Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2018

obl

Bude polojasno až oblačno, místy zataženo nízkou oblačností. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Obsah

Partneři z Reálné školy v Obertraublingu na naší škole

Po radnici matematika!

Dne 3. 11. 2014 k nám do Dobřan zavítali naši němečtí přátelé z Obertraublingu. Již před jejich příjezdem jsme věděli, kdo koho ubytovává, a netrpělivě jsme na své kamarády čekali na nádraží. Přijeli v půl třetí. Z nádraží jsme s nimi po odložení zavazadel zamířili na radnici, kde byli oficiálně přivítáni. Zde na nás čekal pan starosta Bc. Marek Sýkora. Ten německé přátele pěkným a stručným proslovem přivítal. Poté jim byly předány taštičky, v nichž byly drobné dárky.

Když jsme opustili radnici, čekala nás na 2. stupni hostina pro vyhládlé hosty. Když se všichni najedli, nastal čas na prezentaci. Jakou? Němečtí žáci byli rozděleni do 7 skupin (přijelo 20 chlapců a 4 dívky). Již doma si pro nás připravili prezentace o sobě a své škole. Vždy, když svou prezentaci dokončila jedna skupina, tak jsme měli za úkol vyřešit matematickou úlohu, která částečně souvisela i s prezentací. Pracovali jsme ve dvojicích – Čech – Němec. Celkem každá dvojice vypočítala 7 úloh. Prezentace bych hodnotil jedničkou, byly velmi povedené, zajímavé. Ani ta matematika s fyzikou tolik nevadily, něco jsem se zase naučil. Ale bylo to dost náročné, pracoval jsem převážně sám, zadání úkolů bylo v angličtině, můj německý kamarád mi příliš nepomohl. Celí znavení jsme odešli do jídelny na večeři a pak hurá domů. (Adam, 7. B)

 

A co ti mimozemšťané?

 

V úterý 4. 11. 2014 jsme jeli s německými žáky z Obertraublingu do Techmánie. Zde jsme po obdržení lístků zamířili do planetária. V planetáriu jsme šli na 3D film. Jmenoval se „Jsme vetřelci!“ Díky 3D zpracování jsme měli opravdu pocit, že si lítáme vesmírem a moc nás to bavilo. Bylo to moc hezké. Následovala prohlídka naší zeměkoule. To už jsme ale byli v jiné části planetária, kde byl připraven program Země a 7 planet. Po skončení tohoto programu jsme si mohli projít planetárium nebo se vydat na úplně skvělou „atrakci“. Nejlepším zážitkem byla točící koule (gyroskop), do které si sednete, připoutají vás a pak vás roztočí. Je to fakt bezvadné. Jen nevím, zda bychom to vydrželi stejně dlouho jako kosmonauti. Potom následovala svačina, také jsme si mohli zakoupit něco v bufetu. Plni energie po obědě jsme se rozdělili do skupin a šli jsme do různých laboratoří, byly pro nás připravené laboratoře fyzikální, biologická, chemická a dílny. V laboratořích se všem líbilo. Dělali jsme různé pokusy, ověřovali a zjišťovali. Čas tam strašně rychle letěl. Následovala cesta autobusem na náměstí v Plzni. Paní učitelka Tomanová přijela také a provedla nás po náměstí, výklad probíhal v němčině. Pak jsme přejeli do nákupního centra OLYMPIA, kde jsme měli hodinu čas na nákupy. Kolem čtvrté jsme dojeli do Dobřan a v půl páté už nás čekal další program. Den se všem hodně líbil. (Dáša, 6.C)

 

 

 úterý 4. 11. 2014 odpoledne se všechny české a německé děti sešly v naší školní jídelně. Po příchodu paní učitelka Vlasáková vysvětlila, co se bude dít. Úkolem žáků bylo seskládat anglický text. No jo, ale to nebylo tak lehké. Žáci se rozdělili do čtveřic (dvě české a dvě německé děti) a pokaždé jeden ze čtveřice vyběhl k paním učitelkám (byly tři) pro část textu. Tu část si museli zapamatovat a nadiktovat to druhému, který psal. Když byl text celý, museli se jím „prokousat“, aby věděli, co je bude za chvíli čekat. Někdo použil slovník, někdo se poradil s paní učitelkou. Pak si šli umýt ruce a přesunuli se kuchyně. Co tam měli dělat? To už věděli z textu. Šli vytvářet povidlové buchty. Paní kuchařky jim ukázaly, jak to mají dělat a oni se pustili do práce. Nejdříve ukrojit kus těsta, vyválet z něj placku, poté dovnitř dát povidla, zabalit a položit na vymazaný plech. Pak přišla řada na pečení vánočních perníčků. Každá čtveřice dostala kus těsta. Těsto vyváleli do placky a začali vykrajovat. Poté se to vše dalo do trouby a čekalo se. Po vyndání bylo už na pohled jasné, co dělali amatéři a co profesionálové. Nicméně buchty byly vynikající. Perníčky se prodávaly druhý den ve škole, výtěžek (800 Kč) byl dán na Adopci na dálku. Protože po pečení zbylo dost času, vymyslely paní učitelky hru. Židle se daly do kruhu, jeden se postavil doprostřed a řekl anglicky nějakou větu, např.: Kdo má hnědé triko? Ti, co měli hnědé triko, si museli s někým prohodit místo. Kdo to nestihl, zůstal uprostřed a říkal další větu. Po hře došlo i na trochu kultury. České děti zpívaly a německé tancovaly. Měli jsme možnost naučit se německý taneček. A někomu to obzvlášť šlo. Super odpoledne. (Vojta, 8.A)

