokolovsko, Karlovarsko. Je to odpovědnost, protože mám na starosti řadové věřící i kněze, kteří jsou v jednotlivých místech. A právě mojí povinností je navštěvovat je a pomáhat jim, pečovat o jejich vzdělání a další formaci. A to nejenom o ně, ale i o věřící. K mým povinnostem patří i bohoslužby. Teď v neděli budu v Klenčí, kde budu udělovat svátost biřmování asi pěti nebo šesti mladým lidem. Poslali mi mailem odpovědi na otázky, proč chtějí být biřmováni, proč se pro to rozhodli a jaké si zvolili jméno a jakou citaci z Písma svatého si vezmou v tuto dobu pro život. Máte facebook? Facebook nemám, protože před ním se varuju. Stačí mi, že mi chodí denně asi čtyřicet mailů, které musím přečíst a na mnohé odpovědět. To je jak sedmihlavá saň, víš? Deset přečteš a dvacet ti jich přijde zase nových. A k tomu ještě facebook, to už by bylo šílený, to nejde. Tamty musím prostě přečíst a odpovědět na ně, protože to je úřední pošta, kromě reklam, které tam taky jsou; třebas co dělat, když chci zhubnout, nebo aby mi narostly vlasy. A takové rovnou samozřejmě mažu. Slavíte Halooween a Valentýn? No, to jsou takové nové tradice, které neslavím; já slavím spíš svátky křesťanské, tady u nás tradiční, to znamená Svátek všech svatých 1. listopadu a 2. listopadu Svátek všech zemřelých. To chodíme na hřbitov po celý následující týden a modlíme se za zemřelé. Haloween mi nic neříká, to za prvé, a za druhé Valentýn, to je taková nová móda, ale ono je to 14. února, a to se zároveň ve světě se slaví svátek svatého Cyrila a Metoděje, takže na ten si spíš vzpomenu. Nu, a protože se nebudu ani ženit ani vdávat, tak ten Valentýn mi vcelku také nic neříká. Když jste byl v těch Mariánských a Františkových Lázních, vyzkoušel jste někdy lázeňskou proceduru? Věříš, že ne? Pili jsme tam dobrou stolní vodu z takzvaného Kostelního pramene, až jsem z toho za ta léta dostal ledvinové kameny, prostě všeho moc škodí. A byl tam jeden můj známý lékař a ten mi napravoval páteř, když bylo potřeba. Bezvadně to uměl. S člověkem zatřásl a ruplo to a bylo zase dobře. Ale jinak ne. Poslední otázka: Co byste vzkázal dnešní mládeži? No, to je hezká otázka. Co bych vám vzkázal? Především je potřeba, abyste se hodně učili. Vím, že to zní hloupě, ale bez vzdělání se toho dneska ve světě moc neudělá, a když se chce člověk orientovat, tak musí pořád být jaksi na úrovni a znát. A to nejenom politiku, ale taky literaturu a taky umění a na druhé straně taky ty přírodní vědy, jako je fyzika, chemie, biologie, samozřejmě matematika, astronomie a další. Nedávno jsem se v Senátu Parlamentu ČR účastnil veřejného slyšení na podporu Techmánie a podobných Science center. Znáte Techmánii? Už jste tam byli? Tam se člověk naučí zajímavým způsobem něco z fyziky a dalších oborů a je to dobře, je to moc potřeba. Takže je třeba, abyste byli vzdělaní. Naše zem nemá žádné velké nerostné bohatství, žádnou naftu, když tak tamhle trochu u Hodonína, ale to nestojí za řeč, plyn žádný, uhlí sice ano, ale to už bude brzo vytěžené, vidíte, jak už se tahají o to, jestli omezit limity těžby nebo neomezit. Čili to naše jediné bohatství je vzdělanost našich občanů, jak jsou šikovní, jak jsou kvalitní, co uměj´. To je to jediné, čím můžeme v tomto světě dneska vyhrát nebo čím obstát. Vyhrát vůbec ne, ale obstát jo, takže já vám moc radím: učte se, učte se jazyky, jsou moc důležité. Je dobře, když vystudujete a potom půjdete na několik let ven do světa. Jednak se naučíte jazyk a jednak se rozhlídnete, co je kde dobrého, a jako kvalitní odborníci se vrátíte domů. Tady je vás moc potřeba. Dneska je móda, že všichni musejí mít maturitu. To je chyba, protože někdo nemá na to, aby udělal maturitu, hlavně ne třebas z matematiky. Tak se snižují ve středních školách nároky a pak to skončí tak, že ty školy nestojí za nic, nemají úroveň. Ono je potřeba zmenšit počet škol a místo toho zavést opravdu vynikající učňovské obory a odborné střední školy, strojařinu a elektro, toho je moc potřeba. V naší republice je pět strojnických fakult a ti jejich absolventi stačí jenom z jedné třetiny pokrýt požadavky, které potřebuje náš průmysl. To je obrovský průšvih. Teď to ještě není vidět, protože teď je tam ještě starší generace. Až ta odejde za nějakých pět, deset let, tak nevím, co budeme dělat. To aby sem k nám chodili lidé třeba z Indie nebo možná lidé z muslimského světa. Takže snažte se … Víte, ten, kdo dnes nemá maturitu a je odborník, to není žádný nádeník, to je kvalifikovaný člověk, který je stejně tak potřebný, jako vysokoškolský profesor, protože ten vyrobí to, co onen profesor vymyslí, a musí bejt na to šikovnej. Dřív se říkalo zlatý český ručičky, to už bohužel moc neplatí… škoda! A pak bych ještě řekl jednu věc, a sice, tlačí se sem islám a máme z toho strach. Nedávno se mě ptali zrovna tady v Dobřanech nějací lidé, co tedy mají dělat. Říkám, mít hodně dětí, protože jinak nám nic nepomůže. Ne jedno, maximálně dvě, prostě víc, jinak vymřeme. To je jasný zákon demografie, který funguje, a s tím nic neuděláme. Čili, velké rodiny a to taky znamená mít dobré rodiny, ve kterých děti budou v dobré rodinné atmosféře vyrůstat. To je to, co je potřeba. A abyste tohle sami v budoucnu dokázali, potřebujete mít vnitřní oporu a k tomu je rodina to nejlepší, co existuje. (Redaktoři Podlavičníku; přepsala Míša, 6.C)