 

Jednání Senátu 14. 11. 2014

 

1) Adopce na dálku: přečetli jsme si český překlad dopisu pro naši kamarádku z Ugandy Resty Nankingu a poté jsme pro ni dopis v anglickém překladu všichni podepsali. Spolu s dopisem jí budou poslány fotky z akcí naší školy. Na konto pro Resty přibylo 800 Kč z prodeje perníčků při Chvále různosti. Všem, kdo si zakoupil perníček, moc děkujeme.

2) Hodnocení Německa: i přes velmi nabitý program, který byl podle některých unavující, se všem návštěva Němců velmi líbila. Nejvíce ocenili žáci naší školy Techmánii v Plzni.

3) Slovinsko: byl oznámen výjezdní zájezd do Slovinska 14. – 17. 5. 2015, podrobnější informace budou včas upřesněny, začíná se sestavovat a připravovat program.

4) Brigáda na Martinském vrchu: 15. 11. 2014 se bude konat brigáda na Martiňáku, všichni jsou zváni .

5) Tříkrálová sbírka: 10. 1. 2015 se bude konat Tříkrálová sbírka, kdo chce, ať vyplní přihlášku a odevzdá jí panu řediteli. Výtěžek z této akce půjde na druhou fázi projektu na pitnou vodu na Radosti merklínské Diakonie, tedy pro postižené děti (i dospělé).

6) Vánoční soutěž: Rozhodli jsme se letos uspořádat na 2. stupni dvě vánoční soutěže. První bude pečení cukroví. Každá třída se rozhodne, zda se zúčastní nebo ne, a na příštím Senátu zástupce třídy oznámí, jak se třída rozhodla. Péct cukroví se bude jednu hodinu v určeném dnu, každá třída se domluví s učitelem. 15. 12. – 6. ročník, 16. 12. – 7. ročník, 17. 12. – 8. ročník, 18. 12. – 9. ročník bude pečivo prodávat ve škole na chodbě o velké přestávce za symbolické 2 Kč za kus. Výtěžek půjde zase na Resty. Druhá soutěž je příprava bramborového salátu. Saláty se budou dělat 19. 12., hodnotit bude odborná porota složená z učitelů. Na příští Senát opět zástupce třídy oznámí, jestli se třída bude účastnit.

7) Aréna:

  • Byly nahlášeny poruchy: interaktivních tabulí na škole a zavírání dveří ve třídě 6. A.

  • Paní učitelkou Vlasákovou byl navržen zákaz konzumace kofeinových nápojů ve škole (coca – cola, energetické nápoje…), jedním z důvodů je jejich nebezpečnost způsobující třeba hyperaktivitu a roztržitost žáků a podporování závislosti. Rovněž by se kofola a podobné nápoje neměly prodávat ve školním bufetu. K námětu se rozvinula široká debata, která vyústila k odhlasování tohoto rozhodnutí Senátu:

Senát doporučuje zakázat na ZŠ Dobřany požívání kofeinových a energetických nápojů a omezit požívání přeslazených nápojů.

O tomto návrhu proběhlo hlasování. Pro zákaz bylo 17 hlasů, proti 0 a 1 senátor se zdržel hlasování. Bylo domluveno, že do příštího Senátu se o tomto bude mluvit ve třídách a ve sborovně a po měsíci vedení školy rozhodne s konečnou platností. Cílem není jen zakázat, ale především dětem vysvětlit a rodiče požádat o spolupráci.

Příští senát se bude konat 5. 12. 2014.

Janina, 9.A

 

 

OČBRMU? Co to je?

Pomoc! Pomoc!

Co se to děje? To je tematický den OČBRMU (Ochrana člověka za běžných rizik a mimořádných situací)! Pro letošní rok byly pro 2. stupeň určeny dny 30. a 31. 10. 2014.

Akce se konala společně s odborníky (zdravotní sestry, hasiči, Policie ČR, Tým Ruka). Letošní témata byla: trestní odpovědnost, drogy, terorizmus, kyberšikana, domácí násilí, integrovaný záchranný systém, varovné signály, tísňové volání, evakuace, živelné pohromy, havárie s únikem nebezpečných látek, první pomoc. O tom všem se mluvilo během dvou dnů na různých stanovištích.

My (7.B) jsme šli nejdříve do hasičárny, pak do třídy zeměpisu a poté do hudebky. Zakončili jsme vše v tělocvičně. Stále se něco dělo, měnili jsme třídy, něco jsme se dozvěděli. Moc se mi to líbilo, všechno. Ale nemohu zhodnotit hysterku v tělocvičně, protože se mi udělalo špatně. (Adam, 7.B)

Haló, pomoc, vy mě snad nevidíte? JÁ KRVÁCÍM!

Asi se ptáte, co to je za nadpis? Jednoduché vysvětlení. Byl jsem mezi raněnými.

A jak to v tělocvičně probíhalo? Všichni jsme se sešli ráno v půl osmé a šli do tělocvičny. Tam jsme si rozdělili zranění, namaskovali se a čekali. Když jste přišli, začali jsme předvádět naše role.

V tělocvičně jsem si v den Ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí zahrál hysterku. Musím uznat, že jsem k smíchu byl, jak jsem tak seděl, ječel na celou tělocvičnu. Málem jsem však brečel i nad některými z vás, kteří ke mně přišli a nedělali nic jiného, než se smáli. Teď si ale vezměte, že byste takového člověka potkali někde venku na ulici a on by takhle křičel, že mu teče z malé ranky spoustu krve, a vy byste mu nedokázali pomoc, protože se budete smát. Mnozí z vás vůbec nevěděli, co mají dělat. Neřeknu šesťáci, to byla jejich první zkušenost. Ale co vy? Copak jste nikdy dříve nedávali první pomoc? Samozřejmě nějaká sranda tam být musela, ale … Jen doufám, že byste dokázali první pomoc dát. Těšte se, příští rok jsem na OČBRMU znovu. (Filip, 8.A)

Rozhovor s paní učitelkou

Mgr. Štěpánkou Opltovou

1Když jste šla na mateřskou, chybělo vám učení? No jasně, po roce jsem hned toužila po tom, abych mohla suplovat. Chtěla jste být vždycky učitelkou? Já jsem měla dva sny, být učitelkou a zootechničkou. Tak zootechničkou jsem se taky stala na střední škole a pak jsem vlastně z té školy přešla na vysokou školu pedagogickou a tím jsem se stala učitelkou. A mám to povolání ráda. Jak se vám tady na této škole líbí? Líbí… Jo, líbí, moc líbí. Máte tady s učiteli dobré vztahy nebo hodně známostí? No, pracovních známostí mnoho, jinak myslím, že máme dobré vztahy. A co kdybyste se nestala učitelkou? Tak bych se stala tou zootechničkou. Připomněla bych si vše o rození mláďat, o krmení, o krmných dávkách, o dojení. Když je u vás ve třídě nějaký problém, řeší se to domluvou nebo nějakým trestem? Hlavně záleží na okolnostech, většinou to řešíme domluvou, podají si ruce a vše je v pohodě. Nikdy v tom to dítě není samo vinno, vždycky je to na obou stranách. Tak asi podle situace. Učíte letos přírodovědu? Tak letos učím jen prvouku, ale ráda dobírám přírodovědy právě proto, že mám vztah k té přírodě. A teď k dětem u vás ve třídě. Myslíte si, že u vás ve třídě je nějaké dítě jakoby bez kamarádů a jedno zas všemi oblíbené nebo mají mezi sebou všichni tak nějak stejné vztahy? Rovnostranné. Myslím si, že jo, že jsou vyrovnané. Co byste vzkázala čtenářům Podlavičníku? Aby Podlavičník četli nejen pod lavicí Čtete vy sama Podlavičník? Hrozně ráda. Děkujeme. (Sára, 8.A, a Adam, 7.B)

 

CHVÁLA RŮZNOSTI

Na základní škole 2. stupně se 5. 11. 2014 uskutečnila Chvála různosti. Den plný aktivit, které jsme si zase mohli náramně užít. Vybírali jsme z této nabídky: pohybové hry, relaxační cvičení, stolní tenis, automatická kresba, origami, pečení, šachy, bubnování, korálkování, tai-či, chemické pokusy,... Na stanovišti jsme byli 90 minut, po přestávce následovalo stanoviště druhé. (Bára, 6.C)

 

Jak (ne)vyhodit školu do povětří

Takhle se jmenovalo stanoviště chemie na Chvále různosti. Lektory na tomto stanovišti byli paní učitelka Alena Boudová a bývalý žák naší ZŠ Jakub Fořt. Byla tam neskutečná legrace. Hlavně pro ty, co měli Němce, a museli jim vysvětlovat, co mají dělat. Na tomto stanovišti jsme si vyzkoušeli mnoho zajímavých pokusů, jako jsou Faraonovi hadi, jak se vyrobí zubní pasta pro slony, jak vypadá bručící gumový medvídek apod. Příští rok chci jít opět na tohle stanoviště, pokusy byly výtečné. (Sári, 8.A)

 

Váhu do kolen a ruce vzpažit

Tai-či. No já vám povím, že když jsme přišli do místnosti, kde se praktikovalo toto umění, a viděl jsem, jak tai-či dělá Martin Linda, myslel jsem si, že smíchem puknu. Přesto jsem byl překvapen, co všechno tam moji spolužáci dokázali zacvičit, jak se koncentrovali. Cvičení působilo příjemně, uklidňujícím způsobem. Ale představte si mě, jak bych tohle někde na louce cvičil. Bylo však krásné vidět všechny, jak dělají stejné pohyby a užívají si pohybů tai-či. (Filip, 8.A)

 

Bubnování na papír?