 

Kniha jako hra aneb Listování

D1ne 5. května se u nás ve škole objevila trojice herců, kteří nám předčítali knihu tím, že ji předvedli jako divadelní hru. Jedním z trojice byl český herec z všemi tak oblíbené Ordinace v růžové zahradě Lukáš Hejlík. Celý příběh byl o chlapci, který měl pár (hodně) kil navíc a líbila se mu holka … Byl poslán k psychologovi, který ho motivoval k hubnutí. Když zhubnul, začalo se o něj zajímat více lidí, ale jen ta jediná, kterou on chtěl, ho měla ráda jen a pouze jako kamaráda. A to mu vzalo chuť k hubnutí … Jelikož už si to všechno nepamatuji, tak jen řeknu, že představení bylo povedené a velice jsme se u toho nasmáli. Po skončení jsme si všichni běželi pro autogram a fotku. Ale Hejlík byl už trochu nepříjemný, jelikož už toho měli po tom dni dost, a také někam spěchali. To nás jako jeho fanoušky trochu zamrzelo, ale budeme to muset pochopit … (Sári, 8.A)

Reakce žáků na Lukáše Hejlíka

Když začalo Listování s Lukášem Hejlíkem, tak to prostě bylo neuvěřitelné, co dokazoval - on četl z knihy a přitom hrál a pouštěl hudbu … při Listování se skoro všichni smáli, protože ta kniha byla humorná a to, co předváděl, to bylo úžasné. Když skončilo Listování, měli jsme krátký rozhovor s Lukášem Hejlíkem … Pak jsem se některých ptala, jaká je jejich reakce na Lukáše Hejlíka, a oni … že se jim to všem líbilo, že je Lukáš Hejlík super. Všichni si to myslím užili, takže prostě super. (Míša, 6.C)

Rozhovor s aktéry Listování

Prý již devět let nemáte doma s manželkou televizi, tak jak to zvládáte a jak večer zabíjíte  čas? Televizi už nemám osmnáct let a zatím jsem dvacet let nenašel večer, kdy bych si říkal, sakra, co budu dělat, no, jako kdybych ji měl, tak nedělám spousta věcí, jaké dělám teď ... x Já mám doma televizi, ale už šest let nemám manželku. Tak jak jste se dostal k natáčení ordinace? No, nevím, zavolali mi, chtěli mě, tak jsem řekl, že jo. Jak jste se vůbec dostali k takovémuto představení pro školy? To je hezká otázka. My jsme to začali hrát před dvanácti lety pro dospělé a ti chodili a bavili se a pak nějak začaly chodit i děti, takže jsme dostali nějakou šanci něco udělat a fungovalo to a začali jsme hrát i pro školy, což teďka hrajeme hodně hodně... Četl jsem, že prý umíte bigboxovat líp než všichni z programu Olix? Tak to je možná otázka na Alana. Tak jak jste se k tomu dostal vůbec? K bigboxu? To jsem jenom začal dělat ... no a už to bylo ... ale ne, neumím, já jsem to začal jen ze srandy, na to jsou jiný, jako Endrů a tihleti frajeři … a Aberdyman … a je to jenom jako doplňkový sport, to beru jenom tak jako. Jaká je vaše nejoblíbenější kniha? No, moje se jmenuje Dobrý proti severákům. A Alanova? Moje? Já nevím,  to je těžká otázka … Orches a lev. Podle čeho vybíráte knížky ? Haha, to je na dlouho, je toho hodně, dostávám asi dvaačtyřicet až padesát textů měsíčně před tím, než vyjdou v knihkupectví, nebo než se vytisknou, a načítáme to, a když tak nějak cítíme, že by to šlo zpracovat a že by to bylo pro naše diváky něčím nový, aby se to neopakovalo s něčím, co už jsme dělali, tak ... tak to vyberem ... a samozřejmě musíme to zahrát ve dvou nebo ve třech. Ale to neznamená, že to musí bejt dvě nebo tři postavy, musí jich hrát víc. To jste teďka viděli. No a nějaký nejoblíbenější knižní žánr? No, v tom já se nespecifikuju, protože já už vlastně neumím moc číst, já tady sice šířím to, aby lidi četli, což je fajn, a budu rád, když se to bude dařit. Já ale neumím vlastně už moc číst pro radost, protože já už vlastně čtu jen pro Listování, a tak trošku přemítám, jestli to jde, nebo nejde hrát, a nemám úplně rád, že bych preferoval tohle nebo tamto. Mám rád, když je to sranda, ale i když to něco nese a je to srozumitelný ... voňavoučký … Od kolika let čtete? Tak asi jako každý dítě, ale po pravdě - úplně nejspíše  jsem se tomu začal věnovat až s Listováním ... Co byla vaše první knížka? Na střední škole jsem vlastně až začal jevit zájem o čtení ... moje byla Medvídek Pú ... a bylo to díky přístupu mé učitelky na střední škole ... trošku mě zapálila. Taky jsem potřeboval mít vzor, který by mě inspiroval, ale jinak jsem samozřejmě četl klasiku. x U nás se četla Honzíkova cesta ... A co byste vzkázal dnešní mládeži? Ahoj. To né. Ať je to baví,  ať ... ať neprobedněj každej večer u tý televize, ať je baví život, protože je k sežrání … že to vlastně já nevím, já jsem také hrál hrozně moc hry  a zpětně si říkám, že vlastně bylo to strašně času, že jsem vlastně mohl dělat něco jinýho, ale to je těžký, no, a když do toho člověk spadne tak, ...  My mockrát děkujeme. (Míša, 6.C)