Cože, papír a bubnování, to přeci nejde dohromady. Ale jde! Drumben, na který se bubnovalo (na stanovišti bubnování), je buben z recyklovaných materiálů.

Na bubnování byl lektorem pan Roller. Nejdříve jsme hráli jednoduché rytmy podle něj a potom jsme vytvářeli každý svůj rytmus a hráli ve skupinách (např. podle barev bubnů). Hráli jsme také na perkuse, tím jsme doprovázeli našeho lektora, který hrál třeba na trubku od vysavače (má strašně zajímavý zvuk). Nakonec jsme hráli všichni dohromady podle nálady.

Bubnování bylo hezké stanoviště, jen na nás pan Roler mluvil kvůli Němcům anglicky. Ale možná nejen kvůli nim :-). (Martin, 7.A)

 

Pálky, míček a jedem

Ze školy jsme odešli okolo půl deváté. Přešli jsme do „pinčesárny“. Když jsme tam přišli, zapsali jsme se u pána, který vedl stolní tenis. Po zapsání jsme zamířili ke stolům a rozpinkali jsme se. Po rozpinkání jsme měli zápas. Hrál skoro každý s každým. Když jsme soutěž skončila, byly vyhlášeny výsledky. Docela jsme si to užili. :D (Natka, 6.C)

 

Tužka, papír, pastelky - ZAČÍNÁME!

Byla jsem na automatické kresbě. Když jsme všichni dorazili do učebny výtvarné výchovy, vzali jsme si jako první mandalu. Každý jsme si podepsali svou mandalu a vzali si každý jinou barvu pastelky a vybarvili jsme si tou barvou část na své mandale. Když jsme měli vybarveno, co se nám na mandale líbilo, poslali jsme ji svému sousedovi po pravé ruce a on zase svému po pravé ruce atd. Pokaždé někdo vybarvil další část svou barvou. Když jsme si mandaly takhle poslali úplně dokola, tak se nám naše mandala vrátila už vybarvená. Potom jsme si rozdali dva papíry, na kterých bylo pár čar, a my jsme obrázek měli domalovat. První jsme si měli vybarvit podle své fantazie a k druhému papíru nám paní učitelka přečetla pohádku. Bohužel jsme nestihli všechno, protože chvíli poté, co nám dočetla tu pohádku, zazvonilo. Moc se mi to líbilo a myslím, že tam půjdu i příští rok, ale ještě se rozmyslím . (Bára, 6.C)

 

Všude míče

Na pohybových hrách jsme hráli hokejbal a kinball. Kinball je hra s velikánským nafukovacím míčem a úkolem je chytit tento míč. Kinball hrají tři a více družstev. Aktivita byla bezva, ale chybělo nám více her. Na starost nás měli pan učitel Hajšman a pan učitel Marek. Bylo nás tam hodně. Byli tam s námi tři Němci. Pro holky se to moc nehodí, ale kluky to určitě zaujme. (Dáša, 6.C)

 

Relaxace, aneb ve zdravém těle zdravý duch

Jedno ze stanovišť Chvály různosti byla relaxace. Opatrně jsem vešel dovnitř, kde mě přivítaly dvě velmi sympatické paní, řekly mi, že si mám vybrat podložku, na ní jsem pak trávil většinu času. Cviky, které jsme prováděli, byly k posílení nejrůznějších částí těla, například žaludku, močového měchýře, srdce a mnoha dalších. Když jsme udělali jednotlivé cviky, následovalo shrnutí a pak už se pustila uklidňující hudba a šlo se spát. Hned bych si to dal znovu. (Adam, 7.B)

 

Pokud nechcete být sami, zabavte se s origami!

Vyrábění origami je o přemýšlení. Musíte vymyslet, jak každý kousek papíru přehnout. Z toho vyplývá, že potřebujete hlavně barevný papír a šikovné ruce. Na programu jsme měli skládaní kruhu o průměru asi 10 cm. Vysouváním libovolných stran se začal tvarovat obrazec podobný hvězdě, obráceným zasouváním jsme opět dostali kruh. Jako další výrobek byl jestřáb, ten byl poněkud složitější. Ovšem s tím rozdílem, že se s ním dále nemanipulovalo. Prostě jste si papírového jestřába mohli vystavit třeba na psacím stole. Na konci jsme si mohli vybrat z hotových výrobků. Nejvíce se mi tam líbila složená zvířátka :) (Míša, 6.C)

 

Je libo koláček?

Pojďme nahlédnout do kuchyňky, kde se budou péct koláčky. Nejprve jsme smíchali ingredience na jemný tvaroh, pak jsme si připravili do mističky povidla, aby byla pěkně po ruce, těsto už bylo připravené. A jde se na věc! Připravené těsto si rozdělíme na malé kousky. Z každého kousku uděláme kuličku a do každé kuličky protlačíme prstem důlek, který vyplníme střídavě tvarohem a povidly. Takto připravené koláčky pokládáme na pečící papír a vložíme do předem vyhřáté trouby. Teď už zbývá jen vyčkat na krásnou zlatavou barvu našich koláčků. Dobrou chuť. Tak přesně takhle jsme si užívali, nádherná vůně se linula z kuchyňky. Moc nás pečení bavilo. (Adél, 6.C)

 

Uklidňující voda

Musím říci, že čavana je velmi uklidňující pohyb s miskou a vodou, a jelikož mě po několika minutách strávených v místnosti, kde čavana probíhala, zcela pohltila, musel jsem si to zkusit také. Jak už jsem napsal, je to velmi uklidňující činnost, ale nesmí vás nic rozptylovat. Užili jsme si i legrace. Když byli někteří mokří, jako kdyby právě vylezli z moře, smíchu jsme se neubránili. Během hrátek s vodou zněla krásná hudba (velmi uklidňující hudba), k tomu jsme cítili krásnou vůni linoucí se z aromalampy. S jistotou mohu říct, že tohle stanoviště je opravdu skvělé. (Filip, 8.A)

 

Co to jako je? Dřevěná vosa?!

Můj úkol na Chvále různosti byl jasný. Měl jsem zaznamenat všechna stanoviště, a jelikož mě postihlo i to, že chodím do Podlavičníku, musel jsem psát i o stanovištích, kde nikdo z redaktorů nebyl. Tak co vás asi napadne pod názvem Dřevěná vosa? To je snad jasné - dřevěné skládačky. Jelikož nejsem až tak moc zručný, asi bych tam nepostavil ani tu malinkou vosičku. A navíc se to vše skládalo z takových tenkých částí. A já tam být, tak má ze mě učitel amok, to mi věřte. Ale pro někoho, koho baví skládat a je zručný, to musela být určitě hračka. Viděl jsem krásné výrobky. (Filip, 8. A)

 

My vám všicí děkujem…

Na Chvále různosti jste si mohli vyzkoušet různé aktivity. Třeba na dřevěných skládačkách jste si mohli vyrobit nějaké to zvířátko nebo nějaký ten dopravní prostředek. Nebo šachy. Nevíte, jak se hrají? Zde jste se to mohli naučit. Jak dát jedním tahem mat? To jste se tu mohli taky naučit. A víte vůbec, kdo vás na různých stanovištích provázel? Ano, někde byli učitelé, ale co ti ostatní? Tímto bych vás chtěl s těmito osobami seznámit a zároveň jim za celé vedení školy i za žáky poděkovat. Byli to: paní Dagmar Polívková, která vás učila automatické kresby ♫ paní Růžena Feiferová a paní Štěpánka Malevcová, které vás učily relaxační techniky ♫.pan Václav Hrdlička, který vás učil hrát šachy ♫ pan Roller, který nám ukázal krásu bubnování ♫ pan Jan Vachovec, který s námi hrál stolní tenis ♫.paní učitelka Marcela Vohradská, která nám ukázala čavanu, jeden ze způsobů, jak se polít vodou ♫ paní Hana Kučerová a její dcera Šárka Kučerová, které nás učily vyrábět vánoční ozdoby z korálků pan Michal Líška, který nám ukázal jak skládat origami a pan Jakub Fořt, který nám ukázal spoustu experimentů, se kterými byste vyhodili školu do povětří. Tak teda DĚKUJEME! (Vojta, 8.A)

Sandokan na dosah

1Kabir Bedi se narodil 16. 1. 1946  v Bombaji, Britská Indie. Jeho nejznámější filmy jsou Sandokan (1979) a Černý korzár (1976).  Byl třikrát ženatý. Plynule hovoří hindsky, anglicky a italsky. Bydlí střídavě v Londýně, Římě a Bombaji. V úterý 11. 11. 2014 jsme měli možnost vidět na vlastní oči v pivovaru Modrá Hvězda Kabira Bediho alias Sandokana a udělali jsme s ním rozhovor.

Co říkáte na oblíbenost Sandokana ve světě? Jsem velmi rád za to, že je Sandokan tak populární. Ale musím říct, že když jsem tu roli dostal, tak jsem vůbec nevěděl, jak důležitý Sandokan ve světě je, neboť nebyly překlady Sandokana do angličtiny. Později jsem zjistil, že Sandokan je velmi populární osoba a že filmy budou stejně úspěšné. A nakonec skutečně úspěšné byly, víc než jsem očekával. Byly úspěšné v mnoha zemích, na mnoha kontinentech.