Osvobození a něco nového

Dne 1. 5. 2015 se na náměstí konalo odhalení pomníku Obětem válek. Pomník má tvar slzy jako oplakávání žen za své padlé muže. Pomník nepřipomíná jen tohle, ale i to, že Dobřany přestály všechny válkyhusitské, třicetiletou, napoleonské, první i druhou světovou. Pomník vytvořil Václav Fiala. Při odhalení se na náměstí shromáždil dav lidí. Po odhalenípomníku se na louce za garážemi ještě konala ukázka osvobození. Než ale ukázka začala, mohli si lidé prohlédnout různou výzbroj armád. Pomalu nikdo netušil, kdy to má začít a najednou přišel první výstřel. Přehlídka trvala zhruba 30 minut. Nadále večer kolem 22. hodiny se na náměstí odvíjel simulovaný nálet. To se zhasla světla a bylo slyšet jen, jak letí letadla a shazují bomby. Docela nabitý den. (Vilda, 7.A)

 

 

Májové slavnosti s Vozembachem

Neděle 2. 5. byla velmi užitá.Chvilku po příchodu krojovaný Vozembach spolu s Malým Vozembachem vyrazilzpívat a hrát do ulic. Malý Vozembach se vezl na amerických vozech. Naše první zastávka byla u restaurace Beseda. Další u Domu služeb. Poté jsme šli k Domácím potřebám, k Broučkům, kde nás pohostili věnečkem a punčovým dortem. Na Radnici nám dali nějaké pití. Potom jsme došli ke známému pivovaru Modrá hvězda. Poslední zastávka byla pekárna, kde nám bohužel nikdo neotevřel. Všechny zastávky provázela melodie známé písně Škoda lásky se slovy vytvořenými učiteli. Měli jsme mnoho diváků.Na závěr jsme vystoupili na pódiu s písněmi Vozembachu s uvedením Filipa a Mary.☺ Májové slavnosti se konají nejen v Dobřanech, ale po celé ČR. Typickým znakem Májových slavností je májka. Většinou se používá smrk nebo bříza. (Adél a Marky, 6.C)

 

Gól!!!

130. 4. se náš výběr vypravil na fotbalový zápas do Přeštic. Ráno jsme se sešli u vlakového nádraží a panovala příjemná atmosféra. Když jsme přijeli, šli jsme do Základní školy v Přešticích. Když jsme dorazili do šatny a převlékli se, šli jsme se rozběhat na trávník. Náš první zápas byl s Nepomukem, kde jsme po velkém nasazení prohráli 6:0. Pak jsme měli chvíli přestávku, po které následoval zápas s domácími Přešticemi, který jsme prohráli 7:0. Když už nás čekal poslední zápas, věděli jsme, že pokud chceme medaili, musíme vyhrát. A to se nám nakonec povedlo. V záverečném zápase jsme zvítězili 3:0 a získali jsme bronz. Na zpátěční cestě jsme si dali rozchod a vrátili se domů vlakem. (Adam, 7.B)

 

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce: Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops,Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný;8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík,Sára Ženíšková; 8.B:Ctirad Kučera,Michal Hrubý (ilustrátor).Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A: Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová. ePodlavičník - internetová verze na www.zsdobrany.cz Mgr. Jana Fialová. Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.9/14/15 předán k tisku 29. 5. 2015. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.