Kde se nejvíce role Sandokana proslavila? Seriál byl velmi populární v Itálii, ve Španělsku, Německu, v mnoha východoevropských zemích. Navštívil jsem mnoho zemí, bohužel jsem nemohl přijet do České republiky, byl jsem v Jugoslávii a Maďarsku a tam jsem viděl, jak moc je Sandokan populární. Když byl seriál v televizi, zastavila se doprava v celé zemi, nikdo nebyl venku, ulice byly prázdné. Každý herec by byl šťastný, kdyby měl takovou roli. A já jsem byl šťastný. Každý herec by to bral jako požehnání a já to také jako požehnání beru.

Kolik filmů jste za svůj život natočil? Za svůj život jsem natočil velké množství filmů, kolem 60 v Bollywoodu, což je indická produkce filmů. Dále jsem točil spoustu seriálů jak v USA, tak v Itálii. Vidím to na takových 15 seriálů, 15 filmů. Zúčastnil jsem se také natáčení filmu o Jamesi Bondovi, kde jsem hrál padoucha. Byl to film Chobotnička. Když jsem byl starý jako vy, chodil jsem do internátní školy. Ta škola byla v Himalájích, v horách. Když jsem chodil do školy, zbožňoval jsem jízdu na koni. Jediná příležitost, kdy jsem mohl jezdit na koni, byla ve městě. Několikrát jsem tajně utekl do města ze školy. Tam bylo jediné místo, kde se dalo jezdit na koni. Byli tam koně pro turisty, ty jsem si tam vypůjčil a jezdil jsem kolem jezera. Když mě chytili, tak mě potrestali. Ten trest spočíval v tom, že jsem dostal bičem, ale přesto jsem stále utíkal. Jízda na koni se mi nakonec hodila víc než to, co jsem se naučil ve škole.

Jaká byla vaše první role? První role byl indický bandita ve filmu, který byl natočen v Bollywoodu.

Jak jste se dostal k rolím Sandokan a Černý korzár? Dělal jsem jeden film v Bollywoodu o banditech, nechal jsem si narůst plnovous. Po úspěchu filmu producenti říkali, že mi plnovous přináší štěstí. Potom jsem hrál v divadelní hře, ve které jsem se také proslavil. Pak přijeli do Indie Italové a hledali herce pro roli Sandokana. Byl jsem ten správný typ. Dělal jsem poté kamerové zkoušky – musel jsem jim ukázat svoje herecké umění, jaký jsem atlet a samozřejmě také jízdu na koni.

Chtěl jste být vždy hercem? Ne, hraní bylo mým koníčkem. Ale nemyslel jsem si, že to bude moje povolání. Měl jsem štěstí, nakonec se můj koníček stal mou profesí. Chtěl jsem být architektem, ale vysoká škola pro architekty byla moc drahá, tu jsem si nemohl dovolit. Nevěděl jsem, co budu dělat. Rozhodl jsem se studovat. Když jsem přišel do Bombaje, naučil jsem se dělat reklamní filmy. Potom jsem se rozhodl, že budu hercem.

Co jste si nejvíc užil, když jste hrál Sandokana? Malajsie je úžasná země, moře je nádherně modré, džungle mají krásnou zelenou barvu, lidé jsou úžasní. Co jsem si nejvíc užil? Užil jsem si to, že jsem mohl hrát historickou a velmi důležitou osobnost. Byl jsem rád za příležitost, kterou jsem dostal. Příležitostí může být cokoli, kdekoli. Nemusí to být něco velkého, můžete třeba slyšet rozhovor na autobusové zastávce, vidět nějaký film, slyšet hudbu. Je nutné si příležitostí všímat a využít je.

Neměl jste obavy z plavby na moři, z mořské nemoci? Strach z lodí jsem neměl, protože se natáčelo ve studiích, nepluli jsme po opravdovém moři. Bylo to docela bezpečné. Nebezpečné momenty, kdy jsem se bál, byly, když jsme točili s tygrem. Ten nevěděl, že jsem herec. Bylo tam hodně zvířat, ale tygra jsem se bál nejvíc.

Natáčel jste všechny scény sám, nebo jste měl kaskadéry? Pro některé scény musíte mít dubléra, ale většinu scén jsem dělal sám.

Co děláte ve svém volném čase nejraději? Dobrá otázka. Rád hraji šachy, poslouchám hudbu, povídám si s přáteli, sleduji filmy, čtu knihy. Když čtete dobrou knížku, tak to je, jako když máte dobrý rozhovor s někým jiným. Je škoda, že mladí lidé tolik nečtou a že spíše vnímají všechno skrze audiovizuální svět. Není to špatné, ale ztrácejí kontakt s knihou a ztrácet kontakt s knihou znamená ztrácet zvláštní vztah. Myslím si, že by si člověk měl alespoň jednou měsíčně něco pěkného přečíst.

Říkal jste, že rád čtete. Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha? Bože! Existuje mnoho výborných autorů. Například Salman Rushdie. Mám rád populární spisovatele - například Dana Browna. Mám rád silné příběhy, zážitky. Také existuje kniha Krátká historie skoro všeho, i když to zní jako nudná kniha, je to velmi napínavá kniha.

Když jste byl malý, četl jste dobrodružnou literaturu? Ano, Toma Sawyera, komiksy o Fantomasovi, Batmanovi, Supermanovi. Mám rád příběhy, které vás někam vezmou, které vám umožní, abyste si v hlavě přehrávali příběh, abyste se stali součástí příběhu, aniž jste někam museli cestovat. Je to tak i se Star Trek, který vás zavede i do jiného světa. Stejné je to i se Sandokanem.

Máte nějaké oblíbené zvíře? Mám rád lva. Lev je královská postava.

Máte nějaké domácí zvířátko? Nemám žádné zvíře, protože hodně cestuji. Ale vyrůstal jsem se psy, kočkami. Měl jsem psa, jmenoval se Rufus, měli jsme černou kočku, pruhovanou kočku. Když máte domácího mazlíčka, jste za něj zodpovědní. Musíte se o něj starat, krmit ho, starat se o jeho zdraví. Je lepší nebýt sobecký. Když tedy nemáte čas, je lepší nemít mazlíčka vůbec. Máte-li čas, je super, když zvířátko máte.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Moje nejoblíbenější jídlo je indické jídlo. Je to jídlo plné koření, ale ne pepře. Jen špatný kuchař dává mnoho pepře do jídla, aby zakryl svou chybu. Mám rád asijská jídla – thajská, malajská. Mám rád i italskou kuchyni.

Ochutnal jste také českou kuchyni? Včera jsem byl v Chodské chalupě. Měl jsem tam naprosto pohádkové jídlo. Byla to husa a byla to nejlepší husa, jakou jsem kdy ochutnal. Masová jídla jsou ve vaší zemi výborná, stejně tak sýry. A také máte výborné dezerty.

Máte nějaký zlozvyk? Ano. Mám vám to prozradit? Jsem někdy velmi netrpělivý, nerad čekám. Někdy mluvím moc otevřeně, ne diplomaticky. Někdy nechávám věci na poslední chvíli. Ale neřeknu vám všechno. Nikdo na světě není perfektní. Jsou dvě věci, které bychom měli dělat. Když už nějakou tu vadu máme, měli bychom s ní nějak bojovat. Měli bychom ale žít, aby to kladné v nás bylo silnější než to negativní. Chápu, že ve vašem věku je na vás určitý tlak, že se snažíte zařadit do skupiny, být cool, mít ty správné vlasy, kalhoty, snažíte se mít všechno, abyste zapadli. Ale je také důležité, abyste byli nějak rozdílní, nějak odlišní. Pokud jste individualita, něčím se lišíte, tak to je to, co vás tvoří.

Kdo je nebo byl váš vzor? Nejedná se o jednu osobu. Mým idolem je Gándhí. Sandokan bojoval proti britské okupaci, proti útisku. Ale bojoval násilnou cestou. Já si myslím, že v současné době by všechno mělo jít mírovou cestou. Stejně tak jako to dělal Gándhí, který šel cestou míru. Obdivuji i lidi, kteří byli inspirování Gándhím - např. Martin Luther King, Mandela ...

Máte děti? Mám dceru a syna. Měl jsem ještě jednoho syna, ale ten zemřel, měl schizofrenii. Ty své děti, které mám, tak ty žijí báječnými životy.

1Kdybyste se mohl vrátit do nějaké části svého života, která by to byla a proč? Mám dojem, že na tuto otázku nemám odpověď. Není možné nic opakovat dvakrát, není tam žádný druhý pokus. Je to, jako když kreslíte a nemáte gumu. Nemůžete to vrátit. Je to velmi hypotetická otázka, kdybych se mohl vrátit, tak bych samozřejmě všechno změnil, neudělal bych chyby, které jsem udělal.

(Adéla, Natka, Míša, Dáša, Bára, Klára, 6.C, Adam, 7.B, Filip, Vojta, Sára, 8.A)

Do příkopů!

V pátek a v sobotu 24. a 25. 10. 2014 se na 2. stupni konala Výstava militarií - zbraní, různých pomůcek z války, obleků vojáků a byly nám zprostředkovány různé informace o Dobřanech při německé okupaci. A jak celý den vypadal? Bylo naplánováno, kdy se která třída půjde na výstavu podívat. Když žáci přišli do učebny hudební výchovy, zde přítomní členové dobřanského Klubu vojenské historie jim vyprávěli o průběhu válek hlavně ve vztahu k našemu městu a o německé okupaci v Dobřanech. Následovala ukázka zbraní a fotek, které byly v Dobřanech pořízeny. Mohli jsme vidět i obleky dobřanských vojáků.

Jak jsme zjistili, lidé, kteří prohlídku uváděli, byli všichni bývalými vojáky. Z jejich odpovědí jsem se dozvěděl, že by někteří z nich klidně šli do války. Německou okupaci nezažili, ale toto téma se stalo jejich koníčkem. Vše, co jsme měli možnost zhlédnout, bylo přímo jejich. Takže žádná půjčovna. Musím uznat, že přednáška byla docela zajímavá. Zpozoroval jsem, že spoustu lidí (jak dětí, tak i učitelů) výstava zajímala a vzalo je to. Takže za ty, co je to bavilo, říkám, že už se docela těším na podobnou akcičku. (Filip, 8.A)

 

Buuu! Ááá - upír!!!

1Dne 1. 11. 2014 se v Dobřanech konala strašidelná stezka, která vedla od starého mostu přes Martiňák. V pět jsme se sešli na starém mostě, rozdali jsme si masky, někteří se nalíčili. Když dorazili všichni, vydali jsme se na svá stanoviště. Samozřejmě už byla tma a hustá mlha. Na louce jsme se až tak nebáli, ale jak jsme přišli do lesa, tak to bylo něco. Představili jsme si, co všechno je tam za monstra, a jelikož jsme je i viděli, byl to docela děs. Nečekali jsme dlouho, brzy začali chodit lidé ve skupinkách a už byl nával, takže nebyl čas ohlížet se na nějaký ten strach. Když se schylovalo k osmé, počet návštěvníků klesal. Začali jsme uklízet. Po nalezení Vojtovy baterky jsme odcházeli ze svých stanovišť. Když jsme vzali poslední louč, neviděli jsme nic, ale úplně nic. Nějakou dobu trvalo, než jsme se rozkoukali, ale já měl pořád takové tušení, že na nás někdo někde vybafne, takže jsem si pořád říkal: „Jo, dobrý, nikdo už tu není.“ Nakonec jsem se strachoval zbytečně. Takže milí čtenáři, nemyslete si, že se bojíte jenom vy, ona se bojí i některá strašidla.(Filip, 8.A)

 

Jeden gól!

1Dne 24. 10. 2014 se konal okresní přebor ve florbalu a Dobřany tam nechyběly! Jelo 13 hráčů. Turnaj se konal v plzeňské TJ Lokomotivě, ještě ve staré části. Z Dobřan jsme odjížděli vlakem. V hale jsme měli samostatnou šatnu a to je už první radost . První zápas jsme remizovali s Přešticemi 1:1 (nejistota). Pak už ta radost jen pokračovala. Druhý zápas se Stodem jsme vyhráli 1:0 (asi největší radost - první vyhraný zápas v tomhle turnaji). S Chotěšovem 5:1. To už jsme si hodně věřili . Všichni si mysleli, že už jdeme do finále, ale pan Kouřil, který nás doprovázel, nás trochu zklamal. Řekl, že jdeme teprve do semifinále, tam jsme porazili Chlumčany 2:1. Ale pak jsme šli do toho finále. (Ajdy před ním řekl, že když prohrajeme, poběží nahý po Dobřanech. Tak až ho potkáte, víte proč ). Prohráli jsme 1:0 a ten gól byl ze standardky . To jsme byli všichni naštvaní. Sotva skončil zápas, všichni jsme naštvaně hodili florbalky o zem. No co, byli jsme druzí.

Turnaj byl skvělý (jako vždy) . Chci poděkovat panu Kouřilovi za jeho pevné nervy a doufám, že s námi ještě někam pojede. (Martin, 7.A)

Podlavičník - časopis pro lidi školou povinné, začátečníky i pokročilé. Vydává Základní škola v Dobřanech, okres Plzeň – jih, tř. 1. máje 618, PSČ 334 41, tel. 377 970 467, e-mail: jaroslav.sedivy@zs.dobrany.indos.cz. Žákovská redakce:Redakční kroužek pod vedením Mgr. Michaela Hlaváčové: 6.C: Dagmar Brožková, Bára Čížková, Natálie Gawendová, Adéla Nekolová, Linda Rohrhoferová, Michaela Schlehoferová; 7.A: Martin Kops,Viliam Smola; 7.B: Adam Pokorný;8.A: Filip Brada, Vojtěch Kordík,Sára Ženíšková; 8.B:Ctirad Kučera,Michal Hrubý (ilustrátor).Redakční kroužek pod vedením Mgr. Aleny Formánkové: 4.A: Aleš Duchek, Tereza Jandová, Melisa Tomášková; 5.B: Lukáš Gittler, Michal Novák, Filip Umner, Ivana Zrůstková; 5.C: Petra Markusová, Terezie Protivová. ePodlavičník - internetová verze na www.zsdobrany.cz Mgr. Jana Fialová. Editace: Mgr. Jaroslav Šedivý a Mgr. Alena Formánková. Časopis tiskne a sponzorsky podporuje: Prima Press s.r.o., Borská 44, 316 00 Plzeň. Časopis č.3/14/15 předán k tisku 1. 12. 2014. Veškeré příspěvky, dotazy, soutěžní lístky a inzeráty předávejte redaktorům časopisu.